Tchořík skvrnitý
![]() | |
---|---|
![]() | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() zranitelný[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | šelmy (Carnivora) |
Čeleď | lasicovití (Mustelidae) |
Rod | Vormela |
Binomické jméno | |
Vormela peregusna Güldenstädt, 1770 | |
![]() Areál rozšíření | |
Synonyma | |
Ursus meles | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tchořík skvrnitý (Vormela peregusna) je druh malého savce z čeledi lasicovití.
Žije na sušších pastvinách od jihovýchodní Evropy po západ Číny. Podobně jako ostatní členové čeledi lasicovití, i tchořík skvrnitý při ohrožení vylučuje silný sekret.
Popis
Tělo tchoříka skvrnitého je dlouhé 29 až 35 cm (i s hlavou). Má výrazné uši. Končetiny jsou krátké, drápy na nich jsou dlouhé a silné. Zatímco na dlouhém ocase je srst dlouhá, na zbytku těla je krátká. Na tváři má černé a bílé skvrny s černým pásem přes oči a bílou skvrnou na ústech. Srst je žlutá a hustě strakatá s nepravidelnými červenými a hnědými skvrnami. Ocas je tmavě hnědý až nažloutlý. Břišní část a končetiny jsou tmavě hnědé.[2] Samice váží 295 až 600 g, samci 320 až 715 g.[3][2]
Rozšíření
Vyskytuje se od jihovýchodu Evropy k Rusku a Číně. To zahrnuje země jako Bulharsko, Gruzie, Turecko, Rumunsko, Libanon, Sýrie Jordánsko, Izrael, Palestina, Arménie, Írán, Afghánistán, severo-západní Pákistán, bývalé země Jugoslávie, Mongolsko, Čína, Kazachstán a na sever do sibiřských stepí. V roce 1998 byl zaznamenán i na Sinajském poloostrově v Egyptě.[4]
Etologie
Je aktivní zejména během rána a podvečer.[5][6][7] Jeho zrak je slabý a spoléhá se především na lépe vyvinutý čich.[8] Nevydává spoustu zvuků, většinou jde o pronikavý výstražný výkřik, vrčení a dlouhý povolný pískot.[5]
Jsou to samotářští tvorové. Pohybují se zejména ve svém 0,5 až 0,6 km2 velkém teritoriu. V úkrytu zůstávají sami a když se někde setkají jsou agresivní.[9] Jsou to dobří lezci.
Když zpozorní, postaví se na své nohy, ohne záda a obtočí přes něj ocas na kterém zježí srst. Také pozvedne hlavu, obnaží zuby a vydá pronikavý a krátký sykot.[8][7] Pokud se cítí ohrožen, dokáže vyloučit smradlavý sekret z análních žláz pod ocasem.[7]
S předními tlapami hrabou nory a na vytahování překážek (např. kořenů), používají zuby. [10]
Rozmnožování
Páří se během března a začátkem června.[3][6] Těhotenství může být dlouhé a proměnlivé (od 243 do 327 dnů).[3] Porod byl zpozorován od konce ledna do poloviny března.[3][7] Délka těhotenství umožňuje samici zvolit vhodný termín, například při hojnosti potravy.[3] Rodí 4 až 8 mláďat.[6][11][7] O mláďata se stará pouze samice. Oči otevírají přibližně po 38-40 dnech, kojené jsou do 50-54 dnech a matku opouštějí po 61-68 dnech. [3]
Ekologie
Biotop
Žijí v otevřených pouštích, polopouštích, vyprahlých skalních územích, ve náhorních údolích, nížinných pohořích, stepích a suchých subtropických křovitých lesích. Vyhýbají se hornatým územím.[11][8][7] Byli spatřeni i v zemědělských oblastech.[11]
Na odpočinek a rozmnožování používají nory i ostatních hlodavců (např. druhů Rhombomys opinus a Meriones libycus). Mohou si vyhrabat vlastní noru nebo přebývat v zavlažovacích tunelech.[11][8] V zimě si noru vyloží trávou.[5]
Potrava
Živí se veverkami, křečky, hraboši, krtky, myšmi domácími a ostatními hlodavci. Žerou i malé zajíce, ptáky, ještěrky, ryby, žáby, slimáky, hmyz (např. brouky nebo cvrčky) ale pojídají i ovoce a trávu.[3][6][5][11][8] Byly zaznamenány i případy, kdy jedli domácí drůbež jako např. slepice a holuby nebo brali uzené maso a sýr.[6][12][13]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tchor škvrnitý na slovenské Wikipedii.
- ↑ Vormela peregusna [online]. iucnredlist.org [cit. 2015-05-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Gorsuch, W.; Larivière, Serge (2005). "Vormela peregusna". Mammalian Species 779: 1–5. doi:10.1644/779.1.
- ↑ a b c d e f g Ben-David, M. (1998). "Delayed implantation in the marbled polecat, Vormela peregusna syriaca (Carnivora, Mustelidae): evidence from mating, parturition, and post-natal growth". Mammalia 62 (2): 269–283. DOI:10.1515/mamm.1998.62.2.269.
- ↑ Saleh, M. A., and M. Basuony (1998). "A contribution to the mammalogy of the Sinai Peninsula". Mammalia 62 (4): 557–575. DOI:10.1515/mamm.1998.62.4.557.
- ↑ a b c d MacDonald, D.; Barrett, P. (1993). Mammals of Britain and Europe. New York: Harper Collins Publishers. ISBN 0002197790.
- ↑ a b c d e Harrison, D. (1968). Mammals of Arabia Volume 2. London: Ernest Benn Limited.
- ↑ a b c d e f Stroganov, S.U. (1969). Carnivorous mammals of Siberia. Jerusalem, Israel: Israeli Program of Scientific Translation. ISBN 0706506456.
- ↑ a b c d e Roberts, T.J. (1977). The mammals of Pakistan. England: Ernest Benn Limited. ISBN 0195795687.
- ↑ Ben-David, M. (1988). The biology and ecology of the Marbled polecat, Vormela peregusna syriaca, in Israel. Israel: Tel-Aviv University.
- ↑ Akhtar, S. A. (1945). "On the habits of the marbled polecat, Vormela peregusna". Journal of Bombay Natural History Society 45: 142.
- ↑ a b c d e Novikov, G.A. (1962). Carnivorous mammals of the fauna of the USSR. Jerusalem: Israeli Program of Scientific Translation,. ISBN 0706501691.
- ↑ Milenković; M. Pavnović, H. Abel, and H. J. Griffiths. "The marbled polecat, Vormela peregusna (Güldenstaedt 1770) in FR Yugoslavia and elsewhere". In H. J. Griffiths. Mustelids in a modern world: management and conservation aspects of small carnivore and human interactions. Leiden, Netherlands: Backhuys Publishers. pp. 321–329.
- ↑ Rifai, L. B., D. M. Al Shafee, W. N. Al Melhim, and Z. S. Amr (1999). "Status of the marbled polecat, Vormela peregusna (Gueldenstaedt, 1770) in Jordan". Zoology in the Middle East 17: 5–8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tchořík skvrnitý na Wikimedia Commons
Taxon Vormela peregusna ve Wikidruzích