Lev perský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
úpravy WPQ
→‎Hrozby, soužití s lidmi: nový zajímavý zdroj a některé info dle něj, především týkající se rozměrů, ještě vytěžím
Řádek 293: Řádek 293:
| datum archivace = 2019-04-28
| datum archivace = 2019-04-28
| nedostupné = ano
| nedostupné = ano
}}</ref> a také v tom, že asijští lvi mají obvykle větší střapec na konci ocasu. Čumák asijských lvů bývá delší a čelo více skloněné v porovnání s africkými jedinci.<ref name=":20">{{Citace periodika
⚫
}}</ref> a také v tom, že asijští lvi mají obvykle větší střapec na konci ocasu. Délka lebky u samců dosahuje 330 až 340 mm, u samic je to 292 až 302 mm. Šířka lebky se pohybuje mezi 20 a 23 cm. Délka těla a ocasu se nejčastěji pohybuje od 267 do 292 cm,<ref name=":1" /> přičemž u samců cca 190 až 200 cm měří tělo a 80 až 90 cm ocas.<ref name=":13" /> Samci dosahují hmotnosti 160–190 kg, samice 110–120 kg. V kohoutku měří 80 až 120 cm. Celkově je perský lev nepatrně menší než průměrní lvi afričtí.<ref name="nowell" /><ref name=":12" /><ref name=":8" /><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Jhala
| jméno = Yadvendradev V.
| příjmení2 = Banerjee
| jméno2 = Kausik
| příjmení3 = Chakrabarti
| jméno3 = Stotra
| titul = Asiatic Lion: Ecology, Economics, and Politics of Conservation
| periodikum = Frontiers in Ecology and Evolution
| datum vydání = 2019
| ročník = 7
| issn = 2296-701X
| doi = 10.3389/fevo.2019.00312
| jazyk = English
| url = https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fevo.2019.00312/full
| datum přístupu = 2021-03-23
⚫
}}</ref>

⚫
Délka lebky u samců dosahuje 330 až 340 mm, u samic je to 292 až 302 mm. Šířka lebky se pohybuje mezi 20 a 23 cm. Délka těla a ocasu se nejčastěji pohybuje od 231 do 292 cm,<ref name=":1" /><ref name=":20" /> přičemž u samců cca 190 až 200 cm měří tělo a 80 až 94 cm ocas.<ref name=":20" /><ref name=":13" /> Podle měření z let 2001 až 2018 provedených na 35 jedincích dosahují samci hmotnosti 143–176 kg (průměrně 160 kg) a samice 97–138 kg (průměrně 117 kg).<ref name=":20" /> Starší zdroje obvykle udávají rozmezí váhy samců 160 až 190 kg a samic 110 až 120 kg.<ref name="nowell" /> V kohoutku měří 80 až 110 cm, výjimečně až 120 cm,<ref name="nowell" /> přičemž u samců je to v průměru 101 cm, u samic 95 cm.<ref name=":20" /> Celkově je perský lev poněkud menší než průměrní lvi afričtí.<ref name="nowell" /><ref name=":12" /><ref name=":8" /><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| příjmení =
| jméno =
| jméno =
Řádek 306: Řádek 324:
| nedostupné = ano
| nedostupné = ano
}}</ref><ref name=":18" /> Diploidní počet [[Chromozom|chromozomů]] je 38.<ref name=":18" />
}}</ref><ref name=":18" /> Diploidní počet [[Chromozom|chromozomů]] je 38.<ref name=":18" />

== Ekologie, chování ==
== Ekologie, chování ==
[[Soubor:Panthera leo persica(Asiatic Lion) Gir.jpg|náhled|Samec lva perského s dobře viditelným lalokem visící kůže|alt=Samec lva z boku má široce rozevřenou tlamu, na spodní části břicha se mu táhne záhyb kůže|vlevo]]Samci lvů perských se sdružují do malých volných skupin několika málo jedinců (nejčastěji 2, maximálně 4 najednou). Loví, značkují a hlídají si teritorium a odpočívají spolu. Panuje mezi nimi jasná hierarchie. Samice s mláďaty tvoří ucelenější smečky, počet jejich členů může dosáhnout až 12, ale obvykle je podstatně menší. Nejčastěji jde o dvě samice s mláďaty, výjimečně může být samic až pět. Samci se se samicemi druží převážně jen v období páření, zřídka společně hodují na kořisti nebo cestují.<ref name=":11" /><ref name="nowell" /><ref name=":2">{{Citace periodika
[[Soubor:Panthera leo persica(Asiatic Lion) Gir.jpg|náhled|Samec lva perského s dobře viditelným lalokem visící kůže|alt=Samec lva z boku má široce rozevřenou tlamu, na spodní části břicha se mu táhne záhyb kůže|vlevo]]Samci lvů perských se sdružují do malých volných skupin několika málo jedinců (nejčastěji 2, maximálně 4 najednou). Loví, značkují a hlídají si teritorium a odpočívají spolu. Panuje mezi nimi jasná hierarchie. Samice s mláďaty tvoří ucelenější smečky, počet jejich členů může dosáhnout až 12, ale obvykle je podstatně menší. Nejčastěji jde o dvě samice s mláďaty, výjimečně může být samic až pět. Samci se se samicemi druží převážně jen v období páření, zřídka společně hodují na kořisti nebo cestují.<ref name=":11" /><ref name="nowell" /><ref name=":2">{{Citace periodika
Řádek 523: Řádek 542:
| url = https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0049457
| url = https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0049457
| datum přístupu = 2021-03-21
| datum přístupu = 2021-03-21
}}</ref> [[Ambivalence|Ambivalentní]] aktivitou posledních desetiletí je růst oficiálního i nelegálního turismu za účelem pozorování lvů. Tato činnost s sebou může přináší jak pozitiva (peníze, vzrůst zájmu o přírodu), tak negativa (vyrušování, přikrmování).<ref name=":20" />
⚫
}}</ref>


