Přeskočit na obsah

Třebechovický betlém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přeprava Třebechovického betlému do náhradních prostor dne 26. září 2011

Třebechovický betlém (známý též pod názvem Proboštův betlém),[1] je celodřevěný mechanický betlém, který je dílem Josefa Probošta (1849–1926), Josefa Kapuciána (1841–1908) a Josefa Frimla (1861–1946). V roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku.[2] Je zcela unikátní z hlediska výtvarného a etnografického, ale i technického.[3] Výjimečný je i díky kvalitní estetice, která nebyla na rozdíl od většiny ostatních pohyblivých betlémů potlačena právě kvůli pohyblivosti.[3]

Vlastníkem betlému je město Třebechovice pod Orebem a je umístěn v Třebechovickém muzeu betlémů. Muzeum je od 2. května 2011 do poloviny roku 2013 uzavřeno z důvodu výstavby nové budovy.[4]

Vznik

S vyřezáváním betlému začal Probošt už v roce 1882.[5] V té době se rozhodl s pomocí svých přátel vytvořit jesličky jako dárek pro svou ženu. Té je daroval v roce 1885. Poté se jesličky rozhodl rozšířit na celý betlém.[6] Údajně si měl objednat nářadí až z Vídně.[7] O první rady s výstavbou betlému se obrátil k místnímu řezbáři Janu Krištofovi.[1] Chtěl vytvořit betlém, který „bude největší a nejkrásnější na světě, takže se na něj určitě přijede podívat z Vídně sám císař pán.“[8] Později ke spolupráci přizval řezbáře Josefa Kapuciána, který se zestárlý a takřka hluchý vrátil z cest po světě. Probošt mu nabídl stavu a ubytování za spolupráci na betlému. Kapucián nabídku přijal a ujal se vyřezávání figurek.[9] Sám Probošt vytvořil jen několik postaviček, podílel se hlavně na scénografii,[6] tvorbě krajiny, architektuře, konstrukčním problémům a organizaci práce.[10] Vyřezávání probíhalo v kůlně u Proboštů.[5] Po dokončení biblické části betlému dostal Probošt výčitky svědomí, že se nevěnuje hospodářství a práci na čas přerušil.[10] Pak ale dostal nápad ztvárnit v betlému i obyčejný život třebechovických obyvatel a tvorbě zcela propadl.[10]

Betlém a jeho tvůrci se přesunuli do světnice po nájemnících. Zde se scházeli tzv. „betlémáci“, mezi které kromě Probošta s Kapuciánem patřili písmák Jan Kupka, švec Odónek Černý, sedlák Hejcman, cestář Matouš z Boru, truhlář Jan Podstata, Zvoníček od kapličky, bednář Brouček, tkadlec Karel Zelený, řezník Antonín Kolenec a mladý železničář Jan Sedláček z Bědovic.[7] Ti přicházeli také s nápady na nové figurky.[5] Pomáhali rovněž s vyhledáváním předloh v knihách o antickém umění, v tehdejších pohlednicích, které reprodukovaly renesanční sochařská díla.[5] Inspirovali se i v rytinách ilustrované české bible od Karla Bellmanna z roku 1864.[7] Ve městě se řezbářům dostalo posměchu, ale i podpory. Například Proboštův bratr Karel (1851–1900)[7], jenž pracoval jako tajemník purkmistrovského úřadu v Třebechovicích, přicházel za oběma Josefy s řadou nápadů na nové figurky.[11] Na uvedení betlému do pohybu se podílel sekerník Josef Friml. Třebechovický betlém navázal na tradici tzv. postních betlémů, zobrazuje totiž i celou scénu Utrpení Páně,[12] včetně snětí Ježíše z kříže.[13] Po Kapuciánově smrti v roce 1908 přibylo již jen několik postaviček.[14] Během první světové války Probošt spolu s mladým betlémářem Janem Sedláčkem betlém drobně přestavoval, doplňoval o kulisy, vylepšoval pohyblivý mechanismus[14] a vyměňoval figurky za povedenější.[10] Údajně měl být k betlému pro větší efekt připojen ještě flašinet hrající koledy, ale nedochoval se.[15] Občas přišel betlémáře navštívit i nějaký platící návštěvník, ovšem darované peníze většinou Probošt propil.[14]

Poprvé byl betlém vystaven ještě za Proboštova života v roce 1906 na výstavě Zemské jednoty řemeslnické v Chrasti u Chrudimi. Zde se mu dostalo uznání, když získal diplom a zlatou medaili „Práci a pokroku“,[14] avšak žádné finanční podpory, kterou Probošt nutně potřeboval.[16] Po vzoru podkrkonošských betlémářů Probošt uvažoval, že by své dílo umístil na valník či podvozek[16] a vydal by se s ním na cesty po poutích, jarmarcích a výstavách.[17] Ze vstupného chtěl hradit alespoň část ztrát, které vznikly během tvorby betléma na Proboštově hospodářství.[17] V roce 1914 byl betlém vystaven v Chocni.[18]

