Přeskočit na obsah

Svízel sudetský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSvízel sudetský
alternativní popis obrázku chybí
Svízel sudetský v Krkonoších
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďmořenovité (Rubiaceae)
Rodsvízel (Galium)
Binomické jméno
Galium sudeticum
Tausch, 1835
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svízel sudetský (Galium sudeticum) je drobná, nenápadná, bíle kvetoucí bylina, jeden z mnoha druhů rodu svízel. Roste jen na několika málo místech a je považován za potenciálně ohroženou rostlinu.


Druh je neoendemit České republiky, sporadicky se vyskytuje i v Polsku. Vznikl pravděpodobně křížením mezi svízelem nestejnolistým a svízelem moravským v mezidobí před poslední dobou ledovou. Je glaciální relikt a živou připomínkou předglaciálního křížení.[2]

Vyskytuje ve dvou až třech oblastech. Prvá se nachází v Krkonoších kde roste v Obřím dolekarech Čertova zahrádka a Rudník a na hřebeni mezi Velkou a Malou Kotelní jámou. Těsně za hranici na území Polska se ojediněle vyskytuje v Malé a Velké sněžné jámě. Druhá oblast je ve Slavkovském lese kde roste na devíti lokalitách na hadcových skalkách nebo v jejich těsné blízkosti. Nejvýznamnější jsou v přírodních rezervacích Vlček a Planý vrch a v národní přírodní památce Křížkyokrese Cheb a dále v přírodní památce Dominova skalkaokrese Sokolov. Populace ze Slavkovském lesa mají drobné morfologické odchylky od krkonošských. Třetí, historicky uváděna oblast, se údajně nachází ve Velké kotliněHrubém Jeseníku, kde se ale svízel sudetský nepodařilo od roku 1983 zaznamenat. V Krkonoších roste v nadmořské výšce od 1000 do 1300 m, ve Slavkovském lese mezi 650 až 880 m.[2][3][4][5]

Druh vyrůstá v montánním až subalpínském výškovém stupni v rozvolněných trávnících a sutích zásaditých hornin, jako jsou čedič, žula, serpentinit nebo vápenec. Vyžaduje půdy sušší, mělké, na humus chudé, minerálně bohaté a zásadité až neutrální, nutně potřebuje nezastíněné stanoviště.

Vyskytuje se obvykle na teplých, ke slunci přikloněných stráních. Roste často v místech, kde sněžné laviny narušují půdu a umožňují semenáčům snáze kořenit, někdy ovšem lavina smete i dospělé rostliny.[3][5][6]

Vytrvalá, trsnatá rostlina která nebývá vyšší než 10 až 15 cm. Lodyhy má vystoupavé nebo přímé, v průřezu hranaté, rozvětvené, lysé a hladké. Společně s nimi vyrůstají z krátkého oddenku s tenkými kořínky i sterilní nekořenující prýty. Lodyhy mají střední internodia 1,5 až 2krát delší než jsou jejich listy které ve středu lodyhy bývají dlouhé 15 až 20 mm a široké 1 až 1,5 mm. Listy, v průřezu spíše tlustší, jsou uspořádané po pěti až šesti v nepravých přeslenech, jsou vynikle jednožilné, tuhé, tmavě zelené, úzce obkopinaté a na konci krátce zahrocené, po okraji jsou hladké a jen ojediněle porůstají nazpět ohnutými chlupy. Listy při sušení tmavnou a ty zespodu lodyhy opadávají již při kvetení, vrchní naopak mohou někdy přečkat zimu i zelené.

úžlabí listů rostou na 1,5 mm dlouhých stopkách drobné bílé květy sestavené do latovitého květenství které je v obrysu široce až protáhle vejčité. Oboupohlavné květy mají kališní lístky téměř neznatelné, kolovitá srostloplátečná koruna o průměru do 3 mm má čtyři bílé lístky které jsou ploché, protáhlé a špičaté. Čtyři tyčinky jsou ke koruně přirostlé, spodní dvoudílný semeník nese dvě volné čnělky. Kvetou v červnu a červenci, opylovány jsou hmyzem. Svízel sudetský je tetraploid a jeho počet chromozomů je n = 22.

Plodem je dvounažka složená ze dvou tmavě hnědých až hnědě černých, lysých, protáhle ledvinovitých, 1,5 mm dlouhých a 1 mm širokých merikarpů s pravidelně uspořádanými polokulovitými hrbolky na povrchu. Semena (merikarpy) jsou rozšiřována endozoochoricky nebo epizoochoricky. Rozmnožuje se hlavně semeny a jen omezeně rozrůstáním oddenků.[2][3][4][5][6][7]

Svízel sudetský patří ke druhům které rostou na poměrně malých areálech a mají tendenci vytvářet populace, které se od původních několika znaky odlišují a jsou proto popisovány jako samostatné druhy. Malý počet lokalit na kterých se vyskytují (mohou proto snadno vymizet) je hlavní příčinou jejich vzácností. Přirozeně je ohrožován zarůstáním jinými rostlinami, přílišným sešlapem lidmi či zvířaty a lavinami.

Druh je proto v červeném seznamu rostlin ČR zapsán jako druh kriticky ohrožený (C1) a stejně tak je chráněn i vyhláškou MŽP 395/1992 Sb. (§1). V seznamu IUCN je veden jako druh zranitelný (VU). Je také zahrnut v příloze č. II (seznamu přísně chráněných rostlin) Bernské úmluvy.[4][6][8]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b c KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Svízel sudetský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.07.2007 [cit. 2015-01-31]. Dostupné online. 
  3. a b c Biomonitoring: Svízel sudetský [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha [cit. 2015-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-24. 
  4. a b c KNOTEK, Adam. Evoluční vztahy tetraploidních zástupců skupiny Galium pusillum.... Praha, 2014 [cit. 31.01.2015]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Filip Kolář. Dostupné online.
  5. a b c PERZANOWSKA, Joanna. Monitoring gatunków roślin, Część pierwsza: Przytulia sudecka [online]. Inspekcja ochrony środowiskam, Warszawa, PL, rev. 2010 [cit. 2015-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. ISBN 978-836-122-748-9. (polsky) 
  6. a b c RYBKA, Vlastik; RYBKOVÁ, Romana; HRADÍLEK, Zbyněk. Rostliny ve svitu evropských hvězd: Svízel sudetský [online]. Sagittaria, Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy, Olomouc, rev. 2004 [cit. 2015-01-31]. Dostupné online. ISBN 80239-41771. 
  7. HRČKA, Daniel. Salvia: Svízel sudetský [online]. Salvia o. s. – sdružení pro ochranu přírody, Praha 5, rev. 07.11.2013 [cit. 2015-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-05. 
  8. Databáze C1 rostlin: Svízel sudetský [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2015-01-31]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]