Přeskočit na obsah

Fluorid zinečnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z ZnF2)
Fluorid zinečnatý
Struktura
Struktura
Obecné
Systematický názevfluorid zinečnatý
Anglický názevZinc fluoride
Německý názevZinkfluorid
Sumární vzorecZnF2
Vzhledbílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS7783-49-5
PubChem24551
Číslo RTECSZH3200000
Vlastnosti
Molární hmotnost103,406 g/mol
175,45 g/mol (tetrahydrát)
Teplota tání872 °C
Teplota varu1 505 °C
Teplota dehydratace100 °C (-4 H2O, tetrahydrát)
Hustota4,95 g/cm3
2,255 g/cm3 (tetrahydrát)
Rozpustnost ve vodě1,65 g/100 g (20 °C)
tetrahydrát
2,8 g/100 g, (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
horké roztoky kyselin
roztok čpavku
kapalný amoniak
ethanol
Struktura
Krystalová strukturačtverečná
Hrana krystalové mřížkya= 472 pm
c= 314 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−764,4 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt404 J/g
Entalpie varu ΔHv1 789 J/g
Standardní molární entropie S°73,7 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−713,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,635 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
NFPA 704
0
2
1
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid zinečnatý je anorganická sloučenina se vzorcem ZnF2 je sloučenina kyseliny fluorovodíkové a zinku. Na rozdíl od sloučenin zinku s jinými halogenyZnCl2, ZnBr2 a ZnI2 – je poměrně málo rozpustný ve vodě.

Existuje mnoho možností, jak fluorid zinečnatý připravit. Průmyslově se používá reakce plynného fluoru s kovovým zinkem; či reakce kyseliny fluorovodíkové se zinkem.

F2 → ZnF2

 

 

 

 

2HF + ZnH2 + ZnF2

 

 

 

 

Při reakci s horkou vodou může vznikat hydroxyfluorid zinečnatý Zn(OH)F.

  1. a b Zinc fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]