Změna majitele

Po smrti Probošta rodina vyhodila betlém do staré kůlny.[19] Na počátku 30. let se rozhodla Proboštova dcera Anna s manželem Josefem Moravcem otcovo dílo prodat.[17] O koupi betlému se začali zajímat kočovní loutkoherci,[14] několik pražských obchodníků, Tomáš Baťa pro své Muzeum práce (kvůli ševcovské dílně) či městský kronikář Vilém Koleš pro městské muzeum.[17] Podle dvou dopisů uložených v Moravském zemském muzeu v Brně z roku 1928 chtělo koupit betlém také etnografické oddělení brněnského muzea, a to za 60 000 korun.[20] Prodej zprostředkovával zednický a tesařský mistr Emil Spáčil z Třebechovic, avšak pravděpodobně kvůli vysoké ceně k prodeji nedošlo.[20] Poté, co jej odmítla odkoupit církev (jak místní představitelé katolické církve, tak správa diecéze v Hradci Královém)[14], zprostředkoval 13. července 1934 prodej betlému mladý učitel češtiny František Skřivan (1893–1968).[17] Ten se o betlému dozvěděl od svých žáků, kteří si pod lavicemi v hodinách hráli s krásně vyřezanými postavičkami.[14] Spolu se svými přáteli se rozhodl Proboštův betlém zachránit.[21]

Pro Československou církev husitskou jej koupil majitel továrny na kožené zboží v Třebechovicích Jaroslav Burdych (1892–1957) za 15 225 korun,[17] což v té době byla cena malého rodinného domku.[22] Smlouva o tom, že byl zakoupen pro církev se nedochovala, zůstal pouze výpis z kupní smlouvy o zakoupení betlému včetně řezbářského modelu Orebu a Potštýna.[17] Nejprve se Proboštův výtvor za pomoci členů československé církve přesunul do garáže Dotřelova mlýna.[17] Betlém složený v bednách dal znovu dohromady Jan Sedláček,[23] s čištěním pomáhali i Skřivanovi žáci.[22] Skřivan pomocí chemických prostředků zbavil betlém červotoče v laboratoři místní Vitouškovy koželužny.[20] V roce 1935 pořídil také malý elektrický motorek, který betlém pohání dosud.[22] Skřivan u svého rodinného domu na Hradecké třídě pro betlém postavil přístřešek, kde betlém ukazoval návštěvníkům.[24] Betlém umístil na dřevěný podvozek s železným rámem s pneumatikami.[22] Cílem cest mělo být podle zápisu v třebechovické kronice Československé církve husitské zajištění financí pro výstavbu jejich kostela na vrchu Oreb, kde měl být poté Proboštův betlém trvale umístěn, ovšem z tohoto záměru sešlo.[20]

Výstavy a druhá světová válka

V roce 1934 s ním navštívil Kostelec nad Orlicí a Pardubice,[20] o rok později výstavní síň Myslbeka v Praze, v roce 1936 Brno a Dvůr Králové nad Labem.[20] Rok nato sklidil obdiv v Bratislavě, kde také vyhrál medaili,[20] Piešťanech a Hlohovci.[16] Roku 1937 získal betlém na Výstavě Slovácka v Uherském Hradišti zlatou medaili.[25] V roce 1938 byl ke zhlédnutí na Východoslovenské výstavě v Košicích.[25] Naopak se neúčastnil výstav jesliček, které se pořádaly ve 30. letech v sudetských oblastech i v československém vnitrozemí.[26] Podle zápisu Antonína Dědourka ve Školním měsíčním zpravodaji z roku 1937 vznikl téhož roku Kroužek přátel Proboštova betlému, které si vzalo za cíl vybudovat důstojný prostor pro betlém v blízkosti posledního odpočinku jeho tvůrců.[20] Další putování po výstavách ukončil začátek druhé světové války.[16] Během ní byl ukryt ve zděné části Dotřelova mlýna na břehu Dědiny,[22] odtud byl kvůli bezpečnosti přesunut do staré pivovarské lednice pod Orebem.[20] Podle archivních dokumentů si Skřivan s Burdychem podali u města žádost o koupi pozemku na Orebu v těsné blízkosti hřbitova, kde chtěli postavit jednopodlažní budovu pro betlém.[20] Stavba měla být pravděpodobně i muzeem města.[27] Odpověď na tuto žádost nebyla nalezena a projekt nebyl realizován. Dokumentace projektu s názvem Pavilon pro třebechovický Proboštův betlém byla nalezena v roce 2001.[20] Dokumentaci v měřítku 1:100 vypracoval královehradecký architekt Josef Novák.[20] V roce 1949 Burdychovým komunisté zabavili majetek a Třebechovický betlém se stal majetkem státu.[27] Roku 1951 si Proboštovo dílo oficiálně převzala Národní kulturní komise a svěřila jej do péče zdejšího národního výboru.[27] Betlém až do poloviny 60. let zůstal v kůlně u Skřivanových.[23] Předseda městského národního výboru a zdejší komunistické strany Jan Vokoun se zasazoval o likvidaci betlému jako „produktu náboženského tmářství“.[23] Vokounovu žádost o likvidaci (spálení)[28] betlému však úředníci ministerstva kultury zamítli.[27]

