Trolejbusové tratě v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Toto je seznam a popis všech trolejbusových tratí, které existovaly v Praze mezi lety 1936 a 1972, a dále pak od roku 2017. Je řazený chronologicky podle data zahájení provozu.

Zkušební trať v ČKD[editovat | editovat zdroj]

Zkušební trať v areálu ČKD ve Vysočanech se stala první postavenou trolejbusovou tratí na území Prahy. Přesná poloha, délka a uspořádání již dnes není známa. Pouze se ví, že celá trať byla dvoustopá a na obou koncích měla vratné zařízení. První jízda se na této trati konala 24. dubna 1936 ve 13:30. První trolejbus jedoucí na této trati byl typu Praga TOT.

Trať Svatý Matěj – Střešovice[editovat | editovat zdroj]

Pomník první pražské trolejbusové trati v Šárecké ulici na Hanspaulce

Trať začínala jednostopou smyčkou u kostela svatého Matěje v Dejvicích a dále vedla ulicemi Šáreckou, Na Pískách, Starodejvickou a Na Ořechovce. Maximální stoupání na této trati bylo 8,47 % a provozní délka byla 3,628 km. Tato trať měla experimentální charakter. Její umístění bylo vybráno, protože splňovalo dané podmínky jako kopcovitý profil, optimální délka, kvalitní povrch komunikací, snadná dostupnost opravářské základny, přiměřené a rovnoměrné přepravní zatížení a možnost zavedení náhradní dopravy bez přenosu výpadku na ostatní síť. 29. května 1936 bylo pro tuto trať uděleno prozatímní užívací povolení, protože bylo potřeba vycvičit řidiče. 28. srpna téhož roku byl na této trati slavnostně zahájen provoz. Z důvodu vyšší přepravní poptávky v úseku Sv. Matěj – Bořislavka byl 14. února 1938 dán do provozu spojovací oblouk na Bořislavce. Když byl 26. března 1939 zaveden pravostranný provoz, musely se upravit vozy a vzdušné výhybky. Od 16. dubna 1942 byl úsek Bořislavka – Vozovna Střešovice pouze manipulační, určený pouze pro výjezd a zatahování vozů na trať, respektive z trati. Po roce 1940 byly uvažovány dvě možnosti prodloužení. Jedna byla po trase Sv. Matěj – Bubeneč a druhá Sv. Matěj – Bubeneč – Nádraží Střed.[1] Žádný z těchto návrhů však nebyl nikdy uskutečněn. Byla pouze postavena trať do garáží Dejvice.[2] Trať Svatý Matěj – Střešovice byla zcela izolována od ostatní sítě trolejbusů. Provoz na ní skončil spolu s linkou K neboli 51 v roce 1959. Po trase bývalé trati lze stále vidět některé zbytky původního trolejového vedení.[3]

Trať Smíchov – Santoška – Waltrova továrna[editovat | editovat zdroj]

Tato trať byla později přejmenována na Žitná – Smíchov – Jinonice a původně měla vést až od Jiráskova mostu. Proti tomu bylo ale Ředitelství pošt a telegrafů, proto bylo provozní povolení uděleno až 10. ledna 1938. Trať byla ale uvedena do provozu až o rok později – 1. října 1939. Celá trať byla dvoustopá, kromě smyčky u Anděla a na Malvazinkách, kde byl spojovací oblouk. Oproti tomu u Waltrovky byla jednoduchá smyčka. Průměrná délka trati byla 3,221 km a bylo na ni stoupání až 9,040 %. Na křižovatce Na Knížecí se na tuto trať napojovala dvoustopá manipulační trať pro vyjíždění ze smíchovské vozovny. V roce 1947 byla postavena druhá stopa u smyčky Anděl a trať také byla dále prodloužena ulicemi Vltavská, Svornosti, Zborovská a dále přes Jiráskův most ulicemi Resslova, Ječná do ulice Štěpánské. Trať tak dosáhla délky 5,2 km a získala nový název. V roce 1948 byla trať prodloužena od Waltrovky k jinonické sokolovně a byla tak prodloužena na délku 6,673 km. 31. března 1969 byl však provoz na úseku Waltrovka – Jinonice zrušen a od 31. května 1969 byl zrušen provoz v úseku Waltrovka – Vltavská. Zbývající úsek byl zrušen 16. října 1972.

