Stefanija Turkevyč-Lukijanovyč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stefanija Turkevyč-Lukijanovyč (Стефанія Іванівна Туркевич-Лукіянович)
Rodné jménoStefanija Turkevič
Narození25. dubna 1898
Lvov
Úmrtí8. dubna 1977 (ve věku 78 let)
Cambridge
VzděláníHudební institut ve Lvově, Vídeňská univerzita, Karlova univerzita v Praze a Pražská konzervatoř
Alma materLvovská konzervatoř
Vídeňská univerzita
Lvovská univerzita
Univerzita Karlova
Univerzita hudebních a dramatických umění ve Vídni
Povoláníhudební skladatelka, klavíristka, muzikoložka a hudební pedagožka
ZaměstnavatelLvovská konzervatoř
Známá jakoUkrajinská komponistka, pianistka a muzikoložka.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefanija Turkevyč-Lukijanovyč (ukrajinsky: Стефанія Іванівна Туркевич-Лукіянович; 25. dubna 1898 Brody ve Lvov, Ukrajina – 8. dubna 1977 Cambridge, Velká Británie) byla ukrajinská komponistka, pianistka a muzikoložka.[1] Oficiálně uznána jako první ukrajinská skladatelka.[2] Za doby Sovětského svazu byla její díla zakázána.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako první dítě v rodině kněze, sbormistra, katechety a hudebního kritika Ivana Turkevyče (Туркевич) (1872–1936) a Sofie Kormošové (Кормош). Měla mladší sestru Irenu Turkevyč–Martynec (Іри́на (Ірена) Туркевич-Мартинець) a mladšího bratra Lva Turkevyče (Лев Туркевич). Její dědeček (Lev Turkevyč) i otec (Ivan Turkevyč) byli kněží. Matka Sofia Kormošová byla pianistkou a studovala u Karola Mikuliho a Viléma Kurze. Doprovázela také mladou Solomii Krušelnickou.[3] Celá rodina byla muzikální a všichni hráli na nějaký hudební nástroj. Stefania hrála na klavír, harfu a harmonium. Později vzpomínala na své dětství a na lásku k hudbě takto:

Uprostřed všeho byla moje matka, která hrála nádherně na klavír. Jako dítě jsem velmi ráda poslouchala její hru. Potom u nás vznikl domácí salonní orchestr. Hráli jsme takto: otec na basu, moje matka na klavír, Leno (Льоньо) na violoncello, já na harmonium, Marijka a Zenko (Марійка і Зенко), studenti prof. Perfetského, na housle. Otec také založil rodinný sbor. To byly naše první kroky do světa hudby. Nikdy nešetřili peníze na naší hudební výchově.[4]

Studia[editovat | editovat zdroj]

První lekce hudby dostávala od své matky. Vystudovala gymnázium Basilského řádu sv. Josafata ve Lvově. Po první světové válce[2] pak klasickou skladbu u Vasylja Barvinského (Василь Олександрович Барвінський)[pozn. 1] a klavír u Viléma Kurze a Eži Ljaleviče (Єжи Лялевич)[pozn. 2] na Lvovské konzervatoři pojmenované po Mykolu Lysenkovi.[5] V roce 1919 napsala své první hudební dílo – Liturgii (Літургію), které se hrálo několikrát v katedrále sv. Jiří ve Lvově.[4] V roce 1921 studovala na Vídeňské univerzitě u Guido Adlera a na Hudební akademii u Josefa Marxe [pozn. 3] ve Vídni, kde v roce 1923 promovala a získala tak učitelský diplom.[4] V roce 1925 odcestovala se svým prvním manželem Robertem Lisovským [pozn. 4] do Berlína, kde studovala u Franze Schrekera a u Arnolda Schönberga. Během tohoto období, v roce 1927, se narodila její dcera Zoya (Зоя).[5] Z Berlína odešla do Prahy, kde studovala u Zdeňka Nejedlého na Karlově univerzitě, u Otakara Šína na pražské konzervatoři a u Vítězslava Nováka na Hudební akademii.[4] Na Ukrajinské svobodné univerzitě v Praze získala v roce 1934 doktorát v oboru muzikologie. Stala se tak první ženou z Galicie, (tehdy součást Polska), která získala doktorát Ph.D. Po návratu do Lvova od roku 1934 do začátku druhé světové války pracovala jako učitelka hudební teorie a klavíru na Lvovské konzervatoři a stala se členem Svazu ukrajinských profesionálních hudebníků.[6]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 1939, po připojení západní Ukrajiny k SSSR, pracovala jako lektor a koncertní mistr ve Lvovské opeře a od roku 1940 do roku 1941 byla docentem na Lvovské konzervatoři. Po uzavření konzervatoře za německé okupace pokračovala ve výuce na Státní hudební škole a doprovázela na klavír ve Lvovské opeře a pro rozhlas.[1] Na útěku před Rudou armádou na jaře 1944 emigrovala se svou rodinou ze Lvova do Vídně. V roce 1946 se pak rodina přestěhovala do jižního Rakouska a odtud do Itálie, kde se její druhý manžel Narcyz Lukijanovyč (Нарциз Лукіянович) stal lékařem druhého polského sboru pod britským velením.[7]

