Čeněk Šillinger

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čeněk Šillinger
Čeněk Šillinger, majitel pivovaru v Cerhovicích
Čeněk Šillinger, majitel pivovaru v Cerhovicích
Rodné jménoVincenc Šillinger
Jiná jménaŠilinger
Narození29. prosince 1896
Mirovice,[1] Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. června 1942
Cerhovice, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtísebevražda
BydlištěCerhovice, pivovar (Šillingerova 93)
Povolánísládek, majitel pivovaru
ChoťAnna Bohdana Šillingerová (rozená Bláhová; * 23. září 1895 – 3. července 1942)[2]
RodičeČeněk Šillinger (????–1917)
Funkcestarosta (Cerhovice)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šillingerův pivovar v Cerhovicích před první světovou válkou na dobové pohlednici
Radiotelegrafista in memoriam kapitán František Peltán
Oldřich Dvořák – příslušník paravýsadku Steel
Vazební fotografie JUC. Vítězslava Dvořáka
Konfident gestapa Jaroslav Nachtmann – účastník zátahu na Šillingerův pivovar v Cerhovicích
Bohdana Šillingerová – manželka majitele pivovaru v Cerhovicích
Kobyliská střelnice - pamětní desky se jmény popravených, Anna Šilingerová 46 let[p. 1][p. 2]

Čeněk Šillinger, někdy uváděn jako Šilinger (29. prosince 1896 Mirovice[1] – 30. června 1942 Cerhovice) byl za první světové války příslušníkem československých legií.[3] Po první světové válce se stal majitelem pivovaru a starostou obce Cerhovice. Po okupaci Čech a Moravy Němci působil v rámci vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Do nastolení protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Čeněk Šillinger se narodil 29. prosince 1896 v Mirovicích.[1][4][5] jako Vincenc Šillinger. Jeho otec se jmenoval Vincenc Šillinger (Čeněk Šillinger) a byl sládkem v Mirovicích číslo 82, jeho matka se jmenovala Žofie (rozená Čápová) a byla dcerou sládka na Točníku.[1][p. 3] Vojenskou prezenční službu absolvoval u 28. zemského pluku rakousko–uherské armády.[3] Během první světové války sloužil v řadách c. k. rakousko–uherské armády na východní frontě.[4] Krátce po příjezdu na frontu padl (v hodnosti vojína) dne 7. července 1915 u Lublinu do zajetí.[3] Později si v Žitomíru dne 2. září 1917 podal přihlášku do československých legií.[3] Do řad členů československých legií byl zařazen v hodnosti četaře dne 7. března 1918.[4] Zpočátku byl nasazen v Rusku, ale později sloužil v hodnosti četaře[6] československé legie ve Francii u 21. střeleckého pluku.[4][3] Ve Francii také ukončil u 21. střeleckého pluku v hodnosti četaře k 31. prosinci 1919 svoje působení v československých legiích.[3] Po skončení první světové války se vrátil (s hodností nadporučíka) do Československa a přestěhoval se do Cerhovic.[4] Po smrti svého otce Čenka Šillingera staršího (????–1917) zde v Cerhovicích zdědil místní pivovar.[4][5] V letech 1927 až 1936 vykonával funkci starosty obce Cerhovice.[4][5][7] Skutečnost vzniku protektorátu Čechy a Morava nesl bývalý legionář Čeněk Šillinger velmi těžce.

Odbojová činnost v protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Zapojení do odbojových struktur[editovat | editovat zdroj]

Po 15. březnu 1939, nastolení Protektorátu Čechy a Morava a vzniku vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON) se stal jejím členem a časem hrál důležitou roli v domácím odboji na Berounsku.[4] Šillinger se rychle vypracoval na pozici vedoucího I. skupiny odbojové organizace Obrany národa v úseku „Komárov – Cerhovice – Zbiroh“.[6] Jako spojka působil Šillinger v rámci ON a zajišťoval kontakt ON s dalšími odbojovými skupinami a též udržoval důležitý kontakt s komunistickým domácím odbojem.[4][7]

Po německé okupaci Čech s Moravy v březnu 1939 organizoval Šillinger spolu s poručíkem Jaroslavem Šmídem[p. 4] a Josefem Humlem odvoz zbraní z kasáren v Jincích a Strašicích.[5]

