Zdechovice (zámek)
| Zdechovice | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční, klasicistní |
| Výstavba | 14. století |
| Přestavba | 16.–17. století po roce 1722 začátek 19. století |
| Stavebník | vladykové ze Zdechovic |
| Další majitelé | Vrábští ze Vrábí Věžníkové z Věžník Paarové |
| Poloha | |
| Adresa | Zdechovice,  Česko |
| Souřadnice | 50°0′49,6″ s. š., 15°28′9,57″ v. d. |
  Zdechovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 25365/6-2178 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zdechovice jsou zámek ve stejnojmenné vesnici západně od Přelouče v okrese Pardubice. Jeho předchůdcem byla od čtrnáctého století tvrz rodu zdechovických vladyků. Na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století ji příslušníci rodu Vrábských ze Vrábí přestavěli na renesanční zámek. Barokní přestavbu provedli Paarové po roce 1722. Na začátku devatenáctého století zámek vyhořel a obnova po požáru proběhla v klasicistním duchu. Ve druhé polovině dvacátého století zámek sloužil potřebám armády, jejíž utilitární zásahy postihly především park a hospodářské zázemí. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Předchůdcem zámku byla tvrz, na které podle Augusta Sedláčka sídlili zdechovičtí vladykové už ve čtrnáctém století.[2] Patřil k nim roku 1352 připomínaný Ješek ze Zdechovic.[3] Vladyka stejného jména žil také v letech 1373, 1399 a 1401[2] a roku 1405 vesnici vlastnil Jan ze Zdechovic,[3] který sídlil ve Štěpánově a daroval plat ve výši tří kop grošů z Horušic zdechovskému faráři Václavu Haškovi. Poslední zmínka o Janovi je z roku 1410 a statek po něm zdědila dcera Anna. Nejspíše v době husitských válek byly poručnicemi jejího statku Kateřina Vysoká z pražského Starého Města a Dorota z Angelovy zahrady v Novém Městě. Anna s Dorotou Zdechovice přenechaly Janu Voděradovi ze Sekyřic.[2] Podle Tomáše Šimka však Jan Voděrad ze Sekyřic vesnici koupil už na začátku patnáctého století[3] a roku 1451 odkázal Zdechovice s podacím právem, tvrzí, poplužním dvorem, dvorem ve Spytovicích a vsi Chvaletice a Labětín bratrům Janovi a Petrovi Zdechovickým ze Sekyřic a Zdechovic.[2] Zápis obsahuje první zmínku o tvrzi.[3]
Šestnácté století[editovat | editovat zdroj]
Dalším majitelem statku byl Jan ze Sekyřic uváděný v roce 1493. Oženil se s Alžbětou z Barchova, které na Zdechovicích zapsal věno a 14. května 1500 jí odkázal Běrunice. Samotné Zdechovice měli dostat Petr Sekerský z Voděrad a Janovy dcery Anna a Mandaléna, ale až po Alžbětině smrti nebo jejím dalším sňatku. Brzy po Janově smrti získal Petr Sekerský podíly obou dcer. Mandaléna mu svůj prodala 11. října 1502 za tisíc kop grošů a Anna pak přibližně o měsíc později za stejnou sumu. Petr Sekerský se velmi zadlužil, takže správu statku převzali věřitelé, kteří jej 2. října 1507 postoupili králi Vladislavovi II. za 4500 kop českých grošů.[2] Panovník ještě téhož roku statek v ceně pěti tisíc kop grošů zastavil Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Lichtenburku jako náhradu za zrušenou zástavu Opavského knížectví. Proti zástavě Zdechovic se postavily stavy, protože byla v rozporu s majestátem vydaným 12. listopadu 1499. Podle něj směl panovník zastavovat pouze peněžní platy, nikoliv statky. Zdechovice pak zůstaly ve správě královské koruny až do Vladislavovy smrti. K vyrovnání závazků zadluženého krále dostal zdechovické panství 1. ledna 1517 Zdeněk Lev z Rožmitálu.[2] Panství tvořila ves Zdechovice s tvrzí, dvorem, pivovarem a mlýnem, dále vsi Chvaletice, Trnov, Řečany, Labětín, Spytovice, rybníky a další majetek v celkové ceně 1739 kop grošů.[4]
Roku 1521 měl vesnici v zástavě Václav Lorecký ze Lkouše, ale nejspíše o dva roku později zástavu vyplatil král Ludvík Jagellonský a po několika měsících statek předal Petru Sudovi z Řeneč jako náhradu za škody vzniklé při jeho sporu s městy. Stalo se tak 16. března 1523 a cena Zdechovic byla odhadnuta na 3250 kop českých grošů. Petr se vzdal nároku na zničené Janovice a panovník mu Zdechovice zapsal do zemských desek.[4] Po Petrovi panství zdědili synové Jan, Zikmund a Ludvík a 26. února 1526 se rozdělili, přičemž Zdechovice připadly nejstaršímu Janovi.[4] O několik let později však Zdechovice dostal od krále Ferdinanda I. Karel ze Žerotína a na Kolíně. Následoval soud, který 3. května 1558 rozhodl, že Jan Suda měl od Karla ze Žerotína dostat 3300 kop grošů, za což mu měl panství přenechat. Jan peníze vzápětí dostal a odstěhoval se do Hradeckého kraje.[5]