Anglie[editovat | editovat zdroj]

Na podzim 1946 se přestěhovala do Spojeného království a pracovala tam na svých skladbách. Vytvořila baletní hudbu a operu, složila čtyři symfonie, liturgickou hudbu, komorní hudbu a skladby pro klavír a umělecké písně.[8]

Žila v Brightonu (1947–1951), Londýně (1951–1952), Barrow Gurney (nedaleko Bristolu) (1952–1962), Belfastu (Severní Irsko) (1962–1973). a Cambridge (od roku 1973).

Koncem čtyřicátých let se vrátila k tvůrčí práci a napsala většinu svých skladeb. Čas od času působila znovu jako pianistka, zejména v roce 1957 na řadě koncertů v ukrajinských komunitách v Anglii a v roce 1959 na koncertu klavírní hudby v Bristolu. Byla členkou Britské společnosti skladatelek a hudebníků (která existovala až do roku 1972). Její opera Oksana's Heart byla v roce 1970 uvedena ve Winnipegu (Kanada), ve Centennial Concert Hall.[pozn. 5] Pod uměleckým vedením její sestry Ireny Turkevycz-Martynec ji tam hrálo Ukrajinské dětské divadlo. Je to příběh dívky, která v kouzelném lese hledá své ztracené bratry a setkává se tam s mytologickými postavami.

Zemřela 8. dubna 1977 v Cambridge ve Velké Británii.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Symfonie (Симфонічні твори)

  • Symfonie č. 1 (Симфонія) – 1937
  • Symfonie č. 2a (Симфонія no. 2a) – 1952
  • Symfonie č. 2b – druhá verze (Симфонія no. 2b, 2-гий варіант)
  • Symfonieta (Симфонієта) – 1956
  • Tři symfonické skici (Три Симфонічні Ескізи) – 3. května 1975
  • Symfonická báseň «La Vitа» (Симфонічна поема)
  • Kosmická symfonie (Космічна симфонія) – 1972
  • Suita pro dva houslové orchestry (Суіта для подвійного струнного оркестру)
  • Fantasie pro dva houslové orchestry (Фентезі для подвійного струнного оркестру)

Balety (Балети)

  • Ruce (Руки) – Bristol, 1957 („The Girl with the Withered Hands")
  • Perly (Перли) – Náhrdelník („The Necklace")
  • Jaro – dětský balet (Весна – Дитячий балет) – 1934–5
  • Mavka, a (Мавка, a) – Lesní víla („The Forest Nymph") – Belfast 1964–7
  • Mavka, b (Мавка, b) – Lesní víla („The Forest Nymph") – Belfast 1964–7,
  • Strašák (Страхопуд) – 1976

Opera (Опера)

Dětské opery (Дитячі опери)

  • Car Och aneb Srdce Oxany (Цар Ох» або Серце Оксани) – 1960
  • Куць – Mladý ďábel („The Young Devil")
  • Яринний городчик – A Vegetable Plot (1969)

Sborová tvorba (Хорові твори)

  • Liturgie (Літургія) 1919
  • Žalm pro Šeptytského (Псалом Шептицькому)
  • Před bitvou (До Бою)
  • Triptych (Триптих)
  • Ukolébavka (Колискова) (А-а, котика нема) 1946

Komorní a instrumentální díla (Камерно – Інструментальні твори)

  • Sonáta pro housle a klavír (Соната для скрипки і фортепіано) 1935
  • Smyčcový kvartet a, (Cтрунний квартет, a) 1960 – 1970
  • Smyčcový kvartet b, (Cтрунний квартет, b) 1960 – 1970
  • Trio pro housle, violu a violoncello (Тріо для скрипки, альта і віолончела) 1960 – 1970
  • Kvintet pro dvoje housle, violu, violoncello a klavír (Квінтет для двох скрипок, альта, віолончела фортепіано) 1960 – 1970
  • Trio pro flétnu, klarinet a fagot (Тріо для флейти, кларнету, фагота) 1972

Klavírní díla (Фортепіанні Твори)