Spolupráce s dalšími odbojáři[editovat | editovat zdroj]

Právník v oblasti sociální politiky, zdravotnictví a osvěty a důležitý člen ústředního orgánu protinacistického domácího odboje ÚVODu JUDr. Václav Holý (1900–1941) udržoval zprostředkovaně kontakt s podplukovníkem Josefem Balabánem (členem zpravodajsko–sabotážní organizace Tři králové); zaměstnancem firmy Jarolímek Vojtěchem Vrňatou[p. 5] a také s Čeňkem Šillingerem.[5]

Kromě odbojové spolupráce s JUDr. Václavem Holým kooperoval Šillinger s velitelem odbojové skupiny „Brdy – Neliba“ Jaroslavem Nelibou (* 1. května 1905 Obecnice okres Příbram – ubit na přelomu května a června 1944 na Pankráci v Praze); členem ilegální KSČ na Berounsku Karlem Vydrou (* Svatá Dobrotivá na Křivoklátsku) a básníkem, učitelem a odbojářem Karlem Vokáčem.[5]

Když musel Jaroslav Neliba uprchnout z pražských Vysočan v červnu 1941 a přejít do ilegality, našel úkryt právě v pivovaru u Čeňka Šillingera. Neliba tehdy používal krycí jméno „Josef Bílý“ a pracoval v Cerhovicích jako pomocná kancelářská síla.[7] Na pozemku pivovaru se nacházel rybník, kde Šillinger v nepromokavých pytlích ukrýval zbraně odbojářů. Šillingerův pivovar byl vhodný i pro ukrytí ilegální vysílací stanice, která se používala na Berounsku a jejíž prozrazení hrozilo v době, kdy mezi členy berounské části Obrany národa začalo zatýkání gestapem.[7]

Dne 13. srpna 1941 se gestapu podařilo rozbít ilegální odbojové struktury KSČ v Rokycanech. Mezi zatčenými odbojáři byl i Václav Ernerst.[9] Ten byl napojený na odbojové skupiny kolem Čeňka Šillingera v Cerhovicích a přes něj i na Obranu národa.[9]

Šillingerův pivovar[editovat | editovat zdroj]

František Peltán[editovat | editovat zdroj]

V pivovaru v Cerhovicích ukrýval Šillinger ilegální radiostanici obsluhovanou radiotelegrafistou Františkem Peltánem.[6][p. 6] František Peltán se zde v pivovaru ukrýval od března 1942; v Cerhovicích používal krycí jméno „Karel Zeman“[10][6][5] a z objektu pivovaru naposledy vysílal depeše do Londýna pomocí radiostanice Sparta II.[2]

Peltán byl oficiálně hlášen k pobytu v Cerhovicích na městském úřadě a v pivovaru zastával různé pomocné práce. Současně si Peltán udržoval stále kontakty na ilegální osoby v Praze (Rudolf Mareš, JUC. Vítězslav Dvořák–Adler, Jaroslav Valenta) spolupracující s odbojovou skupinou kolem prof. Vladimíra Krajiny. Gestapo spustilo zatýkání ve Valentově skupině v květnu 1942. Zatčením Jaroslava Valenty (28. května 1942 v 04:30) a jeho následným zostřeným výslechem získalo gestapo informace o jeho kontaktech na Rudolfa Mareše a JUC. Vítězslava Dvořáka–Adlera,[p. 7] kteří se tou dobou skrývali v ilegalitě v Plzni.[7]

František Peltán se pokusil neúspěšně navázat radiové spojení s Londýnem 21. června 1942 z pivovaru v Cerhovicích. Toto vysílání bylo ale zachyceno německou odposlechovou a zaměřovací službou a 22. června 1942 se v blízkosti Cerhovic objevila mobilní německá pátrací a zaměřovací souprava. Následující den (23. června 1942) JUC. Vítězslav Dvořák–Adler zakázal Františku Peltánovi další vysílací pokusy z Cerhovic.[7] Ilegální porada konaná 24. června 1942 rozhodla, že další vysílání do Londýna se bude realizovat z Plzně.[7]