Po Karlově smrti v roce 1560 zdědili otcův majetek jeho synové. Nejstarší Karel si ponechal Kolín a tehdy nezletilí bratři Jan Jetřich, Kašpar Melichar a Jan Lukáš dosáhli 4. března 1562 propuštění statku do osobního vlastnictví. Později se o něj a další statky rozdělili a Zdechovice dostal Jan Lukáš ze Žerotína. Jeho sídlem byly Nové Dvory a 30. října 1585 Zdechovice vyjma Horušic a Kojetic prodal Hynkovi Vrábskému ze Vrábí za 12 500 kop českých grošů.[5]
Sedmnácté století[editovat | editovat zdroj]
Vrábští ze Vrábí někdy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století přestavěli starou tvrz na renesanční zámek.[3] Ten potom rodu patřil do roku 1642. V roce 1607 zemřel Aleš Vrábský a poručnictví za nezletilého Kerunka Mikuláše se ujal Vilém starší Vrábský. Panství spravoval dobře, a když Kerunk Mikuláš dosáhl věku dvaceti let, převzal majetek v dobrém stavu. Sám byl špatným hospodářem, ale zemřel už v roce 1618 v Chrudimi. Také jeho bratr Jan Štěpán utrácel víc, než panství vynášelo, a během onemocnění v Praze se velmi zadlužil, takže musel na panství nechat kácet lesy a vylovit rybníky. Zemřel 11. září 1620 a zbývající bratři Václav a Adam museli prodat Mladějovice, aby dokázali vyrovnat dluhy po zemřelém bratrovi.[5]
Během stavovského povstání v letech 1618–1620 zůstal Václav Vrábský věrný Habsburkům a získal významné úřady. Dne 14. května 1642 prodal zdechovické panství Václavu Rudolfovi Věžníkovi z Věžník a na Malči za 21 tisíc rýnských zlatých.[5] Po něm zámek převzal mladší syn Václav Rudolf Věžník († 1666), který byl za své služby během třicetileté války povýšen do panského stavu. Majetek po něm zdědil syn Bernard František z Věžník († 1714).[6] Věžníkové Zdechovice roku 1722 prodali hraběti Karlu Josefovi z Paaru. Paarové potom zámek ve dvacátých až třicátých letech osmnáctého století[7] přestavěli v barokním slohu.[3] Ze starší stavby se dochovaly především přízemní klenuté arkády,[3] ale budova byla zvýšena o další patro, byl upraven nový vjezd a čestný dvůr, jehož projektantem snad byl vídeňský inženýr Pistor.[7]
Novodobé dějiny[editovat | editovat zdroj]
Roku 1802 zámek vyhořel, ale Paarové vzápětí zahájili jeho opravu v klasicistním stylu. Při přestavbě byla nově rozvržena zahrada, které získala podobu dvou teras. Menší stavební úpravy proběhly také v letech 1841 a 1865.[7]
Roku 1889 Paarové zámek prodali Janu Schebkovi, který ho koupil pro svého zetě Ottu Mettala. Jemu patřil až do smrti v roce 1921, kdy jej zdědily jeho dcery.[3] Z nich se správy statku ujala Hellena Mettalová. Roku 1926 nechala zbořit zámeckou věž a v roce 1932 pronajala zemědělskou půdu Zemědělskému nájemnímu družstvu ve Zdechovicích.[8] Během druhé světové války se přihlásila k německé národnosti,[8] a zámek jí pak byl roku 1945 zkonfiskován.[3] Podle Tomáše Šimka zámek po roce 1949 sloužil krajskému archivu Pardubického kraje, poté Manganokyzovým dolům Chvaletice a od roku 1952 ho využívaly úřady státní správy.[3] Web obce Zdechovice však uvádí, že od roku 1953 v zámku sídlila vojenská posádka, jejíž mužstvo bylo ubytováno v dřevěných stavbách postavených v zámeckém parku.[8] Armáda pak zámek využívala do roku 1968, kdy jej převzala sovětská armáda, která areál opustila 21. srpna 1990. Armáda zbourala drobné stavby v parku a odstranila sochařskou výzdobu. Obora vybudovaná k chovu daňků s částí hospodářského dvora sloužila potřebám autoparku vojenské techniky.[9]
Po odchodu armády zámek získala obec Zdechovice, která část bývalého autoparku do roku 2003 pronajímala Národnímu zemědělskému muzeu. V roce 2015 proběhla revitalizace parku.[9]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Zámek je dvoupatrová budova se čtyřmi křídly postavenými kolem malého nádvoří.[10] Směrem k západu vybíhá krátké páté křídlo.[7] Na jižní straně se nachází čestný dvůr, který zámek odděluje od silnice I/2. Na opačné straně leží pozůstatky bývalého parku ohrazeného kamennou zdí. Jihovýchodně od zámku býval hospodářský dvůr s trojkřídlou dispozicí a plackovými klenbami v některých prostorách. Park ani dvůr nejsou památkově chráněny.[7]