Po roce 1965

V roce 1965 docházelo k postupnému politickému uvolnění, o betlém se začali zajímat novináři. František Skřivan se zasadil o zapsání třebechovické chlouby na seznam kulturních památek.[23] Dokonce o něm vznikl televizní dokument,[23] který byl poprvé vysílán o Vánocích 1965.[25] O betlém se v té době začali zajímat i v zahraničí.[22] Před výstavou v Montrealu vznikl další dokument s názvem Probošt pro Montreal pod vedením režiséra Jindřicha Fajrajzla.[27] Na světové výstavě v Montrealu (1967) reprezentoval lidové umění z přelomu 19. a 20. století.[22] Zde se na něj přišlo podívat přes osm milionů návštěvníků.[29] Do Montrealu putoval nerozebraný v pevné hermeticky uzavřené uvnitř oplechované bedně o rozměrech 7,55×3,55×3,44 metru za asistence odborníků z národního podniku Československé hudební nástroje. Bedna zabránila zvlhnutí na moři i jeho poškození při přesunech.[26] Kvůli výšce bedny, která přesáhla profil železničních tratí, byl přepravován Proboštův výtvor ve speciálním vozidle po silnicích. V sobotu 14. ledna 1967 naložily dva autojeřáby sedm tun vážící náklad na vůz, který jej dopravil do děčínského přístavu,[27] odkud putoval po Labi na říční lodi do Hamburku, kde jej přeložili na zámořskou loď.[26] Na světové výstavě stál vedle loutek Jiřího Trnky.[26] V Montrealu neznámý pachatel ukradl figurku slona z průvodu Tří králů.[24] Na zpáteční cestě byl ještě vystaven v Bruselském pavilonu v Praze.[30] Z Prahy putoval již bez bedny zakrytý plachtou na vlastním podvozku taženém traktorem.[30] Do konce Skřivanova života byl zdoben na Vánoce voňavým chvojím.[31] V roce 1968 byl představen v holandském miniaturním městečku Madurodam v Haagu, poté byl restaurován akademických sochařem Františkem Bartošem. Před odjezdem na výstavě Ideal Home v Londýně (březen 1970) jej mohli návštěvníci vidět na druhém nádvoří Pražského hradu v Plečnikově síni.[30]

Po úspěších na světových výstavách do Československa přicházely žádosti k zapůjčení pro výstavy od zahraničních podnikatelů a kulturních institucí.[24] Vrátil se zpět do přístřešku, který vybudoval František Skřivan. Ten byl shledán nevyhovujícím a proto začala svépomocná výstavba budovy, kam se na Vánoce 1972 přestěhoval.[24] Od té doby spadá do sbírky Třebechovického muzea betlémů.[31] V roce 1975 jej Karel Němec zakonzervoval.[28] Po Sametové revoluci byla na něj vydání žádost o vydání do osobního vlastnictví, soudy všech instancí rozhodly o jeho ponechání v majetku města.[30]

Oprava

Povětrnostní vlivy, výkyvy teplot, vlhkost vzduchu i cesta po moři i silnicích se na betlému podepsaly. Po jeho návratu ze zahraničí bylo rozhodnuto o restauraci, která byla svěřena akademickému sochaři Františku Bartošovi z Hradce Králové. Ten nahradil ukradenou figurku slona, ovšem řezbářský styl není přizpůsoben té původní. Dřevo bylo napuštěno blíže neurčenou konzervační látkou a nežádoucně ztmavlo, avšak podle některých znalců je od té doby barevně zajímavější.[30] Navíc figurky nebyly lepeny vhodnými lepícími materiály, ale celé díly i detaily byly sbíjeny různě velkými hřebíky. Například i poškozenou nohu kozla „podpírá“ 40milimetrový kovový vrut. Několik postaviček bylo sňato z kostry betlému a po zpětné montáži se již nepohybují.[24] V roce 1972 byl betlém přemístěn do haly památníku. Zdejší ředitelka Marie Vaclíková nechala fotograficky i odborně zdokumentovat betlém, a to jak mechanismus, tak figurky.[24] V roce 1974 proběhla další rekonstrukce, byly postupně napraveny chyby a škody z předchozích prací. Znovu došlo k rozebrání, ale až na postavičky, které se přímo zapojují do pohybového mechanismu. Po opětovném vyčištění byly, tam kde to šlo, natlučené hřebíky. Opravu prodělal i poškozený kozel. O konzervaci vznikl kolaudační protokol. Od roku 1974 každoročně na konci listopadu probíhá důkladná prohlídka, očista od prachu a mazání mechanismu, které brání mechanickému opotřebení pohybového ústrojí. Od zimy 1972, kdy začala přesná evidence návštěvnosti, do roku 1986 prošly před betlémem 2 miliony diváků, z nichž téměř jedna pětina byli cizinci.[32] Dne 16. června 1999 byl výnosem ministerstva kultury prohlášen za národní kulturní památku.[2]

Figurky

Dohromady betlém obsahuje přes 2 000 součástí (inventárně 2033 kusů)[33], z toho je 351 figurek.[33] 180 z nich se nepohybuje, 150 se pohybuje na pásech a 51 figurek vykonává pohyby připomínající lidské.[33] Krajinu tvoří sedm teras a jedna malá teráska[31], ty zaplňují postavičky představující domorodé obyvatele Čech i biblické postavy.[23] Jsou vyřezány z lipového dřeva, údajně jen tři pocházejí z dřeva hruškového.[3] Figurky nejsou na rozdíl od většiny beltémů polychromované, čímž autoři chtěli zdůraznit jednotu materiálů.[11] Postavičky jsou zhruba 10–20 cm vysoké.[33] V dolní části betlému se nacházejí figurky místních řemeslníků, kteří se v nich poznávali.[21] Třebechovický betlém v sobě spojuje vánoční a pašijový betlém[p 1] a zároveň biblické příběhy i postavy z reálného života malého města na přelomu 19. a 20. století.[11] Pro mnoho reálných postav sloužili jako předobraz lidé z Pitrovy ulice, kteří chodili betlém obdivovat již při jeho vzniku.[23] Mezi postavičkami najdeme i Probošta jako truhláře a Kapuciána jako rozvážného starce.[11] Celkově betlém obsahuje 1531 stromů, skal, staveb, strojů, hudebních nástrojů, zvířat.[33] Tyto věci jsou z buku, jasanu a výjimečně i z třešňového dřeva.[28]

