Přeskočit na obsah

Emise skleníkových plynů: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.9.5
Emise podle typu skleníkových plynů
Řádek 250: Řádek 250:
| datum archivace = 2023-10-10
| datum archivace = 2023-10-10
}}</ref>
}}</ref>

== Emise podle typu skleníkových plynů ==
Dominantním emitovaným skleníkovým plynem je [[oxid uhličitý]] (CO<sub>2</sub>), zatímco emise [[Methan|metanu]] (CH<sub>4</sub>) mají téměř stejný krátkodobý dopad.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Nyman
| jméno = Patti
| titul = Methane vs. Carbon Dioxide: A Greenhouse Gas Showdown
| periodikum = One Green Planet
| url = https://www.onegreenplanet.org/animalsandnature/methane-vs-carbon-dioxide-a-greenhouse-gas-showdown/
| datum vydání = 2014-09-30
| jazyk = en
| datum přístupu = 2024-01-24
}}</ref> [[Oxid dusný]] (N<sub>2</sub>O) a fluorované plyny (F-plyny) hrají ve srovnání s ním menší roli.

Emise skleníkových plynů se měří v ekvivalentech CO<sub>2</sub> určených podle jejich [[Potenciál globálního oteplování|potenciálu globálního oteplování]] (PGO), který závisí na jejich životnosti v [[Atmosféra Země|atmosféře]]. Odhady do značné míry závisí na schopnosti oceánů a pevnin tyto plyny absorbovat. Krátkodobé látky znečišťující klima včetně metanu, fluorovaných uhlovodíků, [[Troposférický ozon|troposférického ozonu]] a černého uhlíku přetrvávají v atmosféře po dobu od několika dnů do 15 let, zatímco oxid uhličitý může v atmosféře zůstat po tisíciletí.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = SLCPs - IGSD
| url = https://www.igsd.org/initiatives/slcps/
| datum přístupu = 2024-01-24
| jazyk = en-US
}}</ref> Snížením emisí krátkodobých látek znečisťující klima lze snížit probíhající míru globálního oteplování téměř o polovinu a snížit předpokládané oteplování [[Arktida|Arktidy]] o dvě třetiny.<ref>{{Citace elektronického periodika
| periodikum = dx.doi.org
| url = http://dx.doi.org/10.1117/12.2250809.5394049036001
| datum přístupu = 2024-01-24
}}</ref>

Emise skleníkových plynů v roce 2022 byly odhadnuty na 53,8 Gt CO<sub>2</sub>eq.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = EDGAR - The Emissions Database for Global Atmospheric Research
| periodikum = edgar.jrc.ec.europa.eu
| url = https://edgar.jrc.ec.europa.eu/report_2023
| jazyk = en
| datum přístupu = 2024-01-24
}}</ref>

Zatímco v&nbsp;dlouhodobém horizontu jsou zmírňující opatření pro [[Zmírňování změny klimatu|dekarbonizaci]] zásadní, v&nbsp;krátkodobém horizontu by mohla vést k&nbsp;slabému oteplení, protože zdroje emisí uhlíku často současně emitují i znečištění ovzduší. Proto je pro&nbsp;dosažení cílů v oblasti klimatu zásadní spojit opatření zaměřená na oxid uhličitý s opatřeními zaměřenými na&nbsp;znečišťující látky s&nbsp;krátkou životností, které mají rychlejší účinky na&nbsp;klima.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Dreyfus
| jméno = Gabrielle B.
| příjmení2 = Xu
| jméno2 = Yangyang
| příjmení3 = Shindell
| jméno3 = Drew T.
| titul = Mitigating climate disruption in time: A self-consistent approach for avoiding both near-term and long-term global warming
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America
| datum vydání = 2022-05-31
| ročník = 119
| číslo = 22
| strany = e2123536119
| issn = 0027-8424
| pmid = 35605122
| doi = 10.1073/pnas.2123536119
| poznámka = PMID: 35605122
PMCID: PMC9295773
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9295773/
| datum přístupu = 2024-01-24
}}</ref>

