Zmaj Fizir FN

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zmaj Fizir FN
Fizir FN s motorem Walter NZ-120
Fizir FN s motorem Walter NZ-120
Určenícvičný letoun
VýrobceZmaj, Rogožarski, Albatros
ŠéfkonstruktérRudolf Fizir, Dušan Stankov, Ivan Rukavina
První letkvěten 1929
Zařazeno1931
Vyřazeno1950
UživatelJugoslávské královské letectvo
Výroba1931–1943
Vyrobeno kusů206 + 4 hydroplány
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zmaj Fizir FN tzn. Fizir Nastavni neboli instruktážní Fizir (srbsky Змај Физир ФН) byl vojenský cvičný letoun vyvinutý v Království Jugoslávie na přelomu 20. a 30. let 20. století. Tento jednomotorový letoun navrhli konstruktéři Rudolf Fizir (1891–1960), Dušan Stankov a Ivan Rukavina.[1] Zmaj Fizir FN byl nejvíce používaný cvičný letoun jugoslávským královským letectvem a to až do roku 1941. Po válce byl především pro výcvik využíván až do roku 1950, kdy byl postupně nahrazen letounem Ikarus Aero 2.[2]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Fizir FN navrhl tým vedený Rudolfem Fizirem. Prototyp byl vyroben v jeho továrně Petrovaradin (Novi Sad) v roce 1929, poprvé vzlétl v květnu 1929 na letišti Jugovicevo. Továrna Rudolfa Fizira však neměla kapacitu pro průmyslovou výrobu letadel. Jejím úkolem bylo navrhovat a stavět prototypy. Ačkoli to byla malá továrna, sehrála důležitou roli při budování jugoslávského letectví. Především se jednalo o výchovu leteckých inženýrů, kteří později hráli důležitou roli v jugoslávském leteckém průmyslu. Bylo zde navrženo mnoho úspěšných letadel a postaveny jejich prototypy, které byly později vyráběny v jiných, jugoslávských leteckých továrnách.[2] V čase kdy letadlo bylo již ve výrobě, podstoupilo několik úprav. Letadlo bylo neustále vylepšováno, takže existuje několik podtypů těchto letadel, v závislosti na nainstalovaných motorech.[3]

Zmaj Fizir (Belgrad Aviation Museum)

Z těchto důvodů se o vlastní výrobu těchto letounů podělily tři jugoslávské společnosti, výrobci letadel. Byly to Fabrika aeroplana i hidroaviona Zmaj A.D. (Zemun),[4] Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski (Bělehrad) a Albatros (Sremska Mitrovica). První tři letadla vyrobila letecká továrna Zmaj pro Aero Club.[5] S ohledem na vynikající letové vlastnosti se jugoslávské letectvo rozhodlo využít toto letadlo s cílem nahradit dříve používaná školní letadla. Od začátku roku 1931 společnost Zmaj vyrobila prvních 20 letadel řady Fizir FN s hvězdicovým motorem Walter NZ-120 a 10 s řadovým motorem Mercedes o výkonu 120 HP. Do roku 1939 vyrobila továrna Zmaj 137 letounů, Rogožarski 40 a v roce 1940 továrna Albatros vyrobila dalších 20 letadel tohoto typu. Výroba posledních deseti letadel Fizir FN pro chorvatské letectvo začala v továrně Zmaj v roce 1943, ale ty již nebyly před koncem války Chorvatsku dodány, ale byly dokončeny až po osvobození Titovými partyzánskými vojsky AVNOJ během bělehradské operace v říjnu 1944. Využity byly nově budovaným jugoslávským letectvem.[6]

Před válkou si jugoslávské námořní letectvo objednalo čtyři hydroplány ve verzi Hydro Fizir FN s plováky a výkonnějším motorem Walter Mars o nominálním výkonu 145 k/107 kW. Byly vyrobeny 4 letouny, které byly označovány jako „Malý Fizir“ nebo „Fizir Mars“. Protože Fizir FN byl spolehlivý, snadno létatelný a udržovatelný, zůstal v provozu i několik let po válce. Byl využíván pro výcvik pilotů, vojenských i civilních. Letoun byl mj. vystaven na I. Mezinárodní letecké výstavě v Bělehradě ve vojenském pavilonu (1938).[7]

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Fizir FN měl výjimečnou stabilitu při nízkých rychlostech, což je jedna ze základních vlastností pro cvičná letadla. Fizir FN byl jednomotorový dvoumístný dvouplošník s otevřenými kokpity v tandemovém uspořádání. Trupu a křídla byla vyrobena z lakovaného dřeva a potažena plátnem.

