Andrej Barčák
Ing. Andrej Barčák | |
---|---|
Poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
Ve funkci: 1971 – 1981 | |
Státní tajemník v ministerstvu zahr. obchodu ČSSR | |
Ve funkci: září 1969 – leden 1970 | |
Předchůdce | Ludvík Úbl |
Nástupce | post zrušen |
Ministr zahraničního obchodu ČSSR | |
Ve funkci: 1970 – 1981 | |
Předchůdce | František Hamouz |
Nástupce | Bohumil Urban |
Čs. velvyslanec v Maďarsku | |
Ve funkci: 1981 – 1983 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSS (KSČ) |
Narození | 19. ledna 1920 Mlynky Československo |
Úmrtí | 23. července 1984 Praha Československo |
Děti | Andrej Barčák mladší |
Alma mater | VŠ báňská Ostrava |
Profese | politik a diplomat |
Ocenění | Řád republiky Řád práce |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Andrej Barčák (19. ledna 1920 Mlynky – 23. července 1984 Praha[1]) byl slovenský a československý báňský inženýr, ředitel podniků, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace a ministr zahraničního obchodu ČSSR.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v obci Mlynky na středním Slovensku do početné rodiny báňského úředníka. V letech 1938–1942 studoval na báňské akademii v maďarské Soproni. Od roku 1943 pracoval jako důlní inženýr v severním Sedmihradsku (tehdy součást Maďarska). V roce 1947 se vrátil do Československa. Roku 1948 získal na Vysoké škole báňské v Ostravě titul inženýra. Působil v rudných dolech na Slovensku, v letech 1951–1955 na postu hlavního inženýra Spišských železorudných dolů, n. p.[2]
Angažoval se i politicky. Od roku 1955 vedl oddělení rudného hornictví na ministerstvu hutního průmyslu v Praze. V letech 1957–1963 byl náměstkem ministra. V letech 1963–1969 zastával post ředitele n. p. Slovenské magnezitové závody. V třetí vládě Oldřicha Černíka v letech 1969–1970 byl státním tajemníkem v ministerstvu zahraničního obchodu, které tehdy vedl František Hamouz. V letech 1970–1981 se pak sám stal ministrem zahraničního obchodu ČSSR v první vládě Lubomíra Štrougala, druhé vládě Lubomíra Štrougala a třetí vládě Lubomíra Štrougala. Byl jednou z hlavních osobností určování ekonomické politiky normalizačního Československa.[2][3]
V letech 1964–1968 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[4] Ve volbách roku 1971 zasedal do Sněmovny lidu (volební obvod Západoslovenský kraj). Mandát obhájil ve volbách roku 1976 (obvod Nové Zámky) a ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.[5][6]
Po skončení své ministerské dráhy byl ještě v letech 1981–1983 velvyslancem ČSSR v Maďarsku. Roku 1966 mu byl udělen Řád práce[2] a v roce 1980, k životnímu jubileu, Řád republiky.[7]
Jeho syn Andrej Barčák mladší (* 1946) byl ministrem zahraničního obchodu Československa v letech 1989–1990.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Andrej Barčák [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c BARČÁK, Andrej, Ing [online]. geologickaspolecnost.cz [cit. 2012-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-27.
- ↑ Vláda Oldřicha Černíka III. a Lubomíra Štrougala I. (29.09.1969-09.12.1971) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk [cit. 2012-04-07]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-07]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-07]. Dostupné online.
- ↑ http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1980/1/17/1.png
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (česky) Andrej Barčák v parlamentu
- Slovenští inženýři
- Slovenští manažeři
- Českoslovenští politici slovenské národnosti
- Poslanci československého Federálního shromáždění
- Českoslovenští ministři zahraničního obchodu
- Státní tajemníci vlád Československa
- Velvyslanci Československa v Maďarsku
- Členové KSČ
- Nositelé Řádu republiky
- Nositelé Řádu práce
- Narození v roce 1920
- Úmrtí v roce 1984