Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko
Rodné jméno Jevgenij Alexandrovič Gangnus
Narození 18. července 1932 (84 let)
Zima
Povolání básník, romanopisec, scenárista, spisovatel a režisér
Ocenění Státní cena SSSR
Řád rudého praporu práce
Řád přátelství mezi národy
Řád Za zásluhy o vlast III. stupně
Řád Čestného odznaku
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Bella Achatovna Achmadulina
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko, rusky: Евгений Александрович Евтушенко, ukrajinsky: Євген Олександрович Євтушенко, (* 18. července 1932, Nižněudinsk/Zima, Irkutská oblast) je ruský básník, scenárista a režisér ukrajinského původu.

Nejprve působil jako mluvčí sovětské mládeže, což vedlo k tomu, že směl cestovat i do kapitalistické ciziny. (O toto privilegium přišel roku 1963.)

Roku 1974 se zastával tehdy vězněného literáta A. Solženicyna. Po pádu komunistické diktatury byl viceprezidentem ruského PEN klubu a člen American Academy Of Arts And Sciences.

Podílel se na výstavbě pomníku pro oběti komunismu naproti sídlu bývalé KGB.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jevtušenko s americkým prezidentem Richardem Nixonem v roce 1972.

Jevgenij Jevtušenko se narodil 18. července 1932 ve Stancii Zima v irkutské oblasti. Je významným básníkem, prozaikem, filmařem a publicistou. Do roku 1944 žil s rodiči (otcem geologem, matkou zpěvačkou) na Sibiři. V roce 1948 se zúčastnil s otcem geologické expedice v Kazachstánu. Po dobu studií na Literárním institutu mu vyšla básnická sbírka Rozvědčíci budoucnosti (Razvedčiki graduščego, 1952) a autobiografická poéma Stanice zima (Stancija zima, 1953). Popularitu si získal jako básník věnující se aktuálním tématům a spolu s Roždestvenským a Vozněsenským tvořili proud „nové poezie“.

Jevtušenko se aktivně zúčastňoval veřejného a politického života, protestoval proti vstupu vojsk varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 i proti nucené emigraci Solženicyna. Vystupoval proti cenzuře komunismu, tři roky působil jako poslanec parlamentu. Je čestným členem Americké akademie umění a Evropské akademie věd a umění. Žije střídavě v Moskvě a v oklahomské Tulse.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho počáteční tvorba je ovlivněna jeho komunistickým přesvědčením, později se postavil na nekomunistickou a protikomunistickou stranu. Některé jeho básně se staly velmi známými (lze o nich říci, že byly velmi protistalinské) – jedná se např o básně: Monolog beatniků, (zde dokonce použil větu „Ze spasitele je náhle vrah“).

Sbírky:

  • Silnice entuziastů, 1955
  • Slib, 1956
  • Neumírej před smrtí, ISBN 80-902291-0-7
  • Dlouhé volání
  • Něha
  • Propast
  • Tanky jedou Prahou
  • Bulatova píseň

Režie:

  • Mateřská škola

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]