Křídla, s dvojicí vzpěr na každé straně, byla na koncích zaoblena a vztlakové klapky byly umístěny na dolních a horních křídlech. Podvozek byl upevněn k ose závěsu, vzadu standardní ostruha. Pro tlumení nárazů byly použity buď vinuté pružiny a guma (starý typ) nebo opískovanými prstenci (pozdější typy). Hlavní výrobní série byla osazena motory Walter NZ-120, které byly od roku 1927 licenčně vyráběny v bělehradské továrně (pobočce firmy Walter) Svetozar Vlajkovič i komp.[8]

Hydroplány FN-H byly osazeny silnějším motorem Walter Mars I, což byl nástupce motoru Walter NZ-120. Tyto letouny byly konstrukčně upraveny. Nosná plocha křídel byla zmenšena na 27 m2, vzletová hmotnost se snížila na 1120 kg, maximální rychlost se zvýšila na 152 km/h, rovněž tak cestovní rychlost na 140 km/h. Dostup pro tento typ letounu byl snížen na 3950 m. Do této výše letoun vystoupal za 51 minut.[9]

Zmaj Fizir FN v bělehradském muzeu

Použití[editovat | editovat zdroj]

Toto školní letadlo bylo nejvíce využíváno pro základní výcvik vojenských pilotů, ale první tři vyrobené letouny byly používány jugoslávským aeroklubem. Byly zapsány do leteckého rejstříku v červnu 1930 s imatrikulacemi UN-PAL/YU-PAL, UN-PAK/YU-PAK a UN-PAM/YU-PAM. Další letouny získal aeroklub v letech 1935–1938. Celkem v aeroklubu létalo 20 strojů.[10]

V roce 1931 se 2 letouny Fizir a jeden DH.60 Moth zúčastnily I. mezinárodního leteckého mítinku, který se uskutečnil od 1. do 3. května v Plzni. Vlastni program zahajoval hvězdicový slet, v němž byly měřeny rozdíly v časech příletů. Pro tuto soutěž věnoval prezident republiky T.G.Masaryk čestnou cenu, kterou získal předseda jugoslávského královského aeroklubu Ing. Vladislav Sondermayer (DH Moth), zatímco druhé a třetí místo těsně za ním obsadili piloti dr. A. Mitrovič a D. Stanisavljevič (oba na Fizir). Mitrovič získal i čestnou cenu ministerstva zahraničních věcí a Slanisavljevič cenu ministerstva veřejných prací.[11]

Fizir FN-H a Walter Mars I

Hlavním odběratelem však bylo Jugoslávské královské letectvo (Vazduhoplovstvo Vojske Kraljevine Jugoslavije), které jich postupně získalo do užívání 190. Především je využívala pilotní škola v Pančevu. Dosud nebyly nalezeny žádné údaje o bojovém použití letadla Fizir FN během invaze do Jugoslávie v dubnu 1941. Je jen známo, že téměř všechna letadla přežila dubnovou válku a většina z nich byla předána Itálii. Během války byly využívány i Chorvatskem (Letectvo nezávislého státu Chorvatsko, Zrakoplovstvo Nezavisne Države Hrvatske). V chorvatském letectvu se uvádí používání 20 strojů FN. Italské královské letectvo, Regia Aeronautica tyto letouny využívalo především v albánské válce v boji proti partyzánům.[12]

Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]

Hydroplán Zmaj Fizir FN-H s motorem Walter Mars v Záhřebu

V bělehradském Muzeu jugoslávského letectví (Muzej Jugoslovenskog Vazduhoplovsta) je vystaven Zmaj Fizir FN (imatrikulace YU-CAY, výr. č. 9009) s motorem Walter NZ-120. Jedná se o letoun z poslední série z roku 1943 vyráběné v továrně Zmaj v Zemunu. V roce 1947 bylo letadlo spolu se zbývajícími letadly tohoto typu převedeno do národního aeroklubu, získalo civilní imatrikulaci YU-CAY. Tento Fizir FN se používal pro výcvik a pro tahání kluzáků až do konce padesátých let. Letadlo 9009/YU-CAY bylo zařazeno do sbírky leteckého muzea v roce 1962 a bylo obnoveno se značkami leteckých sil Jugoslávie.[1]

