Přeskočit na obsah

Zdeněk Hrabica

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Hrabica
Zdeněk Hrabica (2013; foto: Cai ZhiYi)
Zdeněk Hrabica (2013; foto: Cai ZhiYi)
Narození25. října 1936
Jihlava, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. listopadu 2022 (ve věku 86 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Vzdělánímaturita na gymnáziu; Vysoká škola politická v Praze; Akademie společenských věd v Moskvě
Alma materVysoká škola politická v Praze; Akademie společenských věd v Moskvě
Povoláníspisovatel literatury faktu, publicista, novinář, politický pracovník, šéfredaktor
Ocenění
ChoťBožena Hrabicová[2]
Děti
  • Pavel Hrabica (* 1961);[2]
  • Petr Hrabica (* 1966)
Životní krédo: „Semper vivens“ – „Vždy v pohybu“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Logo týdeníku Svět v obrazech
Karikatura Zdeňka Hrabici od karikaturisty Radka Fetterse (rok 2007)

Zdeněk Hrabica (25. října 1936 Jihlava[3] – 28. listopadu 2022 Praha[4]) byl český spisovatel literatury faktu, publicista, novinář, politický pracovník a šéfredaktor.[5][6]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Hrabica se narodil 25. října 1936 v Jihlavě. Již jako školák od dětství byl aktivním dopisovatelem dětských a mládežnických novin a časopisů.[2][7] V Praze 9 ve dnes (rok 2022) již neexistujícím strojírenském podniku ČKD Stalingrad Praha se po druhé světové válce vyučil v oboru univerzální soustružník.[2][7] Středoškolská studia zakončená maturitou absolvoval na Nerudově gymnáziu v Praze na Malé Straně v Hellichově ulici a na gymnáziu v Přípotoční v Praze 10 – Vršovicích. Následoval mezinárodní, jeden rok trvající kurz na Vysoké škole VLKSM[p. 1] v Moskvě–Věšňakách. Další vysokoškolská studia absolvoval na Vysoké škole politické v Praze a na Akademii společenských věd v Moskvě, kde obhájil později aspiranturu na téma Kontinuita a diskontinuita ve společenském vývoji.[7]

Pracovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

ČSM

[editovat | editovat zdroj]

V polovině 50. let 20. století nastoupil k povinné prezenční vojenské sužbě u Strážního praporu Ministerstva národní obrany.[7] V té době měl možnost potkat se s vysokými vojenskými a politickými osobnostmi (Alexej Čepička; Bohumír Lomský; Ludvík Svoboda).[7] Po skončení „vojny“ působil (v průběhu 50. a 60. let 20. století) jako profesionální pracovník v Československém svazu mládeže (ČSM) v Moravských Budějovicích, Jihlavě a v Praze.[2][7] V letech 1966 až 1969 zastával funkci tajemníka ústředního výboru Československého svazu mládeže (ÚV ČSM).[2][7] Po schválení mládežnického dokumentu: Poučení z krizového vývoje – „Některých otázek vývoje dětského a mládežnického hnutí po XIII. sjezdu KSČ“ byl Zdeněk Hrabica označen za osobu nápomocnou silám pravicového oportunismu, byl stranicky potrestán a z vrcholné funkce v ÚV ČSM odvolán.

Publicistika

[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z ÚV ČSM pracoval jako redaktor (zástupce šéfredaktora)[2] deníku Mladá fronta[7] a následně působil v redakci obrazového týdeníku Svět v obrazech. V tomto periodiku zastával funkci šéfredaktora a to v letech 1983[2] až 1990.[7] Po roce 1990 působil krátce ve Vydavatelství a nakladatelství Novinář, jeden rok v časopisu Moderní kancelář, postupně jako redaktor časopisů s gastronomickou a sommelierskou orientací. Externě přispíval do několika jiných médií, zvláště s tematikou kultury a umění.[2][7]

Zdeněk Hrabica navštívil desítky zemí světa (v Evropě, Asii i Americe)[7] a jako dlouholetý novinář procestoval většinu republik Sovětského svazu. Pod vlivem změny kursu vnitřní politiky SSSR tzv. glasnosti, nastolené generálním tajemníkem KSSS Michailem Gorbačovem, psal o poměrech v sovětské společnosti velmi otevřeně a kriticky, což se projevilo hlavně v letech 1983–1990, kdy Zdeněk Hrabica zastával funkci šéfredaktora Světa v obrazech.[p. 2] Během své novinářské práce se setkal s mnoha významnými osobnostmi a z těchto setkání pak vzešly i jeho dvě knihy Jak jsem je potkal (postavy a figurky) a Jak jsem je poznal (co jiní nezažili). Vyšly v roce 2001. V memoárovém pojetí další kniha Tváře bez retuše (2014).[7]

Opil se s Jevtušenkem, doprovázel noční Prahou Nezvala s Erenburgem, hlídkoval před pracovnou Alexeje Čepičky, zpovídal pány i kmány ... Před nikým nepadl na zadek, ani před ministry a tajemníky, ani před řediteli zeměkoule, ani před koryfeji, kápy, náčelníky, papaláši, naboby a miliardáři, ani před tajnými agenty všech mocností. Načapal převlékače kabátů při činu, zaznamenával zločiny výprodejců československého rodinného stříbra ... A při tom všem se navíc náramně bavil, i když zábava někdy hraničila s děsem nad lidskou hamižností a bezpáteřností.