=== Oxid uhličitý (CO<sub>2</sub>) ===

* [[Fosilní palivo|Fosilní paliva]]: ropa, plyn a uhlí (89&nbsp;%) jsou hlavní příčinou antropogenního globálního oteplování s ročními emisemi 35,6 GtCO<sub>2</sub> v roce 2019.<ref name=":02">Olivier, J.G.J.,Peters, J.A.H.W. (2020). Trends in global CO<sub>2</sub> and total greenhouse gas emissions: 2020 report. PBL Netherlands Environmental Assessment Agency, The Hague.</ref>
* Výroba cementu (4&nbsp;%) se odhaduje na 1,42 GtCO<sub>2</sub>.
* Změna využívání půdy je nerovnováha mezi [[Odlesňování|odlesňováním]] a [[Zalesňování|zalesňováním]]. Odhady jsou velmi nejisté a činí 4,5 GtCO<sub>2</sub>. Samotné lesní požáry způsobují roční emise přibližně 7 GtCO<sub>2</sub>.
* Neenergetické využívání paliv, ztráty uhlíku v koksárenských pecích a spalování při těžbě ropy.<ref name=":02" />

=== Metan (CH<sub>4</sub>) ===
[[Methan|Metan]] má vysoký okamžitý dopad s pětiletým potenciálem globálního oteplování až 100<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Nyman
| jméno = Patti
| titul = Methane vs. Carbon Dioxide: A Greenhouse Gas Showdown
| periodikum = One Green Planet
| url = https://www.onegreenplanet.org/animalsandnature/methane-vs-carbon-dioxide-a-greenhouse-gas-showdown/
| datum vydání = 2014-09-30
| jazyk = en
| datum přístupu = 2024-01-26
}}</ref>. Současných 389 Mt emisí metanu<ref name=":02" /> má zhruba stejný krátkodobý účinek na globální oteplování jako emise CO<sub>2</sub> s rizikem vyvolání nevratných [[Změna klimatu|změn klimatu]] a [[Ekosystém|ekosystémů]]. V případě metanu by snížení emisí o přibližně 30&nbsp;% pod současnou úroveň vedlo ke stabilizaci jeho koncentrace v atmosféře.

* Fosilní paliva (32&nbsp;%) jsou opět příčinou většiny emisí metanu, včetně těžby uhlí (12 % celkového množství metanu), distribuce a úniků plynu (11&nbsp;%) a vypouštění plynu při těžbě ropy (9&nbsp;%).<ref name=":02" />
* Dominantním zdrojem jsou hospodářská zvířata (28&nbsp;%), z toho skot (21&nbsp;%), následovaný buvoly (3 %), ovcemi (2&nbsp;%) a kozami (1,5&nbsp;%).<ref name=":02" />
* Lidský odpad a odpadní vody (21&nbsp;%): při rozkladu odpadní biomasy na skládkách a organických látek v domácích a průmyslových odpadních vodách vzniká značné množství metanu.<ref name=":02" />
* Pěstování rýže (10&nbsp;%) na zaplavených rýžových polích je dalším zemědělským zdrojem, kde při anaerobním rozkladu organického materiálu vzniká metan.<ref name=":02" />

=== Oxid dusný (N<sub>2</sub>O) ===
[[Oxid dusný|N<sub>2</sub>O]] má vysoký PGO a významný potenciál poškozování [[Ozonová vrstva|ozonové vrstvy]]. Odhaduje se, že potenciál globálního oteplování N<sub>2</sub>O za 100 let je 265krát vyšší než CO<sub>2</sub>.<ref>World Meteorological Organization (January 2019). "Scientific Assessment of ozone Depletion: 2018". ''Global Ozone Research and Monitoring Project''. '''58''': A3.</ref> V případě N<sub>2</sub>O by pro stabilizaci bylo nutné snížení o více než 50 %.

Většina emisí (56 %) oxidu dusného pochází ze zemědělství, zejména z [[produkce masa]]: skot (trus na pastvinách), hnojiva, zvířecí hnůj.<ref name=":02" /> Další příspěvky pocházejí ze spalování fosilních paliv (18 %) a [[Biopalivo|biopaliv]]<ref>Thompson, R.L; Lassaletta, L.; Patra, P.K (2019). et al. "Acceleration of global N2O emissions seen from two decades of atmospheric inversion". ''Nature Climate Change''. '''9''' (12): 993–998.</ref> a z průmyslové výroby kyseliny adipové a kyseliny dusičné.