Hydroplán Zmaj Fizir FN-H je vystaven v Technickém muzeu (Tesla Museum) v Záhřebu. Tento letoun létal s imatrikulací YU-CGO v aeroklubu Rijeka.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Verze a počty letounů dle[13]

  • Fizir FN (Mercedes) – s řadovým motorem Mercedes o výkonu 120 k/88 kW, 10 letounů
  • Fizir FN (Walter NZ) – s hvězdicovým motorem Walter NZ-120, 196 letounů
  • Fizir FN-H (Walter Mars)plovákový letoun (hydroplán) s hvězdicovým motorem Walter Mars, 4 letouny

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1][14]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 142 km/h
  • Cestovní rychlost: 120 km/h
  • Praktický dostup: 6 500 m
  • Dolet: 540 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zmaj Fizir FN na anglické Wikipedii a Физир ФН na srbské Wikipedii.

  1. a b c Fizir FN (anglicky) [online]. Bělehrad: muzejvazduhoplovstva.org.rs [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. 
  2. a b -, Dušan. Физир ФН (srbsky) [online]. vazduhoplovnetradicijesrbije.rs, 2014-03-22 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. 
  3. С. Микић: Историја југословенског ваздухопловства. (srbsky), Шт. Д. Грегорић, Београд 1933.
  4. AUBRECHT, Richard. Fabrika aeroplana i hidroaviona Zmaj AD [1927-1946] [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2010-11-02 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. 
  5. Cedomir Janic, Ognjan Petrovic: Století sportovního letectví v Srbsku . Aerokomunikacije, Bělehrad 2011, s. 1-16.
  6. Петровић, O. (2004). Војни аероплани Краљевине СХС / Југославије (Део II: 1931–1941.), (srbsky). Београд: МВЈ Лет 3
  7. KALVA, Jaroslav. MEZINÁRODNÍ LETECKÁ VÝSTAVA V BEOGRADĚ. Letectví. Červenec 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 7, s. 265-270. Dostupné online. 
  8. Továrna Walter v Jugoslávii. Československý legionář. 6.1.1928, roč. 10. (1928), čís. 1, s. 4. Dostupné online. 
  9. Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. L15
  10. Civil Aircraft Register - Yugoslavia (anglicky) [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. 
  11. I. mezinárodní letecký meeting a kongres Aeroklubu RČs. a klubů přidružených v Plzni ve dnech 1. až 3. května 1931. Letectví. Květen 1931, roč. XI. (1931), čís. 5, s. 158-161. Dostupné online. 
  12. Fizir FN [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2016 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. 
  13. Isaić, Vladimir; Frka Danijel (2010.). „Nákup hydroplánů v období 1921–1940“ (anglicky)). Námořní letectví na východním pobřeží Jaderského moře v letech 1918–1941 (svazek 1). - {CRO} - Záhřeb: Tko zna zna. str. 147–148. ISBN 978-953-97564-6-6
  14. Janić, Čedomir, Rogožarski AŽR , Aeromagazin (srbsky), 17 , s. 34, ISSN 1450-6068

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (německy) FRIEBERTSHÄUSER, Kay (2013), Geschichte der Luftfahrt: Flugzeugtypen von 1903 bis heute, tredition, 336 s., ISBN 9783849545895
  • (anglicky) COHN, Ronald (2013), Zmaj Fizir Fn, Onyx, 101 s., ISBN 978-5-514-63107-0
  • (anglicky) JANIĆ, Čedomir; PETROVIĆ, Ognjan (2011). The Century of Sport Aviation in Serbia. Beograd: Aerokomunikacije.
  • (srbsky) PETROVIĆ, Ognjan (2004), Vojenská letadla Království SHS/Jugoslávie (Војни аероплани Краљевине СХС/Југославије), část II: 1931–1941, Let č. 3/2004, Bělehrad

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]