Osvald Novák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osvald Novák
Jiná jména Oswald Novák[1]
Narození 29. července 1912
Konice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. července 1971 (ve věku 58 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Břevnovský hřbitov
Povolání kněz, děkan
Titul Msgre. prof. ThDr.
Nábož. vyznání Římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Msgre. prof. ThDr. Osvald Novák (29. července 1912, Konice4. července 1971, Praha) byl český římskokatolický kněz a děkan svatovítské kapituly.[2]

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Společný náhrobek

Pocházel z rodiny poštovního zaměstnance. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938 v Praze. V období okupace působil jako farář ve Vraném nad Vltavou. Jeho postoj k fašismu a začlenění do jinonické ilegální skupiny je popsáno dále v samostatné kapitole. V 50. letech dvacátého století byl vězněn ve Valdicích. Členem Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. Stal se kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a také jejím děkanem, zároveň byl duchovním správcem v kostele sv. Josefa na Náměstí Republiky v Praze a zástupcem kardinála Tomáška do roku 1971, kdy zemřel po krátké těžké nemoci v Nemocnici Na Františku. Byl pohřben na Břevnovském hřbitově.[2]

Jinonická ilegální skupina[editovat | editovat zdroj]

Jinonická ilegální odbojová skupina organizace Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) vznikla již v roce 1939. Jejími zakladateli byli: tehdejší přednosta a inspektor Finančního úřadu potravní daně, jehož jedna z kanceláří byla dislokována v jinonickém akcízu – velitel akcízu Karel Prokop (přezdívka "Strejda") a jeho syn Miroslav Prokop, toho času student obchodní školy, člen Skauta a Sokola.

Ostatní členové[editovat | editovat zdroj]

Jinonická ilegální skupina sestávala z následující osob: Josef Paur, Josef Hanyk, Stanislav Medřík, Antonín Springer, Alois Šimoníček, Alfréd Vít a farář Osvald Novák. Všichni dříve vyjmenovaní (kromě Karla Prokopa a Osvalda Nováka) zahynuli v KT Mauthausen.[3]

Farář Osvald Novák[editovat | editovat zdroj]

Jediný, kdo zůstal z jinonické odbojové skupiny neprozrazen byl farář Osvald Novák.[p 1] V kostelíku, který stával na Prokopské skále ukrývala jinonická odbojová skupina ve spolupráci s Osvaldem Novákem zbraně.[3] Kostelík byl po celý rok zavřený, jen o pouti zde byla sloužena mše. Ve zpovědnici a v sakristii byly ukrývány pušky, pistole a náboje.[4] Kromě součinnosti při skrývání zbraní poskytoval Osvald Novák odboji i čisté formuláře křestních listů a pravděpodobná čísla matriky.[1] (Falešná razítka si pak nechávali odbojáři dělat u firmy Červenka.)[1]

Na jinonickou ilegální skupinu později navázala skupina Věrný pes.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pramen[1] uvádí jeho jméno jako "Oswald Novák".

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tři kontra gestapo. Praha: Albatros, 2003. 247 s. (Albatros Plus). ISBN 80-00-01245-6. S. 208, 209. Historická reportáž rekonstruuje činnost zpravodajské, sabotážní a diverzní skupiny Balabán, Mašín, Morávek; (Rok 1. vydání v ČR/SR: 1967). 
  2. a b Osvald Novák (poř. číslo 937) [online]. Knihovna pražské metropolitní kapituly [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. 
  3. a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941-1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  4. PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 171. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 

Související články[editovat | editovat zdroj]