=== F-plyny ===
Mezi fluorované plyny patří fluorované uhlovodíky (HFC), perfluorované uhlovodíky (PFC), hexafluorid síry (SF<sub>6</sub>) a trifluorid dusíku (NF<sub>3</sub>). Používají se v rozvodných zařízeních v energetice, při výrobě [[Polovodič|polovodičů]], při výrobě hliníku a jsou z velké části zdrojem SF<sub>6</sub>.<ref name=":02" /> Pokračující postupné snižování výroby a používání HFC podle Kigalského dodatku [[Montrealský protokol|Montrealského protokolu]] pomůže snížit emise HFC a současně zlepšit energetickou účinnost spotřebičů, které používají HFC, jako jsou klimatizace, mrazničky a další chladicí zařízení.

=== Vodík ===
Úniky [[Vodík|vodíku]] přispívají k nepřímému globálnímu oteplování.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Collins (l_collins)
| jméno = Leigh
| titul = Hydrogen ‘twice as powerful a greenhouse gas as previously thought’: UK government study
| periodikum = Recharge {{!}} Latest renewable energy news
| url = https://www.rechargenews.com/energy-transition/hydrogen-twice-as-powerful-a-greenhouse-gas-as-previously-thought-uk-government-study/2-1-1200115
| datum vydání = 2022-04-08
| jazyk = en
| datum přístupu = 2024-01-26
}}</ref> Při oxidaci vodíku v atmosféře dochází ke zvyšování koncentrací skleníkových plynů v troposféře i stratosféře.<ref>Ocko, Illisa; Hamburg, Steven (20 July 2022). "Climate consequences of hydrogen emissions". ''Atmospheric Chemistry and Physics''. '''22''' (14): 9349–9368.</ref> Vodík může unikat ze zařízení na výrobu vodíku a také z jakékoli infrastruktury, v níž se vodík přepravuje, skladuje nebo spotřebovává.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Cooper
| jméno = Jasmin
| příjmení2 = Dubey
| jméno2 = Luke
| příjmení3 = Bakkaloglu
| jméno3 = Semra
| titul = Hydrogen emissions from the hydrogen value chain-emissions profile and impact to global warming
| periodikum = Science of The Total Environment
| datum vydání = 2022-07-15
| ročník = 830
| strany = 154624
| issn = 0048-9697
| doi = 10.1016/j.scitotenv.2022.154624
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S004896972201717X
| datum přístupu = 2024-01-26
}}</ref>

=== Černý uhlík ===
[[Černý uhlík]] vzniká při nedokonalém spalování fosilních paliv, [[Biopalivo|biopaliv]] a [[Biomasa|biomasy]]. Nejedná se o skleníkový plyn, ale o látku ovlivňující klima. Černý uhlík může pohlcovat sluneční světlo a snižovat [[albedo]], pokud se usazuje na sněhu a ledu. Nepřímé zahřívání může být způsobeno interakcí s mraky.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Bond
| jméno = T. C.
| příjmení2 = Doherty
| jméno2 = S. J.
| příjmení3 = Fahey
| jméno3 = D. W.
| titul = Bounding the role of black carbon in the climate system: A scientific assessment
| periodikum = Journal of Geophysical Research: Atmospheres
| datum vydání = 2013-06-16
| ročník = 118
| číslo = 11
| strany = 5380–5552
| issn = 2169-897X
| doi = 10.1002/jgrd.50171
| jazyk = en
| url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/jgrd.50171
| datum přístupu = 2024-01-26
}}</ref> Černý uhlík zůstává v atmosféře pouze několik dní až týdnů.<ref>Ramanathan, V.; Carmichael, G. (April 2008). "Global and regional climate changes due to black carbon". ''Nature Geoscience''. '''1''' (4): 221–227.</ref> Emise lze zmírnit modernizací koksárenských pecí, instalací filtrů pevných částic na motorech na bázi nafty, omezením běžného spalování a minimalizací otevřeného spalování biomasy.


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 26. 1. 2024, 11:44

Roční emise skleníkových plynů na osobu (výška svislých sloupců) a na zemi (plocha svislých sloupců) v patnácti zemích s vysokými emisemi[1].