Některé výzkumy naznačovaly, že genetická variabilita lvů perských navzdory malé populaci zřejmě není tak nízká, jak se dalo předpokládat.<ref>{{Citace periodika
Některé výzkumy naznačovaly, že genetická variabilita lvů perských navzdory malé populaci zřejmě není tak nízká, jak se dalo předpokládat.<ref>{{Citace periodika
Řádek 624: Řádek 643:
| rok vydání = 2010
| rok vydání = 2010
| isbn = 9781861897350
| isbn = 9781861897350
}}</ref> Nejstarší vyobrazení lva pocházejí ze skalních výjevů [[Bhimbetka]] v Indii a vznikly nejspíše v neolitu.<ref>{{Citace periodika
}}</ref> Nejstarší vyobrazení lva pocházejí ze skalních výjevů [[Bhimbetka]] v Indii a vznikly nejspíše v neolitu či eneolitu.<ref name=":20" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = DUBEY-PATHAK
| příjmení = DUBEY-PATHAK
| jméno = Meenakshi
| jméno = Meenakshi

Verze z 24. 3. 2021, 00:08

Jak číst taxoboxLev perský
Lvice leží ve stínu a odpočívá
Samec lva perského (Gírský les)
alternativní popis obrázku chybí
Odpočívající samice (Gírský les)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďkočkovití (Felidae)
Podčeleďvelké kočky (Pantherinae)
RodPanthera
Druhlev (Panthera leo)
Poddruhlev berberský (Panthera leo leo)
Trinomické jméno
Panthera leo leo
(Meyer, 1826)
Tmavě zeleně - jádrové rozšíření v NP Gírský les; Světle zeleně - rozšíření mimo hranice národního parku
Tmavě zeleně - jádrové rozšíření v NP Gírský les; Světle zeleně - rozšíření mimo hranice národního parku
Tmavě zeleně - jádrové rozšíření v NP Gírský les; Světle zeleně - rozšíření mimo hranice národního parku
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev perský (dříve Panthera leo persica, od roku 2017 součást Panthera leo leo), též zvaný lev indický[2] či asijský lev[3] je označení pro asijskou populaci lva (Panthera leo), konkrétně poddruhu lev berberský (Panthera leo leo). Historické rozšíření tohoto lva se táhlo v pásu území od Turecka na západě až po střední Indii na východě. V současnosti (2021) žije pouze v Indii ve státě Gudžarát a Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) je veden jako ohrožený. Jeho populace od 70. let 20. století pomalu vzrůstá: podle sčítání z roku 2017 dosahovala celkem 650 kusů, k červnu 2020 se zvýšila na 674 jedinců. Pokusy o reintrodukci na jiná místa se zatím nezdařily.

Ve srovnání s africkými populacemi lva mají lvi perští několik zvláštností. Dosahují v průměru poněkud menšího vzrůstu a hříva samců bývá méně rozsáhlá (především na temeni hlavy). Na břiše mají podélný lalok volně visící kůže, jenž africkým lvům chybí. Z hlediska sociální organizace je hlavním rozdílem to, že jejich smečky nejsou tak početné a málokdy zahrnují i dospělé samce. Ti se ke lvicím připojují většinou jen v době páření nebo občas také při konzumaci větší kořisti. Nejdůležitější kořistí lvů perských jsou různé druhy kopytníků (především jelenů a divokých turů), přičemž poměrně často zabíjejí i domácí zvířata. K páření dochází většinou na podzim, březost trvá přibližně 110 dnů a samice poté vrhá maximálně sedm mláďat (nejčastěji dvě až tři), která se osamostatňují ve věku dvou let. Samice pak zůstávají ve smečce, samci odcházejí pryč, přičemž můžou vytvářet malé klany, které žijí spolu. Hlavní hrozbou pro asijské lvy byl dříve lov, nyní jsou to nemoci, jiní lvi, antropogenní nehody a občasné konflikty s lidskou populací v důsledku zabíjení domácích zvířat.

Lvi měli důležité postavení v mnoha asijských kulturách, přičemž symbolizovali především sílu a majestátnost.

Taxonomie

Lev perský byl vědecky popsán v roce 1826 rakouským zoologem Johannem Meyerem pod trinomickým jménem Felis leo persicus čili jako poddruh lva pustinného. V průběhu 19. století pak několik vědců popsalo pod různými názvy lvy z rozličných oblastí Asie. Šlo o Felis leo bengalensis, Felis leo goojratensis, Leo asiaticus a Felis leo indicus. Britský zoolog a taxonom Reginald Innes Pocock tomuto poddruhu v roce 1930 přidělil na dlouhou dobu validní název Panthera leo persica.[4] Ve 20. století zůstávala taxonomie nejistá, obvykle se asijské formy lva přiřazovaly do jednoho samostatného poddruhu. Nicméně český zoolog Vratislav Mazák dělil asijské lvy na dva poddruhy – lvy perské (Panthera leo persica) a lvy indické (Panthera leo goojratensis).[5] Kristin Nowellová a Peter Jackson ve své kompilaci čeledi kočkovitých, vydanou vědeckým institutem IUCN ve Švýcarsku v roce 1996, uznávali jen jeden asijský poddruh.[6]

V roce 2017 prošla většina kočkovitých šelem rozsáhlou taxonomickou revizí sepsanou odborníky z SSC Cat Specialist Group (spadá pod IUCN), která přinesla mnohdy velmi razantní změny dosavadního členění. Počet subspecií lva byl zredukován z dosavadních jedenácti na pouhé dvě. Za prvé jde o nominátní poddruh Panthera leo leo, který zahrnuje severoafrické, západoafrické, středoafrické a veškeré asijské lvy. Druhým poddruhem je Panthera leo melanochaita, kam se řadí lvi jihoafričtí a východoafričtí. Hranicí mezi oběma poddruhy je Etiopie, bez přesnějšího vymezení.[7]