Text z obálky jedné z jeho knih, O Zdeňku Hrabicovi a jeho filozofii přístupu k význačným osobnostem, [7]

Tvorba a další aktivity

[editovat | editovat zdroj]

Zdenek Hrabica byl také jedním z hlavních organizátorů hromadných akcí, pořádaných deníkem Mladá fronta (Vavřínova podkova, [p. 3] Bitva u Sudoměře a jiné) a početných čtenářských a malířských setkání organizovaných týdeníkem Svět v obrazech v Třeboni u rybníka Svět (Malujeme Svět; Cesta kolem Světa; Prkna, která znamenají Svět).

Spolu se svým synem Pavlem se sblížili v 80. letech 20. století s armádním generálem Karlem Klapálkem na pražském Jižním Městě. Kapitoly z těchto setkání uveřejňovali na pokračování – nejprve ve slovenském týdeníku Život, posléze v časopise Svět v obrazech. Začala i tvorba rukopisu knihy Pavel a Zdeněk Hrabicovi: Muž, který velel mužům. O vydání se zasloužilo nakladatelství Mladé fronty (1988). Všichni, kdo se na knize podíleli, pracovali ve velmi vyhrocené politické situaci. Přes pozitivní změny zůstával Karel Klapálek, hrdina od Zborova, Tobrúku a Dukly stále v povědomí existujícího režimu „buržoazním důstojníkem“. Ani další návrat autorů v nakladatelství Mladé fronty po roce 1989 k tématu Karel Klapálek v roce 2006 nebyl zcela bezproblémový.[7][p. 4]

Zdenek Hrabica se stal postupem času autorem a spoluautorem zhruba dvaceti knih převážně literatury faktu[2][7] a byl též autorem televizního seriálu režiséra Jiřího Adamce Lidé z Reportáže. Napsal stovky článků a reportáží v českém, slovenském, ruském, bulharském a polském tisku a zveřejnil desítky fotoreportáží z domova a ze zahraničí. Setkal se s mnoha světovými i domácími osobnostmi a zveřejnil o tom články: mimo jiné s indickou premiérkou Indírou Gándhiovou; s prezidentem Afghánistánu MUDr.Muhammadem Nadžíbuláhem; s kosmonautem Jurijem Gagarinem; s ruským písničkářem, hercem a básníkem Vladimírem Vysockým; s ruským básníkem, scenáristou a režisérem Jevgenijem Jevtušenkem a s dalšími.