Emise skleníkových plynů z lidské činnosti posilují skleníkový efekt a přispívají ke změně klimatu. Oxid uhličitý (CO2) ze spalování fosilních paliv, jako je uhlí, ropa a zemní plyn, je jedním z nejdůležitějších faktorů způsobujících změnu klimatu. Největšími producenty emisí je Čína následovaná Spojenými státy, i když Spojené státy mají vyšší emise na obyvatele. Hlavními producenty emisí skleníkových plynů na celém světě jsou velké ropné a plynárenské společnosti.[2][3] Emise způsobené lidskou činností zvýšily množství oxidu uhličitého v atmosféře přibližně o 50 % oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Rostoucí úroveň emisí se liší, ale je konzistentní mezi všemi skleníkovými plyny. V roce 2010 činily emise v průměru 56 miliard tun ročně, což je více než v kterémkoli předchozím desetiletí.[4] Celkové kumulativní emise od roku 1870 do roku 2017 činily 425±20 GtC (1539 GtCO2) z fosilních paliv a průmyslu a 180±60 GtC (660 GtCO2) ze změn ve využívání půdy. Změna využívání půdy, jako je odlesňování, způsobila v letech 1870–2017 přibližně 31 % kumulativních emisí, uhlí 32 %, ropa 25 % a plyn 10 %.[2] Procento nejbohatší lidí na světě emituje jako dvě třetiny nejchudších lidí.[5]

Oxid uhličitý (CO2) je dominantně emitovaným skleníkovým plynem (člověkem), je nejvýznamnějším skleníkovým plynem (má na svědomí více než polovinu oteplování), zatímco emise metanu (CH4) mají téměř stejný krátkodobý dopad.[6] Oxid dusný (N2O) a fluorované plyny (F-plyny) hrají ve srovnání s ním menší roli.

Výroba elektřiny, tepla a doprava jsou hlavními producenty emisí; celkově je energetika zodpovědná za přibližně 73 % emisí.[7] Odlesňování a další změny ve využívání půdy rovněž emitují oxid uhličitý a metan. Největším zdrojem antropogenních emisí metanu je zemědělství, těsně následované vypouštěním plynů a fugitivními emisemi z průmyslu fosilních paliv. Největším zdrojem metanu v zemědělství je chov hospodářských zvířat. Zemědělská půda emituje oxid dusný částečně díky hnojivům. Podobně fluorované plyny z chladicích zařízení hrají v celkových lidských emisích významnou roli.

Současná míra emisí ekvivalentu CO2, která činí v průměru 6,6 tuny na osobu a rok,[8] je mnohem více než dvojnásobná oproti odhadované míře 2,3 tuny,[9][10] která je nutná pro udržení nárůstu o 1,5 °C oproti předindustriálnímu období do roku 2030 podle Pařížské dohody.[11] Roční emise na obyvatele v průmyslových zemích jsou obvykle až desetkrát vyšší než průměr v rozvojových zemích.[12]

Uhlíková stopa (neboli stopa skleníkových plynů) slouží jako ukazatel pro porovnání množství skleníkových plynů vypouštěných během celého životního cyklu od výroby zboží nebo služby v dodavatelském řetězci až po jejich konečnou spotřebu.[13][14] Uhlíkové účetnictví (neboli účetnictví skleníkových plynů) je rámec metod pro měření a sledování toho, kolik skleníkových plynů organizace vypouští.[15]

Přehled hlavních zdrojů

Celosvětové emise skleníkových plynů podle druhu skleníkových plynů:[16] V roce 2016 tvořil většinu (74 %) CO2, následovaný metanem (17 %).

Významné skleníkové plyny

Související informace naleznete také v článku Toky uhlíku.

