Baskické autonomní společenství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Euskadi
País Vasco
Znak Baskicka
Znak Baskicka
Vlajka Baskicka
Vlajka Baskicka


HymnaEusko Abendaren Ereserkia

poloha společenství v rámci Španělska

Souřadnice:
Hlavní město
Vitoria/Gasteiz
Největší město
Bilbao/Bilbo
Rozloha
- % rozlohy Španělska
7 234 km²
1,4 %
Obyvatelstvo
- % obyvatel Španělska
- Hustota zalidnění
2 178 339 (2010)
4,6 %
301,1 obyv./km²
Úřední jazyk(y) baskičtina, španělština
ISO 3166-2 ES-PV
Počet provincií
3
Autonomní statut od: 22. prosince 1979
Parlamentní zastoupení
Kongres 18 křesel
Senát 15 křesel
Regionální parlament
75 křesel
Předseda vlády Íñigo Urkullu (PNV-EAJ)

Eusko Jaurlaritza / Gobierno Vasco

Baskické autonomní společenství (baskicky Euskal Autonomia Erkidegoa, krátce Euskadi; španělsky [Comunidad Autónoma del] País Vasco) je autonomní společenství na severu Španělska, mezi Pyrenejemi a Biskajským zálivem. Území obývá převážně národ Basků, hovořící izolovaným jazykem baskičtinou, která je zde také prvním úředním jazykem, zatímco španělština má postavení druhého úředního jazyka. Metropolí autonomního Baskicka je Vitoria (baskicky Gasteiz), největším městem pak Bilbao (Bilbo).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mapa umístění Baskicka

Baskové jsou známí svou odlišností od svých sousedů. Liší se jak geny, tak jazykem. Baskové jsou považováni za poslední původní praobyvatele Pyrenejského poloostrova[1], možná i Evropy. Baskičtina není příbuzná s žádným evropským jazykem. Z archeologických a genetických výzkumů se našla spojitost mezi lebečními fragmenty člověka kromaňonského a tvarem lebky současných obyvatel Baskicka. Vedle Basků obývala v době Římského císařství danou oblast i etnická skupina Akvitánců. Většina Akvitánců byla za vlády Římanů romanizována. Baskům se však své zvyky, jazyk a nezávislost podařilo zachovat. Po pádu Římského císařství se pokusili ovládnout Basky Vizigóti. Na počátku 9. st. se objevila hrozba ze strany Maurů. Tento silný nepřítel způsobil, že se jednotlivé kmeny Basků sjednotili a roku 818 vyhlásili Navarrské království. Později Baskové přijali křesťanství, ale víru si přizpůsobily svým tradicím a zvyklostem. Své tradice si předávaly ústně, první sepsaní tzv. fueros, proběhlo až ve 12. st. Po dokončení rekonquisty chybělo ke sjednocení španělského území pouze Navarrské království (v té době spravované francouzskými panovníky) obývané Basky. Po velkém nátlaku kastilských panovníků a po vyjednání tradičních práv vycházejících z fueros (také výjimky z branné povinnosti a placení daní), se provincie Álava, Bizkaia a Gipuzkoa roku 1512 připojily ke Kastilské koruně. Následujících čtyřista let si Baskové bránili právo na svou vlastní samosprávu. V roce 1876 však španělští liberálové jejich výsadu fueros zrušili. To se stalo příčinou nespokojenosti a také vzniku separatistických tendencí.

Pohoří Txindoki

V roce 1895 byla založena Baskická národní strana (PNV), která byla stejně jako používání baskičtiny v období frankismu zakázána. Po vypuknutí španělské občanské války provincie Bizkaia a Gipuzkoa podpořily republikány výměnou za slib autonomie. Po skončení druhé světové války Franko na Basky tvrdě udeřil. Během násilných akcí přišlo o život až 21 000 lidí. Fašistická vláda zakázala používání baskičtiny a na udržování veřejného pořádku dohlížely milice. To vyvolalo další napětí. K nejlépe organizovaným hnutím náležela organizace Euskadi Ta Askatasuna, zkráceně ETA, která úspěšně realizovala atentát na pravděpodobného Frankova nástupce admirála Blanka. Později přešla ETA k teroristickým útokům. Organizace má na svědomí desítky útoků. Po přechodu k demokratické společnosti nová španělská ústava zaručila Baskům omezené právo na autonomii. Mají vlastní parlament, daňový systém i policejní složky. Baskičtina se vyučuje na školách. Jednou z nejsilnějších politických stran v Baskicku je PNV.[2]

pobřeží v provincii Bizkaia

V autonomních volbách v březnu 2009 nacionalistické strany po dlouhé době ztratily většinu v parlamentu. V říjnu 2011 demonstrovaly v Bilbau, největším městě regionu, desetitisíce lidí, kteří si přejí nezávislost Baskicka. Shromáždění se uskutečnilo jen několik dní poté, co baskická organizace ETA s konečnou platností zastavila svůj ozbrojený boj za nezávislost Baskicka.[3]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Virgen Blanca Plaza, Vitoria-Gasteiz

Na východě hraničí Baskicko s Navarrou, na západě s Kantábrií a Kastilií a Leónem, na jihu s La Riojou, na severovýchodě s Francií, na severu ho omývají vody Biskajského zálivu. Vstupní branou ze zbytku Evropy do Baskicka a do Španělska vůbec tvoří provincie Guipúzcoa, ležící na pobřeží Biskajského zálivu. Jsou tu tři horské hřbety (nejvyšší hora Monte Corbea, 1538 m).

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Baskicko se člení na 3 provincie:

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Baskicko je zemí horalů, rybářů a v poslední době také turistů. Je proslulé výborným jídlem a obdivovateli her jako je míčová hra pelota a kuželky, které se hrají s velkou oblibou i v nejmenších vesnicích. Severozápadní Baskicko je průmyslovou oblastí. Převažují zde především gotické, barokní a klasicistní památky.

Impresionistický skladatel Maurice Ravel je po otci Francouz a po matce Bask.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Universum, všeobecná encyklopedie. Odeon 2001. Díl 1, str. 449.
  2. Španělsko. Rough Guide 2005, str. 452 - 456.
  3. V Baskicku demonstrovaly desetitisíce lidí za nezávislost