Zimostrázovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zimostrázovité

Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens)
Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: zimostrázotvaré (Buxales)
Čeleď: zimostrázovité (Buxaceae)
Dumort., 1822

Zimostrázovité (Buxaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu zimostrázotvaré (Buxales). Zahrnuje asi 100 druhů v 5 rodech a je ostrůvkovitě rozšířena v různých oblastech světa. Zimostrázovité jsou převážně dřeviny s jednoduchými listy a nenápadnými květy. Některé druhy se pěstují v České republice jako okrasné rostliny, zejména zimostráz a pachysandra.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi zimostrázovité jsou stálezelené keře a stromy, řidčeji i vytrvalé byliny nebo polokeře se vstřícnými nebo střídavými jednoduchými listy bez palistů. Čepel listů je celokrajná nebo zubatá, se zpeřenou nebo od báze trojžilnou (triplinervní) žilnatinou. Květy jsou drobné a nenápadné, pravidelné, jednopohlavné, uspořádané v úžlabních či koncových hroznech, latách, hlávkách nebo klasech. Rostliny jsou většinou jednodomé, pouze výjimečně dvoudomé. Samčí květy mají okvětí složené ze 4 až 6 nerozlišených okvětních plátků a obsahují 2, 4, 6, 8 nebo mnoho tyčinek. Někdy jsou přítomny zakrnělé pozůstatky semeníku (pistilodium). Samičí květy mají 5 až 6 okvětních lístků a obsahují svrchní semeník. Semeník je srostlý ze 2 až 3 plodolistů, obsahuje stejný počet komůrek a nese 2 až 3 volné vytrvalé čnělky. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka. U rodu Didymeles je semeník monomerní, tvořený jediným plodolistem a okvětí je redukováno na 1 až 4 kalichovité lístky, podle některých interpretací však jde o listeny. Plodem zimostrázovitých je tobolka, peckovice nebo bobule.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje 5 rodů a asi 70 až 110 druhů. Areál rozšíření je ostrůvkovitý v různých částech světa, v tropech i v mírném pásu. Zimostrázovité se vyskytují v Evropě, v jihozápadní Asii, v jižní Indii a na Srí Lance, v oblasti od Himalájí, Číny až po Japonsko, v jihovýchodní Asii, ostrůvkovitě v Severní i Jižní Americe, Africe a na Madagaskaru. Centrum diverzity je ve východní Asii a v Karibiku.[2]

V rámci Evropy čeleď zimostrázovité reprezentují pouze 2 druhy. V západní a jižní Evropě je rozšířen zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), ve Španělsku, Sardinii a na Baleárských ostrovech druh Buxus balearica.[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Cronquist zařadil zimostrázovité do řádu Euphorbiales podtřídy Rosidae. Takhtajan řadil tuto čeleď společně s Didymelaceae do samostatného řádu Buxales podtřídy Hamamelididae. Systém APG I i APG II ji ponechává nezařazenou do řádu na samém základu vyšších dvouděložných rostlin (Eudicots). V aktualizovaném systému APG III, publikovaném v roce 2009, je veden řád zimostrázotvaré (Buxales), obsahující 2 čeledi, jako jedna z bazálních větví vyšších dvouděložných rostlin. Rod Didymeles je v aktuálním systému vřazen do čeledi zimostrázovité.

Někdy je oddělován rod Styloceras do samostatné čeledi Stylocerataceae. Od rodu Buxus je někdy oddělován rod Nothobuxus, lišící se v počtu tyčinek, počtu chromozomů a anatomii exiny.[2]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy zimostrázovitých jsou opylovány hmyzem hledajícím nektar, zejména brouky a drobnějšími druhy blanokřídlých. Hmyz je lákán silnou vůní a dlouhými tyčinkami vyčnívajícími z jinak nenápadných květů. Semena zimostrázu jsou z tobolek vystřelována do okolí, dužnaté peckovice masoplodky jsou šířeny ptáky.[2]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy a kultivary zimostrázu, zejména zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (B. microphylla), jsou pěstovány v České republice jako okrasné stálezelené keře. Tlustonitník klasnatý (Pachysandra terminalis) je pěstován jako půdopokryvná stínomilná trvalka. Méně běžně se pěstují i některé druhy masoplodky (Sarcococca).[4][5]

Dřevo některých druhů zimostrázu je používáno na výrobu hudebních nástrojů.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MIN, Tianlu; BRÜCKNER, Paul. Flora of China: Buxaceae [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. (anglicky) 
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  4. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  5. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]