Přeskočit na obsah

Vodní hospodářství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Vodohospodář)

Vodní hospodářství neboli vodohospodářství je činnost směřující k ochraně, využití a rozvoji vodních zdrojů a k ochraně před škodlivými účinky vod. Přírodovědným základem vodního hospodářství je hydrologie.

Vodní hospodářství se rozděluje na:

Využití vod má za cíl uspokojování zdůvodněných individuálních a společenských potřeb spojených s užíváním vody. Realizuje se celou řadou činností od péče o povrchové vody a vodní toky a související vodohospodářský majetek až po budování vodárenských soustav a čistíren odpadních vod.

Ochrana vod podléhá ekologickým principům. V jejím rámci se stanovují podmínky pro udržitelné užívání a ochranu vod jako nenahraditelné složky životního prostředí.

Ochranu před nepříznivými účinky vod spočívá v budování protipovodňových děl, v manipulaci s průtoky ve vodních tocích a nádržích, v budování hydromelioračních zařízení a v péči o půdu a krajinu.

Obor vodního hospodářství podléhá vodnímu právu. Vodní právo je souborem norem, které regulují ochranu vod a vodních ekosystémů, stanovují podmínky jejich hospodářského využití, předepisují zajištění bezpečnosti vodních děl a vytváření podmínek pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha. Tyto normy spadají ve své většině do odvětví správního práva a práva životního prostředí. Státní správu v oblasti vodního hospodářství realizují vodoprávní úřady.

Vodohospodářská politika ČR

[editovat | editovat zdroj]

Vodohospodářská politika ČR vychází z přírodních poměrů území ČR, kdy vodní zdroje jsou výlučně závislé na atmosférických srážkách. Ty jsou rozkolísané v průběhu roku i víceletého období. V ročním úhrnu v přepočtu na jednoho obyvatele činí jednu pětinu celosvětového průměru a jednu polovinu až jednu třetinu evropského průměru.

Kapacita vodních zdrojů v jejich přirozené, antropogenními vlivy neovlivněné podobě, již od 50. let 20. století nestačí potřebám obyvatel, průmyslu a zemědělství. Proto je nutné racionálně užívat vody, víceúčelově hospodařit s vodou v ucelených povodích, plánovat využívání vodních zdrojů, provádět víceleté řízení vodohospodářských soustav, odborně spravovat povodí a vodní toky apod.

Vodohospodářská ČR politika respektuje doporučení směrnic Rady EHS:

  • Směrnice Rady 75/440/EHS o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody v členských státech,
  • Směrnice Rady 79/869/EHS o metodách měření, četnosti odběrů a rozborů povrchových vod určených k odběrům pitné vody v členských státech,
  • Směrnice Rady 78/659/EHS o jakosti povrchových sladkých vod vyžadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu života ryb,
  • Směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod, která v roce 2024 prochází novelizací,
  • Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů.

Hlavní zásady vodohospodářské politiky ČR podle směrnic Rady EHS:

  • uplatňovat integrované přístupy k ochraně a využití vodních zdrojů v trvale udržitelných mezích, aby bylo možno zachovat vodních zdroje pro budoucnost,
  • brát v úvahu ekologické zájmy, jako je ochrana vodních ekosystémů, přírody a struktury krajiny,
  • hodnotit komplexně vodohospodářské zájmy (užívání vodních zdrojů, včetně ochrany nemovitostí a vodních útvarů před škodlivými účinky vod apod.) a ekologické zájmy,
  • veškeré vodohospodářské činnosti územně plánovat v hydrologickém povodí.

Pro naplnění hlavních zásad vodohospodářské politiky se v ČR uplatňuje:

  • péče o vodní toky a regulace jejich režimu,
  • optimalizace řízení vodohospodářských soustav a řízení odtoků v povodí,
  • řešení preventivních protipovodňových opatření,
  • uspokojování potřeb uživatelů vody v trvale udržitelných mezích,
  • zajištění bezpečné a spolehlivé funkce vodohospodářských děl,
  • vodohospodářská, lesnická a zemědělská opatření v oblasti péče o odtokové pověry v krajině a v oblasti regulace vodního režimu v půdě.