Hlavními antropogenními (lidského původu) zdroji skleníkových plynů jsou oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan, tři skupiny fluorovaných plynů (hexafluorid síry (SF6), fluorované uhlovodíky (HFC) a perfluorované uhlovodíky (PFC) a trifluorid dusíku (NF3).[17] Přestože skleníkový efekt je do značné míry způsoben vodní párou, emise vodní páry způsobené lidskou činností se na oteplování významně nepodílejí.[18]

Ačkoli freony patří mezi skleníkové plyny, jsou regulovány Montrealským protokolem, který byl motivován spíše příspěvkem freonů k poškozování ozonové vrstvy než jejich příspěvkem ke globálnímu oteplování. Úbytek ozonu má na oteplování díky skleníkovým plynům jen nepatrný vliv, ačkoli se tyto dva procesy v médiích někdy zaměňují. V roce 2016 dosáhli vyjednavači z více než 170 zemí, kteří se sešli na summitu Programu OSN pro životní prostředí, právně závazné dohody o postupném vyřazení fluorovaných uhlovodíků (HFC) v Kigalském dodatku k Montrealskému protokolu.[19][20][21]

Lidské aktivity

Přibližně od roku 1750 lidská činnost zvyšuje koncentraci oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. V roce 2021 byly naměřené koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře téměř o 50 % vyšší než před průmyslovou revolucí.[22]

Přírodní zdroje oxidu uhličitého jsou téměř 20krát větší než zdroje způsobené lidskou činností,[23] ale v obdobích delších než několik let jsou přírodní zdroje těsně vyváženy přírodními propady, především fotosyntézou sloučenin uhlíku rostlinami a mořským planktonem. Absorpce pozemského infračerveného záření dlouhovlnnými absorpčními plyny činí ze Země méně účinný zářič. Proto, aby Země vyzařovala tolik energie, kolik jí pohlcuje, musí globální teplota vzrůst.[24]

Hlavními zdroji skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti (nazývaných také zdroje uhlíku) jsou:

  • Spalování fosilních paliv a odlesňování: Odhaduje se, že spalování fosilních paliv v roce 2015 vypustilo 62 % skleníkových plynů způsobených lidskou činností.[25] Největším jednotlivým zdrojem jsou uhelné elektrárny, které od roku 2021 vypouštějí 20 % skleníkových plynů.[26]
  • Změna využití půdy (především odlesňování v tropech) se na celkových antropogenních emisích skleníkových plynů podílí přibližně čtvrtinou.[27]
  • Enterická fermentace hospodářských zvířat a hospodaření s hnojem,[28] pěstování neloupané rýže, změny ve využívání půdy a mokřadů, uměle vytvořená jezera,[27] ztráty z potrubí a emise z krytých odvětrávaných skládek, které vedou k vyšším koncentracím metanu v atmosféře. Zdrojem atmosférického metanu je také mnoho novějších plně odvětrávaných septiků, které posilují a cíleně využívají proces fermentace.[29]
  • Používání chlorfluoruhlovodíků (CFC) v chladicích systémech a používání CFC a halonů v protipožárních systémech a výrobních procesech.
  • Zemědělská půda emituje oxid dusný (N2O) částečně v důsledku používání hnojiv.[30]
  • Největším zdrojem antropogenních emisí metanu je zemědělství, těsně následované vypouštěním plynů a fugitivními emisemi z průmyslu fosilních paliv.[31][32] Nejvíce emisí produkuje skot (chovaný jak pro hovězí maso a mléko, tak pro nejedlé produkty, jako je hnůj a tažná síla), což představuje přibližně 65 % emisí v odvětví živočišné výroby.[33]

Emise podle typu skleníkových plynů

Dominantním emitovaným skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), zatímco emise metanu (CH4) mají téměř stejný krátkodobý dopad.[34] Oxid dusný (N2O) a fluorované plyny (F-plyny) hrají ve srovnání s ním menší roli.

Emise skleníkových plynů se měří v ekvivalentech CO2 určených podle jejich potenciálu globálního oteplování (PGO), který závisí na jejich životnosti v atmosféře. Odhady do značné míry závisí na schopnosti oceánů a pevnin tyto plyny absorbovat. Krátkodobé látky znečišťující klima včetně metanu, fluorovaných uhlovodíků, troposférického ozonu a černého uhlíku přetrvávají v atmosféře po dobu od několika dnů do 15 let, zatímco oxid uhličitý může v atmosféře zůstat po tisíciletí.[35] Snížením emisí krátkodobých látek znečisťující klima lze snížit probíhající míru globálního oteplování téměř o polovinu a snížit předpokládané oteplování Arktidy o dvě třetiny.[36]

