Třebechovické muzeum betlémů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třebechovické muzeum betlémů
Nová budova Třebechovického muzea betlémů (září 2013)
Nová budova Třebechovického muzea betlémů (září 2013)
Údaje o muzeu
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třebechovické muzeum betlémů je muzeum specializované na betlémy v Třebechovicích pod Orebem. Nejznámějším exponátem je Proboštův betlém. Muzeum vzniklo v roce 1925. Od 5. září 2013 sídlí muzeum v nové muzejní budově.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Muzeum vzniklo v roce 1925 zásluhou Viléma Koleše,[1] který sbíral písemné i hmotné památky o Třebechovicích pod Orebem. Různé předměty dostával darem od místních občanů, což vytvořilo základ pro budoucí městské muzeum. Ve 30. letech se uskutečnilo několik výstav, které se odehrály v místní sokolovně nebo na radnici. Na Vánoce byly vystaveny různé rodinné betlémy. Roku 1934 se muzeum snažilo o koupi Proboštova betlému, avšak neúspěšně.[2] Po smrti Viléma Koleše vedl muzeum v letech 1956–1966 učitel J. Kabašta. V letech 1967–1973 muzeum spravoval Václav Pírko. Dalších sedm let sbírka byla uskladněna na půdě radnice.[2] Později se pouze část sbírky, a to ještě poškozená, stala součástí nově vznikajícího Památníku města Třebechovice pod Orebem.[2] Až v roce 1980 byly sbírky města zapsány do nové muzejní přírůstkové knihy. Od poloviny 80. let zde byla snaha stát se specializovaným muzeem betlémů. První betlém byl zakoupen v roce 1982. O systematičnost sbírání především lidových betlémů se zasloužili tehdejší ředitelka muzea Marie Vaclíková a její manžel, etnograf Vladimír Vaclík.[2] Od roku 1987 muzeum neslo název Muzeum betlémů v Třebechovicích pod Orebem a od 1. dubna 1991 Třebechovické muzeum betlémů. Muzeum bylo od 2. května 2011 do srpna 2013 uzavřeno z důvodu výstavby nové budovy.[3] Slavnostní otevření nové muzejní budovy proběhlo 5. září 2013.

Fond[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je ve sbírkách přes 400 betlémů nebo jejich částí.[2] Třebechovický betlém je součástí sbírky od roku 1970[4] a lákal velké množství návštěvníků. To umožňovalo rozšiřovat sbírku dále. První betlém byl zakoupen v roce 1982.[2] Nejvýznamnější Proboštův betlém, který je od roku 1999 národní kulturní památkou[5], tvoří samostatnou expozici.[2] Další betlémy se prezentují na dlouhodobých výstavách.

Další významnou památkou, která se nachází ve sbírkách muzea, je Graduál třebechovického literátského bratrstva z roku 1559.

Akce[editovat | editovat zdroj]

Muzeum se rovněž věnuje pořádání různých jednorázových akcí, které se odehrávají jak v prostorách muzea, tak na zahradě, pěší zóně na náměstí či v jeho blízkosti. Pořádalo například cyklus výstav Třebechovická zastavení, které se zaměřovalo na historii a současnosti Třebechovic a jeho významným událostem a osobnostem. Roku 1999 uspořádalo oslavy k příležitosti 150. výročí narození Josefa Probošta, kterého se účastnil například ministr kultury Pavel Dostál.[2] Uskutečnila se i etnografická konference zaměřená na Proboštův betlém. Muzeum pořádalo setkání amatérských a profesionálních řezbářů s tvůrčími dílnami, které byly určeny i pro veřejnost. Završením oslav bylo odhalení pamětní desky Josefu Proboštovi a umístění betlému z dubových klád od Pavla Matušky na náměstí.[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. O muzeu [online]. Třebechovické muzeum betlémů [cit. 2011-01-15]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i ŠPLÍCHAL, Václav. Poselství dřeva. Letohrad: Golempress, 2007. ISBN 978-80-903883-0-7. Kapitola Třebechovické muzeum betlémů, s. 545–546. 
  3. Otevírací doba, vstupné [online]. Třebechovické muzeum betlémů [cit. 2011-01-15]. Dostupné online. 
  4. Šplíchal. S. 544.
  5. Záznam v databázi MonumNet

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • kolektiv autorů. Třebechovice pod Orebem. Třebechovice pod Orebem: Město Třebechovice pod Orebem, 2004. 337 s. ISBN 80-239-3438-4. S. 170–175. ((česky)) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]