  • Variace na ukrajinské téma (Варіації на Українську тему) 1932
  • Fantasie: Suita pro klavír na ukrajinská témata (Фантазія: Суїта фортепянна на Українські теми) – 1940
  • Impromptu (Імпромпту) – 1962
  • Groteskní (Гротеск) – 1964
  • Horská suita (Гірська сюїта) 1966 – 1968
  • Cyklus skladeb pro děti (Цикл п’єс для дітей) 1936 – 1946
  • Ukrajinské koledy (Українські коляди та щедрівки)
  • Dobré zprávy (Вістку голосить)
  • Vánoce s harlekýnem (Christmas with Harlequin) – 1971

Různé (Різне)

  • Srdce (Серце) – Sólo s orchestrem
  • Lorelei (Лорелеї) – vypravěč, harmonium a klavír 1919 – slova Lesja Ukrajinka
  • Máj (Май) – 1912
  • Lidové písně (Тема народної пісні)
  • Na Maidanu (На Майдані) – Náměstí nezávislosti – klavírní skladba
  • (Не піду до леса з конечкамі). Rusínská píseň pro sólo a smyčce

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Vasyl Oleksandrovyč Barvinskyj (ukrajinsky: Василь Олександрович Барвінський) (20. února 1888 - 9. června 1963), byl ukrajinský skladatel, klavírista, dirigent, učitel, muzikolog a hudební společenská postava.
  2. ↑ Jerzy Lalewicz (21. srpna 1875 Wyłkowyszky – 1. prosince 1951 Buenos Aires) - polský klavírista a pedagog, profesor Vídeňské hudební akademie a Národní konzervatoře v Buenos Aires.
  3. ↑ Joseph Rupert Rudolf Marx (11. května 1882 – 3. září 1964) byl rakouský skladatel, klavírista, hudební pedagog a kritik.
  4. ↑ Robert Antonowytsch Lissowskyj (ukrajinsky Роберт Антонович Лісовський), (29. prosinec 1893 Saporischschja – 28. prosinec 1982 Ženeva) byl švýcarský grafik, malíř, návrhář a scénograf ukrajinského původu.
  5. ↑ Centennial Concert Hall je umělecké centrum múzických umění na 555 Main Street ve Winnipegu, Manitoba, Kanada.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Stefanija Turkewytsch na německé Wikipedii, Туркевич-Лукіянович Стефанія Іванівна na ukrajinské Wikipedii a Stefania Turkewich na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Turkevych-Lukiianovych, Stefaniia. www.encyclopediaofukraine.com [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Stefania Turkewich. Ukrainian Art Song Project [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Стефанія Павлишин. Перша українська композиторка Стефанія Туркевич-Лісовська-Лукіянович. — 2004. Strana 7
  4. ↑ a b c d Павлишин, Степанія Стефанівна. Перша українська композиторка: Стефанія Туркевич-Лісовська-Лукіянович, БаК, Lvov 2004. Strana 23
  5. ↑ a b Лукіянович-Туркевич Стефанія Іванівна - Енциклопедія Сучасної України. esu.com.ua [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ Стефанія Туркевич-Лукіянович. www.ukrainiansintheuk.info [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-27. 
  7. ↑ Нарциз Лукіянович. www.ukrainiansintheuk.info [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ Turkevych-Lukiianovych, Stefaniia. www.encyclopediaofukraine.com [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Сокіл-Рудницька М. Пам’яті Стефанії Лукіянович // Вільне Слово. – Тоronto, 1977. – 9. a 16. července. – s. 3. (ukrajinsky)
  • Вовк В. Парастас для Стефанії Туркевич-Лукіянович // Наше Життя. – New York, 1992. – č. 5. – s. 6–9. (ukrajinsky)
  • Стельмащук Р. Забутий львівський композитор-неокласик (штрихи до творчого портрета Стефанії Туркевич) // Музика Галичини (hudba Galicie) / Матеріали Другої міжнародної конференції (materiály druhé mezinárodní konference. – Lvov, 1999. – ¨s. 276–281. (ukrajinsky)
  • Павлишин С. Перша українська композиторка // Наше Життя. – New York, 2004. – č. 1. – s. 14–16. (ukrajinsky)
  • Павлишин С. Перша українська композиторка: Стефанія Туркевич-Лісовська-Лукіянович. – Lvov, 2004. (ukrajinsky)
  • Карась Г. Статика і динаміка жанру дитячої опери у творчості композиторів української діаспори ХХ ст. // Вісник Державної академії керівних кадрів культури і мистецтв. – Kyjev, 2010. – č. 2. – s. 89–93. (ukrajinsky)
  • Яців Р. Роберт Лісовський (1893–1982): дух лінії. – Lvov, 2015. – s. 11, 13, 79–84, 91. (ukrajinsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stefanija_Turkevyč-Lukijanovyč&oldid=23597746“