Vinořský park

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Vinořský park
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Skalní útvary ve Vinořském parku
Skalní útvary ve Vinořském parku
Základní informace
Vyhlášení 27. květen 1982
Vyhlásil NVP
Nadm. výška 245-260 m n. m.
Rozloha 34,07 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Praha
Umístění Vinoř
Souřadnice
Vinořský park
Vinořský park
Další informace
Kód 750
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní rezervace v Česku

Vinořský park je přírodní rezervace, kterou tvoří bývalý zámecký park. Rozkládá se na jih od městské části Praha-Vinoř. Na jihozápadě je alejí spojena s přírodní památkou Bažantnice v Satalicích. Území je převážně zalesněné s výstupy několika pramenů. Je ohraničené pískovcovými skalami.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámecký park u Vinoře byl založen v první polovině 18. století šlechtickým rodem Černínů. Park sousedil s oborou a později byl areál propojen alejemi s bažantnicí u Satalic a dalšími krajinnými prvky. Park s oborou byl ve druhé polovině 19. století upraven v přírodně krajinářském stylu. Tyto úpravy však nenarušily barokní základ komplexu. V parku byly vybudovány tři rybníky. Centrální rybník U Kamenného stolu, severně situovaný rybník U Pohanků a Biologický rybník v západní části.[2] V místě byly také nalezeny pozůstatky valů slovanského hradiště.[3]

Důvod vyhlášení[editovat | editovat zdroj]

Park je krajinářsky hodnotným územím. Je významným útočištěm mnoha druhů rostlin a živočichů. Je také důležitým rekreačním místem obyvatel severní průmyslové části Prahy.[1]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Kamenný stůl

V parku se nacházejí výchozy cenomanských pískovců české křídy. Údolním svahům dominují výrazné tvary skalních měst s voštinami. Půdy jsou zde lehké písčité. V údolí přecházejí do půd glejových.[1] V parku se také nalézá malý vchod do vodní jeskyně, která bývala splavná na člunu. Na konci 2. světové války však byla odstřelem zavalena, aby se v ní nemohl nikdo ukrývat.[4]

Květena[editovat | editovat zdroj]

Mokřadní vegetace převládá na dně údolí. V oblasti se daří náletové olši lepkavé. Svahy jsou zalesněny listnáči, mnohdy věkovitými. Svahy jsou porostlé převážně sekundárním bylinným patrem. Roste zde netýkavka malokvětá, bažanka vytrvalá a kakost smrdutý.[1]

Zvířena[editovat | editovat zdroj]

Břehy rybníků, přirozené lesní porosty se starými duby a mokřadní dno údolí jsou významným stanovištěm pro bezobratlé. K nejdůležitějším druhům zde žijících mokřadních brouků patří střevlíkovití Leistus terminatus, Notiophilus aquaticus a Agonum viduum, z mandelinkovitých jsou významní Phaedon armoraciae a Prasocuris junci, z nosatcovitých je to druh Pelenomus quadrituberculatus. Z druhů lesa a skalek zde byli pozorováni střevlíčci Trechus austriacus a Laemostenus terricola. V oblasti žije mnoho druhů plžů, například podhorští Semilimax semilimax a Vertigo substriata. Území je také útočištěm mnoha druhů ptactva. Některé druhy se zde zastavují na tahu. Na starých dubech hnízdí strakapoud velký, krutihlav obecný a výjimečně také datel černý a špaček obecný. Dutiny využívá k hnízdění například sýkora koňadra nebo brhlík lesní. Na území se běžně vyskytují drobní myšovití hlodavci, norník rudý, myšice lesní a také plch velký nebo zajíc polní.[1]

Lesnictví[editovat | editovat zdroj]

Ve svazích údolí rostou cenné staré duby. Výstupy pramenů zarůstají mokřadní olšiny s typickou flórou i faunou. Stromové patro tvoří hlavně dub letní, jasan ztepilý, javor mléč, lípa malolistá, habr obecný. Keřovému patru dominuje bez černý.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Chráněná území Prahy - Vinořský park [online]. ENVIS - Informační servis [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. 
  2. Archivovaná kopie. www.prazskestezky.cz [online]. [cit. 2011-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-28. 
  3. http://www.turistika.cz/mista/vinorsky-park#tabs
  4. Archivovaná kopie. szs.speleo.cz [online]. [cit. 2011-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-22. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]