Přeskočit na obsah

Brhlík lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBrhlík lesní
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďbrhlíkovití (Sittidae)
Rodbrhlík (Sitta)
Binomické jméno
Sitta europaea
Linnaeus, 1758
Rozšíření druhu brhlík lesní
Rozšíření druhu brhlík lesní
Rozšíření druhu brhlík lesní
     celoroční výskyt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brhlík lesní (Sitta europaea) je malý druh pěvce z čeledi brhlíkovitých (Sittidae).

Brhlík lesní je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 13–14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–27 cm a váží kolem 23 g. Má zavalité tělo, krátké končetiny, krátký ocas a krk, velkou hlavu a šídlovitý zobák. Vrch hlavy a těla je šedomodrý, letky jsou tmavé. Černý pruh, který se táhne od kořene zobáku přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší. Líce a hrdlo jsou bělavé, spodina žlutooranžová (u severo- a východoevropských populací bílá), boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé, oči černé a končetiny žlutooranžové.

Létá rychle a obratně v plochých vlnkách. Vábí hlasitými hvizdy i jemnějším sýkořím „sit sit“. Zpěv je trylkovitý, v základě zní jako „kvikvikvi…“. Varovný hlas je hlasité, rychlé „ťuiťuiťui“.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Brhlík lesní je rozšířen na rozsáhlém území Eurasie a v severozápadní Africe (má tudíž tzv. palearktické rozšíření). Je stálý. Tvoří řadu poddruhů, z nichž v Česku žije brhlík lesní středoevropský (Sitta europaea caesia). Zdržuje se převážně v listnatých a smíšených lesích se starými stromy, běžný je však také v zahradách a městských parcích. Nejhojněji se vyskytuje v nížinách, ve vyšších nadmořských výškách je již vzácnější. V Česku hnízdí v počtu 600 000–1 200 000 párů po 1400 m n. m. V poslední době jeho početnost na českém území mírně stoupá.[2]

Poddruhy brhlíka lesního
Latinský název
Sitta europaea ssp.
autorČeský názevDomovinaObrázek
Skupina caesia
S. e. caesiaWolf, 1810brhlík lesní středoevropskýod Pyrenejí západní a střední Evropa,
ze severu od Dánska a západního Polska
přes západ Balkánu po Řecko
S. e. caucasicaReichenow, 1901brhlík lesní kavkazskýseverovýchodní Turecko, jihozápadní Rusko,
Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán
S. e. cisalpinaSachtleben, 1919brhlík lesní italskýnejjižnější Švýcarsko, Itálie včetně Sicílie,
jižní Chorvatsko a jihozápadní Černá Hora
S. e. hispaniensisWitherby, 1913brhlík lesní španělskýstřední a jižní Španělsko, Portugalsko a severní Maroko
S. e. levantinaHartert, 1905jižní Turecko
S. e. persicaWitherby, 1903jihovýchodní Turecko, severní Irák a západní Írán
S. e. rubiginosaTschusi & Zarudny, 1905jižní Kavkaz a severní Írán
Skupina europaea
S. e. europaeaLinnaeus, 1758brhlík lesní severoevropskýjižní Skandinávie a Baltské ostrovy, západní Rusko,
východní Polsko, Ukrajina, Rumunsko a Bulharsko,
severozápadní Turecko
S. e. albifronsTaczanowski, 1882severovýchodní Sibiř a severní Kurilské ostrovy
S. e. amurensisSwinhoe, 1871Poamuří, Přímořský kraj, severovýchodní Čína a Korea
S. e. asiaticaGould, 1837brhlík lesní sibiřskýstřední Rusko na západ k jezeru Bajkal,
sever Kazachstánu a západní Mongolsko
S. e. baicalensisTaczanowski, 1882Sibiř východně od jezera Bajkal,
střední Mongolsko a severovýchod Číny
S. e. bedfordiOgilvie-Grant, 1909ostrov Čedžu, jižní Korea
S. e. claraStejneger, 1887jižní Kurily a Hokkaidó
S. e. hondoensisButurlin, 1916Honšú, Šikoku a severní Kjúšú
S. e. roseiliaBonaparte, 1850Jižní Kjúšú
S. e. sachalinensisButurlin, 1916ostrov Sachalin
S. e. seorsaPortenko, 1955severozápadní Čína
S. e. takatsukasaiMomiyama, 1931střední Kurily
(S. e. arctica)
syn. Sitta arctica
Buturlin, 1907brhlík sibiřský – samostatný druh
Skupina sinensis
S. e. sinensisVerreaux, 1870jižní a východní Čína
S. e. formosanaButurlin, 1911Tchaj-wan
nezařazené
S. e. atlasLynes, 1919Maroko
Brhlík lesní u hnízdní dutiny, jejíž vletový otvor zmenšil částečným zazděním hlínou smíchanou se slinami

Jedná se o teritoriální druh, který se každoročně vrací na stejná hnízdiště. Dobře šplhá po stromech, jako jediný evropský pěvec i hlavou dolů.

Potravu, kterou tvoří zejména drobný hmyz, vyhledává ve škvírách v kůře nebo těsně pod ní. V zimě se živí hlavně semeny; často navštěvuje krmítka spolu se sýkorami. Celoročně si aktivně dělá zásoby, které pak postupně vyhledává. Šikovně si poradí s oříšky: zasune je do škvíry v kůře a zobáčkem vyklove otvor k jádru.

Hnízdí jednou ročně od března do června v dutinách stromů, nejčastěji vydlabaných některým datlovitým ptákem, zvláště pak ve starých dubech. Nepohrdne ani budkou. Pokud je vletový otvor příliš velký, zazdí ho částečně hlínou smíchanou se slinami, aby dovnitř nemohl žádný větší druh.[3][4] Dutinu vystýlá převážně kousky borové, modřínové nebo dubové kůry. Ve snůšce bývá 5–9 bílých, hnědě skvrnitých, 19,6 × 14,7 mm velkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14–17 dní. Mláďata hnízdo opouštějí po 22–25 dnech.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-03]. Dostupné online.
  3. Brhlík lesní. Témata [online]. 2001-10-22 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online.
  4. Sitta europaea Linnaeus, 1758; brhlík lesní | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOLKER, Dierschke. Ptáci: nový průvodce přírodou. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 77. 
  • BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 426. 
  • DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 208. 
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování. Čestlice: Rebo Productions, 2003. ISBN 9788072342921. S. 137. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]