Evoluce, historie

Lev perský je morfologicky i geneticky odlišný od prehistorického jeskynního lva (Panthera spelaea), který obýval Eurasii v pleistocénu.[8] Fosilní zbytky lvů byly nalezeny v západním Bengálsku a fosilní zuby poddruhu nazvaného Panthera leo sinhaleyus byly objeveny na Srí Lance. Má se za to, že tato forma, jež byla rovněž odlišná od moderního lva perského, vyhynula asi před 39 000 lety, ještě před příchodem moderního člověka do oblasti.[9]

Fylogenetická analýza z roku 2006 založená na zkoumání mitochondriální DNA lvů z různých oblastí výskytu ukázala, že subsaharská populace lvů je bazální v poměru ke všem moderním lvům. Tato zjištění podporují teorii o východoafrickém či jihoafrickém původu lva. Zdá se pravděpodobné, že lvi odtud následně migrovali do západní a severní Afriky, poté na Arabský poloostrov, do Turecka, jižní Evropy, jihozápadní a jižní Asie. Došlo k tomu pravděpodobně v průběhu posledních 20 000 let.[10] Další navazující studie z roku 2008 provedená na 347 vzorcích tato tvrzení poněkud upravila. Podle ní se bazální populace moderního lva objevila v Africe asi před 169 000 až 324 000 lety. Odtud se ve dvou vlnách rozšířila do zbytku areálu. První vlna proběhla asi před 100 000 lety, druhá na přelomu pleistocénu a holocénu, tedy zhruba před 7 000 až 14 000 lety.[11] Studie evoluce lvů z roku 2020 pak hovoří o odštěpení poddruhů Panthera leo leo a Panthera leo melanochaita asi před 70 000 lety, přičemž samotná indická subpopulace se od ostatních lvů vydělila přibližně před 30 000 lety.[12]

Zobrazení reliéfu lva ze starověku, lev je natočen z boku a jsou v něm zapíchané šípy.
Mnoha šípy zasažený lev – asyrský reliéf z Ninive ze 7. století př. n. l.

Rozšíření a populace

Ještě do 18. století žil lev perský v rozsáhlé oblasti západní a jižní Asie táhnoucí se od Turecka po střední Indii (lvi žijící až do začátku letopočtu v jihovýchodní Evropě se většinou mezi asijské lvy nezařazují a uvádějí se pod provizorním názvem lev evropský). Z naprosté většiny tohoto území ale do konce 19. století, především kvůli intenzivnímu lovu, vymizel.[6] Ve 20. století přežíval už jen v Indii, Iráku a Íránu. Z posledně jmenovaných států vymizel do roku 1942,[6] někdy se udává, že v případě Íránu možná až v roce 1957.[13]

V Indii zbývala začátkem 20. století jen gudžarátská populace (na Káthijávárském poloostrově), která byla místní šlechtou chráněná jako součást soukromého loveckého teritoria.[14] Jednalo se zpočátku o 20 (zřejmě záměrně podhodnocený odhad) až 100 (reálný odhad) jedinců,[6] nicméně populace pod ochranou pomalu rostla. V 70. letech 20. století šlo o asi 180 kusů, v roce 2010 o 411, v roce 2015 o 523 a 2017 o 650.[15] Na jaře 2020 dosáhla populace již 674 jedinců. Z nich bylo 161 samců, 260 samic, zbytek tvořila mláďata a subadultní jedinci.[16][17] V současnosti (2020) žije lev perský ve volné přírodě nadále pouze v Indii ve státě Gudžarát a to v rezervaci Gírský les a na okolním území na celkové ploše asi 30 000 km2.[16] V roce 2015 se v rezervaci nacházelo 315 jedinců a dalších více než 200 žilo v jejím okolí, z toho 33 v chráněném území Girnar a 8 v malé přírodní rezervaci Mitiyala.[18] Předpokládá se, že kapacita rezervace je okolo 300 kusů, pokud je lvů více, musejí migrovat pryč.[3][19]

Popis

Barva srsti asijských lvů má načervenale hnědý, pískový až šedý odstín. Mláďata bývají skvrnitá, ale s postupem věku skvrny zmizí.[20] Samci mají méně hustou hřívu než jejich afričtí příbuzní (až na jedince chované v zoo), jejich uši jsou vždy dobře viditelné. Barva hřívy osciluje od blond až po černou.[20] Poměrně spolehlivým rozlišovacím znakem od afrických lvů je přítomnost laloku (záhybu) visící kůže na břiše jak u samců tak u samic. Další odlišnosti jsou ve tvaru lebky (například výraznější sagitální hřeben) a stavbě některých jejích kostí (46 % asijských lvů má rozdělení otvorů pod očnicemi, tzv. foramen infraorbitale, 99 % afrických lvů toto chybí),[21] a také v tom, že asijští lvi mají obvykle větší střapec na konci ocasu. Čumák asijských lvů bývá delší a čelo více skloněné v porovnání s africkými jedinci.[22]

Délka lebky u samců dosahuje 330 až 340 mm, u samic je to 292 až 302 mm. Šířka lebky se pohybuje mezi 20 a 23 cm. Délka těla a ocasu se nejčastěji pohybuje od 231 do 292 cm,[4][22] přičemž u samců cca 190 až 200 cm měří tělo a 80 až 94 cm ocas.[22][23] Podle měření z let 2001 až 2018 provedených na 35 jedincích dosahují samci hmotnosti 143–176 kg (průměrně 160 kg) a samice 97–138 kg (průměrně 117 kg).[22] Starší zdroje obvykle udávají rozmezí váhy samců 160 až 190 kg a samic 110 až 120 kg.[6] V kohoutku měří 80 až 110 cm, výjimečně až 120 cm,[6] přičemž u samců je to v průměru 101 cm, u samic 95 cm.[22] Celkově je perský lev poněkud menší než průměrní lvi afričtí.[6][5][13][24][20] Diploidní počet chromozomů je 38.[20]