Emise skleníkových plynů v roce 2022 byly odhadnuty na 53,8 Gt CO2eq.[37]

Zatímco v dlouhodobém horizontu jsou zmírňující opatření pro dekarbonizaci zásadní, v krátkodobém horizontu by mohla vést k slabému oteplení, protože zdroje emisí uhlíku často současně emitují i znečištění ovzduší. Proto je pro dosažení cílů v oblasti klimatu zásadní spojit opatření zaměřená na oxid uhličitý s opatřeními zaměřenými na znečišťující látky s krátkou životností, které mají rychlejší účinky na klima.[38]

Oxid uhličitý (CO2)

  • Fosilní paliva: ropa, plyn a uhlí (89 %) jsou hlavní příčinou antropogenního globálního oteplování s ročními emisemi 35,6 GtCO2 v roce 2019.[39]
  • Výroba cementu (4 %) se odhaduje na 1,42 GtCO2.
  • Změna využívání půdy je nerovnováha mezi odlesňováním a zalesňováním. Odhady jsou velmi nejisté a činí 4,5 GtCO2. Samotné lesní požáry způsobují roční emise přibližně 7 GtCO2.
  • Neenergetické využívání paliv, ztráty uhlíku v koksárenských pecích a spalování při těžbě ropy.[39]

Metan (CH4)

Metan má vysoký okamžitý dopad s pětiletým potenciálem globálního oteplování až 100[40]. Současných 389 Mt emisí metanu[39] má zhruba stejný krátkodobý účinek na globální oteplování jako emise CO2 s rizikem vyvolání nevratných změn klimatu a ekosystémů. V případě metanu by snížení emisí o přibližně 30 % pod současnou úroveň vedlo ke stabilizaci jeho koncentrace v atmosféře.

  • Fosilní paliva (32 %) jsou opět příčinou většiny emisí metanu, včetně těžby uhlí (12 % celkového množství metanu), distribuce a úniků plynu (11 %) a vypouštění plynu při těžbě ropy (9 %).[39]
  • Dominantním zdrojem jsou hospodářská zvířata (28 %), z toho skot (21 %), následovaný buvoly (3 %), ovcemi (2 %) a kozami (1,5 %).[39]
  • Lidský odpad a odpadní vody (21 %): při rozkladu odpadní biomasy na skládkách a organických látek v domácích a průmyslových odpadních vodách vzniká značné množství metanu.[39]
  • Pěstování rýže (10 %) na zaplavených rýžových polích je dalším zemědělským zdrojem, kde při anaerobním rozkladu organického materiálu vzniká metan.[39]

Oxid dusný (N2O)

N2O má vysoký PGO a významný potenciál poškozování ozonové vrstvy. Odhaduje se, že potenciál globálního oteplování N2O za 100 let je 265krát vyšší než CO2.[41] V případě N2O by pro stabilizaci bylo nutné snížení o více než 50 %.

Většina emisí (56 %) oxidu dusného pochází ze zemědělství, zejména z produkce masa: skot (trus na pastvinách), hnojiva, zvířecí hnůj.[39] Další příspěvky pocházejí ze spalování fosilních paliv (18 %) a biopaliv[42] a z průmyslové výroby kyseliny adipové a kyseliny dusičné.

F-plyny

Mezi fluorované plyny patří fluorované uhlovodíky (HFC), perfluorované uhlovodíky (PFC), hexafluorid síry (SF6) a trifluorid dusíku (NF3). Používají se v rozvodných zařízeních v energetice, při výrobě polovodičů, při výrobě hliníku a jsou z velké části zdrojem SF6.[39] Pokračující postupné snižování výroby a používání HFC podle Kigalského dodatku Montrealského protokolu pomůže snížit emise HFC a současně zlepšit energetickou účinnost spotřebičů, které používají HFC, jako jsou klimatizace, mrazničky a další chladicí zařízení.

