Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko
Rodné jméno Jevgenij Alexandrovič Gangnus
Narození 18. července 1932
Zima
Úmrtí 1. dubna 2017 (ve věku 84 let)
Tulsa
Povolání básník, romanopisec, scenárista, spisovatel a režisér
Žánr poezie a próza
Ocenění Státní cena SSSR
Řád rudého praporu práce
Řád přátelství mezi národy
Řád Za zásluhy o vlast III. stupně
Řád Čestného odznaku
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Bella Achatovna Achmadulina
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko (rusky Евгений Александрович Евтушенко, ukrajinsky Євген Олександрович Євтушенко; 18. července 1932, Nižněudinsk/Zima, Irkutská oblast1. dubna 2017 Tulsa, USA) byl ruský básník, scenárista a režisér šlechtického původu s ruskými, baltsko-německými, ukrajinskými, polskými, běloruskými a tatarskými kořeny.

Nejprve působil jako mluvčí sovětské mládeže, což vedlo k tomu, že směl cestovat i do kapitalistické ciziny. (O toto privilegium přišel roku 1963.) Roku 1974 se zastával tehdy vězněného literáta Alexandra Solženicyna. Po pádu komunistické diktatury byl viceprezidentem ruského PEN klubu a čestný člen American Academy Of Arts And Sciences.

Podílel se na výstavbě pomníku pro oběti komunismu naproti sídlu bývalé KGB.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jevtušenko (vpravo) s americkým prezidentem Richardem Nixonem v roce 1972.

Jevgenij Jevtušenko se narodil 18. července 1932 ve Stancii Zima v irkutské oblasti. Byl významným básníkem, prozaikem, filmařem a publicistou. Do roku 1944 žil s rodiči (otcem geologem, matkou zpěvačkou) na Sibiři. V roce 1948 se zúčastnil s otcem geologické expedice v Kazachstánu. Po dobu studií na Literárním institutu mu vyšla básnická sbírka Rozvědčíci budoucnosti (Razvedčiki graduščego, 1952) a autobiografická poéma Stanice zima (Stancija zima, 1953). Popularitu si získal jako básník věnující se aktuálním tématům a spolu s Roždestvenským a Vozněsenským tvořili proud „nové poezie“.

Jevtušenko se aktivně zúčastňoval veřejného a politického života. Zacátkem 60. let, tedy v dobe Chrušcevova „tání,“ se Jevtušenko stal jedním ze symbolů této doby -- hlasem duchovního osvobození a probuzení Rusů ze stalinistické noční můry. Protestoval proti vstupu vojsk varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 i proti nucené emigraci Solženicyna. Vystupoval proti cenzuře komunismu, tři roky působil jako poslanec parlamentu. Byl čestným členem Americké akademie umění a Evropské akademie věd a umění.

Žil střídavě[kdy?] v Moskvě a v oklahomské Tulse, kde zemřel ve věku 84 let.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho počáteční tvorba byla ovlivněna jeho komunistickým přesvědčením, později se postavil na nekomunistickou a protikomunistickou stranu. Některé jeho básně se staly velmi známými (lze o nich říci, že byly velmi protistalinské) – jedná se např o básně: Monolog beatniků, (zde dokonce použil větu „Ze spasitele je náhle vrah“).

V roce 1961 napsal jednu z jeho nejznámějších básní: „Babí Jar,“ publikovanou v literárni Gazetě Touto básní otevřeně odsoudil poválečné zkreslování historických faktů ohledně vyvraždění židovského obyvatelstva Kyjeva nacisty v září 1941. Zahraniční ohlas této básně podnítil zájem židovské komunity o vybudování pomníku na místě hromadného hrobu více než 33 tisíc obětí; všechny tyto pokusy byly však zamítnuty tehdejšími sovetskými úřady a až v roce 1976 byl postaven oficiální pomník všem obětem (pravděpodobně přes 100 tisíc lidí), židovského, ukrajinského, ruského a rómského původu, zavražděných nacisty a jejich kolaboranty v této rokli v době Velké vlastenecké války. Symphonie inspirovaná touto básní od Dmitrije Šostakoviče byla dokončena v červenci 1962 a měla premiéru v Moskvě 18. prosince 1962 (Moskevská filharmonie spolu s členy státního a Gnessinského pěveckého sboru).

Sbírky:

  • Silnice entuziastů, 1955
  • Slib, 1956
  • Neumírej před smrtí, ISBN 80-902291-0-7
  • Dlouhé volání
  • Něha
  • Propast
  • Tanky jedou Prahou
  • Bulatova píseň

Režie:

  • Mateřská škola

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Joseph Brodsky, disident básník v exilu, a snad Jevtušenkův nejtvrdší kritik, o něm pravil: „On hází kameny jen ve směrech, které jsou úředně schválené a povolené.“ Brodsky rezignoval z Americké akademie umění a literatury, když Yevtushenko byl jmenován jejím čestným členem [2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. V 84 letech zemřel ruský básník Jevgenij Jevtušenko. České noviny [online]. 2017-4-1. Dostupné online.  
  2. Deutche Welle http://p.dw.com/p/2aVW1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]