Státní správa v oblasti vodního hospodářství v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Vodohospodářskou politiku ČR realizuje státní správa v oblasti vodního hospodářství představovaná vodoprávní úřady čtyř ministerstev (Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo dopravy a Ministerstvo obrany), krajů a obcí s rozšířenou působností. Státní správa v oblasti vod se řídí vodním právem.

Český hydrometeorologický ústav vykonává funkci ústředního státního ústavu České republiky pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako objektivní odborné služby poskytované přednostně pro státní správu.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je organizační složkou státu a správním úřadem, který vydává závazné stanovisko k povolení k nakládání s vodami, k vodním dílům a povolení k některým činnostem podle vodního zákona.

Česká inspekce životního prostředí je organizační složka státu a orgán státní správy pověřený dozorem nad respektováním právních předpisů v oblasti životního prostředí. Dohlíží na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí.

Správci povodí

[editovat | editovat zdroj]

Správci vodních toků

[editovat | editovat zdroj]

Financování vodního hospodářství v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Vodní hospodářství v ČR se financuje z veřejných prostředků prostřednictvím dotačních programů a z vodného a stočného.

Dotace poskytované Ministerstvem zemědělství

[editovat | editovat zdroj]

Péče o vodní zdroje a vodní díla:

Vodovody a kanalizace:

  • výstavba kanalizací a čistíren odpadních vod,
  • propojování a rozšiřování vodárenských soustav a jejich zdrojové posilování, včetně posilování akumulace pitné vody pro zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou,

Rybníky:

  • zadržení vody v krajině, posílení protipovodňových funkcí rybníků a zvýšení jejich bezpečnosti,
  • výstavba nových, obnova zaniklých či rekonstrukce stávajících rybníků,
  • odbahnění značně zanesených rybníků,
  • odstraňování havarijních situací na rybnících a případných povodňových škod.

Prevence před povodněmi:

  • realizace technických protipovodňových opatření,
  • zvýšení retence vody v území, realizace řízených rozlivů povodní, budování poldrů a vodních nádrží s retenčními prostory.

Odstranění následků povodní na státním vodohospodářském majetku:

  • odstranění následků povodní roku 2013.

Závlahy:

  • obnova a budování závlahového detailu (tj. koncových částí závlahových systémů),
  • modernizace závlahových zařízení a zefektivnění provozu stávajících závlahových soustav.

Drobné vodní toky a malé vodní nádrže:

  • zlepšení technického stavu drobných vodních toků a malých vodních nádrží,
  • zlepšení odtokového režimu krajiny, posílení retence vody v krajině,
  • zvětšení bezpečnosti při zvýšených průtocích.

Suché nádrže – území určená k řízeným rozlivům povodní na zemědělsky obhospodařovaných pozemcích:

  • v případě jejich zaplavení při povodních se poškozeným poskytuje náhrada za škodu vzniklou řízeným rozlivem povodní podle stanovených pravidel.

Dotace poskytované Ministerstvem životního prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Břehové porosty – zakládání, obnova a údržba:

  • zakládání a obnova břehových porostů jako součást revitalizačních opatření vedoucí ke zlepšování přirozené funkce vodních toků,

Mimoprodukční funkce rybníků:

  • akumulace vody v krajině, retenční účinky při povodních, ochrana přirozené flory a fauny,
  • udržování přirozeného rozsahu litorálního pásma, zajištění dostatečné průhlednosti vod.

Obnova migrační prostupnosti vodních toků:

Přírodě blízká protipovodňová opatření v intravilánu:

  • zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv,
  • obnova, výstavba a rekonstrukce vodních děl sloužící povodňové ochraně,
  • hospodaření se srážkovými vodami v intraviálu.

Revitalizace odvodněných ploch – tůně, mokřady, rašeliniště:

  • obnova a tvorba vodních prvků s ekostabilizační a retenční funkcí – tůní, mokřadů.

Revitalizace a renaturace vodních toků:

  • samovolná renaturace vodních toků a niv,
  • zlepšování přirozené funkce vodních toků včetně obnovy jejich migrační prostupnosti a nivy.

