Věrný pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odznak skupiny Věrný pes[1]

Věrný pes byla povstalecká skupina [p 1] složená z obyvatel pražských čtvrtí Jinonice a Radlice.[3] Skupina Věrný pes navázala na "jinonickou ilegální skupinu"[4] (viz níže). To je důvodem k tvrzení, že kořeny odbojového působení Věrného psa sahají až do roku 1939.[1] Pramen[1] uvádí, že Věrný pes byl tvořen nekomunistickou skupinu převážně mladých lidí, kteří sdíleli konzervativní názory (hlásili se k idejím a k odkazu T. G. Masaryka[3]) a rekrutovali se z oddílů Skauta (Junáka), Sokola apod.[1] Během pražského květnového povstání 1945 bojovali příslušníci Věrného psa na barikádách[1], skupina Věrný pes zasáhla výraznou měrou do bojů o křižovatku "U Bulhara" (zde zastavila německý útok)[2] jakož i do bojů v těsném okolí budovy Právnické fakulty UK.[3] (viz níže)

Nekomunistická orientace Věrného psa a vazby jeho členů spíše na západní odboj a na Londýn než na Moskvu měla po roce 1947 za následek i to, že přeživší příslušníci Věrného psa (neuznávající komunistickou orientaci republiky a distancující se od nového režimu) byli mnohdy sledováni státní tajnou policií. Tak se stalo, že po Únoru 1948 váleční historikové o organizaci Věrný pes již nemluvili a hrdinství těchto lidí mělo být navždy zapomenuto.[1] Někteří příslušníci Věrného psa dožili roku 1968, ale ani tehdy se nedočkali morální satisfakce. Té se jim nedostalo ani v roce 1989 a letech následujících, kdy jich většina již nežila.[1]

Jinonická ilegální skupina[editovat | editovat zdroj]

Budova jinonického akcízu
Foto: Zdeněk Novotný

Jinonická ilegální odbojová skupina organizace Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) vznikla již v roce 1939. Jejím zakladatelem byl tehdejší přednosta a inspektor Finančního úřadu potravní daně, jehož jedna z kanceláří byla dislokována v jinonickém akcízu - velitel akcízu Karel Prokop (přezdívka "Strejda") se svým synem Miroslavem Prokopem, toho času studentem obchodní školy, členem Skauta a Sokola.

Jiří Pilmajer[editovat | editovat zdroj]

Jiří Pilmajer byl povoláním respicient (zřízenec, podúředník) finanční stráže, člen jinonické odbojové skupiny. Z jeho bytu (na tehdejší adrese: Pražská čtvrť 237, Praha - Slivenec)[5] několikrát vysílala ilegální radiostanice Sparta Ic a také se zde ukryl v noci 4. října 1941 Karel Prokop poté, co uprchl z přepadeného jinonického akcízu. Na Jiřího Pilmajera byl sice vydán zatykač, ale Pilmajer našel bezpečný úkryt v jižních čechách a po skončení války se vrátil do Slivence.[5]

Adolf Vlásek[editovat | editovat zdroj]

Adolf Vlásek byl členem jinonické odbojové skupiny Karla Prokopa. Povoláním úředník (bydlel na adrese: Šlikova 1099/11, Praha - Břevnov). Byl popraven v KT Mauthausen dne 12. dubna 1942.[6]

Jan Zachariáš[editovat | editovat zdroj]

Jan Zachariáš byl členem jinonické odbojové skupiny Karla Prokopa. Povoláním byl zřízenec města Prahy. Odbojové skupině dal k dispozici svůj byt (na tehdejší adrese Vidoulská č.p. 578, Praha - Košíře; dnes - 2016 - je Vidoulská ulice součástí jinonické výstavby po roce 1989 a tak se nejspíše jedná o nynější ulici Karenovu) za účelem provozování ilegální radiostanice Sparta Ic. Jan Zachariáš byl zatčen gestapem spolu se skupinou 14 žen a 41 mužů. Byl umučen v KT Mauthausen dne 30. dubna 1942.[6]

Ostatní členové[editovat | editovat zdroj]

Jinonická ilegální skupina sestávala z následující osob: Josef Paur, Josef Hanyk, Stanislav Mejstřík, Antonín Springer, Alois Šimoníček (viz dále), Alfréd Vít (viz dále) a farář Osvald Novák. Všichni dříve vyjmenovaní (kromě Karla Prokopa a Osvalda Nováka) zahynuli v KT Mauthausen.