V roce 2005 se objevilo na knižních pultech společné dílo Zdeňka a Pavla Hrabicových s názvem Vila pana prezidenta, které získalo v roce 2006 Cenu Unie českých spisovatelů a Daniela Strože.[7] K životnímu příběhu generála Karla Klapálka se ještě jednou Zdeněk Hrabica vrátil v roce 2006, když spolu se svým synem Pavlem napsali knihu Zapomenutý generál Karel Klapálek.[7] (A právě toto dílo bylo oceněno Medailí Generálního štábu Armády ČR.[7]) Osobnost generála Ludvíka Svobody důkladně faktograficky zpracoval Zdeněk Hrabica v třísetstránkové knize Pět válek Ludvíka Svobody.[7] Dílo vydalo nakladatelstvím Futura v roce 2013 čtenáře překvapilo nejen značnou šíří záběru, ale i nebývalým množstvím použitých pramenů.[7]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželka Božena Hrabicová pracovala jako úřednice.[2] Zdeněk Hrabica a Božena Hrabicová mají dva syny, prvorozeného Pavla Hrabicu (* 1961), který je novinářem, a Petra Hrabicu (* 1966), který je restaurátorem starožitného nábytku.[2]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • HRABICA, Zdeněk a kolektiv. Svědectví z Kapitolu. 1. vydání Praha: nakladatelství Mladá fronta, 1979; 131 stran + 3 strany + 8 stran fotografických příloh; ABC marxismu-leninismu. Prameny; Svazek 32.
  • ANDRIJANOV, Viktor Ivanovič a HRABICA, Zdeněk. Lidé z Reportáže. 1. vydání Praha: nakladatelství Mladá fronta, 1981; 181 stran; Boje; svazek 184. (Vyšlo též slovensky v roce 1981 v nakladatelství Smena; v ruštině v roce 1981 v nakladatelství Mladá garda a v roce 1981 rusky v Kyrgyzstánu)
  • HRABICA, Zdeněk a HRABICA, Pavel. Muž, který velel mužům: životní příběh armádního generála Karla Klapálka. 1. vydání Praha: nakladatelství Mladá fronta, 1988. 197 stran; Archív / Řídí Petr Křivský; Svazek 56.
  • HRABICA, Zdeněk. Pivo na talíři. 1. vydání Praha: nakladatelství Grada, 2000; 133 stran; ISBN 80-7169-854-7.
  • NODL, Ladislav; Hrabica Zdeněk a kolektiv. Jak vám chutná, Excelence?; Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent; 2001; 219 stran; ISBN 80-7268-209-1.
  • HRABICA, Zdeněk. Jak jsem je poznal: (co jiní nezažili): rozhovory, portréty, svědectví. Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent (Drahomír Rybníček), 2001; 229 stran; ISBN 80-7268-123-0.
  • HRABICA, Zdeněk. Jak jsem je potkal: (postavy i figurky): rozhovory, portréty, svědectví. Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent (Drahomír Rybníček), 2001; 228 stran; ISBN 80-7268-135-4.
  • FAFEK, Emil (fotografie), ŠUSTEROVÁ-FAFKOVÁ, Marie a HRABICA, Zdeněk (průvodní text). Emil Zátopek a sport objektivem Emila Fafka a jiných. Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent; 2001; 149 stran; ISBN 80-7268-140-0.
  • EICHNER, Jiří a HRABICA, Zdeněk. Králičí hody: recepty z bílého králičího masa pro všední i sváteční den. Vydání 1. Praha: nakladatelství Mladá fronta; 2003; 123 stran + 8 stran barevných obrazových příloh; Kuchařky; svazek 1. ISBN 80-204-1012-0.
  • HRABICA, Zdeněk a STRÁNSKÝ, Ladislav. Kuba neznámá a objevovaná: (co Kolumbus netušil?). Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent (Drahomír Rybníček); 2004; 138 stran + 39 stran barevných obrazových příloh; ISBN 80-7268-293-8.
  • HORÁKOVÁ, Jana, KOLESA, Václav a HRABICA, Zdeněk. Josef Křístek – Šest let bez domova. Zlín: nakladatel Václav Kolesa, 2004; 84 stran; Portréty. ISBN 80-239-4319-7.
  • HRABICA, Zdeněk a HRABICA, Pavel. Vila pana prezidenta: historie rodinného sídla Edvarda Beneše v letech 1929–2001. Vydání 1. Praha: nakladatelství Erika, 2005; 241 stran; ISBN 80-7190-674-3.
  • HRABICA, Zdeněk a HRABICA, Pavel. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Vydání 1. Praha: nakladatelství Mladá fronta, 2006; 334 stran + 52 stran obrazových příloh; ISBN 80-204-1408-8. (Navazuje na knihu „Muž, který velel mužům“; Mladá fronta; 1988)
  • HRABICA, Zdeněk a SVĚRÁK, Vlastimil. Cívky nad turbínou: 150 let textilního průmyslu v Lukách nad Jihlavou. Luka nad Jihlavou: Arcade Color, 2009; 130 stran
  • HRABICA, Zdeněk. Pět válek Ludvíka Svobody. 1. vydání Praha: nakladatelství Futura, 2013; 329 stran + 32 stran obrazových příloh; ISBN 978-80-86844-92-3.
  • HRABICA, Zdeněk. Tváře bez retuše. Vydání 1. Litvínov: nakladatelství Dialog, 2014; 195 stran; ISBN 978-80-7382-164-7.
  • CAI, Zhiyi a HRABICA, Zdeněk. Člověk: fotoportréty. Vydání první. Havlíčkův Brod: infoHB, s.r.o., 2018; 188 stran; ISBN 978-80-270-5087-1. (Soubor fotografických portrétů osobností České republiky od čínského fotografa Zhiyi Caie + stručné životopisné medailony a jejich životní kréda)
  • MORA, Míla a HRABICA, Zdeněk. Pálivé Mexiko: indiánkou po moravsku. (Modřice): MOSTEX export-import s r.o. (Josef Stanislav), 2021; 127 stran; ISBN 978-80-270-8864-5.