Ekologie, chování

Samec lva z boku má široce rozevřenou tlamu, na spodní části břicha se mu táhne záhyb kůže
Samec lva perského s dobře viditelným lalokem visící kůže

Samci lvů perských se sdružují do malých volných skupin několika málo jedinců (nejčastěji 2, maximálně 4 najednou). Loví, značkují a hlídají si teritorium a odpočívají spolu. Panuje mezi nimi jasná hierarchie. Samice s mláďaty tvoří ucelenější smečky, počet jejich členů může dosáhnout až 12, ale obvykle je podstatně menší. Nejčastěji jde o dvě samice s mláďaty, výjimečně může být samic až pět. Samci se se samicemi druží převážně jen v období páření, zřídka společně hodují na kořisti nebo cestují.[3][6][25] Teritorium samců má plochu od 11 do 174 km2, území samic je výrazně menší, o rozloze 30 až 80 km2. Teritorium samic z jedné smečky se samozřejmě překrývá.[6][20][26]

Typickým biotopem je poměrně suchá krajina s křovinatým porostem a s převahou teakových stromů.[5] V období sucha a tepla vyhledávají lvi hustou vegetaci a stín ideálně v okolí řek. Populační hustota je odhadována na 1 lva na 7 km2, což je zhruba dvakrát více, než je běžné u tygrů (1 tygr na 11 až 17 km2).[6][26] Lvi perští se vyznačují spíše soumračnou až noční aktivitou, den věnují ponejvíce odpočinku v husté vegetaci. V noci, během loveckých výprav, se mohou rozptýlit i na značné vzdálenosti a nevyhýbají se ani pohybu v zemědělských a obydlených oblastech. Své území si značí řvaním, močí a drápáním. Jsou velmi hluční a jejich řev může být slyšet kilometry daleko.[20]

Potrava

Obecně lvi preferují velkou kořist ve váhovém rozsahu 190 až 550 kg, nicméně v Gírském lese se mnohdy musejí spokojit i s menšími zvířaty (jedna z jejich hlavních kořistí jelen axis indický váží v průměru okolo 50 kg). Hovězí dobytek v podobě skotu a vodních buvolů patřil v minulosti mezi hlavní kořist perských lvů v Gírském lese a okolí a i nadále tvoří významnou složku potravy (cca 25 až 34 %).[6][27][23] Nicméně od poslední čtvrtiny 20. a na začátku 21. století nastal výrazný trend snižování poměru zastoupení domácích zvířat v kořisti lvů ve prospěch divoce žijících druhů. Je to dáno nejspíše tím, že početní poměr kořist-predátor vzrostl v letech 1974 až 2015 z 54 ku 1 na 264 ku 1.[28]

Z divoce žijících zvířat loví lvi především různé kopytníky, jako je axis (čital), sambar, nilgau a méně často také divoké prase.[13][27][23] Výjimečně napadnou i velblouda či antilopu (antilopa jelení nebo gazela indická).[23][28] Loví většinou v blízkosti vodních zdrojů a snaží se zvíře dostihnout prudkým výpadem z co nejkratší vzdálenosti. Dominantní samci si z kořisti nárokují podstatně větší část než jejich níže postavení partneři.[25]

Samec je v kopulační pozici na samici, ta je k němu natočena hlavou, oba mají otevřené tlamy.
Páření lvů v Gírském lese

Rozmnožování, život

Rozmnožování probíhá celoročně, nicméně nejčastěji k němu dochází v říjnu až listopadu. Doba vrhů mláďat nastává mezi lednem a dubnem. Vlastní páření trvá 3 až 6 dní. Během této doby lvi neloví, jen pijí vodu. Březost trvá asi 110 dní. Poté samice vrhne 1 až 7 koťat (průměrně 2,5).[6][20] Dominantní samci se páří častěji než níže postavení členové samčích smeček.[25] Mláďata se rodí slepá a bezmocná, oči se jim otvírají po 11 dnech, chodit začínají po 15 dnech.[20] Jejich úmrtnost během prvního roku života dosahuje v průměru 33 % (divočina) až 36 % (zajetí), někdy však může být až okolo 60 %.[6][20] Průměrná doba mezi jednotlivými vrhy činí u samic 24 měsíců, pokud tedy mláďata nezahynou v důsledku infanticidy či kvůli jiným příčinám. Některé samice si vyvinuly zajímavou strategii, aby snížily riziko infanticidy. Spáří se s jakýmkoliv samcem, který pronikne do jejího teritoria, čímž ho zřejmě odradí od případného zabití jejích mláďat, neboť samec si nemůže být následně jist, že neusmrcuje mláďata svá.[29]

Mladí lvi se stávají nezávislými ve věku přibližně dvou let. Mladí samci následně opouštějí smečku a snaží se ustavit vlastní teritorium. Rozmnožovat se začínají ve 4 až 8 letech věku (v zajetí jsou to jen 3 roky). Lvi perští se za příznivých podmínek dožívají 16 až 21 let, přičemž každoroční úmrtnost dospělých lvů je odhadována na 8 až 10 %.[6][20]

Konkurence

Obraz zpodobňuje boj mezi lvem a tygrem. Lev má převahu, je nahoře a zakouslý do boku tygra.
James Ward: Boj lva a tygra (1797)

