Přeskočit na obsah

Hořec panonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHořec panonský
alternativní popis obrázku chybí
Hořec panonský (Gentiana pannonica)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďhořcovité (Gentianaceae)
Rodhořec (Gentiana)
Binomické jméno
Gentiana pannonica
Scop., 1771
Synonyma
  • hořec šumavský (Dostál 1989) [2][3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořec panonský (Gentiana pannonica) je druh vzácně se vyskytující středně vysoké rostliny s modrofialovými květy, v Česku ji lze spatřit převážně jen v chráněných územích Šumavy.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Osídluje výhradně horské až vysokohorské biotopy, které musí splňovat mnohé specifické faktory. Pochází z Alp v jejíchž prostoru se vyskytuje dodnes, roste ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Itálii a Slovinsku. Mimo to ještě i v České republice na Šumavě; ojediněle se vyskytuje i v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kde byl vysazen uměle. Neúspěšně byl vysazen i na Králickém Sněžníku.[2]

Na Šumavu se hořec panonský, glaciální relikt, dostal počátkem holocénu (asi před 10 000 tis. léty), koncem poslední doby ledové, kdy odlesněné území dovolovalo této světlomilné rostlině úspěšnou migraci z Alp. Následné nové přírodní podmínky, vznik zapojeného lesa, vyhradily hořci panonskému pro přežití jen kotle ledovcových jezer, kde geologické vlastnosti nedovolily vyrůst mohutnějším rostlinám. S příchodem lidí dochází k odlesňování, tento druh se počal spontánně šířit a v 19. století rostl téměř na všech šumavských loukách.

Po poznání léčivého účinku jeho kořene začal být hromadně sbírán a ve 30. létech 20. století již zůstalo jen pár zbytkových lokalit. Po vysídlení Šumavy koncem 50. let se opět pomalu areál jeho výskytu rozšiřoval, to ale pravděpodobně následkem plošných emisí v 70. létech ustalo. V poslední době je jeho počet i velikost populací poměrně stabilní. Mimo relativně větších počtů rostlin v oblastech Šumavských plání jsou ještě menší v Královském hvozdu na česko-bavorském pomezí a Trojmezenské hornatině na jihovýchodě Šumavy, na těchto lokalitách se hořec panonský rozmnožuje převážně jen vegetativně. Uchycení mladých semenáčků bylo pozorováno jen v karech Černého a Plešného jezera a meandru Modravského potoka.

Šumavská místa s největším výskytem hořce panonského jsou horské pastviny a louky svazu Violion caninae, roztroušeně je také k nalezení v údolích horských potoků a karech ve společenstvech svazů Calamagrostion villosae a Dryopterido-Athyrion. Nejvíce lokalit se nachází v nadmořské výšce 1000 až 1100 m. Šumava je jeho nejsevernějším přirozeným výskytem.[3][4][5]

Je to vytrvalá bylina se šikmo rostoucím silným nahnědlým oddenkem a s mnoha pevnými kořeny. Z vícehlavého oddenku vyrůstá přízemní růžice, mající v průměru až 150 cm, dlouze řapíkatých listů s úzkou podlouhlou čepelí. Z růžice vybíhá přímá nevětvená lodyha, která dosahuje výšky od 10 až po 85 cm, vyrůstají z ní až 10 cm dlouhé lodyžní listy s čepelemi souběžně žilkovanými.

Květy vyrůstají po 5 až 8 ve strboulu na konci lodyhy a dále ještě v obdobném počtu ve shlucích v paždích jednoho až čtyř hořejších lodyžních listů. Zvonkovitý kalich je srostlý, většinou s pěti až šesti nazpět ohnutými cípy. Nálevkovitá, nejčastěji pěticípá až šesticípá koruna dlouhá 25 až 50 mm bývá tmavě nachová až nachově fialová s temně fialovými tečkami. Nitky stejného počtu tyčinek jsou přirostlé k dolní části koruny a prašníky jsou srostlé v trubku obklopující čnělky. Svrchní semeník je tvořen dvěma plodolisty, blizny vyčnívají nad prašníky. Kvete od července do září, opylován je hmyzem s dlouhým sosákem, nejčastěji čmeláky. Plodem je jednopouzdrá tobolka obsahující 200 až 300 semen čočkovitého tvaru o velikosti 5×3 mm.[5][6]

Kořen hořce panonského se v minulosti sbíral pro své léčivé účinky, odstraňoval nadýmání a pomáhal při zánětu žaludku a žaludeční slabosti. Obsažené glykosidní hořčiny (hlavně gentiopikrin a gentiamarin), silice a třísloviny působí povzbudivě při vylučování trávicích šťáv a zvyšují tvorbu žluče. V současnosti je jeho sběr zakázán zákonem.[7]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Hořec panonský se vyskytuje v České republice pouze na několika málo lokalitách Šumavy a jeho počty se nezvyšují. Proto je v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR" uváděn hořec panonský jako silně ohrožený druh C2 – (EN).[8]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b CIBULKA, Radim. Gentiana pannonica - hořec panonský [online]. Salvia-os.cz, rev. 15.12.2016 [cit. 2017-10-25]. Dostupné online. 
  3. a b HOSKOVEC, Ladislav. Hořec panonský [online]. BOTANY.cz, rev. 19.07.2007 [cit. 2011-06-12]. Dostupné online. 
  4. GRIN Taxonomy for Plants: Gentiana pannonica [online]. United States Department of Agriculture, USA, rev. 18.09.2008 [cit. 2011-06-12]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  5. a b HOFHANZLOVÁ, Ester. Reprodukční strategie a genetická variabilita vybraných populací druhu Gentiana pannonica [online]. Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, rev. 23.04.2005 [cit. 2011-06-12]. Dostupné online. 
  6. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Hořec panonský [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-06-12]. S. 277, 278. Dostupné online. 
  7. Hobby.cz: Hořec panonský [online]. Mediální skupina Mafra, Zpravodajský portál iDnes.cz, rev. 01.08.2008 [cit. 2011-06-12]. Dostupné online. 
  8. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-06-12]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]