JUC. Vítězslav Dvořák[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. června 1942 se Vítězslav Dvořák vypravil z Plzně do Prahy na Smíchovské nádraží, aby zde vyzvedl (v úschovně uloženou) novou náhradní radiostanici. Gestapo jej ale v Praze sledovalo, takže při pokusu o její vyzvednutí byl před Národním divadlem[11] zatčen a ihned podroben ostrému (intenzivnímu) výslechu.[12][13] Gestapem „vytěžené“ informace posloužily k tomu, aby ještě týž den byla přepadena další vysílačka ÚVODU, umístěná v pivovaru v Cerhovicích na Berounsku.[p. 8][p. 9]

Údajně byl 30. června 1942 Čeněk Šillinger z úředních důvodů v Praze a do Cerhovic se vracel vlakem. Po cestě se k němu dostala informace, že je vysoká pravděpodobnost, že se doma střetne s příslušníky gestapa. Proto jel vlakem až do Zbiroha, kde ho čekal František Peltán (alias Karel Zeman), který přijel na kole a vzal druhé i pro Šillingera. Odjeli spolu domů, kde začali pálit nějaké kompromitující dokumenty.[6] Tou dobou se v cerhovickém pivovaru skrýval nejen František Peltán, ale i parašutista Oldřich Dvořák (radista paravýsadku Steel).[9]

Přepadení pivovaru[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. června 1942 kolem 22.00 hodiny se gestapo v Petschkově paláci v Praze rozhodlo k okamžitému zásahu proti Cerhovické ilegální buňce.[7] V přepadovém komandu byli: vedoucí kriminální rada Jindřich Krupke; kriminální zaměstnanec pražského gestapa SS-Sturmscharführer Hans Siebert; komisař gestapa Josef Czutka; úředník pražského gestapa Otto Gall; komisař gestapa Erich Pfitsch, Karel Schnabel, Rudolf Hartel, Richard Fischer, konfident gestapa Jaroslav Nachtmann, Vilém Wágner, Ferdinand Schmidt, Karel Malcher, Vilém Wollner, Otto Maul, Antonín Linz a vrchní tajemník Domis.[7]

Přepadové komando v šesti automobilech odbočilo před Cerhovicemi na polní cestu (mimo zorné pole osob v pivovaru) a rozdělené do třech skupin se jalo obkličovat objekt. První skupina, jejímž vedoucím byl určen úředník pražského gestapa Otto Gall, se vydala přímo k pivovaru. Zbylé dvě skupiny uzavřely neprodyšně okolí. Před pivovarem vedoucí kriminální rada Jindřich Krupke určil Ferdinanda Schmidta, aby vstoupil dovnitř s legendou, že nese Františku Peltánovi kufr. Tou dobou Šillinger za okny zpozoroval několik příslušníků gestapa. Ferdinand Schmidt vešel na pivovarský dvůr hlavní branou, ale odbojáři (Peltán nebo Šillinger) jej palbou z pistole postřelili do stehna. Zraněný SS–Obersturmbannführer Ferdinand Schmidt ustoupil ze dvora a stáhl se zpět až ke Karlu Malcherovi.[7][6][2]

V následné přestřelce mezi gestapem a příslušníky SS na jedné straně a odbojáři obklíčenými v pivovaru na straně druhé panovala jasná převaha zásahového komanda, která donutila odbojáře k útěku. Odbojářům se zdařilo prorazit německé obklíčení[2] a všichni tři unikli z pivovaru skokem z okna a prchali směrem na Drozdov.[6] Uniknout z Cerhovic se zdařilo i parašutistovi Oldřichu Dvořákovi.[6][9][2]

Peltánův únik[editovat | editovat zdroj]

František Peltán se prostřílel k jízdnímu kolu schovanému na dvoře a prchal okolo rybníka k díře v oplocení pivovaru. Tudy pronikl z perimetru objektu a na bicyklu ujížděl okresní silnicí severním směrem k Drozdovu.[7] Z Drozdova nabral směr na Točník a Bzovou. Za obcí Bzová jej dohonil hajný Jindřich Kohel a v domnění, že se jedná o pytláka se pokusil Peltána zadržet. Ten proti hajnému použil zbraň, poranil jej a následně pokračoval až do „dvora Janušky“.[7][p. 10] František Peltán i tentokrát gestapu unikl.[6][9] Z Podbrdska se pak vrátil do Prahy, kde se dále nějaký čas skrýval v ilegalitě.[7] Večer 11. července 1942 byl Peltán na vyzrazené ilegální schůzce v Kinského zahradě v Praze postřelen gestapem do hlavy a 20. července 1942 zemřel v SS lazaretu v Praze–Podolí.