Nejstarším jádrem zámecké budovy je zdivo gotické věžové či blokové tvrze, které se dochovalo v krátkém západním křídle. V patnáctém nebo šestnáctém století byla tvrz rozšířena o trojprostorový objekt, jehož pozůstatky jsou portály ve sklepení. Po renesanční přestavbě měl zámek tři křídla s fasádami zdobenými sgrafity, jejichž fragmenty se dochovaly pod vrstvami mladších omítek. Dochovaná hmota zámku je výsledkem barokní přestavby upravené na začátku devatenáctého století v klasicistním slohu.[7]
Fasády zámku jsou hladké, místy členěné pásovou rustikou a obdélníkovými okny. Hlavní jižní průčelí má sedm okenních os, z nichž tři prostřední mírně vystupují v podobě mělkého rizalitu. Přízemní okna jsou zdůrazněna ustouplými rámy, nad nimiž jsou štukové mušle. V prvním patře okna mají nadokenní římsy. Ve střední ose je římsa segmentová a sousední okna v rizalitu mají římsy trojúhelníkové. Součástí rizalitu je pískovcový vstupní půlkruhový portál završený segmentovou římsou. Nad portálem je kartuš s dvouhlavým korunovaným orlem a erbovním štítkem. Východní a severní průčelí jsou devítiosá s nevýraznými středními rizality a půlkruhově klenutým průjezdem na severu. Na západní straně nádvoří jsou v přízemí půlkruhové arkády.[11]
Do čestného dvora vede trojice pilířových bran se segmentově klenutými postranními brankami. Dvůr je vymezen krátkými úseky ohradní zdi, které vyplňují prostor mezi dvojicemi přízemních domků na východě a na západě, kaplí v jihozápadním nároží a tzv. arestem v jihovýchodním nároží.[12] Budova arestu je z doby po roce 1722 a má obdélný půdorys s valbovou střechou. Fasády člení omítaný sokl a profilovaná korunní římsa. Interiér osvětluje pětice obdélných ležatých oken v severním průčelí. Původní vstup od jihu byl zazděn.[13]
Jednolodní kaple je orientovaná k východu, má zaoblená nároží, zděný edikulový štít s náznaky volut a sedlovou střechu se štíhlým sanktusníkem. Štít spočívá na segmentově klenutém frontonu. Fasády člení lizénové rámy které jsou v průčelí a ve středních polích bočních stěn doplněné pilastry. Interiér osvětlují velká okna lemovaná šambránami. Loď s plochým stropem je od plackou klenutého presbytáře oddělena půlkruhovým vítězným obloukem. V západní části lodi se nachází do prostoru konkávně vyklenutá kruchta.[14]
V nádvorních arkádách jsou umístěna torza barokních soch představujících alegorie Čtyř ročních dob. Sochy pravděpodobně pochází ze třicátých let osmnáctého století z autorského okruhu Matyáše Bernarda Brauna. Původně stávaly v lipové aleji v zámeckém parku, ale v období, kdy zámek využívala armáda, byly sochy poničeny a ztraceny. Torza dvou z nich byla začátkem devadesátých let dvacátého století vylovena z rybníka a alegorie Léta a Zimy byly nalezeny až roku 2013.[15]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-02-18]. Identifikátor záznamu 136472 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek I. Chrudimsko. Praha: František Šimáček, 1882. 292 s. Dostupné online. Kapitola Zdechovice tvrz, s. 245. Dále jen Sedláček (1882).
- ↑ a b c d e f g h i j Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Zdechovice – zámek, s. 553–554.
- ↑ a b c Sedláček (1882), s. 246.
- ↑ a b c d Sedláček (1882), s. 247.
- ↑ Sedláček (1882), s. 248.
- ↑ a b c d e f Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c Zdechovický zámek [online]. Obec Zdechovice [cit. 2023-02-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Základní informace o obci [online]. Obec Zdechovice [cit. 2023-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Zdechovice, s. 355.
- ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Čestný dvůr [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Arest [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Kaple [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Torzo ženské postavy – alegorie Jara [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdechovice na Wikimedia Commons
