Přeskočit na obsah

Viktor Grigorovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vìktor Hryhorovyč
Rodné jménoВиктор Иванович Григорович
Віктор Іванович Григорович
Narození30. dubnajul. / 12. května 1815greg.
Balta
Úmrtí19.jul. / 31. prosince 1876greg. (ve věku 61 let)
Kropyvnyckyj
Místo pohřbeníKropyvnyckyj
Alma materCarská charkovská univerzita
Carská tartuská univerzita
Povoláníslavista, historik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléCarská kazaňská univerzita
Carská novoruská univerzita
OceněníŘád sv. Vladimíra 3. třídy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Ivanovič Grigorovič (rusky Виктор Иванович Григорович), též Viktor Ivanovyč Hryhorovyč (ukrajinsky Віктор Іванович Григорович), známý v ruské formě jména (30. dubnajul./ 12. května 1815greg. Balta – 19. prosincejul./ 31. prosince 1876greg. Kropyvnyckyj) byl ukrajinský filolog a slavista, historik, profesor na univerzitách v Kazani, Moskvě a Oděse.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Balta v Podolské gubernii v četnické rodině; jeho otec byl národností Ukrajinec a matka Polka.

Mezi osmým a patnáctým rokem studoval na řeckokatolické škole v Umani. V letech 1830 – 1833 studoval na filozofické fakultě Charkovské univerzity, kde absolvoval eticko-filologický obor a poté nastoupil do zaměstnání v Petrohradě. Po několika měsících podal výpověď a v lednu 1834 se stal studentem Tartuské univerzity, kde studoval klasickou filologii. Na začátku roku 1839 byl poslán na Kazaňskou univerzitu, aby se připravoval na katedře historie a literatury slovanských dialektů. Magisterský titul získal v únoru 1843 za svoji práci Výzkum výkladu literatury Slovanů v nejdůležitějších obdobích (Опыт изложения литературы словен в её главнейших эпохах). Současně se studiem vyučoval v letech 1839 – 1841 na univerzitě řečtinu.[1]

Mezi srpnem 1844 a dubnem 1849 podnikl zahraniční studijní cestu. Dle jeho slov vedla z Cařihradu a Soluně, přes Athos, Makedonii, Thrákii, Médii, neboli zemi bulharskou, k Dunaji; pak přes Valašsko do Rakouského císařství - Banátem a zejména Uhry do Vídně a odtud na jih do Kraňska, Benátek, Dalmácie, Černé Hory, Chorvatska, Slavonie; dále na sever na Moravu a do Čech; přes Drážďany, Lipsko, Berlín a Královec se vrátil do vlasti.[2] Cestou po západoslovanských zemích získal řadu cenných rukopisů, například Rilské fragmenty, Mariánský kodex, Ohridské evangelium,[3] Chludovský žaltář a také po něm nazvaný parimejník, které přivezl do Ruska.

V květnu 1847 byl jmenován mimořádným profesorem Kazaňské univerzity. V roce 1848 publikoval Nástin vědeckého cestování po evropském Turecku (Очерк учёного путешествия по Европейской Турции) a v říjnu téhož roku byl během personálních rozporů na Moskevské univerzitě jmenován tamějším řádným profesorem historie a literatury slovanských dialektů. Zde přednášel během prvního semestru akademického roku 1849/1850, ale již v prosinci 1849 se vrátil na Kazaňskou univerzitu na místo profesora. V roce 1851 byl Grigorovič zvolen dopisujícím členem Petrohradské akademie věd.[4] Kromě Kazaňské univerzity přednášel v letech 1854 – 1856 slavistiku na Kazaňské teologické akademii. V Kazani učil až do září 1863, kdy mu byl udělen titul doktora honoris causa slovansko-ruské filologie, a poté odešel do důchodu.[5]

Od 1. května 1865 do roku 1876 vedl katedru slavistiky na Novoruské univerzitě v Oděse a byl prvním děkanem fakulty historie a filologie. 23. prosince 1866 byl jmenován státním radou.[6] V roce 1876 se stal čestným členem Moskevské univerzity. Téhož roku odešel jako zasloužilý profesor do důchodu[5] a poté se v září odstěhoval do Jelisavetgradu, kde zemřel 19.(31.) prosince.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Pomník Grigoroviče v Kropyvnyckém[7]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Григорович, Виктор Иванович (филолог) na ruské Wikipedii.

