Vysoké Veselí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Vysoké Veselí (část obce))
Vysoké Veselí
Pohled na Vysoké Veselí od hřbitova
Pohled na Vysoké Veselí od hřbitova
Znak města Vysoké VeselíVlajka města Vysoké Veselí
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecJičín
Obec s rozšířenou působnostíJičín
(správní obvod)
OkresJičín
KrajKrálovéhradecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel872 (2023)[1]
Rozloha9,34 km²[2]
Nadmořská výška254 m n. m.
PSČ507 03
Počet domů356 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa městského úřaduMírové náměstí 9
507 03 Vysoké Veselí
vysoke.veseli@quick.cz
StarostaLuboš Holman
Oficiální web: www.vysokeveseli.cz
Vysoké Veselí
Vysoké Veselí
Další údaje
Kód obce573809
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vysoké Veselí (německy Hochwessely či Wisokiwesseli[4]) je město v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji asi třináct kilometrů jihovýchodně od okresního města Jičín. Žije zde 872[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1323, kdy náleželo k panství Vartenberků. Mezi lety 1297–1312 užíval velmož Beneš II. predikát z Veselí a Vartenberka, Vartenberkové zde měli tvrz. Slavným obdobím historie prošlo Vysoké Veselí v období knížecí rodiny Paarů, kteří přestavěli zámek, provozovali pivovar a roku 1871 postavili cukrovar.[5]

Do roku 1976 do města vedla regionální železniční trať Smidary – Vysoké Veselí.

Od 22. června 2007 byl obci vrácen status města.[6]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Město stojí ve Východolabské tabuli. Podél jeho západního okraje protéká řeka Cidlina, jejíž tok a přilehlé pozemky jsou zde součástí přírodní památky Javorka a Cidlina – Sběř. Jihovýchodně od města leží přírodní památka Veselský háj.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel Svatého Mikuláše Tolentinského
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Vysokém Veselí.
  • Zámek Vysoké Veselí – Ze středověké tvrze byl v roce 1585 vybudován renesanční zámek, s dochovaným kamenným aliančním erbem majitelů Jana Bořka Dohalského z Dohalic a Barbory ze Solopysk. Po roce 1715 jej Paarové přestavěli na barokní a na místě zbořené fortifikace vznikla zahrada. Po požáru v roce 1835 kníže Karel Paar zámek přestavěl v empírovém stylu. Po vyvlastnění zámek pustl, až byl od roku 1950 přestavěn na školu. Při tom byl nevhodně modernizován, stejně jako v letech 1967–1969.[7]
  • Kostel svatého Mikuláše Tolentinského
  • Socha svatého Jana Křtitele (mezi mostem přes Cidlinu a hasičskou zbrojnicí)
  • Sloup se sochou Piety na křižovatce ulice Zahraničních hrdinů a Rybniční
  • Sloup se sochou svatého Václava u cesty do zámku
  • Pomník Karla Havlíčka Borovského, replika kutnohorského pomníku od Josefa Strachovského z roku 1883

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Old Maps of Vysoké Veselí [online]. Oldmapsonline [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  5. Průvodce kolektivní výstavou průmyslu cukrovarnického v Čechách na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze. Praha 1891, s. II/23
  6. Rozhodnutí č. 21 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 22. června 2007
  7. Tomáš Šimek a kolektiv, Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, svazek VI. - Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 543-544
  8. NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy: na paměť 50 letého jubilea Spolku a Časopisu lékařů českých. Praha: M. Navrátil, 1913. 387 s. Dostupné online. Kapitola Deyl Jan Dr., s. 39. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]