Přeskočit na obsah

Zdeněk Hrabica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Hrabica
Zdeněk Hrabica (2013; foto: Cai ZhiYi)
Zdeněk Hrabica (2013; foto: Cai ZhiYi)
Narození25. října 1936
Jihlava, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. listopadu 2022 (ve věku 86 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Vzdělánímaturita na gymnáziu; Vysoká škola politická v Praze; Akademie společenských věd v Moskvě
Alma materVysoká škola politická v Praze; Akademie společenských věd v Moskvě
Povoláníspisovatel literatury faktu, publicista, novinář, politický pracovník, šéfredaktor
Ocenění
ChoťBožena Hrabicová[2]
Děti
  • Pavel Hrabica (* 1961);[2]
  • Petr Hrabica (* 1966)
Životní krédo: „Semper vivens“ – „Vždy v pohybu“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Logo týdeníku Svět v obrazech
Karikatura Zdeňka Hrabici od karikaturisty Radka Fetterse (rok 2007)

Zdeněk Hrabica (25. října 1936 Jihlava[3]28. listopadu 2022 Praha[4]) byl český spisovatel literatury faktu, publicista, novinář, politický pracovník a šéfredaktor.[5][6]

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Hrabica se narodil 25. října 1936 v Jihlavě. Již jako školák od dětství byl aktivním dopisovatelem dětských a mládežnických novin a časopisů.[2][7] V Praze 9 ve dnes (rok 2022) již neexistujícím strojírenském podniku ČKD Stalingrad Praha se po druhé světové válce vyučil v oboru univerzální soustružník.[2][7] Středoškolská studia zakončená maturitou absolvoval na Nerudově gymnáziu v Praze na Malé Straně v Hellichově ulici a na gymnáziu v Přípotoční v Praze 10Vršovicích. Následoval mezinárodní, jeden rok trvající kurz na Vysoké škole VLKSM[p. 1] v Moskvě–Věšňakách. Další vysokoškolská studia absolvoval na Vysoké škole politické v Praze a na Akademii společenských věd v Moskvě, kde obhájil později aspiranturu na téma Kontinuita a diskontinuita ve společenském vývoji.[7]

Pracovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V polovině 50. let 20. století nastoupil k povinné prezenční vojenské sužbě u Strážního praporu Ministerstva národní obrany.[7] V té době měl možnost potkat se s vysokými vojenskými a politickými osobnostmi (Alexej Čepička; Bohumír Lomský; Ludvík Svoboda).[7] Po skončení „vojny“ působil (v průběhu 50. a 60. let 20. století) jako profesionální pracovník v Československém svazu mládeže (ČSM) v Moravských Budějovicích, Jihlavě a v Praze.[2][7] V letech 1966 až 1969 zastával funkci tajemníka ústředního výboru Československého svazu mládeže (ÚV ČSM).[2][7] Po schválení mládežnického dokumentu: Poučení z krizového vývoje – „Některých otázek vývoje dětského a mládežnického hnutí po XIII. sjezdu KSČ“ byl Zdeněk Hrabica označen za osobu nápomocnou silám pravicového oportunismu, byl stranicky potrestán a z vrcholné funkce v ÚV ČSM odvolán.

Publicistika

[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z ÚV ČSM pracoval jako redaktor (zástupce šéfredaktora)[2] deníku Mladá fronta[7] a následně působil v redakci obrazového týdeníku Svět v obrazech. V tomto periodiku zastával funkci šéfredaktora a to v letech 1983[2] až 1990.[7] Po roce 1990 působil krátce ve Vydavatelství a nakladatelství Novinář, jeden rok v časopisu Moderní kancelář, postupně jako redaktor časopisů s gastronomickou a sommelierskou orientací. Externě přispíval do několika jiných médií, zvláště s tematikou kultury a umění.[2][7]

Zdeněk Hrabica navštívil desítky zemí světa (v Evropě, Asii i Americe)[7] a jako dlouholetý novinář procestoval většinu republik Sovětského svazu. Pod vlivem změny kursu vnitřní politiky SSSR tzv. glasnosti, nastolené generálním tajemníkem KSSS Michailem Gorbačovem, psal o poměrech v sovětské společnosti velmi otevřeně a kriticky, což se projevilo hlavně v letech 1983–1990, kdy Zdeněk Hrabica zastával funkci šéfredaktora Světa v obrazech.[p. 2] Během své novinářské práce se setkal s mnoha významnými osobnostmi a z těchto setkání pak vzešly i jeho dvě knihy Jak jsem je potkal (postavy a figurky) a Jak jsem je poznal (co jiní nezažili). Vyšly v roce 2001. V memoárovém pojetí další kniha Tváře bez retuše (2014).[7]

Opil se s Jevtušenkem, doprovázel noční Prahou Nezvala s Erenburgem, hlídkoval před pracovnou Alexeje Čepičky, zpovídal pány i kmány ... Před nikým nepadl na zadek, ani před ministry a tajemníky, ani před řediteli zeměkoule, ani před koryfeji, kápy, náčelníky, papaláši, naboby a miliardáři, ani před tajnými agenty všech mocností. Načapal převlékače kabátů při činu, zaznamenával zločiny výprodejců československého rodinného stříbra ... A při tom všem se navíc náramně bavil, i když zábava někdy hraničila s děsem nad lidskou hamižností a bezpáteřností.