Lvi dominují nad všemi ostatními predátory, kteří žijí v oblasti jejich výskytu (levharti, hyeny, šakalové, různé druhy malých koček).[30] Historickou výjimkou byli tygři. Obě šelmy sdílely habitat v některých částech střední a západní Asie a především v Indii. Jejich vzájemné soužití trvalo tisíce let.[31] Obecně se předpokládá, že tygr by mohl být při případném střetu jeden na jednoho častějším vítězem (je považován za zuřivější, rychlejší a inteligentnější šelmu),[32][33] ve prospěch lvů nicméně hovoří sdružování do smeček.[34] Vzájemné soupeření ve volné přírodě bylo ale nejspíše omezeno řadou faktorů, jako je preference habitatu, výběr kořisti, denní aktivita a vzájemný respekt. Kupříkladu lvi dokáží dlouhodobě tolerovat sušší krajinu, zatímco tygři potřebují téměř stálý přístup k dostatečným vodním zdrojům. Tygři jsou lépe adaptovaní na život v husté džungli, lvi dávají přednost otevřenějším stanovištím. Předpokládá se, že obě šelmy si mohly navzájem zabíjet mláďata, což se u různých konkurenčních masožravců běžně děje.[31] Kolovaly sice lidové zkazky, že tygři přispěli k téměř vyhubení lvů v Indii, ale už britský zoolog Reginald Innes Pocock je v první polovině 20. století jednoznačně zavrhl.[4] Jedinou skutečnou přirozenou hrozbu v současnosti představují jiní lvi, střety o teritorium se vzhledem k rostoucímu množství jedinců stávají stále častější.[30]

Hrozby, soužití s lidmi

Obraz ukazuje slona a pět lovců, kteří loví lva. lev se vrhá na slona zezadu, tři lovci na slonovi střílí, další dva na koních míří na lva. Chudák lev.
Lov na lva s pomocí slona (cca 1810)

Lov na lva byl oblíbenou zábavou vládnoucích vrstev od starověku. Z některých oblastí, například z Palestiny, se tak vytratil už ve středověku. Zhruba od poloviny 18. století byl lev loven tak intenzivně, že z naprosté většiny svého historického rozšíření během 200 let vymizel. Důvodem bylo masové rozšíření palných zbraní a povýšení lovu na zábavu nejen pro panovníky a šlechtu, ale i pro kolonialisty a různé zbohatlíky. Například v roce 1857 si jeden britský důstojník sloužící v Indii zaznamenal, že toho roku zastřelil 300 lvů.[6]

Lev perský má v současnosti jen jednu subpopulaci, tudíž je velmi náchylný k vyhynutí z hlediska neočekávaných událostí, jako může být například epizootie nebo rozsáhlý lesní požár. Dalším problémem je pytláctví, především v poslední době, kdy se některé organizované gangy začínají přeorientovávat z tygrů na lvy. Bylo zaznamenáno i několik utonutí poté, co lvi spadli do studny.[35] Z 50 000 otevřených studen v oblasti bylo asi 40 000 zakryto, ale toto nebezpečí stále trvá.[18] Další hrozbou je automobilová a železniční doprava, která ročně způsobí smrt několika jedinců.[19] Například v prosinci 2018 zahynuli tři lvi při srážce s vlakem.[18] V roce 2017 zahynulo 6 lvů po zásahu elektrickým proudem v důsledku dotyku s nelegálním elektrickým oplocením, kterými si místní ohrazují pole.[18] V září a říjnu 2018 bylo v Gírském lese a jeho blízkosti nalezeno 23 mrtvých lvů. Nejméně 5 z nich zahynulo v důsledku nákazy psinkou (Canine distemper virus).[36] Podobná epidemie (příbuzného viru) zdecimovala v roce 1994 serengetskou populaci lva.[37]

Existenci stabilní lví populace ohrožovaly i pastevecké komunity žijící v Gírském lese. Jejich dobytek vytlačoval divoké kopytníky tím, že jim spásal trávu a listí. Lvi museli mnohem častěji lovit chovná zvířata, a tím se dostávali do konfliktu s lidmi. Po přesídlení pastevců a části dobytka se situace výrazně zlepšila. Populace divokých kopytníků vzrostla mezi lety 1970 až 2010 zhruba desetkrát (z cca 6 400 na 64 850) a populace lvů se mezi roky 1974 a 2010 zvýšila ze 180 na 411 zvířat.[27] Do roku 2015 došlo k dalšímu nárůstů kopytníků na 83 150 a lvů na 523.[28]

V důsledku vysoké hustoty zalidnění v Indii se lvi někdy dostávají do těsného kontaktu s lidmi, což může skončit tragicky.[38] Například mezi lety 1988 a 1990 došlo k 81 útokům lvů a výsledkem bylo 16 mrtvých lidí.[6] Některé komunity žijící poblíž rezervace ovšem lvy u svých vesnic tolerují a dokonce jim nevadí, když šelmy občas zabijí a sežerou jimi chovaný dobytek.[30] Škody na dobytku stát hradí, i když vymáhání náhrady je někdy komplikované a zdlouhavé.[3] Průzkum provedený v letech 2005 až 2007 v šesti osadách pastevců zvaných Maldahariové ukázal, že koexistence lvů a lidí závislých na chovu dobytka je možná a dokonce oboustranně prospěšná. Lvi sice konzumovali maso domácích zvířat, ale šlo z velké části o mršiny. Maladahariové navíc požívají výhody pást svá stáda v rezervaci a jejich ztráty jsou kompenzovány.[39] Ambivalentní aktivitou posledních desetiletí je růst oficiálního i nelegálního turismu za účelem pozorování lvů. Tato činnost s sebou může přináší jak pozitiva (peníze, vzrůst zájmu o přírodu), tak negativa (vyrušování, přikrmování).[22]

Některé výzkumy naznačovaly, že genetická variabilita lvů perských navzdory malé populaci zřejmě není tak nízká, jak se dalo předpokládat.[40][41] Populace chovaná v zajetí však problémy vyplývající z inbreedingu jednoznačně vykazuje (časté mrtvé porody, velmi vysoká úmrtnost mláďat).[42] Výzkum evoluce vyhynulých i žijících populací lvů publikovaný v roce 2020 hovoří o extrémně nízké genetické variabilitě indických lvů, kteří si prošli efektem hrdla láhve, a to dokonce dvojitým. Nejprve při odštěpení severního poddruhu Panthera leo leo od mateřské populace, a pak také izolací indických jedinců na Káthijávárském poloostrově. Zajímavé je, že asijská populace v sobě má více genů jižního poddruhu Panthera leo melanochaita než severoafrická.[12]