Trať Svatý Štěpán – Václavské náměstí[editovat | editovat zdroj]

Tato trať byla v provozu od 14. prosince 1947 a sloužila jako bloková smyčka pro linky končící na Václavském náměstí. Trať měřila 1,233 km, byla jednosměrná a jednostopá s předjízdnou trolejí na Václavském náměstí. Provoz na ní byl ukončen 9. ledna 1967.

Trať Smíchov – Hřebenka[editovat | editovat zdroj]

Tato trať byla vybudována v roce 1948 a vedla ulicemi V Botanice (tam), Matoušova (zpět), Preslova, E. Peškové, Holečkova, Zapova a Švédská. Trať byla ukončena jednostopou smyčkou na křižovatce s ulicí Na Hřebenkách. Na tuto trať byla připojena trať Hřebenka – Stadion Jih. Do provozu byla tato trať dána při sokolském sletu 18. června 1948. Od 9. července téhož roku byl provoz na ni dočasně zastaven, ale od 1. října 1948 byl obnoven pravidelný provoz. Trať měřila 2,258 km. V letech 19571958 byla vybudována manipulační trať z Hřebenek do Košíř, která však nebyla připojena výhybkou. Provoz na trati ze Smíchova byl ukončen 16. října 1972.

Trať Hřebenka – Stadion Jih[editovat | editovat zdroj]

Tato trať byla pokračováním tratě Smíchov – Hřebenka. Délka této tratě byla 1,203 km se smyčkou o délce 249 m. Před první spartakiádou byla na této trati postavena druhá smyčka, která měřila 252 m. Provoz na této trati byl zahájen i ukončen ve stejný den, jako na trati Smíchov – Hřebenka.

Trať Karlovo náměstí – Zdravotní ústav – Průběžná[editovat | editovat zdroj]

První úsek této trati byl uveden do provozu 27. února 1949. Trať končila v zastávce Zdravotní ústav a vedla ulicemi Žitnou, Anglickou, náměstí Míru, Slezskou, Boleslavskou a Benešovskou. Za konečnou u zastávky Zdravotní ústav byl jednostopý vratný trojúhelník. Při obracení se muselo couvat do ulice U Zdravotního ústavu. Po několika týdnech byla trať prodloužena na křižovatku s Ruskou, kde byla zřízena jednostopá smyčka. Trať měřila 3,676 km. 1. září 1950 byla trať prodloužena Ruskou ulicí do ulice Pod Rapidem, kde končila jednostopou smyčkou a dosáhla konečné délky 4,875 km. V roce 1954 byla k této trati na křižovatce Ruské a Bělocerkevské připojena trať Zdravotní ústav – Vršovice – Vozovna Michle. 2. července 1956 byly na náměstí Míru zřízeny dvě smyčky. 4. září 1968 byl úsek Zdravotní ústav – Průběžná zrušen. 5. července 1972 byl zrušen úsek Orionka – Zdravotní ústav. Zbytek tratě byl zrušen 16. října 1972.

Trať Svatý Štěpán – Pankrác[editovat | editovat zdroj]

Tabule trolejbusové linky 55

Trať začínala na křižovatce ulic Štěpánské a Ječné a dále vedla ulicemi Lípovou, Kateřinskou, Benátskou, Vyšehradskou, Libušinou, po nábřeží K. Marxe, Podolskou, Sinkulovou, Na Dolinách, Lomnického a Na Pankráci a končila jednostopou smyčkou u nádraží ČSAD poblíž továrny Jawa. Do provozu byla dána 29. května 1949. Z důvodu zavedení posilové linky byla vybudována smyčka Děkanka, která vedla ulicemi Lomnického, Kischova a Dačického a do provozu byla dána 1. října 1954. V dalších letech byla trať beze změn a zrušena byla 9. ledna 1967.

Trať Jungmannovo náměstí – Karlovo náměstí[editovat | editovat zdroj]

Poprvé jely vozy po této trati 3. října 1949. Tato trať se napojovala na trať Žitná – Smíchov – Jinonice a Karlovo náměstí – Zdravotní ústav. Trať byla beze změn až do 5. září 1966, kdy byl zrušen úsek Žitná – Jungmannovo náměstí a zbytek tratě byl zrušen 16. října 1972.