Vodík

Úniky vodíku přispívají k nepřímému globálnímu oteplování.[43] Při oxidaci vodíku v atmosféře dochází ke zvyšování koncentrací skleníkových plynů v troposféře i stratosféře.[44] Vodík může unikat ze zařízení na výrobu vodíku a také z jakékoli infrastruktury, v níž se vodík přepravuje, skladuje nebo spotřebovává.[45]

Černý uhlík

Černý uhlík vzniká při nedokonalém spalování fosilních paliv, biopaliv a biomasy. Nejedná se o skleníkový plyn, ale o látku ovlivňující klima. Černý uhlík může pohlcovat sluneční světlo a snižovat albedo, pokud se usazuje na sněhu a ledu. Nepřímé zahřívání může být způsobeno interakcí s mraky.[46] Černý uhlík zůstává v atmosféře pouze několik dní až týdnů.[47] Emise lze zmírnit modernizací koksárenských pecí, instalací filtrů pevných částic na motorech na bázi nafty, omezením běžného spalování a minimalizací otevřeného spalování biomasy.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greenhouse gas emissions na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Home. Global Carbon Atlas [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Global Carbon Budget Summary Highlights [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-04. 
  3. ↑ HARVEY, Fiona. Oil and gas greenhouse emissions ‘three times higher’ than producers claim. The Guardian. 2022-11-09. Dostupné online [cit. 2023-11-20]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  4. ↑ IPCC AR6 WG3 2022, Chapter 2: Emissions trends and drivers
  5. ↑ World's richest 1% emit as much carbon as bottom two-thirds: report. phys.org [online]. [cit. 2023-11-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ SAYS, John O. Methane vs. Carbon Dioxide: A Greenhouse Gas Showdown. One Green Planet [online]. 2014-09-30 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ RITCHIE, Hannah; ROSADO, Pablo; ROSER, Max. Emissions by sector. Our World in Data. 2023-09-28. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. 
  8. ↑ WIDWORLD_ADMIN. The World #InequalityReport 2022 presents the most up-to-date & complete data on inequality worldwide: [online]. 2021-10-20 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ Carbon inequality in 2030: Per capita consumption emissions and the 1.5C goal – IEEP AISBL [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ GORE, Tim. Carbon inequality in 2030: Per capita consumption emissions and the 1.5⁰C goal. [s.l.]: Institute for European Environmental Policy Dostupné online. ISBN 978-1-78748-827-4. DOI 10.21201/2021.8274. (English) DOI: 10.21201/2021.8274. 
  11. ↑ IPCC AR6 WG3 2022
  12. ↑ GRUBB, Michael. The Economics of the Kyoto Protocol. www.econ.cam.ac.uk [online]. World Economics. 4 (3), 2003 [cit. 2023-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-17. 
  13. ↑ What is a carbon footprint. www.conservation.org [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ IPCC AR6 WG3 2022, Annex I: Glossary
  15. ↑ Carbon Accounting. Corporate Finance Institute [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ RITCHIE, Hannah; ROSADO, Pablo; ROSER, Max. Greenhouse gas emissions. Our World in Data. 2023-09-28. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. 
  17. ↑ IPCC AR6 WG3 2022, Chapter 2: Emissions Trends and Drivers
  18. ↑ Water Vapor. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2023-08-31 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ JOHNSTON, Chris; MILMAN, Oliver; VIDAL, John. Climate change: global deal reached to limit use of hydrofluorocarbons. The Guardian. 2016-10-15. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  20. ↑ Climate change: 'Monumental' deal to cut HFCs, fastest growing greenhouse gases. BBC News. 2016-10-15. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. (anglicky) 
  21. ↑ Nations, Fighting Powerful Refrigerant That Warms Planet, Reach Landmark Deal. The New York Times [online]. 2016-10-15 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  22. ↑ MAGAZINE, Smithsonian; FOX, Alex. Atmospheric Carbon Dioxide Reaches New High Despite Pandemic Emissions Reduction. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ MÉLIÈRES, Marie-Antoinette; MARÉCHAL, Chloé; GEISSLER, Erik. Climate change: past, present and future. Chichester: Wiley Blackwell 391 s. ISBN 978-1-118-70852-1, ISBN 978-1-118-70851-4. 
  24. ↑ IPCC AR4 WG1 2015, Chapter 1: Historical Overview of Climate Change – FAQ 1.3