Alois Šimoníček[editovat | editovat zdroj]

Alois Šimoníček byl členem jinonické odbojové skupiny Karla Prokopa. Zastával funkci starosty obce Choteč - Řeporyje. Z jeho bytu vysílala ilegální odbojová radiostanice Sparta Ic. Pro pobavení esesáků v KT Mauthausen byl ubit dřevěnými palicemi v den 53. Hitlerových narozenin dne 20. dubna 1942.[6]

Alfréd Vít[editovat | editovat zdroj]

Alfréd Vít byl členem jinonické odbojové skupiny Karla Prokopa. Povoláním byl vlakvedoucí. Poskytl svůj byt v Hlubočepích (na adrese Slivenecká 115/47, Praha - Hlubočepy) pro vysílání ilegální radiostanice Sparta Ic. Pro pobavení esesáků v KT Mauthausen byl ubit dřevěnými palicemi v den 53. Hitlerových narozenin dne 20. dubna 1942.[6]

Farář Osvald Novák[editovat | editovat zdroj]

Jediný, kdo zůstal z jinonické odbojové skupiny neprozrazen byl farář Osvald Novák (1912-1971).[p 2] V kostelíku, který stával na Prokopské skále ukrývala jinonická odbojová skupina ve spolupráci s Osvaldem Novákem zbraně.[4] Kostelík byl po celý rok zavřený, jen o pouti zde byla sloužena mše. Ve zpovědnici a v sakristii byly ukrývány pušky, pistole a náboje.[8] Kromě součinnosti při skrývání zbraní poskytoval Osvald Novák odboji i čisté formuláře křestních listů a pravděpodobná čísla matriky.[7] (Falešná razítka si pak nechávali odbojáři dělat u firmy Červenka.)[7] Po válce se Osvald Novák stal profesorem CMF a metropolitním kanovníkem v chrámu svatého Víta.[4]. Je pohřben na hřbitově v Praze-Břevnově.

Hostinský Jiří Morstein[editovat | editovat zdroj]

Budova bývalého hostince „Na Staré“

Mezi členy jinonické skupiny patřil i hostinský Jiří Morstein (přezdívaný "Řezníček")[9], který provozoval (od budovy akcízu nepříliš vzdálený) hostinec „Na Staré“ [p 3] a také jej využíval k ilegální činnosti. Z podkrovní místnosti hostince někdy vysílali Jindřich Klečka s druhým radiotelegrafistou Otto Linhartem.[11] ale prostory hostince využívali odbojáři také k přechovávání radiostanic.[12] Operátoři pomocí zde umístěné radiostanice Sparta II navazovali v letech 19401941 spojení s vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) ve Woldinghamu u Londýna.[p 4] I tento úkryt ovšem gestapo odhalilo.[13] Hostinského Jiřího Morsteina sice nacisté věznili v koncentračním táboře, ale po válce se vrátil domů. Změnil si jméno na Jiří Chaloupka a odstěhoval se do Ústí nad Labem.[12]

Osoby spjaté s jinonickým akcízem[editovat | editovat zdroj]

Mezi členy jinonické odbojové skupiny dlužno zařadit i odbojáře, kteří se podíleli na ilegálních vysíláních z jinonického akcízu. Kromě již zmíněných radiotelegrafistů (Jindřich Klečka, Otto Linhart) to byli jejich pomocníci: fráter řádu Benediktinů v Praze - Emauzích Antonín Němeček a člen finanční stráže Stanislav Medřík. K nim dlužno započítat již výše zmíněného velitele akcízu Karla Prokopa, jeho syna Miroslava Prokopa a manželku velitele akcízu Emilii Prokopovou.

