Vitoria-Gasteiz
| Vitoria-Gasteiz Vitoria | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 42°50′48″ s. š., 2°40′23″ z. d. |
| Nadmořská výška | 525 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Stát |  Španělsko |
| Autonomní společenství | Baskicko |
| Provincie | Álava |
| Comarca | Gasteizko Kuadrilla |
  Vitoria-Gasteiz | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 276,8 km² |
| Počet obyvatel | 255 886 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 924,4 obyv./km² |
| Etnické složení | Baskové, Španělé |
| Správa | |
| Starosta | Maider Etxebarria (od 2023) |
| Vznik | 1181 |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 01001–01015 |
| Označení vozidel | VI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vitoria (baskicky Gasteiz, oficiálně v obou jazycích Vitoria-Gasteiz) je město v severním Španělsku, hlavní město provincie Álava i celého autonomního společenství Baskicko. Žije zde přibližně 256 tisíc[1] obyvatel.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Po pádu Římské říše je doloženo v 5.- 6. století osídlení barbary, kdy ze severu přišli Vizigóti a z jihu Frankové. Název sídla Victoriacum podle tradice zvolil vizigótský král Leovigild. Město založil král Sancho VI. Navarrský roku 1181 a nazval je Nova Victoria. V zakládací listině se zároveň uvádí i název návrší Gasteiz. Historické centrum města je poměrně dobře zachovalé, s mnoha pamětihodnostmi (4 středověké kostely, paláce, věže) a s parky. Prochází tudy dvě trasy poutní Svatojakubské cestyː Camiño frances (francouzská) a Camiño norte (severní).
Nejstarší část města, El Campillo, byla znovu postavena po požáru v roce 1200. Město zbohatlo obchodováním se železem a vlnou.
V roce 1434 udělil městu král Jan II. Kastilský městská práva. V roce 1463 patřila Vitoria-Gasteiz k pěti zakládajících městům svazku bratrských měst Alava 13 (Sajazarra, Miranda de Ebro, Pancorbo a Salvatierra-Agurain). 22. ledna 1522 ve městě v paláci Casa del Cordón bydlel nově zvolený papež Hadrián VI. (Adriaan Florensz). Zůstal zde přes měsíc jako regent Španělska proti francouzské invazi. Během války o Roussillon byla Vitoria-Gasteiz, stejně jako velká část Baskicka, krátce obsazena francouzskými jednotkami. Okupaci ukončila Basilejská smlouva.
21. června 1813 zvítězila spojená vojska Britů, Španělů a Portugalců pod velením generála Wellingtona v bitě u Vitorie nad Josefem Bonapartem. Vítězství připomíná pomník.
Během španělského přechodu od diktatury k demokracii bylo město dějištěm krvavých represí. 3. března 1976 zde policie střílela do stávkujících pracovníků, kteří se shromáždili v kostele sv. Františka, a usmrtila 5 osob.[2]
Od 20. května 1980 je Vitoria oficiálním hlavním městem autonomního společenství Baskicko, je sídlem autonomní vlády i parlamentu.
Památky
[editovat | editovat zdroj]
- Catedral Santa María de Vitoria (Katedrála Panny Marie Vítězné)) - památka zapsaná v seznamu světového dědictví UNESCO; stojí na místě nejstarší části města, datované archeologickými nálezy do 7. století; stavba byla založena roku 1181 a postavena po roce 1200 v gotickém stylu, chór se vyznačuje stylovými prvky platereska. Sídlem diecéze se stala roku 1862, od založení druhé - novogotické katedrály Neposkvrněného početí Panny Marie se nazývá stará (la vieja). Archeologické výzkumy z let 2016-2018 zpřístupnily veřejnosti část raně středověkého pohřebiště a městského opevnění v podzemí katedrály[3] .
Iglesia de San Miguel Arcángel (kostel sv. archanděla Michaela), gotický chrám, poutní centrum města; monumentální tříetážový barokní oltář s množstvím dřevěných zlacených soch a reliéfů vytvořil sochař Gregorio Fernández a jeho dílna; v nice na sloupu stojí kopie gotické sochy bílé Panny Marie s Ježíšekm (Virgen Blanca), patronky města. Originál sochy byl venku zničen vlivy počasí a vandaly. Od roku 1884 se k soše vážou každoroční slavnosti, konané od 25. července do 8. srpna. Jejich součástí je například Dětský den nebo jízda na oslech.