  1. ↑ LAPTĚVA, L. P. ГРИГОРОВИЧ Виктор Иванович. In: ANDREJEV, A. J.; CYGANKOV, D. A. Императорский Московский университет, 1755-1917: энциклопедический словарь. Moskva: РОССПЭН, 2010. ISBN 978-5-8243-1429-8. S. 193–194. (rusky)
  2. ↑ Биографический словарь профессоров и преподавателей Императорского московского университета: За истекающее столетие, со дня учреждения января 12-го 1755 года, по день столетнего юбилея января 12-го 1855 года, составленный трудами профессоров и преподавателей, занимавших кафедры в 1854 году, и расположенный по азбучному порядку. Часть I.. Moskva: Императорский Московский университет, 1855. 684 s. Dostupné online. 67. Григорович, Виктор Иванович, 1849 - 1850, s. 271–272. (rusky) 
  3. ↑ KARAIVANOV, Nikola. Професор Виктор Григорович (1815-1876) и неговите научни приноси за българската средновековна и възрожденска култура. Българите в Северното Причерноморие. Изследвания и материали. Унив. изд. Св. Св. Кирил и Методий, 2018, Том 13, Брой 1, s. 64–79. Dostupné online. ISSN 978-954-400-183-4. (bulharsky) 
  4. ↑ Григорович Виктор Иванович [online]. Ruská akademie věd, rev. 2002-12-02 [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. (rusky) 
  5. ↑ a b Список гражданским чинам IV класса. Petrohrad: Инспекторский отд. собственной е. и. в. канцелярии, 1875-01-25. 1494 s. Dostupné online. Heslo Григорович Виктор Иванович, s. 325. (rusky) 
  6. ↑ Список гражданским чинам IV класса. Petrohrad: Инспекторский отд. собственной е. и. в. канцелярии, 1868-06-01. 1107 s. Dostupné online. Heslo Григорович Виктор Иванович, s. 890. (rusky) 
  7. ↑ TARAN, Vladimir. Памятник Григоровичу В.И. (копия бюста) [online]. [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. (rusky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GEORGIJEV, Pavel V. Две рукописи В. И. Григоровича: несколько штрихов к портрету учёного-слависта. Славяноведение. Moskva: 2018, čís. 6, s. 111–116. Dostupné online. ISSN 0869-544X. (rusky)  Archivováno 24. 10. 2020 na Wayback Machine.
  • GEORGIJEV, Pavel V. Университетская наука и духовное образование: из опыта слависта В.И. Григоровича. In: MJAGOV, G. P. В.К. Пискорский и развитие науки всеобщей истории в России. Kazaň: Казанский федеральный университет, 2019. Dostupné online. S. 141–148. (rusky) Archivováno 24. 10. 2020 na Wayback Machine.
  • KIRPIČNIKOV, Alexandr I. В. И. Григорович и его значение в истории русской науки. Исторический вестник. Petrohrad: 1892, Tом 50, čís. 12, s. 755–763. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. ISSN 2411-1511. (rusky)  Archivováno 29. 10. 2013 na Wayback Machine.
  • KIRPIČNIKOV, Alexandr I. Григорович (Виктор Иванович). In: ARSEŇJEV, Konstatnin K.; PETRUŠEVSKIJ, Fjodor F. Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron. Petrohrad: Brockhaus & Jefron, 1893. Dostupné online. Díl IXa. S. 717–718. (rusky)
  • MANUJLOV, Alexandr. Во имя славянства [online]. Українська Православна Церква [cit. 0202-10-22]. Dostupné online. (rusky) 
  • SERGEJEV, Alexandr V. Исторические взгляды В. И. Григоровича. Kazaň: Казанский федеральный университет, 1978. 132 s. Dostupné online. (rusky) 
  • В. И. Григорович и развитие славяноведения в России материалы "круглого стола" с международным участием, посвященного 200-летию со дня рождения ученого. Redakce Mjagov, German P.. Kazaň: Институт международных отношений, истории и востоковедения, 2015-04-10. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-5-00019-498-0. (rusky) 
  • VOLKOV, Vladimir A.; KULIKOVA, Marina V.; LOGINOV, V. S. Московские профессора XVIII-начала ХХ веков: Eстественные и технические науки. Moskva: Яанус-К, 2006. 300 s. Dostupné online. ISBN 5-8037-0318-4. S. 81–82. (rusky)  Archivováno 27. 10. 2020 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktor_Grigorovič&oldid=23555144“