A další[editovat | editovat zdroj]

K dalším členům odbojové skupiny se řadili i vojáci československé armády, kteří neodešli do zahraničí ale pracovali jako součást protinacistického nekomunistického odboje. V roce 1941, rok před událostmi spojenými s atentátem na Heydricha, zajišťovala jinonická skupina jediné spojení Protektorátu se zpravodajskou centrálou v Londýně. [p 5] Skupina se také podílela na vydávání ilegálního odbojového časopisu V boj. Aktivity jinonické odbojové skupiny dosáhly vrcholu během roku 1941, kdy získávali sbírkami finanční prostředky pro podporu uprchlíků skrývajících se před gestapem, starali se o obživu těchto běženců a obstarávali jim byty.[14]

Na jinonickou ilegální skupinu později navázala skupina "Věrný pes".[4]

Osobnosti související se skupinou Věrný pes[editovat | editovat zdroj]

František Drázda[editovat | editovat zdroj]

František Drázda byl jedním ze spolupracovníků skupiny Věrný pes. Také spolupracoval se zpravodajsko - diverzní skupinou Tři králové. Drázda byl zakladatelem antisemitské kolaborantské organizace "Národní árijská kulturní jednota".[3] Tato organizace pořádala po celém území protektorátu přednášky namířené proti Židům. Členové této organizace také hráli divadelní hry s protižidovskou tematikou. Během pražského květnového povstání 1945 bojoval František Drázda na barikádách. Po válce byl mimořádným lidovým soudem osvobozen a očištěn a to především na základě svědectví řady příslušníků protiněmeckého odboje.[3]

Vlastimil Blahák[editovat | editovat zdroj]

Plukovník generálního štábu profesor Dr. Ing. Vlastimil Blahák (* 30. ledna 1905 - 10. října 1979) působil za války v odbojové organizaci Obrana národa (spolupracoval se zpravodajsko - diverzní skupinou Tři králové) a zároveň jistou dobu působil jako zástupce velitele skupiny "Věrný pes".[1] V roce 1941 byl zatčen gestapem, odsouzen k smrti a až do roku 1945 vězněn. V roce 1945 uprchl z vězení a počínaje 2. květnem 1945 se podílel na organizování pražského povstání.[15]

Od roku 1945 působil ve funkci zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze. Od 16. dubna 1948 až do 15. května 1951 pak jako velitel VZÚ. Po mozkové operaci a roční zdravotní dovolené byl v roce 1952 penzionován. V období let 19531973 pracoval jako profesor a vedoucí katedry geodézie, geotechniky a kartografie na Vysoké škole dopravní v Žilině.[15]

Po roce 1945 byl vyznamenán československým válečným křížem 1939, medailí Za chrabrost a medailí Za zásluhy I. stupně.[1]

Kamil Polívka[editovat | editovat zdroj]

Kamil Polívka (* 24. února 1890 v Praze Podolí[16] – † 16. září 1943 v Praze na Pankráci) byl jinonický občan a starosta Sokola v Jinonicích.[17] Po první světové válce (někdy kolem roku 1920) nastoupil jako vrchní dílovedoucí (vrchní mistr) do podniku Walter v Praze Jinonicích.[18]. Za protektorátu byl Kamil Polívka členem odbojové organizace Věrný pes.[17] Po zatčení byl obviněn ze sabotáže.[16] Dne 16. září 1943 v 16.37 hodin (pod pořadovým číslem 167.)[16] byl popraven nacisty v Pankrácké sekyrárně.[17]

Na Libeňském hřbitově (Na Korábě 322/1, 180 00 Praha 8 – Libeň) se nachází symbolický náhrobek (kenotaf) s následujícím nápisem:[19]

IN MEMORIAM:
KAMIL POLÍVKA
VRCH. DÍLOVEDOUCÍ
POPRAVEN NA PANKRÁCI 16.9.1943
V 53. ROCE VĚKU SVÉHO

—Nápis na kenotafu:, Libeňský hřbitov[19]

Na sídlišti v Praze - Jinonicích nese od roku 1992 jedna z ulic jeho jméno ("Polívkova").[17]

Pamětní deska v sokolovně v Praze - Jinonicích

Ve vestibulu sokolovny v Praze - Jinonicích (na adrese: Butovická 33/100, 15800 Praha 5 – Jinonice) se nachází pamětní deska (z tmavého granitu) věnovaná "Památce padlých a umučených bratří za nacizmu (v letech 1939 – 1945)".[20] Na desce je uvedeno v textu i jméno Kamila Polívky:

Památce padlých a umučených
bratří za nacizmu 1939 – 1945

ANTONÍN KNOTEK
BOHUMIL MATHAUSER
KAMIL POLÍVKA
BEDŘICH ČURDA
JOSEF HEIL
KAREL CHAMRA
MILOSLAV PROKOP
FRANTIŠEK VESELÝ

věnuje výbor Sokola
Jinonice 1993

—Nápis na pamětní desce, sokolovna v Praze - Jinonicích[20]

