Přeskočit na obsah

Sýkora parukářka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSýkora parukářka
alternativní popis obrázku chybí
hlas sýkory parukářky ze Skotska
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďsýkorovití (Paridae)
Rodsýkora (Lophophanes)
Binomické jméno
Lophophanes cristatus
(Linnaeus, 1758)
Mapa s rozšířením sýkory parukářky
Mapa s rozšířením sýkory parukářky
Mapa s rozšířením sýkory parukářky
      celoroční výskyt
Synonyma
  • Parus cristatus Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus, dříve Parus cristatus) je malý druh pěvcečeledi sýkorovitých (Paridae).

Druh se dělí na 6 poddruhů.

  • L. c. abadiedi
  • L. c. baschikiricus
  • L. c. cristatus
  • L. c. mitratus
  • L. c. scoticus
  • L. c. weigoldi
  • Délka těla: 12–13 cm
  • Rozpětí křídel: 17–20 cm
  • Hmotnost: 10–13 g[2]

Je o něco menší než vrabec. Mezi evropskými sýkorami je zcela nezaměnitelná, a to zejména díky výrazné chocholce na hlavě. Svrchní strana těla je hnědá, od černobílé hlavy jasně oddělená tmavým pruhem, který pokračuje až pod zobák, kde přechází do velké podélné skvrny. Spodina těla je hnědobílá a končetiny, zobák i oči tmavé. Obě pohlaví jsou si přitom velmi podobná.

Vábení zní nejčastěji jako „cicigyrrrr“ nebo „gyrrrr“. Zpěv je tichý, cvrčivý.[3][4]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Sýkora parukářka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a západní Asie. Její areál rozšíření sahá od Španělska až po Ural, přičemž jeho severní hranice se nachází na severu Ruska a jižní pak v pásmu od jižního Španělska přes jih Francie a jižní Alpy po Bulharsko a Řecko.

Je stálá a vázaná především na jehličnaté lesy, může se však vyskytovat také v lesích smíšených či v parcích a zahradách s porosty jehličnanů.[3][4]

Výskyt v Česku

[editovat | editovat zdroj]

České republice hnízdí až po nadmořskou výšku 1700 m n. m., a to v počtu 250–500 tisíc párů.[3] Její populační trend je stabilní.[5]

Je velmi čilá a dobře šplhá. Během zimního období se občas vyskytuje také ve smíšených hejnech s jinými druhy sýkor.[3]

Hnízdění

[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí 1–2× ročně od března do července[4] v dutinách stromů, které sama buduje ve ztrouchnivělém dřevě. Občas využívá také budky.[3][6] V jedné snůšce je 5–7 světlých, 16,4–12,6 mm velkých,[3] hnědě skvrnitých vajec, na jejichž 13–16denní inkubaci se podílí samotná samice, kterou samec během tohoto období krmí. Mláďata hnízdo opouštějí po 18–22 dnech.

V létě se v její potravě objevují převážně malí bezobratlí, včetně členovců, hmyzu, jeho larev a pavouků, zatímco v zimě se živí semeny.[6]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. GAINS, David. Crested Tit [online]. British Garden Birds [cit. 2010-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 206. 
  4. a b c VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 75. 
  5. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-11-05]. Dostupné online. 
  6. a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 978-80-7234-292-1. S. 195. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BURNIE, David, a kol. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 403. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Další druhy sýkor vyskytující se na území ČR:

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]