Dva světy (světský a biblický) symbolizují i dva řezbářské styly. Biblické postavy, při jejichž tvorbě čerpali autoři ze sochařských výtvorů v kostelech či z mladších a starších rytinových reprodukcí v Bibli, nosí splývavá roucha a jejich gesta připomínají neosobní nazarenský styl.[34] Podle pamětníků však i obličeje některých biblických postav připomínají třebechovické obyvatele.[35] Hlavy apoštolů a některých pastýřů jsou ušlechtile antikizující s pěstěnými kadeřemi.[34] Druhým je styl vyobrazení třebechovických občanů.[36] Je možné uvažovat i o třetím stylu, kterým je Proboštova naivní kresba, která se liší od Kapuciánova popisného realismu.[35] Možná se však v některých případech jedná i řezby Viléma Krištofa.[36] Proboštovy postavičky trpí disproporcemi (mají velkou hlavu a krátké nohy) a jsou propracovány jen na straně diváka, druhá strana prošla opracováním jen velmi zhruba. Mezi Proboštovy postavičky patří především chalupníci přinášející dary. Podle jiného pamětníka i některé Proboštovy figurky Kapucián opravoval.[35] Proboštovy figurky jsou většinou umístěny dále od diváka.[37] V oblečení postav jsou nesrovnalosti. Strážci Herodesova paláce sice mají „turecké“ kalhoty, avšak jejich čepice se podobají c. k. vojenským čepicím, které Probošt za 12 let vojny dobře poznal.[38]

Na rozdíl například od betlémů na Králicku tu není zobrazeno příliš druhů zvěře, chybí hlavně ty exotické. Ze stromů jsou zastoupeny pouze lípy a zimní dub, nejsou tu žádné palmy či akáty.[35] Nelze zjistit, jestli současná podoba betlému je stejná jako ta za Probošta, protože betlém ležel několik let po jeho smrti částečně rozebraný v bednách v kůlně.[36] Některé děje se časově prolínají a některé sousední děje na sebe nenavazují.[36]

Světská část

V popředí uprostřed před betlémem stojí pohyblivé postavičky chlapce a dívky, které mají v rukou cínové misky. Ty mají návštěvníky taktně upozornit na zaplacení vstupného.[35]

Na první spodní terase se na levém okraji nachází chalupnická světnice, kde mistr švec Kava flokuje na verpánku podešve, podle Zemanové (2004) se však může jednat také o Odónka Černého nebo Jana Halounka z náměstí.[39] Tovaryš pryskyřicí protahuje dratev a učedník leští hotovou holínku.[23] Vzadu v koutě sedí u pece na lavici žena, která spřádá koudel na kolovrátku. Vedle stojí otevřená síň selského stavení se starodávnou pecí na chleba. Tady muž míchá s kopistem těsto na chléb v díži a máslo stlouká selka, kterou vyřezali podle Proboštovy sousedky Aninky Černé.[40] Následují při práci zachycení bednář mistr Kudláček[40] a kolář Jan Vokoun, který zpodobnění dostal za odměnu za vyřezávání článků dřevěných řetězců podle šablon na pásové pile.[41] Postava koláře se pohybuje pomocí táhla vedeného nohou, jež hýbe pravou rukou, ve které drží sekeru a opracovává kolo.[42] Opodál dva svalnatí kováři, bratři Štorkové, bijí do kovadliny.[39] Na každé straně přízemí stojí jeden model tehdejších prvních parních strojů, které pracovaly v místních koželužnách. S velkou pravděpodobností jde o jediné parní stroje stojící v betlémech.[35] Pravděpodobně oba parní stroje zhotovili řezbáři Čistečtí, avšak k toomuto tvrzení neexistují důkazy.[38] I podle těchto parních strojů je patrné, že si tvůrci dali záležet, aby v jejich díle bylo vidět vše nové a zajímavé z Třebechovic.[31] Vedle levého parního stroje se odehrává první biblický výjev – Zvěstování Panny Marie. Modlící se Panna Marie se setkává s archandělem Gabrielem, který jí zvěstuje Ježíšovo narození.[33] Následuje scéna Navštívení Panny Marie, kde si Marie s Alžbětou (matkou Jana Křtitele) v zádveří Zachariášova domu sdělují, že jsou těhotné.[33][12] Na pravé straně pracuje druhý parní stroj. Opodál na soustruhu vykonává svou profesi soustružník. Vedle pod honosnými paláci v podzemí se nachází důlní sluj a těžební jáma, ve které pracují horníci.[35]

Na druhé terase u levého kraje stojí u ponku truhlář. O jeho předobrazu se vedou spory, může se jednat o Jana Podstatu,[39] u kterého se Probošt vyučil,[21] či o Kapuciánovu postavičku Probošta, Proboštův autoportrét nebo tu stojí mistr Krištof.[39] Dle zkoumání Proboštových portrétů Vladimír Vaclík soudil, že jde o Probošta.[31] Vedle hraje místní devítičlenná kapela, která se skládá ze sedmi hráčů na dechové nástroje,[43] basisty a kapelníka Václava Jaroměřského (1857–1900).[39] Podle betlémářské tradice muzikanti oznamují a svou hrou oslavují událost Narození Páně.[39] Kapela tak nahrazuje andělský chór, který najdeme v některých betlémech z 19. století na Svitavsku.[39] Ze skladby nástrojů lze soudit, že se jedná o hudbu vojenských vysloužilců. Okolo veze muž otep dřeva na dvoukoláku. Vedle dva tesaři, které vyřezal Josef Kapucián, opracovávají kládu. Na pravé straně tká poslední tkadlec v Třebechovicích Karel Zelený u ručního stavu.[23] Dále napravo dva muži řežou pilou strom a další muž jiný kmen rozsekává.

