Vjačeslav Michajlovič Molotov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Vjačeslav Molotov)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vjačeslav Michajlovič Molotov
Molotov.jpg
Narození 25. únorajul. / 9. března 1890greg.
Sovětsk
Úmrtí 8. listopadu 1986 (ve věku 96 let)
Moskva
Příčina úmrtí Alzheimerova choroba
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Alma mater Sankt-petěrburská státní polytechnická univerzita (1911–1916)
Ocenění Leninův řád (1940)
medaile Srp a kladivo (1943)
Hrdina socialistické práce (1943)
Leninův řád (1943)
Leninův řád (1945)
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka) Polina Molotovová
Funkce generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu (1921–1922)
předseda Rady lidových komisařů (1930–1941)
ministr zahraničních věcí (1939–1949)
First Deputy Premier of the Soviet Union (1942–1957)
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
… více na Wikidatech
Podpis Vjačeslav Michajlovič Molotov – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vjačeslav Michajlovič Molotov (rusky Вячеслав Михайлович Молотов, 25.jul./ 9. března 1890greg.8. listopadu 1986) byl dlouholetý přední činitel KSSS a SSSR, stal se blízkým spolupracovníkem V. I. Lenina i J. V. Stalina. Díky svému příjmení (Молот = kladivo) a pro svoji tvrdost měl přezdívku „Stalinovo kladivo“.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Molotov při strohém setkání se svým německým protějškem, Ribbentropem

Narodil se jako Vjačeslav Michajlovič Skrjabin (Cкрябин), už jako šestnáctiletý student gymnázia v Kazani se nadchl pro revoluční ideály a roku 1906 vstoupil do bolševické strany. Roku 1917 se podílel na říjnové revoluci, v letech 1920–1921 byl tajemníkem ÚV KS(b) Ukrajiny. V letech 1921–1930 působil jako tajemník ÚV, od roku 1926 člen politbyra a v letech 1930–1941 předseda rady lidových komisařů, poté byl v letech 1941–1957 náměstkem předsedy rady lidových komisařů či ministrů; zároveň v letech 1939–1949 a 1953–1956 působil jako lidový komisař (ministr) zahraničí.

23. srpna 1939 v Moskvě podepsal s Joachimem von Ribbentropem smlouvu o neútočení a rozdělení sfér vlivu mezi Německem a SSSR, tzv. Pakt Molotov-Ribbentrop.

Patřil k hlavním strůjcům masového teroru a represí, vynikal krutostí a zároveň se Stalina tak bál, že se neodvážil ozvat ani proti zatčení své ženy v roce 1949.

V roce 1957 vystoupil proti N. S. Chruščovovi, byl vyloučen z vedení a nařčen z příslušnosti k protistranické skupině. Stal se velvyslancem v Mongolsku a později pracoval i jako představitel SSSR ve Vídni. Po XXII. sjezdu KSSS byl vyloučen ze strany pro „aktivní účast na masových represích“, roku 1984 byl však znovu přijat s přímým souhlasem tehdejšího generálního tajemníka K. U. Černěnka.

Citát: „Svůj úkol jsem jako ministr zahraničí viděl v co možná největším rozšíření hranic naší vlasti. A zdá se, že jsme se společně se Stalinem s tímto úkolem nevypořádali špatně.“[1]

V letech 1938–1957 neslo město Severodvinsk na jeho počest jméno „Molotovsk“.

Spolupachatel Katyňského masakru[editovat | editovat zdroj]

Příkaz k vraždě zajatých polských důstojníků podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zubov, Dějiny Ruska I., str. 916

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČUJEV, Felix. Vzpomínky Molotova. Říčany u Prahy: Orego, 1996. 286 s. ISBN 80-902107-3-2. 
  • KRONER ZEITUNG neděle 15. 7.2007. (Molot=rusky kladivo) Reportáž z Moskvy s Molotovovou vnučkou Larissou Alexandrejevnou, str. 36, 37.
  • A. Zubov (red.), Dějiny Ruska 20. století I. Praha: Argo 2014. Str 722n.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]