Trať Vinohrady – Žižkov – Vysočany[editovat | editovat zdroj]

Trať začínala na křižovatce ulic Šumavské a Slezské a napojovala se na trať Karlovo náměstí – Zdravotní ústav a dále vedla ulicemi Šumavská, Třebízského, Polská, Ondříčkova, Lupáčova, Rokycanova, Roháčova, Zelenky-Hajského, Novovysočanská, Krejcárek, Klímova, Fučíkova, Nemocniční a U Vysočanského pivovaru. Délka trati byla 7,221 km. Na Ohradě byla postavena jednostopá smyčka pro obracení od Vysočan, později se zde dalo otáčet také od centra. Trať byla v provozu od 4. března 1951 v úseku Ohrada – Vysočany. Zbývající úsek byl kvůli nevyhovujícímu stavu komunikací otevřen až 8. června 1953. Trať fungovala beze změn až do 28. března 1966, kdy byla zrušena.

Trať Žižkov – Libeňská vozovna[editovat | editovat zdroj]

Tato manipulační trať byla dána do provozu 5. ledna 1952, kdy byla zprovozněna vozovna Libeň. Trať byla jednostopá a vedla ulicemi Pod Plynojemem a Švábky. Délka byla 1,226 km. Na Krejcárku bylo úrovňové křížení této tratě s elektrifikovanou tratí ČSD (1500 V ss), jakožto jediné v celé Praze. To zaniklo v souvislosti se zvýšením napájecího napětí na 3000 V ss na pražských spojkách. Na křižovatce ulic Pod Plynojemem – Novovysočanská se tato trolejbusová trať připojovala bez výhybek k trati Vinohrady – Žižkov – Vysočany. Trať byla v provozu spolu s vozovnou Libeň až do 21. srpna 1961, poté se tato vozovna spolu s oběma navazujícími tratěmi do Libně a Čakovic ocitla trolejově izolována od ostatní trolejbusové sítě. Železniční přejezd v ulici Pod Plynojemem (u dnešního mostu tramvajové tratě Ohrada – Palmovka) byl v souvislosti se stavbou železničního Nového spojení nahrazen novým silničním přemostěním jeho tratí na začátku 21. století.

Trať Švábky – Prosecká[editovat | editovat zdroj]

Tato manipulační trať byla postavena pro spojení vozovny Libeň a trati LibeňProsekČakovice. Vedla ulicemi Voctářova, Světová, třída Rudé armády a Prosecká, měřila 1,571 km a byla uvedena do provozu 24. srpna 1952. Trať byla v úseku v délce 770 m od vozovny ve Voctářově ulici zpočátku jednostopá, později dvoustopá, dále až k Prosecké ulici dvoustopá. Provoz vozovny Švábky i manipulační trati byl ukončen 9. července 1965 spolu s provozem trati Libeň – Prosek – Čakovice.

Trať Libeň – Prosek – Čakovice[editovat | editovat zdroj]

Tato trať byla dána do provozu dne 24. srpna 1952. Začínala jednostopou smyčkou kolem bloku domů určeného ulicemi Prosecká, Rudé armády, Hejtmánkova v návaznosti na manipulační trať Švábky – Prosecká. Dále vedla ulicemi Prosecká, Nad Krocínkou, Letňanská, Pražská, Gottwaldova a Čakovická (Stalinova) a měřila 6,132 km. Na trati byly zpočátku další dvě smyčky, z toho jedna v Čakovicích, druhá bloková v Letňanech (v ulicích Havlíčkova – Zápotockého – Komenského). Dne 21. září 1956 byl provoz v ulici Letňanská přeložen na novou komunikaci (729 m) a o den později byl zahájen provoz na nové smyčce U kříže vedené ulicemi Čtyřdomí, Srbova a Hejtmánkova. Přitom v ulici Srbova byla výstupní a v ulici Hejtmánkova nástupní zastávka. Původní smyčka zůstala také zachována. 9. července 1965 se v ulici Nad Krocínkou propadla vozovka a provoz byl dočasně přerušen; 29. listopadu 1965 bylo dočasné zastavení provozu označeno za trvalé, protože se s úplným zrušením tratě počítalo již v roce 1966. Toto byla jedna z tratí, která opouštěla tehdejší administrativní hranici hlavního města Prahy (na rozhraní tzv. Prosecké kolonie a Letňan). Druhá taková byla jen trať do Velké Chuchle.

