Národní akademické divadlo opery a baletu (Lvov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Národní akademické divadlo opery a baletu
Lviv.Theatre.of.Opera.and.Ballet.jpg
Základní informace
Architekt Zygmunt Gorgolewski
Poloha
Adresa Lvov, UkrajinaUkrajina Ukrajina
Ulice Prospekt Svobody, Lviv
Souřadnice
Další informace
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lvovské divadlo opery a baletu

Lvovské Národní akademické divadlo opery a baletu Solomiji Krušelnycké (ukrajinsky Львівський національний академічний театр опери та балету імені Соломії Крушельницької) se nachází v centru Lvova na třídě Svobody, č.p. 28.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Socha Sláva na střeše divadla

Stavba divadla začala v červnu 1897 podle projektu architekta Zigmunta Gorgolewskoho, autora mnoha monumentálních budov v Polsku a Německu.

Pro veřejnost se divadlo otevřelo 4. října 1900 premiérou lyricko-dramatické opery „Janek“ V. Želenského o životě Karpatských horalů. Hlavní část zpíval ukrajinský tenorista Oleksander Myšuha. Slavnostního otevření se zúčastnili umělec H. Semyradskyj, spisovatel H. Sienkiewicz, skladatel J. Paderewski a delegace z různých evropských divadel.

Předválečné období[editovat | editovat zdroj]

Divadlo se jmenovalo Velké městské divadlo a fungovalo do roku 1934, v repertoáru divadla byly například opery „Tannhäuser aneb zápas pěvců na Wartburgu“, „Lohengrin“ a „Prsten NibelungůvR. Wagnera, „La traviata“ a „TrubadúrG. Verdiho, „CarmenG. Bizeta, „Lucie z LammermooruG. Donizettiho, „Faust“ Ch. Gounoda, „Evžen OněginP. I. Čajkovského, „Boris Godunov“ M. Musorgského a jiné. V roce 1921 se odehrálo první baletní představení – „Labutí jezero“ P. I. Čajkovského.

V roce 1934 se divadlo muselo z finančních důvodů zavřít. V prosinci 1939, se vstupem Západní Ukrajiny do SSSR, bylo z nařízení ministerstva kultury Ukrajiny Velké městské divadlo přejmenováno na Lvovské státní divadlo opery a baletu. Reorganizoval se orchestr, sbor, balet, mezi sólisty se objevila nová jména – jména absolventů Kyjevské, Charkovské a Oděsské konzervatoři. Repertoár divadla se rozšířil o divadla ukrajinských skladatelů – „Poltavanka Natálka“ M. Lysenka nebo „Záporožec za DunajemS. Hulaka-Artemovského.

Během války divadlo stále fungovalo, sezóna 1941–42 byla zahájena operou „Záporožec za Dunajem“, později se hrály opery především italských a německých skladatelů.

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Po válce se repertoár divadla rozšířil o opery a balet ukrajinských skladatelů – M. Lysenka, M. Verykivského, B. Ljatošynského, A. Kos-Anatolského, M. Skoryka, a také o tvorbu ruských skladatelů – P. I. Čajkovského, M. Rimského-Korsakova a dalších.

V roce 1956, tedy sto let od narození Ivana Franka, bylo divadlu přiděleno jeho jméno. V roce 1961 pak divadlo získalo akademický status.

Na konci sedmdesátých let bylo divadlo kvůli rekonstrukci opět uzavřeno. Zrekonstruovaly se základy a prostory v suterénu, opravil se speciální mechanizmus čtyř „pístů,“ který umožňoval srovnání kulis do jedné roviny. Do výklenků ve foyer byly umístěny busty T. Ševčenka, I. Franka, A. Mickiewicze a A. Puškina, a do výklenků v zrcadlovém sálu busty M. Lysenka, S. Hulaka-Artemovského, M. Mlinky, P. I. Čajkovského od sochařů E. Myska, J. Čajky, J. Sadovského a O. Pyljeva. Obnovené divadlo bylo otevřeno roku 1984.