Ochrana, reintrodukce

V Indii požívá lev perský plnou právní ochranu. Došlo sice ke snahám o jeho reintrodukci do jiných částí země, ale žádná trvalá populace se nikde jinde zatím neuchytila, resp. často ani nebyla vůbec ustavena.[35] V 60. letech 20. století proběhl pokus přesunout několik jedinců do rezervace Čandraprabha ve státě Uttarpradéš, ale přes počáteční úspěch, kdy se populace ze tří jedinců zvětšila na jedenáct, lvi z oblasti zmizeli.[3] Přesuny v rámci Indie (hlavním kandidátem je chráněná oblast Kuno-Palpur ve státu Madhjapradéš) poslední dobou narážejí na nečekaný problém. Představitelé státu Gudžarát, podporovaní v tomto místními lidmi, odmítají na translokacích spolupracovat a zdůvodňují to mimo jiné tím, že lvi jsou státním dědictvím a že se o jejich přežití stát postará sám.[3][43][44] V roce 2019 bylo 25 lvů opatřeno sledovacími obojky, jež by měly přispět k ochraně populace.[18]

V roce 1973 se chystala reintrodukce v Íránu. Bylo v plánu dovézt z Indie 15 lvů, výměnou za 7 gepardů indických. Dokonce bylo vybráno i území v Národním parku Arjan o rozloze 1910 km2, ale nakonec se tyto plány neuskutečnily.[13]

Kultura

Související informace naleznete také v článku Lev (heraldika).
Lví samec na mozaice z cihel, je natočený z boku a kráčí.
Lev na rekonstrukci trůnní místnosti panovníka Nebukadnesara II.

Lev hrál důležitou roli v asijských kulturách. Byl a je symbolem síly a majestátnosti.[45] Často bývá protivníkem největších mýtických hrdinů, čímž má vyniknout jejich síla a odvaha.[46] Nejstarší vyobrazení lva pocházejí ze skalních výjevů Bhimbetka v Indii a vznikly nejspíše v neolitu či eneolitu.[22][47] Ve starověké Mezopotámii byl lev spojován s královskou mocí.[48] Jeho zobrazení se našlo v Ninive, známa socha pak v Babylónu, kde symbolizoval bohyni Ištar. Lvi se objevují i v eposu o Gilgamešovi, kdy s nimi hlavní hrdina bojuje a je se lvy i často zobrazován.[46] Lev má důležité postavení v perské i arabské kultuře.[46][49][50] Mnohokrát se objevuje v bibli, například když s ním zápasí hrdina Samson.[23] Rovněž v koránu je zmiňován. V Indii zdobily lví sochy paláce, chrámy a další důležité budovy a v buddhistické kultuře byl lev zobrazován jako ochránce Dharmy. Narasimha (Narasingh nebo Narasinga - muž-lev) je považován za inkarnaci Višnua v puranských textech.[46][51] Asijští lvi jsou hinduisty považováni za důležitou součást mytologie.[46] V hinduismu a tibetském buddhismu se také objevuje dákiní s tváří lva. Lev se nachází na řadě vlajek a erbů po celé Asii a Evropě a objevuje se také na znaku Indie a na vlajce Srí Lanky. Jméno Sinhálci, což jsou obyvatelé Srí Lanky, znamená v sanskrtu doslova „lví rasa“.[23] Singhāsana, v překladu „sídlo lva“, je tradiční sanskrtské jméno pro trůn hinduistického království v Indii a sinhálského království na Srí Lance. Singapur znamená v překladu lví město, kterýžto název ale vznikl ve 13. století nejspíše omylem, neboť lev zde nikdy nežil.[52] V Číně lev sice také nežil, přesto byl oblíbeným uměleckým námětem.[23] Dokonce zde existuje styl tance zvaný lví tanec.[46][53]

Chov v zoo

Největší v zajetí chovanou populací disponuje Sakkarbaug Zoo v Džúnágadhu v indickém svazovém státě Gudžarát. V roce 2018 zde žilo celkem 64 jedinců.[54] V Evropě je v rámci zoo chováno přibližně 150 jedinců ve čtyřech desítkách zoo (stav k roku 2017). Chov je koordinován pomocí Evropského záchovného programu.[55] V Česku chová lva perského pod označením lev indický Zoo Praha a Zoo Ostrava.[56] V minulosti je také chovala Zoo Dvůr Králové a zoo Ústí nad Labem.[56]

Podrobnější informace naleznete v článku Chov lva perského v Zoo Praha.

Galerie

  • Lvice leží a dívá se neznámo kam
    Lví samice
  • Lví samec kráčí travou
    Lví samec
  • Dvě lví samice leží na zemi, jedna zívá.
    Odpočívající lvice
  • Malé lvíče stojí a dívá se
    Lví mládě
  • Samice lve přechází jen několik metrů před mužem stojícím u motorky. Muž je zřejmě voják či policista a lvici sleduje. Ta kráčí zcela netečně a muže si nevšímá.
    Lvi se poměrně často pohybují v blízkosti lidí.
  • Samec lva ležící v zoologické zahradě se dívá směrem k fotografovi, má dosti hustou hřívu.
    Samec chovaný v Jeruzalémské zoo