Text z obálky jedné z jeho knih, O Zdeňku Hrabicovi a jeho filozofii přístupu k význačným osobnostem, [7]

Tvorba a další aktivity

[editovat | editovat zdroj]

Zdenek Hrabica byl také jedním z hlavních organizátorů hromadných akcí, pořádaných deníkem Mladá fronta (Vavřínova podkova, [p. 3] Bitva u Sudoměře a jiné) a početných čtenářských a malířských setkání organizovaných týdeníkem Svět v obrazech v Třeboni u rybníka Svět (Malujeme Svět; Cesta kolem Světa; Prkna, která znamenají Svět).

Spolu se svým synem Pavlem se sblížili v 80. letech 20. století s armádním generálem Karlem Klapálkem na pražském Jižním Městě. Kapitoly z těchto setkání uveřejňovali na pokračování – nejprve ve slovenském týdeníku Život, posléze v časopise Svět v obrazech. Začala i tvorba rukopisu knihy Pavel a Zdeněk Hrabicovi: Muž, který velel mužům. O vydání se zasloužilo nakladatelství Mladé fronty (1988). Všichni, kdo se na knize podíleli, pracovali ve velmi vyhrocené politické situaci. Přes pozitivní změny zůstával Karel Klapálek, hrdina od Zborova, Tobrúku a Dukly stále v povědomí existujícího režimu „buržoazním důstojníkem“. Ani další návrat autorů v nakladatelství Mladé fronty po roce 1989 k tématu Karel Klapálek v roce 2006 nebyl zcela bezproblémový.[7][p. 4]

Zdenek Hrabica se stal postupem času autorem a spoluautorem zhruba dvaceti knih převážně literatury faktu[2][7] a byl též autorem televizního seriálu režiséra Jiřího Adamce Lidé z Reportáže. Napsal stovky článků a reportáží v českém, slovenském, ruském, bulharském a polském tisku a zveřejnil desítky fotoreportáží z domova a ze zahraničí. Setkal se s mnoha světovými i domácími osobnostmi a zveřejnil o tom články: mimo jiné s indickou premiérkou Indírou Gándhiovou; s prezidentem Afghánistánu MUDr.Muhammadem Nadžíbuláhem; s kosmonautem Jurijem Gagarinem; s ruským písničkářem, hercem a básníkem Vladimírem Vysockým; s ruským básníkem, scenáristou a režisérem Jevgenijem Jevtušenkem a s dalšími.

V roce 2005 se objevilo na knižních pultech společné dílo Zdeňka a Pavla Hrabicových s názvem Vila pana prezidenta, které získalo v roce 2006 Cenu Unie českých spisovatelů a Daniela Strože.[7] K životnímu příběhu generála Karla Klapálka se ještě jednou Zdeněk Hrabica vrátil v roce 2006, když spolu se svým synem Pavlem napsali knihu Zapomenutý generál Karel Klapálek.[7] (A právě toto dílo bylo oceněno Medailí Generálního štábu Armády ČR.[7]) Osobnost generála Ludvíka Svobody důkladně faktograficky zpracoval Zdeněk Hrabica v třísetstránkové knize Pět válek Ludvíka Svobody.[7] Dílo vydalo nakladatelstvím Futura v roce 2013 čtenáře překvapilo nejen značnou šíří záběru, ale i nebývalým množstvím použitých pramenů.[7]

Jeho manželka Božena Hrabicová pracovala jako úřednice.[2] Zdeněk Hrabica a Božena Hrabicová mají dva syny, prvorozeného Pavla Hrabicu (* 1961), který je novinářem, a Petra Hrabicu (* 1966), který je restaurátorem starožitného nábytku.[2]