I třetí levou terasu tvoří figurky zpodobňující místní řemeslníky a velký počet darovníků putujících do Betléma, kteří jsou umístěni na pohyblivých pásech. Na okraji je čtyřčlenné stádo ovcí, nad nimiž se trkají na lávce dva kozli. Od nich oddělen skálou pracuje nožíř u brusu. Následuje chalupnice s hrnkem mléka, kousek dál veze kolomazník soudek kolomazi na trh. Podle Zemanové (2004) se však jedná o soudek vína či piva, což má připomínat večeři Páně.[39] Dva provazníci splétají dlouhé lano. Vedle zvědové Jozue a Káléb nesou velký hrozen vína zavěšený na sochoru. Réva vinná symbolizuje úrodnost země zaslíbené nebo Kristovu krve.[39] Okolo prochází muž nesoucí košík jablek (symbol – plody stromu života),[44] darovník s husou v nůši a další muž s kloboukem a holí. Syn obchodníka na náměstí Pepík Kánský posloužil jako předobraz mládence s vánočkou v podpaží.[45] Darovník s vánočkou je nedílnou součástí většiny betlémů. Vánočka symbolizuje univerzální eucharistický dar,[39] jako obilný výrobek též symbolizuje Kristovo tělo (tedy eucharistický pokrm podobně jako hostie).[39] Toto pečivo rovněž tvarem připomíná zavinutého Ježíška či obilný klas.[39] Mezi nejzdařilejší figurky darovníků patří babička vedoucí kozla na provázku. Tuto postavičku vyřezali podle Ančky Baršové zvané Barška, která takto každý den vodila své zvíře od města k Libranticím.[39] Místní blázen Janek putuje také k betlému v širokém klobouku.[39] Pro postavičku řezníka posloužil Antonín Kolenec.[40] Na pravé straně těsně u stavení pracuje Josef, kterému pomáhá Ježíš, jenž nese náruč dřeva modlící se Panně Marii.[12] I na pravé straně se nacházejí skupiny darovníků, mezi nimiž svým zpracováním vynikají muž nesoucí za krkem ovci[46] a žena nesoucí vánočku v krosně.[31] Dva lesníci, bratři Zábranští, nesou ulovenou srnku.[31] Mlynářský chasník Arnošt Štěpánek zvaný Eňa nese na rameni pytel.[40] Na pravém okraji je zobrazen dvanáctiletýletý Ježíš v chrámu.

Biblická část

Ve středu třetí terasy je vyobrazena scéna Narození Páně. Pod dvěma košatými lípami stojí jednoduché roubené stavení. To nepřipomíná ani jeskyni ani bortící se skálu (symbol rozpadu Starého zákona a vzniku Nového), jak je poměrně časté v betlémech.[44] Uprostřed stojí jesličky s Ježíškem, které kolébá svatý Josef, tomu přihlíží klečící Panna Marie.[31] Na pozadí roubenky se pohybuje anděl. V blízkosti se pokorně klaní sedm pastýřů,[23] z nichž někteří opatrně nahlížejí do jesliček.[31] U žlabu žvýkají vůl a osel.[47] Vzhledem k datu vzniku betléma (přelom 19. a 20. století) je nezvyklé, že jesličky kolébá muž – svatý Josef.[28] Z vikýře nad Josefem vykukuje kukačka, která symbolizuje lidovou pověru.[35] Tvůrci Třebechovického betlému se inspirovali mechanickým betlémem Longina Vittiga ve Vambeřicích.[35] Jesličky byly při původním rohovém stavění betlému umístěny nad zdobným obloukem středového dílu.[44]

Na levém kraji čtvrtého podlaží kvete další lípa, na které sedí Ludva Fabián, který chodil k Proboštům krást hrušky.[45] Ten je tu zobrazen ještě jednou o patro výš. Jednou jej vyřezal Kapucián a podruhé pravděpodobně Probošt.[39] Pod ní se odehrává biblická scéna Zvěstování pastýřům. Pastýř přiložil roh k ústům a troubí, vedle na zemi odpočívá další ovčák a u něj leží ovčácký pes, který značí víru a oddanost křesťanství.[46] Napravo od nich se pase stádo ovcí a kozlík. Beran v čele stáda symbolizuje podle Nového zákona Krista (ve starověku se většinou používal jako obětní zvíře) jako hlavu církve s věřícími.[46] Následuje další troubící pastýř. Opodál najdeme bohatší darovníky, především sedláky, kteří vezou dary na bryčkách taženými koňmi.[31] Jeden z povozů má jako náklad dva pytle a druhý dvě vánočky. Jedním ze sedláků je i mlynář Dotřel, který má na hlavě velký klobouk, jenž prý zcela záměrně připomíná pokrývku hlavy blázna Janka.[36] Pravou stranu tvoří průvod Tří králů, který je nezvykle uložen poměrně daleko od jesliček, obvykle bývá situován již do betlémské stáje či do její bezprostřední blízkosti. V Třebechovickém betlému se však řadí až na konec řady dárců.[38] Tříkrálový průvod kromě samotných králů tvoří dvořané, kteří nesou královské dary monarchů z východu (zlato, kadidlo, myrhu),[45] jednohrbý a dvouhrbý velbloud a slon. Jedná se pouze o repliku, originál byl odcizen v Montrealu.[24] I zde se průvod pohybuje pomocí pásů. Původní figurky Tří králů vytvořil Probošt. Ovšem tyto třiceticentimetrové figurky vyřezané podle soch v kostele svatého Ondřeje byly nahrazeny menšími figurkami od Kapuciána.[44]