Šillingerův únik[editovat | editovat zdroj]

Čeněk Šillinger prchal do pole za pivovarem, kde gestapo na chvíli ztratilo jeho stopu. Mezitím gestapo proniklo do objektu pivovaru a od boudy odvázaného Šillingerova bernardýna vyslalo po stopách jeho pána.[9] (Pes zachytil stopu svého pána a vydal se po ní.)[2] Příslušníci přepadového komanda nasměrovali palbu z kulometu[6] do pole ve směru, který jim určil Šillingerův pes. Jeden z projektilů zasáhl Čeňka Šillingera na polní cestě u křížku do zad.[6][7] Poraněný lehl do pole a slyšel, jak se k němu jeho pronásledovatelé blíží. Pronásledovaný a raněný Šillinger[4] hrozící zajetí gestapem vyřešil tím, že svoji zbraň obrátil proti sobě a střelil se do hlavy[4][6][2] Zemřel 30. června 1942 v Cerhovicích.[4] Smrtí Čeňka Šillingera prakticky skončila činnost Obrany národa na Podbrdsku.[7] Jeho tělesné ostatky byly převezeny do Prahy a vhozeny do neoznačeného šachtového hrobu u severní zdi pražského Ďáblického hřbitova.

Bohdana Šillingerová[editovat | editovat zdroj]

V pivovaru, kam přepadové komando vtrhlo, byla na místě (30. června 1942) zatčena Šillingerova manželka Bohdana Šillingerová (rozená Bláhová; * 23. září 1895). Byla převezena do Prahy, kde byla 3. července 1942 popravena[7][10] v Pankrácké věznici v Praze.[6][p. 2][p. 1]

Další osud pivovaru[editovat | editovat zdroj]

V budově pivovaru vyrabovali příslušníci přepadového komanda šaty, prádlo, veškeré cenné věci a zcizili i pokladní hotovost.[7] Důkladná prohlídka pivovaru druhého dne (1. července 1942) odhalila gestapu a členům oddílu ochranné policie z Plzně v pivovaru ukryté zásoby jídla, které byly účastníky domovní prohlídky zkonzumovány následně na dvoře v rámci neplánované hostiny.[7] Služebná Čeňka Šillingera Marie Kurtinecová byla donucena při hostině gestapáky a členy ochranné policie obsluhovat a i jí v rámci rabování byly ukradeny různé látky, plátno a stříbrné náramkové hodinky.[7] Starosta Cerhovic Jaroslav Mayer byl určen coby dočasný správce Šillingerova majetku, ale krátce na to jej vystřídal Eikert ze Suchomast. Eikert dokončil likvidaci Šillingerova majetku tím, že nechal odvést všechno zařízení bytu, pivovaru a hospodářství.[7]

Ferdinand Schmidt[editovat | editovat zdroj]

Zraněný člen přepadového komanda SS–Obersturmbannführer Ferdinand Schmidt byl ještě v průběhu přestřelky odvezen Karlem Malcherem k místnímu lékaři Oldřichu Kolčavovi do Cerhovic. MUDr. Oldřich Kolčava poskytl Schmidtovi první pomoc a nechal jej převést k operačnímu zákroku do berounské nemocnice, kde byl projektil ze stehna úspěšně vyoperován. Nemocnice sice nedisponovala dostatkem transfúzní krve odpovídající Schmidtově krevní skupině, ale situaci vyřešil železničář František Němec, který se dobrovolně přihlásil jako dárce.[7] I přes všechno úsilí ale druhý den lékaři nemocnice v Berouně zjistili, že Schmidt dostal otravu krve a nedlouho poté skutečně pacient na její následky v Berouně zemřel.[7]

Cerhovice po zátahu[editovat | editovat zdroj]

Kriminální rada Jindřich Krupke nechal posílit četnickou stanici v Cerhovicích několika četníky ze sousedních stanic okresu. Pivovar Čeňka Šillingera byl několik dní pečlivě střežen.[7] Několik následujících dnů se v Cerhovicích neslo ve znamení strachu, jestli městečko neskončí stejně jako ve velmi blízké minulosti skončily Lidice nebo Ležáky.