Marie Valterová[editovat | editovat zdroj]

Marie Valterová (alias "sestra Jana") pracovala jako zpravodajská spojka. Zahynula v pohraničí 26. května 1945.[1] Ve fondech žižkovského vojenského muzea se nachází prapor věnovaný vinohradské bojové skupině Věrný pes.[2] Tento prapor vyšívala jeho příslušnice Jana Walterová.[2] Prapor má rozměry 70 cm x 80 cm.[2] Na bílé rubové straně (reversu) je černá hlava psa a na červené lícové straně (aversu) pak československý státní znak.[2]

Dům v Žitné ulici 1573/53[editovat | editovat zdroj]

V domě (na adrese (2016) Žitná 1573/53, 110 00 Praha – Nové Město) byl za protektorátu obchod Václava Laibla. V tomto obchodě a ve sklepních prostorách domu se v letech 1944 a 1945 scházeli odbojáři, ze kterých následně vznikla povstalecká skupina Věrný pes. (Probíhal tu výcvik v bojové technice, který byl veden instruktory.)[3] Skupině Věrný pes velel nadporučík v záloze Zdeněk Rys[2] a četař Václav Laibl. Dne 5. května 1945 se v odpoledních hodinách[2] v tomto domě soustředilo na 120 ozbrojených mužů. Jejich arsenál čítal jeden kulomet, 12 pušek, jeden samopal, 20 pistolí a 5 pancéřových pěstí.[2] (Skupina se pak z Žitné ulice přesunula k vinohradskému vojenskému velitelství.[2]) (Během pražského květnového povstání 1945 byla z tohoto domu koordinována činnost i další odbojové skupiny - "Rota mstitelů Jana Březiny".)[3] [p 1]

Budova právnické fakulty za protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Tato budova sloužila od února 1940 jako posádkové velitelství SS (SS-Standortkommandatur),[21] jako posádková správa a další útvary. Od 5. května 1945 byla tato budova silně obsazena jednotkami SS, sloužila jako jejich opěrný bod v boji s pražskými povstalci na Starém městě.[21] Němci odtud podnikali útoky směřující do oblasti Staroměstského náměstí.[3] Ve dnech 5. května 19458. května 1945 byl odtud také řízen boj jednotek SS o vnitřní Prahu.[3]

Pražské květnové povstání[editovat | editovat zdroj]

U budovy a v jejím okolí (Na Františku) bylo během pražského květnového povstání 1945 příslušníky SS zavražděno více než deset zajatých povstalců.[21] Na nedalekém mostě Svatopluka Čecha byli dne 5. května 1945 zajati příslušníci povstalecké skupiny Věrný pes z Jinonic a Radlic.[3] V budově nebo v jejím blízkém okolí nebo v ulici Na Františku pak devět z těchto zajatců bylo zastřeleno. Tuto událost připomíná pamětní deska na budově Právnické fakulty.[3]

Pamětní deska[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na Právnické fakultě[22][23][24]

Na čelní stěně budovy Právnické fakulty Univerzity Karlovy na Náměstí Curieových čp. 901/7 Praha 1 Staré Město (napravo od vchodu[23]) je umístěna bronzová[22] pamětní deska věnovaná popraveným českým bojovníkům v květnovém povstání (v okolí Právnické fakulty UK v Praze[24] a na mostě Svatopluka Čecha).[22] Jejím autorem je akademický sochař Jan Znoj. Deska je datovaná rokem 1946[22] V její horní části je nápis:[24]

Za věrnost přísaze, za věrnost k praporu hnutí, za věrnost vlasti až k smrti, na nehynoucí paměť příštím generacím.