Na páté až sedmé terase se v jednotlivých architektonicky zdobných výklencích odehrávají scény z Ježíšova života[44] Zasvěcení v chrámu, Vraždění neviňátek, Útěk do Egypta, Ježíš v zahradě Getsemanské, Dvanáctiletý Ježíš mezi učenci či Poslední večeře Páně.[35] Zde si Jidáš pravou rukou tře zamračené čelo skloněné hlavy a v levé žmoulá v klíně váček se třiceti stříbrnými.[21] Zasvěcení v chrámu nebo také Uvedení Páně do chrámu tvoří prorok Simeon s Ježíškem v náručí a svatá prorokyně Anna. Útěk do Egypta zobrazuje scéna svatého Josefa s holí, který provází Pannu Marii jedoucí na volovi s Ježíšem v náručí. Je tu i scéna Panny Marie s Josefem putující do Betléma, tato může být vykládána i jako hledání rodičů Ježíše, kterého najdou mezi mudrci při výkladu Písma.[44] Tato scénka také nazývaná jako Dvanáctiletý Ježíš mezi mudrci – židovská velerada. Jedna z těchto postaviček, stojící holohlavý mudrc, je autoportrét Kapuciána.[48] Povýšení Ježíše na kříž je řezba Josefa Probošta, jsou zde vyřezáni i členové židovské velerady Nikodém a Josef z Arimatie.[49] Scéna Snímání z kříže od Josefa Kapuciána je vyřezána z jednoho kusu dřeva.[50] Psaný výklad dějů chybí, proto je možná různá interpretace.[44] Na pátém patře dále pokračuje scéna Zvěstování pastýřům, kdy tři pastýři se šestičlenným ovčím stádem pohlížejí na betlémskou hvězdu a sundávají z hlav klobouky. Stojí u další rozkvetlé lípy, na které opět sedí Ludva Fabián. Vedle svatá Veronika podává Ježíšovi, který nese kříž, roušku, aby si otřel krví zbrocenou tvář. Ježíš dále pokračuje v cestě do Golgoty. Na šestém podlaží stojí suchý strom (zimní dub) jako symbol pouště, která se lidem často prostřednictvím odolání pokušení a odříkání zjevuje Kristus.[46] U stromu ještě stojí další pastýř se psem ze scény Zvěstování pastýřům. V pašijové části Ježíše najdeme po odsouzení ve všech skupinách Křížové cesty až po Nanebevstoupení.[44] Zobrazení pašijového týdne je výjimkou mezi betlémy.[39] Podrobně ukazuje události velikonočního týdne od Květné neděle po Velikonoční neděli.[39] Hvězda s andělem se nachází až pod stropním dílem betlému.[44] Pravý okraj zaplňuje směs staveb v historizujících stylech. Například přezdobenost Herodesova hradů a paláců má připomínat orientální stavby.[31]

Na celé levé straně je znázorněna krajina pravděpodobně z okolí Třebechovic. Tomu nasvědčuje i model dřevěné kapličky se zvonicí na hoře Oreb. Nachází se zde lidové stavby jako větrný a vodní mlýn, poustevna a ovčín. Mlýny se v betlémech umisťují k vyjádření překonání Starého zákona Novým.[39] Větrný mlýn byl vytvořen podle mlýna, který do poloviny 20. století stál v Libranticích.[39] Stojí zde i pět ze sedmi vyřezávaných stromů, které podle Vaclíka patří mezi nejkrásnější v českých vyřezávaných betlémech.[51] Jsou to čtyři rozkvetlé lípy a jeden suchý zimní dub. Tato část je pravděpodobně zaplněna figurkami, které vyřezal Probošt (až na skupinu tří pastýřů naslouchajících zvěstování).[31]

Některé ozdobné části uprostřed baldachýnu nad jesličkami jsou nedokončené, ale při běžném zhlédnutí to není příliš patrné.[37] Nacházejí se tu i figurky ptáků.[37]

Z 90. let 19. století také pochází pravděpodobně první fotografie betlému. Jejím autorem je asi Josef Probošt. V té době byl betlém stavěn ještě rohově. I když je snímek špatné kvality, lze rozpoznat, že v té době ještě neobsahoval tolik postaviček a scén jako v současnosti. Neliší se pouze biblická část, která se zdá dokončená.[52] Podle časopisu Betlémář již v té době byl betlém částečně pohyblivý.[52]