Odměny[editovat | editovat zdroj]

„Vděčné pražské gestapo“ odměnilo za pomoc při „Akci Cerhovice“ železničáře Františka Němce (20 000 protektorátních korun); hajného Jindřicha Kohela (20 000 protektorátních korun) a MUDr. Oldřicha Kolčavu (10 000 protektorátních korun). (Finanční obnosy byly předány formou vkladních knížek vedených u pražské banky „Kreditanstalt der Deutsche“.)[7]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Po skončení druhé světové války se na Šillingerovu rodinu nezapomnělo. Ještě v roce 1945 se konala smuteční tryzna na náměstí v Cerhovicích.[7]
  • Památce Čeňka Šillingera a jeho manželky Bohdany Šillingerové je věnován památník v Cerhovicích. Památník nechal zbudovat v roce 1967 místní národní výbor[7] a nachází se v Cerhovicích u bývalého Šillingerova pivovaru (Na Blížce, asi 20 metrů severně od čp. 177). Je na něm nápis: ZDE ŽILI A ZA SVOBODU VLASTI / PADLI / ČENĚK ŠILLINGER / BOHDANA ŠILLINGEROVÁ / 30. ČERVNA 1942.[10]
  • Jména manželů Šillingerových jsou uvedena i na pomníku obou světových válek, který je umístěn v Cerhovicích na křižovatce ulic Na Drážkách x Třenická na zeleném prostranství před základní a mateřskou školou (na adrese: Na Dražkách 217, 26761 Cerhovice).[16] Vysoký pomník je zhotoven ze světlého kamene a je opticky rodělen na dvě části. Vertikálně orientovaná horní část zobrazuje meč vetknutý shora do pomníku. Horizontálně oreintovaná spodní část obsahuje vytesaný věnec s nápisem „obětem světové války“.[17] Po stranách pomníku se nacházejí černé desky se jmény válečných obětí. Na levé vnější straně dolní části pomníku je deska s nápisem: Obětem nacismu / 1939 – 1945 / Šillinger Čeněk / Šillingerová Bohdana / Matoušek Rudolf.[18] Další jména obětí nacismu pokračují na pravé vnější straně dolní části pomníku: Lukeš Josef / Basl Jaroslav.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Pramen[9] uvádí, že na Kobyliské střelnici v Praze byla dne 3. července 1942 popravena Anna Šilingerová (bylo jí 46 let).[9]
  2. ↑ a b Pramen[2] uvádí, že Bohdana Šillingerová (rozená Bláhová; * 23. září 1895) byla popravena 3. července na Kobyliské střelnici v Praze.[2]
  3. ↑ Podle zápisu k knize narozených: [1]
    • Vincenc Šillinger (* 29. prosince 1896, Mirovice číslo 82, okres Mirovice, hejtmanství Písek) v poznámce: Oddán 28. 8. 1923 s Annou Bohdanou Bláhovou v Praze II na Poříčí.
    • Otec: Vincenc Šillinger, sládek z Mirovic číslo 82, syn Vincence Šillingera sládka v Březnicí č. hejtmanství Blatná a jeho manželky Josefy fodem Keclík z Březníce č. hejtmanství Blatná, rodiště Březnice
    • Matka: Žofie, dcera Karla Čápa sládka v Točníku č. okres i hejtmanství Hořovice a jeho manželky Karolíny rodem „Hněvkovský“ z ?
  4. ↑ Jaroslav Šmíd (* 30. listopadu 1913 Zbiroh) v prvorepublikové armádě sloužil v hodnosti poručíka pěchoty. V rámci vojenské odbojové ilegální organizace Obrana národa vybudoval Šmíd vojenskou skupinu s krycím názvem „ZBIROH“. Jaroslav Šmíd úzce spolupracoval s zpravodajsko–sabotážní skupinou Tři králové, s Jaroslavem Fraňkem a Čeňkem Šillingerem.[5]
  5. ↑ Vojtěch Vrňata pracoval v odboji pro podplukovníka Josefa Balabána a Obranu národa pod krycím jménem „Dlouhý“ jako kurýr doprovázející zásilky expedičního oddělení a cestující „služebně“ na Balkánský poloostrov. Vrňata byl zatčen v lednu 1941, naoko přistoupil na spolupráci s Němci, ale informoval o tom podplukovníka Josefa Balabána.[8] Konfident gestapa Jiří Diviš udal Vojtěcha Vrňatu a zároveň poskytl gestapu i jméno železničního inspektora Ctibora Trägera.[8] Zostřené výslechy Ctibora Trägera poskytly gestapu indicie vedoucí k rodině radiotelegrafisty Jindřicha Klečky. Vojtěch Vrňata a Ctibor Träger byli popraveni v roce 1943 v Berlíně-Plötzensee.[8]