—Horní nápis, pamětní deska, [24][23]

Tento nápis je v prostřední části přerušen malým reliéfem znázorňujícím doprava směřující psí hlavu v jejímž pozadí je vlajka na krátké žerdi (hlava psa s praporem byl symbol hnutí Věrný pes). Pod nápisem je umístěn (v centrální části pamětní desky) reliéf znázorňující scénu popravy českých bojovníků nacistickými vojáky na veristicky[22] zachyceném secesním zábradlí Čechova mostu.[24] Na dolní hraně (pod reliéfem) je nápis: [24]

Za ozbrojenou aktivní činnost v národním boji za osvobození byli v zajetí dne 5. V. 1945 na tomto mostě a v okolí popraveni a do Vltavy svrženi příslušníci bývalého vojenského illegálního hnutí "Věrný pes" Jinonice-Radlice:
PORUČÍK V ZÁLOZE DR. ING. JIŘÍ KADELA, DOBROVOLNÍK KVĚTOSLAV BUKOLSKÝ, PODPLUKOVNÍK DĚLOSTŘELECTVA OTOKAR HÁVA, DOBROVOLNÍK ANTONÍN KAŠPÁREK, DOBROVOLNÍK JOSEF ŠAFRA.
Samostatně bojující dobrovolníci:
JAN BENDA, JUC. BEDŘICH HAMPACHER, JOSEF KŘEMEN, JAROSLAV NOVOTNÝ a další skupina neznámých bojovníků.
Čest jejich památce".

—Dolní nápis[p 6], pamětní deska, [24][23]

V centrální evidenci válečných hrobů je tato pamětní deska evidována pod označením CZE-0001-20512.[23]

Odznak odbojové skupiny[editovat | editovat zdroj]

