Vintířov (Radonice)
| Vintířov | |
|---|---|
 Náves s kostelem svaté Markéty | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Radonice |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°18′17″ s. š., 13°16′24″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 106 (2021)[1] |
| Katastrální území | Vintířov u Radonic (6,26 km²) |
| Nadmořská výška | 337 m n. m. |
| PSČ | 432 01 |
| Počet domů | 54 (2011)[2] |
  Vintířov | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 182443 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vintířov (německy Winteritz) je vesnice, část obce Radonice v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Nachází se asi jeden kilometr na severozápad od Radonic. Vintířov leží v katastrálním území Vintířov u Radonic o rozloze 6,26 km²,[3] ve kterém leží také Ždov.
Název
[editovat | editovat zdroj]Původní název vesnice je odvozen ze jména Vintera ve významu ves lidí Vinterových. Později došlo k záměně písmene „r“ na „ř“, ale v německé variantě Winteritz se původní jméno udrželo. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Wintheritz (1295), de Wintritz (1344), Wyntierzow (1352), de Winezyerzow (1360), Winezierzow (1417), Winthierzow (1431) nebo Wintritz (1544).[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Návrší mezi Vintířovem a Radonicemi bylo osídleno již v raném středověku. Podle starších domněnek se zde nacházelo hradiště, ale jeho existence nebyla prokázána. Přesto bylo na lokalitě nalezeno množství keramiky z doby hradištní i vrcholného středověku.[5]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295 a připomíná Vlka z Vintířova. Pravděpodobným zakladatelem však byl ve dvanáctém století vladyka Vintíř, jehož synové v roce 1196 podepsali darovací listinu mašťovského kláštera.[6] V polovině čtrnáctého století byl Vintířov farní vsí a stála v něm rytířská tvrz.[7] Jméno Vlk se v rodu vintířovských vladyků často opakovalo, protože další Vlk je zmiňován v roce 1360.[8] Jeho manželkou byla Eufenie z Kolovrat,[7] se kterou měli dceru Elišku. V roce 1403 Eliščin syn Vlček uplatňoval své patronátní právo ke zdejšímu kostelu, přičemž se dostal do sporu s Arnoštem ze Šumburka, kterému v té době patřila část vesnice s vlastní tvrzí.[8] V roce 1415 Vlčkův podíl koupil Vlašek z Kladna, který již o čtyři roky dříve koupil Kojetín, ale brzy poté panství získal Pechanec starší z Očedělic. Jeho syn, Pechanec mladší z Očedělic, prodal panství v roce 1461 Heřmanovi ze Zhořce. V držení druhé části vesnice se postupně vystřídali Vilém ze Šumburka, Aleš ze Šumburka a jeho syn Bedřich starší ze Šumburka, kterému se nejspíše podařilo získat do svého vlastnictví i vlčkovskou část. Od Bedřichova syna Jana ze Šumburka vintířovské panství v roce 1505 koupil Albrecht z Kolovrat, ale už o tři roky později je prodal Oplovi z Fictumu.[6] Cena za panství, ke kterému patřil Kojetín, Ratiboř, Dolany, Úhošť a části Žaboklik a Krbové, činila 3 500 kop pražských grošů.[9]
Opl žil na tvrzi vladyků z Vintířova a podařilo se mu shromáždit značný majetek. Kromě vintířovského panství mu patřily také Radonice, Pětipsy a hrad Šumburk, na kterém provozoval penězokazeckou dílnu. Za falšování peněz byl v roce 1530 odsouzen, a před trestem musel uprchnout ze země. Jeho majetek zabavila královská komora a v roce 1532 ho zastavila Šlikům. Albrecht Šlik potom v roce 1547 vintířovské panství koupil a připojil k němu řadu okolních menších panství (Vojnín, Háj a Blov). Také nechal zbourat starou tvrz a na jejím místě v letech 1544–1556 postavit renesanční zámek.[6]
Posledním Šlikem ve Vintířově byl Jeroným Šlik, po kterém panství v roce 1612 zdědil Jindřich Matyáš Thurn, který se stal jedním z velitelů stavovského vojska během bitvy na Bílé hoře. Po porážce musel uprchnout ze země, a v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a ztrátě majetku. Vintířov však v roce 1622 získala zpět jeho manželka Alžběta Thurnová, rozená z Tiefenbachu. Ta jej však prodala veliteli císařského vojska Ferdinandovi z Nagarolu, který k panství připojil Zahořany a Vidolice. Od roku 1625 panství užíval a od roku 1628 také vlastnil španělský generál Vilém Verdugo, pán na Mašťově a Doupově. Jeho nevlastní syn Jan Šebestián z Pöttingu panství prodal Janu Antonínu Losymu z Losynthalu v roce 1644.[6] Příslušníci jeho rodu panství zvelebili. V roce 1669 vybudovali ovčín a sýrárnu pro zpracování mléka, které připomíná dochovaný nápis a letopočet na bráně hospodářského dvora. Nechali také postavit kapli na Vintířovském vrchu[10] a radonický zámek a přestavět radonický i vintířovský kostel. V roce 1709 postavili nový ovčín u silnice ke Kojetínu a hospodářský dvůr se sýpkami, ve kterém o dvacet let později přibyl ještě pivovar.[11]