- Torre de Doña Ochanda (Věž paní Ochandy) městská vež středověkého opevnění, nyní sídlo přírodovědeckého muzea, přilehlé nové objekty užívá galerie moderního umění
- Palacio de Montehermoso (Palacio de Villasuso) - renesanční palác s arkádovým dvorem, založený roku 1524; při dobývání Baskicka v něm roku 1813 bydlel Josef Bonaparte
- Židovský hřbitov - jediný pozůstatek po židovské komunitě města.
Kultura a školství
[editovat | editovat zdroj]Ve městě se každoročně konají rockový festival, jazzový festival a slavnosti "Bílé paní". Je zde činné Centrum kultury (se sídlem v Paláci Montehermoso), dále dvě muzea a jediná veřejná vysoká škola v Baskicku.
Sport
[editovat | editovat zdroj]Město je domovem fotbalového klubu Deportivo Alavés, úspěšného basketbalového klubu Saski Baskonia a tenisového klubu Peña Vitoriana, který pořádá mezinárodní turnaje ITF.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Vitoria leží na hlavní silniční i železniční trase spojující Paříž a Madrid. Jezdí tudy také vnitrostátní rychlíky na trase Madrid – Valladolid – Burgos – Vitoria – San Sebastián – Irun, existuje také spojení se Salamankou a Barcelonou. Městskou dopravu zajišťují autobusy, od roku 2009 také tramvaje. Ve městě se nachází letiště, odkud létají pravidelné linky do Barcelony a Madridu.
Osobnosti města
[editovat | editovat zdroj]- Ramiro de Maeztu (1874–1936), novinář, politik, zavražděn během španělské občanské války[4]
- Jesús Guridi (1886–1961), hudební skladatel[5]
- Juanito Oiarzabal (* 1956), horolezec, který vystoupal na všech 14 osmitisícových vrcholů[6]
- Andoni Zubizarreta (* 1961), bývalý španělský fotbalový brankář a reprezentant[7]
- Martín Fiz (* 1963), bývalý atlet, běžec na dlouhé tratě, mistr Evropy a světa v maratonském běhu[8]
- Unai Simón (* 1997), fotbalový brankář a reprezentant[9]
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Anaheim, Spojené státy americké (1998)
Angoulême, Francie (1967)
Asunción, Paraguay
Cogo, Rovníková Guinea (1990)
Al-Kuvíra, Západní Sahara (1990)
Ibagué, Kolumbie (2013)- Victoria, Spojené státy americké (1984)
Vitória, Brazílie (1977)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Národní statistický institut: Municipal Register of Spain of 2023. 13. prosince 2023. Dostupné online.
- ↑ Sucesos de Vitoria (1976) Archivováno 19. 1. 2012 na Wayback Machine. El País, blog Memòria Repressió Franquista, 3. 3. 2011.
- ↑ Fundación catedral Santa María Vitoria [online]. 2020-1-1 [cit. 2024-07-18]. [www.catedralvitoria.eus Dostupné online]. (anglicky) Webové stránky katedrály
- ↑ Ramiro de Maeztu. Literature. Biography and works at Spain is culture.. www.spainisculture.com [online]. [cit. 2023-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-02.
- ↑ Zarzuela! Composer Biographies - Guridi. www.zarzuela.net [online]. [cit. 2023-07-02]. Dostupné online.
- ↑ BENAVIDES, Angela. Annapurna Profile: Juanito Oiarzabal » Explorersweb [online]. 2021-04-10 [cit. 2023-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Andoni Zubizarreta. www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Olympedia – Martín Fiz. www.olympedia.org [online]. [cit. 2023-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Unai Simon: Age, Stats, Net Worth - Celebrity Ramp [online]. 2022-12-02 [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GATÓN, Natxo. Vitoria se hermana con la Capital colombiana de la música [online]. 2013-05-31 [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ SANZ, Jaione. El octavo hermanamiento. Diario de Noticias de Álava [online]. 2014-04-17 [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vitoria-Gasteiz na Wikimedia Commons - S. A. Arich, Casas Señoriales, Torres y Palacios del Casco Histórico de Vitoria-Gasteiz. 2011 (dostupné nline)
