Schönfeldové
Schönfeldové (von Schönfeld, de Serainchamp) | |
---|---|
Země | České království |
Mateřská dynastie | páni ze Serainchamps |
Tituly | svobodní páni, hrabata a rytíři |
Zakladatel | Françoise de Serainchamp |
Rok založení | 1594 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Schönfeldové, resp. svobodní páni, hrabata a rytíři ze Schönfeldu (německy von Schönfeld), jsou starý český šlechtický rod, který svůj původ odvozuje od Françoise de Serainchamp (též de Serein Champ – z Jasného Pole). Ten pocházel z Rakouského Nizozemí a oženil se s Barbarou de Hault. Tento později český rod není genealogicky spřízněn se šlechtickým rodem saských Schönfeldů.[1]
Jistého Hieronyma de Serainchamp (von Schönfeld) povýšil 20. července 1594 císař Rudolf II. do hraběcího stavu.
Hrabata ze Schönfeldu ve východních Čechách[editovat | editovat zdroj]
- Nicolaus (Mikuláš) de Serainchamps (6. dubna 1588, Lotrinsko – 12. ledna 1663 Praha), syn Františka de Serainchamp, pána Brabantu, Sartu, Bettainvillers a jeho manželky Anny z Heumontu. Mikuláš proslul jako voják ve třicetileté válce (1618–1648), a to jako plukovník císařské armády. Za své služby při obléhání Prahy Švédy na konci třicetileté války obdržel v roce 1648 vedle panství Předlice a Krásný Les (Šonvald) také titul svobodného pána v Království českém. Jeho jméno bylo změněno na Schönfeld a byl povýšen i jeho erb. Byl ženatý s Josinou (Rozinou) van de Heede († 1. června 1663), dcerou Františka hraběte van de Heede a Anny de Breydel. Josina byla vdovou po Františku de Courier, majitelka statků Nasavrky, Trhová Kamenice a Seč ve východních Čechách. Mikuláš ze Schönfeldu se stal císařským tajným radou, místodržitelem říšského hrabství Saarwerden, generálním komisařem císařského vojska a válečným radou a nejvyšším mincmistrem Království českého (od roku 1650 do své smrti). Mikuláš by měl být pohřben v kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Josina měla z prvního manželství tři děti – jednu dceru, která se provdala za velitele namurské pevnosti, dále dva syny, kteří však zemřeli předčasně bezdětní. Z druhého manželství Josiny s Mikulášem ze Schönfeldu vzešly tři děti, které byly 16. prosince 1678 povýšeny do hraběcího stavu:
- Josef Rudolf svobodný pán ze Schönfeldu (od roku 1678 hrabě) byl císařský komoří a říšský dvorní rada ve Vídni, zemřel bez potomků v roce 1704
- Marie Polyxena Anna ze Schönfeldu (1641 – 14. prosince 1697 v Praze), provdaná za hraběte Albrechta Maxmiliána hraběte Desfours, majitele Hrubého Rohozce
- Rudolf Václav svobodný pán ze Schönfeldu (od roku 1678 hrabě, 1645 – 5. srpna 1684 v Seči), majitel Salins, Lombringen v Nizozemí a Prödlitz (Předlice), Netluk (Pnětluky), Petershayn (Petrovice), Schönwald (Krásný Les) a Setsch (Seč) v Čechách, byl hejtmanem Chrudimského kraje, nejvyšší lovčí Království českého a císařský komoří. Od roku 1666 byl ženatý s Viktorií Magdalenou hraběnkou z Valdštejna, dcerou Jana Kryštofa z Valdštejna. Jejich děti byly:
- Marie Anna Viktorie hraběnka ze Schönfeldu (19. července 1667 v Praze – 15. února 1727 tamtéž), provdaná 30. ledna 1689 ve Staré Boleslavi za hraběte Františka Ignáce Wratislawa z Mitrowitz, zemřela 13. března 1715, pohřbena v kostele svatého Jakuba na Starém Městě v Praze. Oba jejich synové (1) Jan Josef (1688) a (2) František Karel (1696) obdrželi ve Vídni 25. března 1741 rodinný přídomek hrabě Wratislaw z Mitrowitz a ze Schönfeldu
- Josef František Karel hrabě ze Schönfeldu (4. září 1668 v Praze – 18. února 1737 v Zaječicích na Chrudimsku) byl poslední nositel jména rodiny hrabat ze Schönfeldu v Čechách, vícelovčí Království českého, majitel panství a zámku Žleby, panství a zámkuTupadly u Čáslavi, a obrovského panství Nasavrky se zámky v Seči, Nasavrkách a Slatiňanech. Dále vlastnil zámek Maleč, který zdědila jeho dcera Marie Kateřina. 16. července 1725 se oženil s Kateřinou Ludmilou hraběnkou Michnovou z Vacínova (dcera Viléma Václava Františka svobodného pána Michny z Vacínova). Jejich děti byly: (1) Josef (1726–1733); (2) Marie Kateřina (12. listopadu 1728 – 4. června 1753), provdaná za knížete Jana Adama z Auerspergu (1721–1795) ve Vídni 14. listopadu 1746, jako jeho první žena; a (3) dcera (1730–1735)
- Ludmilla svobodná paní ze Schönfeldu, zemřela v Praze 25. března 1676; provdána za Johanna Markuse Georga hraběte Clary und Aldringen († 1700) v Bohosudově 4. května 1667
- Anna Františka svobodná paní ze Schönfeldu; provdaná za Viléma Adolfa svobodného pána Harant von Pollschitz und Weseritz (z Polžic a Bedružic), padl 1675 u Straßburgu, vnuk Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1564–1621)
Smrtí Josefa Františka hraběte ze Schönfeldu v roce 1737 vymřel tento rod v mužské linii. Jméno Schönfeld je od roku 1741 součástí přídomku hraběcího rodu Vratislavů z Mitrovic a ze Schönfeldu.
