Antilopa jelení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Antilopa jelení

Samec (nalevo) a dvě samice
Samec (nalevo) a dvě samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: Savci (Mammalia)
Řád: Sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: Přežvýkavci (Ruminautia)
Čeleď: Turovití (Buvidae)
Podčeleď: Pravé antilopy (Antilopinae)
Rod: Antilope (Antilope)
Druh: Antilopa jelení (Antilope cervicapra)
Binomické jméno
Antilope cervicapra
Linné, 1758

Antilopa jelení (Antilope cervicapra) je středně velký přežvýkavec z čeledi turovití (Buvidae), jediný zástupce rodu Antilope, vyskytující se na indickém subkontinentu. Je zajímavá svým pohlavním dimorfismem.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

V regionálních jazycích Indie má tento druh řadu názvů, z nichž některá se užívají i v anglicky psané literatuře:


Popis[editovat | editovat zdroj]

Dominantní (vepředu) a podřízený samec.

Samec této antilopy se natolik odlišuje od samice, že se až do nedávna rozeznávali jako dva jiné druhy. Samec má lesklou černohnědou srst na hřbetě a bocích, kdežto laň je daleko světlejší, spíše žlutavě plavá. Dominantní samec je ve stádu tmavý, téměř černý na hřbetě a bocích a má dlouhé, spirálově zatočené rohy, které mohou měřit až půl metru. Podřízený samec má menší rohy a jeho zbarvení se podobá samčímu. Když se mu podaří dosáhnout dominantního postavení ve stádu, většinou po smrti starého samce, srst mu stmavne a rohy dorostou.

Kolem očí má bílou skvrnu a v ní je před okem dobře vidět žláza vylučující silně páchnoucí tekutinu, kterou si zvíře označkuje hranice svého území. Šířka těla se pohybuje kolem 1,2 metru a výška 60-85 cm. Velikost ocasu je 18 cm; hmotnost 25-45 kg.

Chování a rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Odpočívající samice

Stejně jako všechny antilopy se vyznačuje schopností rychle běhat a daleko a vysoko skákat. Je také obdařena skvělým sluchem a zrakem a navíc je velmi plachá. Živí se hlavně trávou a jsou aktivní ráno a večer, zatímco během denního vedra odpočívají ve stínu. Jsou-li antilopy vyrušeny, dá hlídající kus pískavými zvuky poplach a prchají velkými skoky, které brzy přejdou v rychlý cval.

Žijí ve skupinách 15 až 20 jedinců tvořených dominantním samcem se samicemi a mláďaty; jak samci dospívají, jsou vyhnáni a sdružují se do vlastních malých skupin. Chovný samec si vytvoří teritorium a brání ho stejně jako harém proti soupeřům. Souboje samců v období říje nebývají kruté a soupeř při boji umírá jen málokdy. Březost trvá 6 měsíců a samice rodí 1, vzácně 2 mláďata. Ty jsou zcela bezbranná a matka se snaží co nejméně pohybovat, aby šířící se pach nepřilákal dravce. Avšak po několika dnech je mládě schopné sledovat stádo, kde je dospělí chrání před nebezpečím.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se už pouze jen na území Indie a Pákistánu. Spatřit jí v přírodě není snadné, jelikož je tento druh antilopy ohrožen vyhubením a žije jen na pustých kamenitých a písečných místech s nízkou trávou, kde je téměř nemožné se k ní přiblížit.

Druh v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Má důležité místo v indické kultuře. Pod názvem mŕga Je zmiňována již ve védách. V hinduistické mytologii je jízdním zvířetem boha měsíce Čandry (zvaného také Sóma), jehož kočár táhne po nočním nebi. Bývá však také atributem bohů Šivy a Kršny. Její kůže byla podle staroindických textů oděvem sádhuů a jógínů, v józe je známa dokonce i ásana (poloha), pojmenovaná podle této antilopy - mrigaásana, při níž pokrčené nohy připomínají rohy antilopy. Proto je místy dodnes uctívána jako posvátné zvíře. Přesto byla antilopa jelení často lovena, muslimští panovníci z dynastie Mughalů i někteří mahárádžové ji lovili s ochočenými gepardy. Indové jí považují za symbol zamilovaných a něhy, proto, společné s pávem, na indických miniaturách často doprovází vyobrazení milenců či boha Kršny, laškujícího s pastýřkami. V 19. století proběhlo několik pokusů o vysazení druhu v Evropě a USA. V Americe se dokázala adaptovat dobře a dodnes se vyskytuje na některých místech v Texasu, introdukce v Evropě ale vesměs neuspěly. Na přelomu 19. a 20. století byly tyto antilopy několik let chovány i v Česku, a to v oboře u Poděbrad.

Zoologické zahrady[editovat | editovat zdroj]

Pro svůj pěkný vzhled, nenáročnost a mírnost bývají často chovány v ZOO, zpravidla ve velkých výbězích, spolu s dalšími asijskými kopytníky, jako jsou nilgau, asijští jeleni, divocí osli nebo velbloudi. V Česku jsou chováni v těchto zoologických zahradách:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]