  • HRABICA, Zdeněk a kolektiv. Svědectví z Kapitolu. 1. vydání Praha: nakladatelství Mladá fronta, 1979; 131 stran + 3 strany + 8 stran fotografických příloh; ABC marxismu-leninismu. Prameny; Svazek 32.
  • ANDRIJANOV, Viktor Ivanovič a HRABICA, Zdeněk. Lidé z Reportáže. 1. vydání Praha: nakladatelství Mladá fronta, 1981; 181 stran; Boje; svazek 184. (Vyšlo též slovensky v roce 1981 v nakladatelství Smena; v ruštině v roce 1981 v nakladatelství Mladá garda a v roce 1981 rusky v Kyrgyzstánu)
  • HRABICA, Zdeněk a HRABICA, Pavel. Muž, který velel mužům: životní příběh armádního generála Karla Klapálka. 1. vydání Praha: nakladatelství Mladá fronta, 1988. 197 stran; Archív / Řídí Petr Křivský; Svazek 56.
  • HRABICA, Zdeněk. Pivo na talíři. 1. vydání Praha: nakladatelství Grada, 2000; 133 stran; ISBN 80-7169-854-7.
  • NODL, Ladislav; Hrabica Zdeněk a kolektiv. Jak vám chutná, Excelence?; Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent; 2001; 219 stran; ISBN 80-7268-209-1.
  • HRABICA, Zdeněk. Jak jsem je poznal: (co jiní nezažili): rozhovory, portréty, svědectví. Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent (Drahomír Rybníček), 2001; 229 stran; ISBN 80-7268-123-0.
  • HRABICA, Zdeněk. Jak jsem je potkal: (postavy i figurky): rozhovory, portréty, svědectví. Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent (Drahomír Rybníček), 2001; 228 stran; ISBN 80-7268-135-4.
  • FAFEK, Emil (fotografie), ŠUSTEROVÁ-FAFKOVÁ, Marie a HRABICA, Zdeněk (průvodní text). Emil Zátopek a sport objektivem Emila Fafka a jiných. Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent; 2001; 149 stran; ISBN 80-7268-140-0.
  • EICHNER, Jiří a HRABICA, Zdeněk. Králičí hody: recepty z bílého králičího masa pro všední i sváteční den. Vydání 1. Praha: nakladatelství Mladá fronta; 2003; 123 stran + 8 stran barevných obrazových příloh; Kuchařky; svazek 1. ISBN 80-204-1012-0.
  • HRABICA, Zdeněk a STRÁNSKÝ, Ladislav. Kuba neznámá a objevovaná: (co Kolumbus netušil?). Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent (Drahomír Rybníček); 2004; 138 stran + 39 stran barevných obrazových příloh; ISBN 80-7268-293-8.
  • HORÁKOVÁ, Jana, KOLESA, Václav a HRABICA, Zdeněk. Josef Křístek – Šest let bez domova. Zlín: nakladatel Václav Kolesa, 2004; 84 stran; Portréty. ISBN 80-239-4319-7.
  • HRABICA, Zdeněk a HRABICA, Pavel. Vila pana prezidenta: historie rodinného sídla Edvarda Beneše v letech 1929–2001. Vydání 1. Praha: nakladatelství Erika, 2005; 241 stran; ISBN 80-7190-674-3.
  • HRABICA, Zdeněk a HRABICA, Pavel. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Vydání 1. Praha: nakladatelství Mladá fronta, 2006; 334 stran + 52 stran obrazových příloh; ISBN 80-204-1408-8. (Navazuje na knihu „Muž, který velel mužům“; Mladá fronta; 1988)
  • HRABICA, Zdeněk a SVĚRÁK, Vlastimil. Cívky nad turbínou: 150 let textilního průmyslu v Lukách nad Jihlavou. Luka nad Jihlavou: Arcade Color, 2009; 130 stran
  • HRABICA, Zdeněk. Pět válek Ludvíka Svobody. 1. vydání Praha: nakladatelství Futura, 2013; 329 stran + 32 stran obrazových příloh; ISBN 978-80-86844-92-3.
  • HRABICA, Zdeněk. Tváře bez retuše. Vydání 1. Litvínov: nakladatelství Dialog, 2014; 195 stran; ISBN 978-80-7382-164-7.
  • CAI, Zhiyi a HRABICA, Zdeněk. Člověk: fotoportréty. Vydání první. Havlíčkův Brod: infoHB, s.r.o., 2018; 188 stran; ISBN 978-80-270-5087-1. (Soubor fotografických portrétů osobností České republiky od čínského fotografa Zhiyi Caie + stručné životopisné medailony a jejich životní kréda)
  • MORA, Míla a HRABICA, Zdeněk. Pálivé Mexiko: indiánkou po moravsku. (Modřice): MOSTEX export-import s r.o. (Josef Stanislav), 2021; 127 stran; ISBN 978-80-270-8864-5.
  • HRABICA, Zdeněk. Hrozen vína ze ZnoVína: průvodce vinařským Louvrem v Louckém klášteře ve Znojmě. 1. vydání. (Šatov): Znovín Znojmo, 2022; 144 stran; ISBN 978-80-11-00937-3.[p. 6]
  1. VLKSM je zkratka z ruštiny pro sousloví: Всесоюзный Ленинский Коммунистический Союз Молодёжи, v českém překladu: Všesvazový leninský komunistický svaz mládeže.