  6. ↑ František Peltán fungoval coby radista ON a současně byl i spolupracovníkem diverzně–zpravodajské skupiny Tři králové.[9]
  7. ↑ JUC. Vítězslav Dvořák pracoval za protektorátu jako právní úředník na poštovním ředitelství v Praze na Smíchově v Holečkově ulici a byl vůdčích osobností Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD).
  8. ↑ Přepadení pivovaru bylo zřejmě již plánováno v delším horizontu, neboť 30. června 1942 byly Cerhovice obklíčeny německými vojáky a do místního višňového sadu za školou byla rozmístěna na obec namířená děla. Obecní úřad vyhlásil zákaz vycházení.[6] Samotná akce příslušníků gestapa u pivovaru proběhla večer 30. června 1942, kdy gestapo a příslušníci SS obklíčili pivovar v Cerhovicích.[6]
  9. ↑ Kdo tehdy Čeňka Šillingera udal se dodnes neví. V úvahu připadal například cerhovický občan Červenka, o němž se všeobecně vědělo, že udává lidi Němcům. Jako další připadal v úvahu jakýsi Josef Švejda z Kadaně. Ten roku 1946 žádal o potvrzení státní, národní i politické spolehlivosti. Orgány mu však toto potvrzení odepřely s odkazem na udání Šillingera. Toto tvrzení však nelze ověřit. Další podezřelí jsou Šillingerovi příbuzní, ba dokonce i jeden člen ÚVODu.
  10. ↑ Z obce Bzová byl „dvůr Janušky“ vzdálen asi 5 kilometrů severozápadním směrem po cestě do mírného kopce. V místě uprostřed lesa, které se dnes (rok 2023) nazývá „Na Januškách“ se nachází jednak hájenka Janušky[14] a o 500 metrů po cestě dále pak soubor objektů označovaných na mapě jako „Janušky“ (zřejmě kdysi hospodářská usedlost).[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Sídlo: Mirovice; Datace: 1890–1914; Obsah: N; Okres: Písek; Kniha: 9A; Typ: římskokatolická církev [online]. web: České matriční knihy, kniha narozených [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i PADEVĚT, Jiří. Tři králové - odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II (rejstřík osob: Čeněk Šillinger). 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 169 s. ISBN 978-80-200-2677-4. S. 148, 149, 150. 
  3. ↑ a b c d e f Čeněk ŠILLINGER (* 29.12.1896 Mirovice okres Písek – 30.6.1942 Cerhovice sebevražda při pronásledování) sládek (domovská obec Cerhovice; domovský okres Hořovice) [online]. web: Databáze československých legionářů (projekt Legie 100; Krev legionáře) [cit. 2023-01-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l Čeněk Šilinger (29. prosince 1896 Mirovice - 30. června 1942 Cerhovice) [online]. web: Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2023-01-13]. Majitel pivovaru, legionář a odbojář.. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. S. 31, 106, 168, 325. První kniha z trilogie; rejstřík osob: Šillinger Čeněk. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o KALENDOVÁ, Hekena. Oldřich Dvořák, Čeněk Šillinger a ti druzí: Odbojáři, kteří mohli být válečnými veterány [online]. web: Zpravy Tiscali cz, 2017-11-09 [cit. 2023-01-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z FENCL, Radek. František Holman: Život jednoho odbojáře, člena odbojové skupiny Brdy - Neliba. , 2011 [cit. 2023-01-16]. 91 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze; Pedagogická fakulta; Studijní program: Učitelství pro střední školy; Magisterský studijní obor: Dějepis–Občanská výchova. Vedoucí práce PhDr. Lubor Václavů (Katedra dějin a didaktiky dějěpisu). s. 27 až 33. Ke stažení ve formátu *.pdf (velikost: 3 MBytes). Dostupné online.