Losyové také zahájili stavbu nového zámku, ale jejich projekt dokončil až Josef Mikuláš Windischgrätz, který panství získal po dlouhých sporech v roce 1785. Posledním šlechtickým rodem, který v roce 1868 koupil místní velkostatek, byli Lobkovicové, kterým patřil až do roku 1948.[6]
Během druhé světové války sloužila jedna ze zámeckých hospodářských budov jako zajatecký tábor pro 23 válečných zajatců z Francie.[12]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 398 obyvatel (z toho 186 mužů). Většina z nich byla německé národnosti (352 lidí), Čechů bylo 41 a pět obyvatel patřilo k jiné národnosti. Všichni byli členy římskokatolické církve.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 zde žilo 335 obyvatel z nichž se čtrnáct hlásilo k československé, 320 k německé a jeden k jiné národnosti. Většina obyvatel patřila k římskokatolické církvi, ale žili zde také tři evangelíci jeden člen církve československé a tři lidé hlásící se k jiné víře.[14]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 354 | 446 | 459 | 437 | 381 | 398 | 335 | 218 | 253 | 185 | 172 | 106 | 120 | 107 | 106 |
| Domy | 54 | 65 | 67 | 71 | 69 | 70 | 75 | 64 | 76 | 52 | 53 | 52 | 50 | 50 | 52 |
| Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy Kojetína a Vlkaně. | |||||||||||||||
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]V letech 1869–1976 byl Vintířov samostatnou obcí, ale dne 30. dubna 1976 se stal částí obce Radonice. Při sčítání lidu v roce 1869 k němu patřily jako osada Miřetice u Vintířova a Radechov, v letech 1869–1890 a 1910–1950 Zahořany a v letech 1961–1976 také Háj, Kadaňský Rohozec, Kojetín, Vlkaň, Vojnín a Ždov.[18]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Ve vsi se nachází zámecký areál sestávající z torza starého zámku, nového zámku a hospodářského dvora. Oba zámky jsou v současnosti (rok 2014) v havarijním stavu.
- Na návsi stojí barokní kostel svaté Markéty z roku 1730.[19] Na vrchu nad Vintířovem stojí poutní kaple Panny Marie Pomocné postavená v letech 1725 až 1727 na místě starší svatyně z roku 1649. Za vlády císaře Josefa II. byla kaple zrušena a zpustla, obnovena byla v roce 1833 a po opětovném zpustnutí ve druhé polovině 20. století století pak znovu po roce 2000.[20] V okolí kaple se na úbočí vrchu nachází Lapidárium zaniklých obcí Doupovských hor.
- V okolí Vintířova stojí několik menších kaplí. Na samém okraji katastrálního území nedaleko od křižovatky mezi Radonicemi, Radechovem a Hájem je torzo zděné kapličky s propadlou klenbou.[21] Druhá kaple, která je v lepším stavu, ale bez dochované výzdoby, stojí téměř na okraji Radonic.[22] Památkově chráněná kaple Panny Marie[23] se nachází u silnice z Radonic do Miřetic v místech, kde odbočuje cesta do zámeckého parku. Menší kaple stojí u stejné silnice asi o 300 metrů jižněji. Roste u ní lípa malolistá chráněná jako památný strom.[24] Další skupina památných stromů roste v zámeckém parku.[25]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Nový zámek z parku -
Starý zámek -
Erby na fasádě starého zámku -
Zámecký park -
Kostel svaté Markéty -
Kaple Panny Marie Pomocné na Vintířovském vrchu -
Kaple Panny Marie u silnice do Miřetic
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 551.
- ↑ ČERNÁ, Eva. Radonice. Výzkumy v Čechách. 1984–1985. 1987, s. 179. Dostupné online [PDF, cit. 2018-01-11]. Archivováno 7. 11. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 512–514.
- ↑ a b VALEŠ, Vladimír. Radonice, Mašťov a okolí. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2001. 96 s. Kapitola Vintířov, s. 26. Dále jen Valeš 2001.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Vyntířov zámek, s. 444–445.
- ↑ Valeš (2001), str. 27.
- ↑ Valeš (2001), str. 31.
- ↑ Valeš (2001), str. 34 a 36.
- ↑ Valeš 2001, s. 21.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 249.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 134.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 130, 218, 239, 337, 469, 622, 628, 630, 650, 675. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Vintířov, s. 238.
- ↑ VALEŠ, Vladimír. Poutní kaple na Vintířovském vrchu. Památky, příroda, život. 2000, roč. 32, čís. 1, s. 25–29.
- ↑ Kaple [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Kaple [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-03-20]. Identifikátor záznamu 130701 : Kaple P. Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Lípa u Vintířova [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Stromy ve Vintířovském parku [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vintířov na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Vyntířov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Vintířov u Radonic na webu ČÚZK