Odbojová skupina Věrný pes měla vlastní kruhový odznak (s průměrem asi 40 mm) zhotovený ze slabého bílého plechu, který se upevňoval (našíval) na oděv (uniformu) pomocí čtyř malých oček na rubu odznaku. V kruhové (centrální) části odznaku se nacházela doleva hledící hlava psa. V horní části mezikruží (nad psí hlavou) byl plasticky provedený nápis "VĚRNÝ PES", v dolní části mezikruží (pod psí hlavou) pak týmž písmem a stylem byly uvedeny letopočty "1939 - 1945". Odznak byl podložen dvěma na sebe kolmými a symetricky umístěnými překříženými římskými meči, špičkami (ostřími) směřujícími do pomyslného pravého horního a levého horního rohu čtverce kruhovému odznaku opsanému.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zdroj [2] označuje uskupení Věrný pes jako bojovou skupinu patřící k ilegální organizaci Podzemní sdružení věrných vojáků - Věrný pes, které velel nadporučík v záloze Zdeněk Rys. Tato jednotka se někdy označovala jako Rota mstitelů Jana Březiny (a to na počest jejich popraveného kamaráda).[2]
  2. Pramen[7] uvádí jeho jméno jako "Oswald Novák".
  3. Bývalý hostinec „Na Staré“ je objekt na adrese Butovická 510/10, Praha 5 – Jinonice (za protektorátu Praha 16, Butowitzer Strasse); GPS souřadnice: 50°02′58,6″ s. š., 14°22′02,6″ v. d..[10]
  4. Z protektorátu se do Anglie předávaly informace o přesunech nepřátelských sil, o výrobě pro válečné účely ale i informace o běžném životě v protektorátu.
  5. V průběhu roku 1941 vysílačky Sparta I a Sparta II odvysílaly 8230 šifovaných depeší, což odpovídá přibližně 530 hustě popsaným stranám strojopisu.[13] Na tehdejší úroveň šifrování to byl neuvěřitelný výkon.[13]
  6. Text pamětní desky byl poupraven tak, že zkratky byly vypsány celými slovy. Rovněž zalomení textu neodpovídá tomu, jak je uvedeno na pamětní desce, ale bylo vedeno snahou o jistou logiku textového sdělení. Originál textu je k dispozici na fotografii pamětní desky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k KODYDEK. Odznak odbojové skupiny Věrný pes [online]. [cit. 2016-03-16]. Četné Fotografie. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k MAREK, Jindřich. Barikáda z kaštanů: pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2005. 415 s. (Svět křídel; 73). Dostupné online. ISBN 80-86808-16-5 (váz.), ISBN 80-86808-15-7 (chyb.). Kapitola Věrný pes, s. 342, 392. Obsahuje bibliografii; ilustrace, mapy, portréty, plány, faksimile; 24 cm. 
  3. a b c d e f g h i j k PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (věcný rejstřík : Věrný pes - povstalecká skupina). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 191, 209, 417. 
  4. a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  5. a b ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jiří Pilmajer). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 300. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  6. a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jan Zachariáš; Adolf Vlásek; Alois Šimoníček; Alfréd Vít). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 298. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  7. a b c PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tři kontra gestapo. Praha: Albatros, 2003. 247 s. (Albatros Plus). ISBN 80-00-01245-6. S. 208, 209. Historická reportáž rekonstruuje činnost zpravodajské, sabotážní a diverzní skupiny Balabán, Mašín, Morávek; (Rok 1. vydání v ČR/SR: 1967). 
  8. PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 171. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  9. PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tři kontra gestapo. Praha: Albatros, 2003. 247 s. (Albatros Plus). ISBN 80-00-01245-6. S. 158. Historická reportáž rekonstruuje činnost zpravodajské, sabotážní a diverzní skupiny Balabán, Mašín, Morávek; (Rok 1. vydání v ČR/SR: 1967). 
  10. JIŘÍ, Padevět. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 508, 543, 392. 
  11. LUDVÍK, Karel. František Peltán - čtvrtý ze „Tří králů“ [online]. Kolín: Společnost Václava Morávka, 2012-12-04 [cit. 2014-05-30]. Dostupné online. 
  12. a b LENC, Zdeněk. Výlet do minulosti. Stodůlecký posel. Květen 2008. Dostupné online [cit. 2014-05-09]. 
  13. a b c LENC, Zdeněk; BAREŠ, Ivan. Reportéři ČT [online]. Praha: Česká televize, 2014-04-28 [cit. 2014-05-09]. Kapitola Pamětní deska z Akcízu. Dostupné online. 
  14. OPATRNÁ, Věra. Výlet do minulosti. Stodůlecký posel. Duben 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. 
  15. a b profesor, Dr., Ing. Vlastimil Blahák, plukovník gen. štábu [online]. www.zememeric.cz [cit. 2016-03-11]. Dostupné online. 
  16. a b c Pankrácká „sekyrárna“ – oddělení II A v policejní věznici gestapa v Praze na Pankráci (Rejstřík odsouzených k smrti na oddělení II A pankrácké věznice (5. 4. 1943 – 21. 4. 1945)) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. 
  17. a b c d Osobnosti v názvech ulic [online]. klub přátel starého Smíchova, 2008-11-14 [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. 
  18. Podnikatelská historie společnosti Walter [online]. [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. 
  19. a b ŠTRUPL, Vladimír; ŠTRUPL, Jan. Kenotaf Kamil Polívka [online]. Praha 8, Na Korábě 322/1, Libeň, hřbitov: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s. (vets.cz), 2006-01-01 [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. 
  20. a b KAREŠ, Josef; PORTEŠ, Jiří; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní desky Obětem 1. a 2. světové války [online]. Praha 5, Butovická 100/33, ve vestibulu budovy Sokola Jinonice: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s. (vets.cz), 2011-05-25 [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  21. a b c Vraždy zajatců u Právnické fakulty [online]. [cit. 2016-03-16]. Dostupné online. 
  22. a b c d e FIŠER, Marcel. Pamětní deska popraveným v květnovém povstání na Právnické fakultě UK v Praze (autor Jan Znoj) [online]. GPS souřadnice: 50°5'30.5736"N, 14°25'2.3664"E: www.socharstvi.info, 2005-05-16 [cit. 2016-03-16]. Bronzová pamětní deska z roku 1946. Dostupné online. 
  23. a b c d e ŠTRUPL, Vladimír. Praha 1, náměstí Curieových 901/7, napravo od vchodu do Právnické fakulty UK: 2005-05-16 [cit. 2016-03-16]. Dostupné online. 
  24. a b c d e f g BÁRTÍK, V. NA PAMĚŤ PŘÍŠTÍM GENERACÍM - Na čelní stěně budovy Právnické fakulty Náměstí Curieových čp. 901/7 Praha 1 Staré Město [online]. Pamětní desky v Praze, 2015-09-28 [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAREK, Jindřich. Barikáda z kaštanů: pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2005. 415 s. (Svět křídel; 73). Dostupné online. ISBN 80-86808-16-5 (váz.), ISBN 80-86808-15-7 (chyb.). Kapitola Věrný pes, s. 342. Obsahuje bibliografii; ilustrace, mapy, portréty, plány, faksimile; 24 cm. 
  • PAŘÍZEK, Ladislav Mikeš. A lid povstal. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1945. 188 s. Dostupné online. S. 342. [64] stran obrazových příloh; ilustrace, portréty, faksimile ; 22 cm. 

Související články[editovat | editovat zdroj]