  • HRABICA, Zdeněk. Hrozen vína ze ZnoVína: průvodce vinařským Louvrem v Louckém klášteře ve Znojmě. 1. vydání. (Šatov): Znovín Znojmo, 2022; 144 stran; ISBN 978-80-11-00937-3.[p. 6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ VLKSM je zkratka z ruštiny pro sousloví: Всесоюзный Ленинский Коммунистический Союз Молодёжи, v českém překladu: Všesvazový leninský komunistický svaz mládeže.
  2. ↑ Toto periodikum patřilo ve druhé polovině 80. let 20. století mezi československými oficiálními médii k nejvýraznějším šiřitelům hlavních zásad sovětských společenských a ekonomických reformních kroků – tzv. perestrojky.
  3. ↑ Vavřínová podkova byla sportovně recesistická akce pořádaná redakcí deníku Mladé fronty a Turf clubu Socialistického svazu mládeže (SSM) v rámci hnutí „Buď fit“. Místem konání byla dostihová dráha Velké pardubické a Dostihově závodiště ve Velké Chuchli, jednou pražská Troja. (Jednalo se o „steeple-chase lidí“, kteří trasu koňského dostihu absolvovali namísto koní.) Vavřínová podkova se uskutečnila ke konci března několikrát s roční periodou v 70. letech 20. století a poté upadla v zapomnění. Účastníci závodu byli rozděleni do kategorií: Hřebci, Valaši (muži narození na Valašsku) a Klisny. Ke zdolávání celkem 29 překážek mohli soutěžící používat žebřiny postavené přes proutěné překážky a také fošny, položené přes vodní příkopy. Účastníci běželi se zátěží pět kilogramů s výjimkou kuřáků a lidí starších třiceti let, kteří mohli nést zatížení jen čtyři kilogramy. Každý závodník startoval pod pseudonymem, jímž bylo nějaké koňské jméno. Recesisté mohli běžet s opravdovým koňským chomoutem či jinou rekvizitou (např. smrkovým polenem).[8][9]
  4. ↑ Na vydání publikace Muž, který velel mužům se spolupodíleli konkrétní osoby v antagonismu s jinými osobami – lektoři prof. Robert Kvaček a další. Pozitivní roli v konečné podpoře vydání díla sehrál i Gustáv Husák. Vážné problémy s publikováním knižních životopisů Karla Klapálka nebyly jenom v roce 1988, ale vyskytly se i při dalším vydání v roce 2006, přestože nakonec titul získal ocenění.
  5. ↑ Od roku 2005 uděloval Evropský kruh „Franz Kafka“ Praha medaili Franze Kafky za literaturu.
  6. ↑ Historie vzniku encyklopedické knihy „Hrozen vína ze ZnoVína“. Po roce 1990 spoluorganizoval Zdeněk Hrabica po dobu 30 let zájezdy několika stovek výtvarných umělců, básníků a novinářů do Znojemské vinařské podoblasti. Společně vytvořili v Louckém klášteře ve Znojmě unikátní galerii obrazů, soch a fotografií s vinařskou tematikou – „Galerii výtvarného umění - Vinařský Louvre“.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Zdeněk Hrabica (* 1936) [online]. web: Databáze knih cz [cit. 2022-04-15]. Narozen 25. 10. 1936 v Jihlavě. Redaktor, publicista, autor literatury faktu. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l HRABICA, Zdeněk; HRABICA, Pavel. Vila pana prezidenta – Historie rodinného sídla Edvarda Beneše v letech 1929-2001 – Autor: Hrabica, Zdeněk; Hrabica, Pavel [online]. web: E-Antikvariát cz, 2005 [cit. 2022-04-15]. Životopis na obálce knihy. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-08. 
  3. ↑ Hrabica, Zdeněk, 1936- [online]. web: Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Smutná zpráva: Zemřel novinář, fotograf, komentátor Zdeněk Hrabica. První zprávy [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zdeněk Hrabica (* 25.10.1936 v Jihlavě): Redaktor, publicista, autor literatury faktu [online]. web: Databáze autorit Národní knihovny ČR [cit. 2022-05-12]. Identifikační číslo: jk01042598. Dostupné online. 
  6. ↑ Zdeněk Hrabica (* 25.10.1936 v Jihlavě): Redaktor,publicista, autor literatury faktu. [online]. web: Slezské zemské muzeum; katalog knihovny [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t POŘÍZEK, Miroslav, Bc. Zdeněk Hrabica osmdesátníkem [online]. web: České národní listy, 2016 [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Vavřínová podkova [online]. web: PARPEDIE (PARdubická encykloPEDIE Klubu přátel Pardubicka) [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Vavřínová podkova [online]. web: Jarda Vála [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ RYBAS, Svjatoslav Jur‘jevič. Mnichov: Benešovo proroctví: filmový scénář - určeno k přečtení [online]. web: Databáze NK ČR [cit. 2022-05-12]. Překlad Miloš Hodač. Vydání první. Praha: vydáno vlastním nákladem ve spolupráci se společností Rockwood and Partner s.r.o., 2018. 190 stran, 24 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-905274-3-0.. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Hrabica&oldid=23620381“