  2. Toto periodikum patřilo ve druhé polovině 80. let 20. století mezi československými oficiálními médii k nejvýraznějším šiřitelům hlavních zásad sovětských společenských a ekonomických reformních kroků – tzv. perestrojky.
  3. Vavřínová podkova byla sportovně recesistická akce pořádaná redakcí deníku Mladé fronty a Turf clubu Socialistického svazu mládeže (SSM) v rámci hnutí „Buď fit“. Místem konání byla dostihová dráha Velké pardubické a Dostihově závodiště ve Velké Chuchli, jednou pražská Troja. (Jednalo se o „steeple-chase lidí“, kteří trasu koňského dostihu absolvovali namísto koní.) Vavřínová podkova se uskutečnila ke konci března několikrát s roční periodou v 70. letech 20. století a poté upadla v zapomnění. Účastníci závodu byli rozděleni do kategorií: Hřebci, Valaši (muži narození na Valašsku) a Klisny. Ke zdolávání celkem 29 překážek mohli soutěžící používat žebřiny postavené přes proutěné překážky a také fošny, položené přes vodní příkopy. Účastníci běželi se zátěží pět kilogramů s výjimkou kuřáků a lidí starších třiceti let, kteří mohli nést zatížení jen čtyři kilogramy. Každý závodník startoval pod pseudonymem, jímž bylo nějaké koňské jméno. Recesisté mohli běžet s opravdovým koňským chomoutem či jinou rekvizitou (např. smrkovým polenem).[8][9]
  4. Na vydání publikace Muž, který velel mužům se spolupodíleli konkrétní osoby v antagonismu s jinými osobami – lektoři prof. Robert Kvaček a další. Pozitivní roli v konečné podpoře vydání díla sehrál i Gustáv Husák. Vážné problémy s publikováním knižních životopisů Karla Klapálka nebyly jenom v roce 1988, ale vyskytly se i při dalším vydání v roce 2006, přestože nakonec titul získal ocenění.
  5. Od roku 2005 uděloval Evropský kruh „Franz Kafka“ Praha medaili Franze Kafky za literaturu.
  6. Historie vzniku encyklopedické knihy „Hrozen vína ze ZnoVína“. Po roce 1990 spoluorganizoval Zdeněk Hrabica po dobu 30 let zájezdy několika stovek výtvarných umělců, básníků a novinářů do Znojemské vinařské podoblasti. Společně vytvořili v Louckém klášteře ve Znojmě unikátní galerii obrazů, soch a fotografií s vinařskou tematikou – „Galerii výtvarného umění - Vinařský Louvre“.
  1. a b Zdeněk Hrabica (* 1936) [online]. web: Databáze knih cz [cit. 2022-04-15]. Narozen 25. 10. 1936 v Jihlavě. Redaktor, publicista, autor literatury faktu. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l HRABICA, Zdeněk; HRABICA, Pavel. Vila pana prezidenta – Historie rodinného sídla Edvarda Beneše v letech 1929-2001 – Autor: Hrabica, Zdeněk; Hrabica, Pavel [online]. web: E-Antikvariát cz, 2005 [cit. 2022-04-15]. Životopis na obálce knihy. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-08. 
  3. Hrabica, Zdeněk, 1936- [online]. web: Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  4. Smutná zpráva: Zemřel novinář, fotograf, komentátor Zdeněk Hrabica. První zprávy [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  5. Zdeněk Hrabica (* 25.10.1936 v Jihlavě): Redaktor, publicista, autor literatury faktu [online]. web: Databáze autorit Národní knihovny ČR [cit. 2022-05-12]. Identifikační číslo: jk01042598. Dostupné online. 
  6. Zdeněk Hrabica (* 25.10.1936 v Jihlavě): Redaktor,publicista, autor literatury faktu. [online]. web: Slezské zemské muzeum; katalog knihovny [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t POŘÍZEK, Miroslav, Bc. Zdeněk Hrabica osmdesátníkem [online]. web: České národní listy, 2016 [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  8. Vavřínová podkova [online]. web: PARPEDIE (PARdubická encykloPEDIE Klubu přátel Pardubicka) [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  9. Vavřínová podkova [online]. web: Jarda Vála [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  10. RYBAS, Svjatoslav Jur‘jevič. Mnichov: Benešovo proroctví: filmový scénář - určeno k přečtení [online]. web: Databáze NK ČR [cit. 2022-05-12]. Překlad Miloš Hodač. Vydání první. Praha: vydáno vlastním nákladem ve spolupráci se společností Rockwood and Partner s.r.o., 2018. 190 stran, 24 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-905274-3-0.. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]