  8. ↑ a b c KALENDOVÁ, Helena. Kdo byli Tři konšelé a Schmoranzovi tajemníci? Pozapomenutý příběh českého protinacistického odboje [online]. web: Forum 24 cz, 2021-07-13 [cit. 2023-01-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Šillinger Čeněk, s. 281, 427. 
  10. ↑ a b c TAHOVSKÁ, Ladislava, PhDr.; ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Čeněk a Bohdana Šillingerovi [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2019-03-02 [cit. 2023-01-13]. Umístění: Cerhovice, Na Blížce, poblíž autobusové zastávky Cerhovice, Kovodružstvo; Centrální evidence válečných hrobů: CZE2108-31400. Dostupné online. 
  11. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Vítězslav Dvořák). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 203, 464, 467, 494, 515. 
  12. ↑ LUDVÍK, Karel; POBŘÍSLO, Pavel. Bratři Linhartové, čeští Ryanové [online]. 2015-05-29 [cit. 2015-09-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Prsten Nibelungův, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 54, 77, 166, 168. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  14. ↑ Hájenka Janušky; adresa: Líšná 45, 338 08 Líšná, Plzeňský kraj [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-01-18]. GPS souřadnice: 49°55'12.075"N, 13°49'4.049"E (49.9200208N, 13.8177914E). Dostupné online. 
  15. ↑ Líšná 83, 338 08 Líšná, Plzeňský kraj [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-01-18]. GPS souřadnice: 49°55'19.122"N, 13°48'36.839"E (49.9219783N, 13.8102331E). Dostupné online. 
  16. ↑ Pomník obětem 1. světové války; Na Dražkách, Cerhovice [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-01-17]. GPS souřadnice: 49.8511147N, 13.8296708E (49°51'4.013"N, 13°49'46.815"E). Dostupné online. 
  17. ↑ a b ŠŤASTNÝ, Ivo. Titulek článku na webu [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2007-03-22 [cit. 2023-01-17]. Umístění: Cerhovice, Na Drážkách, parčík před budovou ZŠ a MŠ; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-2108-02910; GPS souřadnice: N49°51'4 E13°49'46.8. Dostupné online. 
  18. ↑ Středočeský, Hořovice, Cerhovice - číslo VH: CZE2108-2910 [online]. web: Centrální evidence válečných hrobů [cit. 2023-01-17]. GPS souřadnice lokality: 49°51'4.14"N 13°49'46.70"E. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRUMPHANZLOVÁ, Miloslava, Marta ŠESTÁKOVÁ-VACULÍKOVÁ a Naďa KOLENSKÁ. Čeněk Šilinger nemá v Cerhovicích místo posledního odpočinku. Podbrdské noviny. rok 2015; číslo 15; strana 2.
  • FENCL, Radek. František Holman: život jednoho odbojáře, člena odbojové skupiny Brdy - Neliba. Praha: Radek Fencl; 2011; 91 stran.
  • Osobní karta legionáře: Čeněk ŠILLINGER (* 29.12.1896 Mirovice, okres Písek – 30.6.1942 Cerhovice, sebevražda při pronásledování) sládek (domovská obec Cerhovice; domovský okres Hořovice); Československá obec legionářská; VÚA-VHA PRAHA
  • TOPINKA, Jiří a HAMPL, Martin. Legionáři Berounska 1914-1920: první odboj, vzpomínky, seznamy. Beroun: Státní okresní archiv Beroun (SOkA Beroun), 2001; 86 stran; 80-238-6743-1.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čeněk_Šillinger&oldid=23878005“