V roce 2017 byla v části této trasy obnovena trolejbusová trať vizte níže – trať Kundratka Kelerka.

Trať Vinohrady – Žižkov ( – náměstí M. Gorkého)[editovat | editovat zdroj]

Trať byla dána do provozu 1. března 1953. Spojovala trať ve Slezské ulici s tratí v ulici Ondříčkově a vedla ulicemi Orlická a Bořivojova. Výhledově měla být prodloužena na Senovážné náměstí (tehdy nám. M. Gorkého), případně k Masarykovu nádraží (tehdy Praha střed). Zůstala však beze změn až do 28. března 1966, kdy byla zrušena. Délka trati byla 0,625 km.

Trať Dienzenhoferovy sady – Újezd[editovat | editovat zdroj]

Tato trať vedla ulicemi Zborovská, Petřínská a Plaská. Provoz byl zahájen 18. dubna 1954. Trať měřila 0,463 km a konečná smyčka měla 0,572 km. Dne 29. srpna 1967 byl zrušen její koncový úsek se smyčkou Újezd a o den později byla trať propojena novou manipulační spojkou ve Vodní ulici se smyčkou Petřínské sady (trať Smíchov – Hřebenka). Zbytek trati zůstal zachován až do ukončení trolejbusového provozu.

Trať Smíchov – Zbraslav[editovat | editovat zdroj]

Tato trať vedla ulicí V. Vančury a dále po nábřeží přes Malou Chuchli do Velké Chuchle. Délka byla 6,709 km a trať byla v celé své délce dvoustopá. Ve Velké Chuchli byla zřízena jednostopá smyčka. Trať měla vést až do Zbraslavi, ale nikdy nebyla dostavěna. O tomto úmyslu svědčilo asi 100 m kusého dvoustopého vedení, které pokračovalo po hlavní silnici směrem na Zbraslav. Do smyčky na okraji Velké Chuchle vedla odbočka se vzdušnými výhybkami. Chuchelská trať vedle trati do Čakovic byla druhá, která tehdy opouštěla administrativní hranici hlavního města Prahy. Do provozu byla trať dána 18. dubna 1954. Provoz byl prozatímně zastaven od 3. ledna 1960 z důvodu výstavby silnice I/4, ale již brzy byla zrušena. Stalo se tak 1. ledna 1962.

Trať Zdravotní ústav – Vršovice – Vozovna Michle[editovat | editovat zdroj]

Tabule trolejbusové linky 54

Také tato trať nebyla oproti svému původnímu projektu dostavěna. Měla vést až do Záběhlic. Trať vedla ulicemi Bělocerkevská, U Vršovického hřbitova a dále odbočovala do ulice Nad Vrbovkou. V ulici U Vršovického hřbitova bylo největší stoupání v celé pražské trolejbusové síti – 12,3 % v délce 17 m. Délka tratě byla 1,644 km a provoz byl zahájen 2. dubna 1955. Vozovna Michle, ke které vedla, byla jediná vybudovaná speciálně pro trolejbusy. Část tratě Bělocerkevská – Vozovna Michle byla zrušena 30. června 1968 a provoz na zbytku byl zrušen 5. července 1972.

Trať Svatý Matěj – Bubeneč – Nádraží Střed[editovat | editovat zdroj]

Tato trať byla navržena v roce 1951. Podle návrhu měla vést po trse Sv. Matěj – Na Štáhlavce – náměstí Na Santince – A. A. Ždanova – Rooseveltova – Krupkovo náměstí – Wolkerova – Korunovační – Letenský tunelŠvermův most – Revoluční – V Celnici – Nádraží Střed. Letenský tunel byl již od svého vybudování opatřen drátěnými převěsy a závěsy pro trolejové vedení. Závěsy byly později odstraněny a převěsy byly svého času využívány k zavěšení těles přídavného zářivkového osvětlení. Vše bylo odstraněno při poslední rekonstrukci tunelu. Byl stanoven i termín zprovoznění trati na 1. července 1954. V únoru 1953 byl postaven úsek Sv. Matěj – Zelená, který měřil 1,426 km. Zbytek tratě nebyl však nikdy postaven a 1. července 1959 bylo od záměru stavby trati upuštěno.

