Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko
Vladimir Ivanoviř Němirovič-Dančenko roku 1937
Vladimir Ivanoviř Němirovič-Dančenko roku 1937
Narození11.jul. / 23. prosince 1858greg.
Ozurgeti
Úmrtí25. dubna 1943 (ve věku 84 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povolánídramaturg, režisér, divadelní kritik, scenárista, operní režisér, divadelní pedagog, herec a dramatik
Alma materLomonosovova univerzita
Žánrdivadlo
OceněníStalinova cena
národní umělec RSFSR
Řád červené orlice
Řád rudého praporu práce
Leninův řád
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Jekatěrina Nikolajevna Němirovičová-Dančenková
RodičeIvan Vasiljevič Němirovič-Dančenko
PříbuzníVasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko a Varvara Ivanovna Němirovičová-Dančenková (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko (rusky Владимир Иванович Немирович-Данченко, 23. prosince 185825. dubna 1943)[1] byl ruský a sovětský režisér, divadelní ředitel, dramatik a spisovatel. Spolu s Konstantinem Stanislavským založil Moskevské umělecké akademické divadlo (MChAT). Jeho práce je spjata nejen s MChAT, ale i s rozvojem celého ruského profesionálního divadla konce 19. století a první poloviny 20. století. Jeho starším bratrem byl spisovatel Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko.[2][1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Ozurgeti v Gruzii v roce 1858. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka.[3] Jako mladík hrával v ochotnických kroužcích v Tbilisi. Divadlu se ale naplno oddal až po dokončení studia matematiky a fyziky na moskevské univerzitě. Oblíbil si hry Ostrovského a navštěvoval Malé divadlo. Později začal psát divadelní kritiky a od roku 1881 divadelní hry na aktuální společenské problémy, které byly v Malém divadle i hrány. Začal se zajímat o režii a teorii divadla, uvažoval o reformě divadelního umění, ale chyběl mu někdo, s kýmž by mohl svoje názory a představy prodiskutovat a uskutečnit.

Přelomovým rokem v jeho životě se stal rok 1897, kdy se setkal se Stanislavským. Jejich společný rozhovor v moskevské restauraci Slovanský bazar trval celých osmnáct hodin, jejich přátelství a plodná divadelní spolupráce přetrvaly čtyřicet let. O rok později spolu založili Moskevské umělecké všeobecně přístupné divadlo, které od roku 1920 neslo název Moskevské umělecké akademické divadlo.

Vladimir Ivanoviř Němirovič-Dančenko kolem roku 1886
Vladimir Ivanoviř Němirovič-Dančenko kolem roku 1900

Stanislavskij byl spíše herec a režisér, zatímco Němirovič-Dančenko působil spíše jako dramaturg a duchovní vůdce divadla. Spolupracoval s Antonem Pavlovičem Čechovem a Maximem Gorkým, herci Olgou Knipperovou, Ivanem Michajlovičem Moskvinem. Často režíroval hry společně se Stanislavským, ale vytvořil i samostatné inscenace, které vyplynuly ze spolupráce s autory her. Ve světové premiéře uvedl roku 1902 Gorkého drama Na dně a Čechovova Ivanova. Známé jsou i jeho dramatizace velkých děl ruské literatury, například Anny Kareniny.

Režíroval hry ruských klasiků (Ostrovského, Puškina, Tolstého, Turgeněva) i nových sovětských autorů. Jako dramaturg uvedl na jeviště Ibsenovy a Hauptmannovy hry. Byl také prozaikem, autorem několika románů, novel a povídek. Napsal rovněž své pamětii

V roce 1919 založil Hudební studio, v němž inscenoval Verdiho a Šostakovičovy opery s cílem použít hereckou metodu MChATu v inscenacích hudebně dramatických děl. Od roku 1926 studio funguje jako samostatné divadlo pod jménem svého zakladatele.

Po Stanislavského smrti v roce 1938 vedl Němirovič-Dančenko MChAT sám, a to až do své smrti na jaře 1943. Jeho potomci v tomto divadle působí dodnes.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Шиповник (1881),
  • Наши американцы (1882,
  • Тёмный бор (1884),
  • Соколы и вороны (1885),
  • Cчастливец (1887, Šťastný člověk),
  • Последняя воля (1888, Poslední vůle),
  • Новое дело (1890),
  • Золото (1895, Zlato),
  • Цена жизни (1896, Cena života).

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • На литературных хлебах (1891), román,
  • С дипломом (1892), novela
  • Мгла (1894, Mlha),
  • Старый дом (1895, Starý dům),
  • Губернаторская ревизия (1895, Gubernátorská revize), román,
  • Драма за сценой (1896, Drama za scénou), novela,
  • Сны (1898),
  • В степи (1900, Ve stepi), román.
  • В мечтах (1901),
  • Из прошлого (1938, Z minula), paměti.

Česká vydání jeho děl[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Ivanovič Nemirovič-Dančenko na slovenské Wikipedii.

  1. a b Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-01-12]. Heslo НЕМИРО́ВИЧ-ДА́НЧЕНКО. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29. (rusky) 
  2. Slovník spisovatelů - Sovětský svaz, II. díl, L-Ž, Odeon, Praha 1978, str. 141
  3. Владимир Немирович-Данченко - Кино-Театр.РУ

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]