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ KOŘÍNEK, Milan. poddruh lev perský Panthera leo persica (Meyer, 1826). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f KONEČNÁ, Martina. Kudy vede cesta pro asijské lvy?. Vesmír [online]. 2007-09-13 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c POCOCK, Reginald Innes. Fauna of British India. Mammalia, Volume 1: Primates and Carnivores. 2. vyd. Londýn: Taylor and Francis, Ltd., 1939. Dostupné online. S. 197-222. 
  5. ↑ a b c MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa - 7: Velké kočky a gepardi. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. S. 85-106. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats: Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Švýcarsko: IUCN/SSC Cat Specialist Group, 1996. 406 s. Dostupné online. ISBN 9782831700458. Kapitola Asiatic lion, s. 37-41. (anglicky) 
  7. ↑ KITCHENER, A. C., a kol. A revised taxonomy of the Felidae. The final report of the Cat Classification Task Force of the IUCN/ SSC Cat Specialist Group. Cat News Special Issue 11 [online]. IUCN/SSC Cat Specialist Group, Winter 2017 [cit. 2017-12-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ BARNETT, Ross; MENDOZA, Marie Zepeda; SOARES, André Rodrigues. Mitogenomics of the Extinct Cave Lion, Panthera spelaea (Goldfuss, 1810), Resolve its Position within the Panthera Cats. Open Quaternary. 2016-06-23, roč. 2, čís. 0. Dostupné online [cit. 2018-04-30]. ISSN 2055-298X. DOI 10.5334/oq.24. 
  9. ↑ SUMANARATHNA, Aravinda; KATUPOTHA, Jinadasa; ABYEWARDHANA, Kamal. EXTINCTION OF QUATERNARY MAMMALIAN HABITATS OF MEGAFAUNA IN SABARAGAMU BASIN, SRI LANKA. Jornal of Eco Astronomy. 2017-02-01, roč. 01, s. 16–31. Dostupné online [cit. 2018-04-30]. 
  10. ↑ BARNETT, Ross; YAMAGUCHI, Nobuyuki; BARNES, Ian. The origin, current diversity and future conservation of the modern lion (Panthera leo). Proceedings of the Royal Society of London B: Biological Sciences. 2006-09-07, roč. 273, čís. 1598, s. 2119–2125. PMID: 16901830. Dostupné online [cit. 2018-05-06]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2006.3555. PMID 16901830. (anglicky) 
  11. ↑ ANTUNES, Agostinho; TROYER, Jennifer L.; ROELKE, Melody E. The Evolutionary Dynamics of the Lion Panthera leo Revealed by Host and Viral Population Genomics. PLOS Genetics. 2008-11-07, roč. 4, čís. 11, s. e1000251. Dostupné online [cit. 2018-05-06]. ISSN 1553-7404. DOI 10.1371/journal.pgen.1000251. PMID 18989457. (anglicky) 
  12. ↑ a b MANUEL, Marc de; BARNETT, Ross; SANDOVAL-VELASCO, Marcela. The evolutionary history of extinct and living lions. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2020-05-19, roč. 117, čís. 20, s. 10927–10934. PMID: 32366643. Dostupné online [cit. 2021-03-20]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1919423117. PMID 32366643. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d KHOSRAVIFARD, Sam; NIAMIR, Aidin. The lair of the lion in Iran. Cat News Special Issue. Autumn 2016, čís. 10, s. 14-17. Dostupné online. 
  14. ↑ KINNEAR, N. B. The Past and Present Distribution of the Lions in the South Eastern Asia. Journal of the Bombay Natural History Society. 1920, s. 33-39. Dostupné online. 
  15. ↑ KAUSHIK, Himanshu. Lion population roars to 650 in Gujarat forests. The Times of India. 2017-08-04. Dostupné online [cit. 2018-04-25]. 
  16. ↑ a b PTI. Lions roar in Gujarat’s Gir! Population of Asiatic Lions up by 29%. Financial Express [online]. 2020-06-10 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Up 151, Gujarat now has 674 Asiatic lions as two new dists get in the king’s camp. The Indian Express [online]. 2020-06-11 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d e GUPTA, Atula. The 9 Core Issues Affecting Safety of Asiatic Lions in India [online]. India's Endangered, 2019-07-04 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b 14 Asiatic lions die in Gir: Facts about Gir lions and protection measures taken by govt. India Today [online]. 2018-09-27 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b c d e f g h i j CASTELLÓ, José R. Felids and Hyenas of the World. Wildcats, Panthers, Lynx, Pumas, Ocelots, Caracals, and Relatives. Princeton, Oxford: Princeton University Press, 2020. ISBN 978-0-691-21186-2. 
  21. ↑ YAMAGUCHI, Nobuyuki, a kol. Divided infraorbital foramen in the lion (Panthera leo): its implications for colonisation history, population bottlenecks, and conservation of the Asian lion (P. l. persica). Contributions to Zoology [online]. 2009 [cit. 2019-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-28. 
  22. ↑ a b c d e f g JHALA, Yadvendradev V.; BANERJEE, Kausik; CHAKRABARTI, Stotra. Asiatic Lion: Ecology, Economics, and Politics of Conservation. Frontiers in Ecology and Evolution. 2019, roč. 7. Dostupné online [cit. 2021-03-23]. ISSN 2296-701X. DOI 10.3389/fevo.2019.00312. (English) 
  23. ↑ a b c d e f g SUNQUIST, Fiona; SUNQUIST, Mel. Wild Cats of the World. Chicago, London: The University of Chicago Press, 2002. S. 286-304. 
  24. ↑ National Studbook. Asiatic Lion (Panthera leo persica) [online]. New Delhi: Wildlife Institue of India, Dehradun, Central Zoo Authority, May 2014 [cit. 2018-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-10. 
  25. ↑ a b c CHAKRABARTI, Stotra; JHALA, Yadvendradev V. Selfish partners: resource partitioning in male coalitions of Asiatic lions. Behavioral Ecology. 2017-09-25, roč. 28, čís. 6, s. 1532–1539. Dostupné online [cit. 2018-11-07]. ISSN 1045-2249. DOI 10.1093/beheco/arx118. PMID 29622932. (anglicky) 
  26. ↑ a b JHALA, Yadvendradev V.; MUKHERJEE, Shomen; SHAH, Nita. Home range and habitat preference of female lions (Panthera leo persica) in Gir forests, India. Biodiversity and Conservation. 2009-06-05, roč. 18, čís. 13, s. 3383–3394. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. ISSN 0960-3115. DOI 10.1007/s10531-009-9648-9. (anglicky) 