Trať Koulova – Garáže Dejvice[editovat | editovat zdroj]

Tato trať navazovala na trať Sv. Matěj – Zelená a měřila 0,385 km. Provoz na této manipulační trati byl zahájen 20. dubna 1955 a zrušen 1. července 1959. Zajímavé je, že o zrušení trati bylo rozhodnuto již v roce 1954, tedy ještě před zahájením provozu.

Trať Hřebenka – Dílny Košíře[editovat | editovat zdroj]

Tato manipulační trať byla využívána pro dopravu vozů do stanice Těžké údržby trolejbus v Košířích. Měřila 1,298 km a vedla ulicí Na Hřebenkách, kde byla jednostopá, a dále ulicemi Pobělohorská a Plzeňská, kde byla trať dvoustopá. 17. listopadu 1958 byla trať uvedena do provozu. V provozu byla tato trať až do konce provozu trolejbusů v Praze 16. října 1972.

Trať Kundratka – Kelerka[editovat | editovat zdroj]

Trolejbusová trať v Prosecké ulici

Testovací, přibližně jeden kilometr dlouhá trať pro parciální trolejbus byla postavena v roce 2017 v Prosecké ulici. Počátkem října toho roku se na ní uskutečnily první testovací jízdy se zapůjčeným trolejbusem SOR TNB 12 („AcuMario“).[4] Dne 15. října 2017, tedy 45 let od ukončení trolejbusové dopravy v Praze, byl na ní zahájen zkušební provoz. Ten probíhal zprvu bez cestujících, později byl parciální trolejbus SOR TNB 12 dán do užívání veřejnosti během tzv. prezentačních jízd, kdy byl vypraven na linku symbolického čísla 58 vedenou z Palmovky ke stanici metra Letňany.[5] Většinu trasy je vůz napájen z baterií, ale při jízdě do stoupání Prosecké ulice se plně využívá elektrického pohonu zásobeného energií přímo z troleje. Akumulátory se částečně dobíjejí při brzdění, hlavně ale během pauzy mezi jednotlivými spoji na Palmovce, kde byla vybudována krátká nabíjecí stopa. Z konečné Želivského sem přesunuta tzv. dobudka – zařízení vybavené galvanickým oddělovačem, které odebírá proud z troleje přilehlé tramvajové trati v ulici Na Žertvách.[6] V květnu 2018 byl vůz SOR TNB 12 vystřídán trolejbusem Škoda 30Tr SOR.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Trolejbusy v Praze - Nedokončená trať Dejvice - Bubeneč - Nádraží Střed. www.trolejbusyvpraze.net [online]. [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. 
  2. Trolejbusy v Praze - Zrušená trať Svatý Matěj-Dejvice. www.trolejbusyvpraze.net [online]. [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. 
  3. Trolejbusy v Praze - Zrušená trať Střešovice-Svatý Matěj. www.trolejbusyvpraze.net [online]. [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. 
  4. V Praze vyjel po 45 letech trolejbus. Československý Dopravák. Dostupné online [cit. 2017-10-12]. 
  5. Do metropole se po 45 letech vrátily trolejbusy. Zatím mezi Palmovku a Letňany [online]. Prazsky.denik.cz, 2017-10-15 [cit. 2017-10-16]. Dostupné online. 
  6. ŠAFHAUSER, Roman. Pražský „trolejbus“ začal brázdit ulicemi, zatím s nápisem Brno [online]. Idnes.cz, 2017-10-10 [cit. 2017-10-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FOJTÍK, Pavel. Encyklopedie pražské MHD, Díl 1. – Historie a současnost, Svazek Trolejbusy. 1. vyd. Praha: Dopravní podnik hlavního města Prahy, 2014. 78 s. 
  • ARAZIM, Jan. Trolejbusy a trolejbusové tratě, I. Díl/pravý břeh Vltavy. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2014. ISBN 978-80-7432-446-8. 
  • ARAZIM, Jan. Trolejbusy a trolejbusové tratě, II. Díl/levý břeh Vltavy. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2015. ISBN 978-80-7432-635-6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]