Rytíři a hrabata ze Schönfeldu v Sasku[editovat | editovat zdroj]
V Čechách a Rakousku usazení potomci rodu de Serein Champs (ze Schönfeldu) byli povýšeni 9. srpna 1814 do rakouského rytířského stavu a 14. července 1816 obdrželi také český inkolát.
Tato linie rytířů ze Schönfeldu v 17. a 18. století působila jako zvonařská rodina na Starém Městě pražském. Ve svých manufakturách zhotovovali zvony, křtitelnice, svícny a další předměty z cínu, které jsou dodnes součástí mobiliáře mnoha českých kostelů. Další členové byli činní jako úředníci, knihtiskaři a nakladatelé v Praze, Mostě a Žatci.
Linie hrabat ze Schönfeldu, usazená od roku 1788 v Rakousku, je šlechtický rod pocházející ze Saska, viz Schönfeldové (saský rod).
Erb[editovat | editovat zdroj]
Ve stříbrném poli červené zleva doprava kosé břevno se třemi zlatými růžemi. Klenot tvoří stříbrná, zlatě opásaná helmice před třemi (dvěma červenými a jedním zlatým) pštrosími pery. Krytí je červeno stříbrné.
Významné osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]
- Antonín Jan ze Schönfeldu (1695), c. k. dvorní knihtiskař v Praze a genealog
- František Expedit šlechtic ze Schönfeldu SJ (1745–1807), učenec a spisovatel, roku 1760 vstoupil do Jezuitského řádu, byl profesorem básnického umění (na Gymnáziu Nového Města pražského a Pražské univerzity), děkan v Zákupech, skutečný dvorní rada úřadujícího vévody prince Christiana z Waldecku[2]
- Jan Ferdinand rytíř ze Schönfeldu (1750–1821), c.k. dvorní knihtiskař a genealog, v roce 1814 dosáhl povýšení rodu do rytířského stavu[3][4]
- Ignác rytíř ze Schönfeldu (1778–1839), rakouský státní úředník, podnikatel a genealog[5]
- Peter rytíř ze Schönfeldu (1784–1857), nakladatel, knihtiskař v Mostě a Žatci, zřídil první knihtisk v Žateckém okrese.
- Teodor rytíř ze Schönfeldu (1816–1879), právník, advokát, knihkupec a starosta v Žatci
- Anton von Schönfeld (1827–1898), c. k. polní zbrojmistr, náčelník rakousko-uherského generálního štábu[6]
- Konstantin rytíř ze Schönfeldu (1844–1921), starosta v Žatci
- Rudolf rytíř ze Schönfeldu (1876–1940), důstojník, 1894 u II. hulánského pluku v Tarnově, po válečném zajetí v roce 1921 major ve výslužbě, v letech 1924–1938 starosta za Stranu křesťansko-sociální v Žatci[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schönfeld (böhmisches_Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.
- ↑ Constantin von Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Wien 1890, sv. 31, S. 156, siehe Digitalizováno
- ↑ BLKÖ:Schönfeld, Franz Expedit – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BLKÖ:Schönfeld, Johann Ferdinand Ritter von – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ALO docView - 31 Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich (1876). www.literature.at [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online.
- ↑ BLKÖ:Schönfeld, Ignaz Ritter von – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ANNO, Wiener Zeitung, 1898-01-07, Seite 1. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online.
- ↑ Elisabeth Lebensaft, Ch. Mentschl: Schönfeld, Rudolf von (1876-1940), Politiker und Offizier heslo v ÖBL 1815-1950, sv. 11, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1999, ISBN 3-7001-2803-7, str. 78. Dostupné online na www.biographien.ac.at: Schönfeld