  27. ↑ a b c SINGH, H.S.; GIBSON, Luke. A conservation success story in the otherwise dire megafauna extinction crisis: The Asiatic lion ( Panthera leo persica ) of Gir forest. Biological Conservation. 2011-05, roč. 144, čís. 5, s. 1753–1757. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 0006-3207. DOI 10.1016/j.biocon.2011.02.009. 
  28. ↑ a b c SINGH, H. S. Dispersion of the Asiatic lion Panthera leo persica and its survival in human-dominated landscape outside the Gir forest, Gujarat, India. Current Science. 2017, roč. 112, čís. 5, s. 933–940. Dostupné online [cit. 2021-03-19]. ISSN 0011-3891. 
  29. ↑ CURRIN, Grant. How Asiatic lionesses shield their cubs from killer males. National Geographic [online]. 2019-04-26 [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b c Wild Life - Indian Asiatic Lion [online]. Wild Life Documentaries, 2017 [cit. 2021-03-14]. Video. Dostupné online. 
  31. ↑ a b SCHNITZLER, Annik; HERMANN, Luc. Chronological distribution of the tiger Panthera tigris and the Asiatic lion Panthera leo persica in their common range in Asia. Mammal Review. 2019, roč. 49, čís. 4, s. 340–353. Dostupné online [cit. 2021-03-21]. ISSN 1365-2907. DOI 10.1111/mam.12166. (anglicky) 
  32. ↑ WOLCHOVER, Natalie. What Would Happen If a Lion Fought a Tiger?. Live Science [online]. 20121-07-16 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ When a Lion Fights a Tiger. The Milwaukee Journal - Google News Archive Search. 1951-02-28. 
  34. ↑ EVELETH, Rose. Tiger vs. Lion—Who Would Win?. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ a b BREITENMOSER, U., a kol. Panthera leo ssp. persica (Asiatic Lion, Indian Lion). IUCN Red List [online]. IUCN, 2008 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  36. ↑ Asiatic lions in Gujarat’s Gir forest dying of Canine Distemper Virus: ICMR. hundustantimes. 2018-10-05. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. (anglicky) 
  37. ↑ ROELKE-PARKER, Melody E.; MUNSON, Linda; PACKER, Craig. A canine distemper virus epidemic in Serengeti lions (Panthera leo). Nature. 1996-02, roč. 379, čís. 6564, s. 441–445. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/379441a0. (En) 
  38. ↑ Last Lions of India [online]. BBC, 2009 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  39. ↑ BANERJEE, Kausik; JHALA, Yadvendradev V.; CHAUHAN, Kartikeya S. Living with Lions: The Economics of Coexistence in the Gir Forests, India. PLOS ONE. 2013-01-16, roč. 8, čís. 1, s. e49457. Dostupné online [cit. 2021-03-21]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0049457. PMID 23341871. (anglicky) 
  40. ↑ SHANKARANARAYANAN, Pattabhiraman; BANERJEE, Moinak; KACKER, Raj Kumar. Genetic variation in Asiatic lions and Indian tigers. Electrophoresis. 1997, roč. 18, čís. 9, s. 1693–1700. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 0173-0835. DOI 10.1002/elps.1150180938. (anglicky) 
  41. ↑ SINGH, A.; SHAILAJA, K.; GAUR, A. Development and characterization of novel microsatellite markers in the Asiatic lion (Panthera leo persica). Molecular Ecology Notes. 2002-12, roč. 2, čís. 4, s. 542–543. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 1471-8278. DOI 10.1046/j.1471-8286.2002.00306.x. (anglicky) 
  42. ↑ ATKINSON, Kirsty E.; KITCHENER, Andrew C.; TOBE, Shanan S. An assessment of the genetic diversity of the founders of the European captive population of Asian lion (Panthera leo leo), using microsatellite markers and studbook analysis. Mammalian Biology. 2018-01, roč. 88, s. 138–143. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 1616-5047. DOI 10.1016/j.mambio.2017.10.001. 
  43. ↑ MITRA, Sudipta. Gir Forest and the Saga of the Asiatic Lion. New Delhi: Indus Publishing, 2005. 284 s. Dostupné online. ISBN 978-81-7387-183-2. (anglicky) Google-Books-ID: J0rME6RjC1sC. 
  44. ↑ ABRAHAM, Bobins. Did The Failure To Set Up A 'Second Home' For In Madhya Pradesh Cause Lion Deaths In Gir?. IndiaTimes [online]. 2018-10-05 [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ GARAI, Jana. The Book of Symbols. [s.l.]: Simon and Schuster, 1974. ISBN 0671217739. 
  46. ↑ a b c d e f JACKSON, Deirdre. Lion. London: Reaktion Books Ltd., 2010. ISBN 9781861897350. 
  47. ↑ DUBEY-PATHAK, Meenakshi. The Rock Art of the Bhimbetka Area in India. Adoranten. 2014, s. 5-22. Dostupné online. 
  48. ↑ WATANABE, Chikako. The lion metaphor in the Mesopotamian Royal context. Topoi. Orient-Occident. 2000, roč. 2, čís. 1, s. 399–409. Dostupné online [cit. 2021-03-19]. 
  49. ↑ ADEY, Elizabeth June. Study of the iconography of the lion in Islamic art. era.ed.ac.uk. 1993. Dostupné online [cit. 2021-03-19]. (anglicky) 
  50. ↑ Ancient Symbols: Ancient Persian Symbols [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Lion Depiction Across Ancient & Modern Religions | ALERT [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ SEAH, Jaclynn. How Singapore Really Got Its Name. Culture Trip [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. 
  53. ↑ Lions aren’t native to China, so where did the lion dance come from?. South China Morning Post [online]. 2020-01-25 [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Sakkar Baug Zoological Park, Junagadh ANNUAL REPORT FOR THE YEAR 2017-18 [online]. 2018 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. 
  55. ↑ Samec lva indického na čas odcestoval z Ostravy do Zoo Praha. www.zoo-ostrava.cz [online]. 2017-11-15 [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 
  56. ↑ a b Asiatischer Löwe (Indischer Löwe). zootierliste.de [online]. [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lev_perský&oldid=19642934“