Vodohospodářský výzkum a vývoj v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Organizací a financováním vodohospodářského výzkumu z veřejných prostředků v ČR se zabývá:

  • Akademie věd ČR – je zřizovatelem několika akademických ústavů, které se věnují vodohospodářskému výzkumu, poskytuje institucionální financování těchto ústavů
  • Česká akademie zemědělských věd (ČAZV) – zřízena jako příspěvková organizace Ministerstva zemědělství, je vědeckým poradním orgánem ministra zemědělství ČR
  • Grantová agentura České republiky (GAČR) – státní instituce, poskytuje grantové financování projektů základního výzkumu
  • Technologická agentura České republiky (TAČR) – státní instituce, poskytuje grantové financování projektů aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací
  • Národní agentura pro zemědělský výzkum (NAZV) – organizační součást odboru vědy, výzkumu a vzdělávání Ministerstva zemědělství, organizuje a řídí zemědělský, potravinářský, lesnický a vodohospodářský výzkum, poskytuje grantové financování projektů

Odbornou podporu státní správě ve vodním hospodářství poskytují vědecko výzkumné instituce zřizované ministerstvy:

Výzkum některých vodohospodářských otázek provádějí vědecko výzkumné instituce zřizované Akademií věd ČR:

Výzkum ve vodním hospodářství provozují také státní příspěvkové organizace:

Vodohospodářský výzkum provádí také ústavy a katedry vysokých škol, jak jsou uvedeny v další kapitole.

Vysoké školy s vodohospodářským zaměřením

[editovat | editovat zdroj]

Střední školy s vodohospodářským zaměřením

[editovat | editovat zdroj]

Spolky vodohospodářů

[editovat | editovat zdroj]

Spolky vodohospodářů jsou samosprávná a dobrovolná sdružení osob vedených společným zájmem založené podle § 214–302 občanského zákoníku.

Profesní komory a autorizace k vybraným činnostem

[editovat | editovat zdroj]

Profesní komora je veřejnoprávní stavovská organizace založená podle zákona č. 360/92 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě . Stavební zákon stanovuje, že výkon vybraných činností, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou provádět jenom autorizované osoby. Pro autorizované osoby je členství v příslušné profesní komoře povinné.

Autorizaci pro činnosti související s projekcí, výstavbou a provozem vodních děl a s územním plánováním udělují profesní komory:

Mezinárodní spolupráce

[editovat | editovat zdroj]
  • Český přehradní výbor, z. s. – reprezentuje Českou republiku v Mezinárodní přehradní komisi International Commission on Large Dams (ICOLD )
  • Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i. – zajišťuje spolupráci s Euro-Mediterranean Network of Experimental and Representative Basins (ERB)
  • Český národní výbor pro hydrologii, z. s – zajišťuje spolupráci s International Hydrological Programme UNESCO (IHP), International Association of Hydrological Sciences (IAHS), Commission for hydrology WMO (CHy)
  • Český výbor Mezinárodní komise pro závlahy a odvodňování – zastupuje české zájmy v International Commission on Irrigation and Drainage (ICID)
  • Česká meteorologická společnost, z. s. – je členem European Meteorological Society (EMS)
  • Národní klimatický program ČR – zajišťuje v ČR úkoly vyplývající ze Světového klimatického programu koordinovaného Světovou meteorologickou organizací (WMO)

Informační zdroje ve vodním hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Spravované ministerstvy

[editovat | editovat zdroj]

Spravované soukromými subjekty

  • Vodárenský informační portál
  • Portál TZB-info
  • Portál Naše voda

Časopisy s vodohospodářskou tematikou vydávané v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Water management na anglické Wikipedii.


Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Směrnice Rady 75/440/EHS o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody v členských státech,
  • Směrnice Rady 79/869/EHS o metodách měření, četnosti odběrů a rozborů povrchových vod určených k odběrům pitné vody v členských státech,
  • Směrnice Rady 78/659/EHS o jakosti povrchových sladkých vod vyžadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu života ryb,
  • Směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod,
  • Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů.
  • Kujal, B. (editor): Vodní hospodářství obcí – příručka pro obce. České Budějovice: Česká společnost vodohospodářská ČSSI, 2011.
  • Nietscheová, J., Koukalová, V.: Vodoprávní předpisy. Praha: ABF, MMR, Česká společnost pro stavební právo, 2009, 183 s.
  • Strnad, Z. a kol.: Vodní právo. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2013, 226 s.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]