  25. ↑ Climate Change: Causation Archives [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ It’s critical to tackle coal emissions – Analysis. IEA [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Global Greenhouse Gas Emissions Data. EPA [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  28. ↑ STEINFELD, Henning; GERBER, Pierre; WASSENAAR, T. Livestock's long shadow. www.fao.org. 2006. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. 
  29. ↑ IPCC AR5 WG1 2013, s. 473
  30. ↑ CHROBAK, Ula. Fighting climate change means taking laughing gas seriously. Knowable Magazine | Annual Reviews. 2021-05-14. Dostupné online [cit. 2023-10-19]. DOI 10.1146/knowable-051321-2. (anglicky) 
  31. ↑ Global Methane Emissions and Mitigation Opportunities [online]. Global Methane Initiative, 2020 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  32. ↑ Sources of methane emissions – Charts – Data & Statistics. IEA [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ FAO - News Article: Key facts and findings. www.fao.org [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-10. (anglicky) 
  34. ↑ NYMAN, Patti. Methane vs. Carbon Dioxide: A Greenhouse Gas Showdown. One Green Planet [online]. 2014-09-30 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ SLCPs - IGSD [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ dx.doi.org [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  37. ↑ EDGAR - The Emissions Database for Global Atmospheric Research. edgar.jrc.ec.europa.eu [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ DREYFUS, Gabrielle B.; XU, Yangyang; SHINDELL, Drew T. Mitigating climate disruption in time: A self-consistent approach for avoiding both near-term and long-term global warming. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2022-05-31, roč. 119, čís. 22, s. e2123536119. PMID: 35605122 PMCID: PMC9295773. Dostupné online [cit. 2024-01-24]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.2123536119. PMID 35605122. 
  39. ↑ a b c d e f g h i Olivier, J.G.J.,Peters, J.A.H.W. (2020). Trends in global CO2 and total greenhouse gas emissions: 2020 report. PBL Netherlands Environmental Assessment Agency, The Hague.
  40. ↑ NYMAN, Patti. Methane vs. Carbon Dioxide: A Greenhouse Gas Showdown. One Green Planet [online]. 2014-09-30 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ World Meteorological Organization (January 2019). "Scientific Assessment of ozone Depletion: 2018". Global Ozone Research and Monitoring Project. 58: A3.
  42. ↑ Thompson, R.L; Lassaletta, L.; Patra, P.K (2019). et al. "Acceleration of global N2O emissions seen from two decades of atmospheric inversion". Nature Climate Change. 9 (12): 993–998.
  43. ↑ COLLINS (L_COLLINS), Leigh. Hydrogen ‘twice as powerful a greenhouse gas as previously thought’: UK government study. Recharge | Latest renewable energy news [online]. 2022-04-08 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Ocko, Illisa; Hamburg, Steven (20 July 2022). "Climate consequences of hydrogen emissions". Atmospheric Chemistry and Physics. 22 (14): 9349–9368.
  45. ↑ COOPER, Jasmin; DUBEY, Luke; BAKKALOGLU, Semra. Hydrogen emissions from the hydrogen value chain-emissions profile and impact to global warming. Science of The Total Environment. 2022-07-15, roč. 830, s. 154624. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 0048-9697. DOI 10.1016/j.scitotenv.2022.154624. 
  46. ↑ BOND, T. C.; DOHERTY, S. J.; FAHEY, D. W. Bounding the role of black carbon in the climate system: A scientific assessment. Journal of Geophysical Research: Atmospheres. 2013-06-16, roč. 118, čís. 11, s. 5380–5552. Dostupné online [cit. 2024-01-26]. ISSN 2169-897X. DOI 10.1002/jgrd.50171. (anglicky) 
  47. ↑ Ramanathan, V.; Carmichael, G. (April 2008). "Global and regional climate changes due to black carbon". Nature Geoscience. 1 (4): 221–227.
Globální oteplování a změna klimatu
Přehled
Příčiny
Přehled
Zdroje
Historie
Účinky a problémy
Fyzikální
Flóra a fauna
Společnost
Zmírňování změny klimatu
Ekonomie a finance
Energie
Uchovávání a posilování propadů uhlíku
Společnost a adaptace
Společnost
Adaptace
Komunikace
Mezinárodní dohody
Pozadí a teorie
Měření
Teorie
Výzkum a modelování
Kategorie:Klimatické změny
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emise_skleníkových_plynů&oldid=23595656“