Mechanismus

V 90. letech 19. století uviděl Probošt velké pohyblivé betlémy a chtěl, aby se pohyboval i ten jeho.[11] Pravděpodobně se inspiroval mechanickým betlémem Longina Vittiga.[52] Nejprve se snažil vodit postavičky jako loutky,[14] poté vytvořil systém provázků, který poháněl hodinový strojek (inspirice od Vittigova betlému a dvou betlémů z Frýdlantska).[52] Ovšem ani jedno řešení nefungovalo.[21] Pohyblivý mechanismus vytvořil třebechovický sekerník Josef Friml, který stavěl mechanismy do mlýnů a jiných hospodářských zařízení. Vymyslel soustrojí umožnující pohyb na pásech pro 150 postaviček, z nichž necelých padesát pohybuje hlavou a údy.[11] Při sestavování Frimlovi pomáhal i Jan Sedláček.[19] Některé postavičky musely být upraveny, aby jejich pohyby působily přirozeněji.[14] Nejobtížněji realizovatelným pohybem se ukázalo Josefovo kolébání jesliček, údajně jej řešili více jak půl roku.[21] Ve scénce u jesliček je vykonáváno přes 20 synchronizovaných pohybů.[53] Stáří mechanismu omezuje u některých postaviček pohyb.[53] Pohyby postaviček se dělí na dva druhy – opakované a opakované se zastavením.[21] Mezi opakující se patří stařena točící kolovrátkem, horníci rubající uhlí, pochodující vojáci či trkající se kozli.[21] Při opakování jiných pohybů nastává krátká přestávka.[21] Například archanděl Gabriel, který zvěstuje Panně Marii Ježíšovo narození se na chvíli pozastaví, než pokračuje ve své pouti; voják probodávající Ježíšův bok nejprve zamíří špičkou kopí než bodne plnou silou; truhlář zpomalí řezání pilkou jakoby narazil na suk; basista táhne smyčcem třikrát, dvakrát a zase třikrát, dvakrát, což pravděpodobně symbolizuje veselou písničku.[21] Poutníci s dary jsou připevněni na soustavě dřevěných řetězů, jež se podobají hnacím řetězům u jízdního kola.[14]

Mechanismus je vyroben celý z bukového[10] a habrového dřeva, některá ložiska tvoří zvlášť tvrdá africká dřevina zvaná „lignum sanctum“,[3] které si Josef Friml nechal dovést pražskou firmou Rott.[33] Zdobné části (především dřevěné krajky a věžičky) si nechali vysoustruhovat ve Švadlákově soustružnictví v Třebechovicích[25] či u mistra Podstaty.[54] Tyto části jsou vyrobeny z běžných druhů dřeva, ale i z cizokrajných ořešáků.[31] Na vysoustružení ozdob se podíleli i Švadlákovi, kterým betlémáři za odměnu dovezli dříví z lesa.[25] Celý betlém je ze dřeva, kromě dvou kovových zvonečků, koženého měchu u kukačky a kožených hnacích řemenů.[31] Mechanismus tvoří přes 300 dřevěných soukolí[55] a 152 ozubených kol o průměru 10–60 centimetrů.[3] Terasy, na kterých figurky musejí překonávat větší vzdálenost, pohání soustava dřevěných řetězců spojených do pásů.[3] Původně byl uváděn do pohybu ručně klikou,[3] tu v roce 1935 nahradil elektrický motorek.[23] Kostra betlému je ze dřeva jehličnatých stromů (především ze smrku a jedle),[31] v roce 1972 byla zpevněna ocelovou konstrukcí.[3]

Původně byl betlém postaven do pravého úhlu, ale na přelomu 19. a 20. století došlo k jeho přestavbě do roviny. Původní rohové uspodářání připomíná oblý růžek, který vytvářel ozdobný střed betlému.[15] K uspořádání do roviny pravděpodobně došlo pro jeho jednodušší umístění na vůz nebo lepší možnosti uložení doma[15] či kvůli zabudování Frimlova pohyblivého mechanismu.[52] Celý betlém včetně mechaniky je vytvořen ze dřeva a dosahuje délky 6,9 m, výšky 2,2 m a hloubky 1,9 m.[p 2] Váží 3 tuny, bez podvozku 1,2 tuny.[22]

Replika

Funkční repliku části mechanismu a figurek Třebechovického betlému vytvořil Kamil Andres. Znázorňuje dřevěné pohybové soukolí ozubených kol, které uvádí postavičky do pohybu. Replika mechanismu je vytvořena stejnou technologií, jakou používal Josef Friml.[28] Kola se vsazenými zuby jsou vyrobena z bukového dřeva. Velké kolo s pohyblivým řemenem umožňuje rychlejší převod a snižuje hlučnost. Soukolí je poháněno malým elektrickým motorem.[56] Replika patří ke sbírkovému fondu Třebechovického muzea betlémů a je příležitostně vystavována.

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třebechovický betlém na Wikimedia Commons

Poznámky

  1. ↑ V pašijovém betlému jsou kromě života Ježíše zobrazeny také události pašijí, které končí Velikonoční nedělí.
  2. ↑ V literatuře bývá uvedeno: délka 7 m, výška 1,8 m a hloubka 3 m, ale tyto údaje neodpovídají skutečnosti.

Reference

  1. ↑ a b VACLÍK. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. S. 116.
  2. ↑ a b Záznam v databázi MonumNet
  3. ↑ a b c d e f g h ŠPLÍCHAL, Václav. Poselství dřeva. Letohrad: Golempress, 2007. ISBN 978-80-903883-0-7. S. 521–523. 
  4. ↑ stránky Třebechovického muzea betlémů
  5. ↑ a b c d VACLÍK, Vladimír. Třebechovický betlém. Třebechovice pod Orebem: Městské muzeum Třebechovic, 1986. 81 s. S. 6–7. 
  6. ↑ a b Šplíchal. S. 543.
  7. ↑ a b c d ZEMANOVÁ, Zita. Třebechovický Proboštův betlém : Sbírky Třebechovického muzea betlémů. Hradec Králové: Fotografo, 2004. 164 s. ISBN 80-900865-0-0. S. 16–17. ((česky), resumé: (anglicky), (německy), (francouzsky), (rusky), (polsky), (španělsky), (nizozemsky)) 
  8. ↑ HÁNOVÁ, Jiřina; VALENA, František. Betlémy: české a moravské lidové betlémy a jejich tvůrci. Praha: Lika klub, 2002. 167 s. ISBN 80-86069-21-4. S. 14–15. 
  9. ↑ VACLÍK. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. S. 117.
  10. ↑ a b c d e Šplíchal. S. 545.
  11. ↑ a b c d e f VACLÍK. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. S. 118.
  12. ↑ a b c VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-81-8. S. 84. 
  13. ↑ Encyklopedie betlémů. S. 73
  14. ↑ a b c d e f g h i j Vaclík. Třebechovický betlém. S. 8–9.
  15. ↑ a b c Zemanová. S. 19–20.
  16. ↑ a b c d VACLÍK. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. S. 119.
  17. ↑ a b c d e f g h Zemanova. S. 21–22.
  18. ↑ Vaclík. Třebechovický betlém. S. 17.
  19. ↑ a b Fejk. S. 10.
  20. ↑ a b c d e f g h i j k l Zemanová. S. 23–24.
  21. ↑ a b c d e f g h i j FEJK, Miroslav; RANDA, Miroslav. Třebechovický betlém. Hradec Králové: Kruh, 1967. 119 s. S. 8–9. 
  22. ↑ a b c d e f g h Vaclík. Třebechovický betlém. S. 10–11.
  23. ↑ a b c d e f g h i j k Šplíchal. S. 544.
  24. ↑ a b c d e f g Vaclík. Třebechovický betlém. S. 20–21.
  25. ↑ a b c d e František Skřivan. Dílo veliké lásky. In: Ladislav Dědourek. Třebechovický Proboštův betlém. Třebechovice pod Orebem: MěNV Třebechovice pod Orebem, 1970. (česky), resumé: (rusky), (anglicky), (francouzsky), (německy).
  26. ↑ a b c d Vaclík. Třebechovický betlém. S. 18–19.
  27. ↑ a b c d e f Zemanová. S. 25–26.
  28. ↑ a b c d e DVOŘÁK, Jaroslav. Muzejní dokumentace betlémářství v severovýchodních a východních Čechách. Brno, 2007. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie. Konzultant práce Mgr. Jiřina Veselská. Dostupné online.
  29. ↑ Betlémy: české a moravské lidové betlémy a jejich tvůrci. S. 16–17.
  30. ↑ a b c d e Zemanová. S. 27–28.
  31. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Vaclík. Třebechovický betlém. S. 12–13.
  32. ↑ Vaclík. Třebechovický betlém. S. 22.
  33. ↑ a b c d e f g h Zemanová. S. 29–30.
  34. ↑ a b POHRIBNÝ, Arsen. O třebechovickém betlému. In: Ladislav Dědourek. Třebechovický Proboštův betlém. Třebechovice pod Orebem: MěNV Třebechovice pod Orebem, 1970. (česky), resumé: (rusky), (anglicky), (francouzsky), (německy).
  35. ↑ a b c d e f g h i j Vaclík. Třebechovický betlém. S. 14–15.
  36. ↑ a b c d e ZEMANOVÁ, Zita. Fakta a úvahy o Třebechovickém betlému (2. část). Betlémář. 2008, roč. 7, čís. 14. Dostupné online. 
  37. ↑ a b c Zemanová. S. 48.
  38. ↑ a b c Vaclík. Třebechovický betlém. S. 16.
  39. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Zemanová. S. 37–38
  40. ↑ a b c d Zemanová. S. 43.
  41. ↑ VOKOUN, Jan. Kufr vzpomínek. Betlémář. 2008, roč. 7, čís. 12. Dostupné online. 
  42. ↑ Zemanová. S. 53.
  43. ↑ DUŠEK, Bohumil. Hudebníci v českých a moravských betlémech. Betlémář. 2008, roč. 7, čís. 15. českých_a_moravských_betlémech Dostupné online. 
  44. ↑ a b c d e f g h i Zemanová. S. 33.
  45. ↑ a b c Fejk. S. 5–6.
  46. ↑ a b c d Zemanová. S. 45.
  47. ↑ Fejk. S. 7.
  48. ↑ Zemaná. S. 64.
  49. ↑ Zemanová. S. 80.
  50. ↑ Zemanová. S. 82.
  51. ↑ VACLÍK, Vladimír. Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1987. 125 s. S. 22. 
  52. ↑ a b c d e ZEMANOVÁ, Zita. Fakta a úvahy o Třebechovickém betlému (1. část). Betlémář. 2008, roč. 7, čís. 13. Dostupné online. 
  53. ↑ a b VACLÍK, Vladimír. Encyklopedie betlémů. Ústí nad Orlicí: Oftis, 1999. 152 s. ISBN 80-86042-20-0. S. 31. 
  54. ↑ Zemanová. S. 47.
  55. ↑ VONDRUŠKOVÁ, Alena. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8. S. 345. 
  56. ↑ Šplíchal. S. 584.

Literatura

  • ZEMANOVÁ, Zita. Třebechovický Proboštův betlém. Hradec Králové: Třebechovické muzeum betlémů, 2004. 164 s. ISBN 80-900865-0-0. 
  • FEJK, Miroslav; RANDA, Miroslav. Třebechovický betlém. Hradec Králové: Kruh, 167. 119 s. 
  • In: Ladislav Dědourek. Třebechovický Proboštův betlém. Třebechovice pod Orebem: MěNV Třebechovice pod Orebem, 1970. (česky), resumé: (rusky), (anglicky), (francouzsky), (německy).

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třebechovický_betlém&oldid=8191726“