Období nezávislé Ukrajiny[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1999 se divadlo stalo významným objektem 6. setkání prezidentů států střední Evropy ve Lvově. Setkání se zúčastnili: Petar Stojanov (Bulharsko), Emil Constantinescu (Rumunsko), Árpád Göncz (Maďarsko), Thomas Klestil (Rakousko), Milan Kučan (Slovinsko), Václav Havel (Česká republika), Roman Herzog (Německo), Leonid Kučma (Ukrajina) a Aleksander Kwaśniewski (Polsko). Toto historické setkání prezidentů přispělo k druhému obnovení divadla. V témže roce, ve kterém proběhl summit prezidentů střední Evropy, byl za použití moderních materiálů a technologií zrekonstruován interiér i exteriér budovy.

Obrázek divadla na dvacetihřivnové bankovce z roku 2003

V roce 2000 divadlo oslavilo jubileum 100 let od otevření divadla. Rozhodlo se, že nařízení o přidělení jména Ivana Franka divadlu už „vypršelo“ a divadlo si přisvojilo jméno Solomiji Krušelnycké. 5. října 2005 v zrcadlovém sále před pracovníky divadla tehdejší prezident Ukrajiny, Viktor Juščenko, s přihlédnutím k velkým zásluhám celého divadelního kolektivu, oznámil nejvýznamnějším sólistům a sboru, že byl divadlu přidělen status „národní“.

Světovou premiérou bylo baletní představení Návrat motýla a opery Mojžíš M. Skoryka, která se konala během návštěvy papeže Jana Pavla II. v roce 2001.

V dubnu 2006 soubor lvovského operního divadla pod vedením hlavního dirigenta Mychajla Dutčaka zahrál operu La traviata G. Verdiho v Kataru.

V roce 2009 se lvovské Národní akademické divadlo opery a baletu stalo členem asociace „Opera Europa“.

V prvním desetiletí tohoto tisíciletí byly do zrcadlového sálu divadla umístěny sochařské portréty slavných ukrajinských zpěváků první poloviny 20. století – S. Krušelnycké, A. Myšuhy, M. Mencynského, výborného ukrajinského scénografa a národního umělce Jevhena Lysyka a dirigenta Jaroslava Voščaka.

Budova divadla[editovat | editovat zdroj]

Divadelní balkony

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Pro budovu divadla byl vytvořen projekt pro umístění prvních mosazných varhan. Kvůli nim byl nad scénou vybudován soubor několika konzolí, na které v roce 1899 lvovská firma Jana Slivinského varhany namontovala. Nástroj měl jeden manuál a jeden pedál s tak zvanou závěsnou klaviaturou, 9 rejstříků, vzdušnice a mechanickou trakturu. V té době bývaly v Polsku takovéto varhany tradiční součástí operních divadel. V malém positivu byly rejstříky se spoustou velkých píšťal: 16 stop velký Principál, 5 osmistopých rejstříků a čtyřřadová mixtura. Varhany měly silný, intenzivní zvuk a používaly se při představeních, avšak jedna nepříjemnost hru komplikovala: místo pro varhaníka bylo kvůli nevelké konzoli umístěno mezi stroje varhan tak, že varhaník neviděl na dirigenta a aby viděl na scénu, musel by se otočit dozadu. To hudebníkovu práci značně komplikovalo a vytvářelo problémy se zbytkem vystoupení.

V polovině šedesátých let se rozhodlo, že se do divadla převezou varhany z nefunkčního kostela ve městě Boryslav, vyrobené v továrně Rudolfa Haase ve Lvově. Varhany byly umístěny na třetí balkónek zleva od jeviště.

Během jednoho představení byly varhany davem diváků na balkoně vážně poškozeny a přestaly fungovat. Když začala generální oprava operního divadla, restaurování varhan mohlo oddálit znovuotevření divadla ještě o několik let a vyžadovalo nemalé investice, na které ale nebyly peníze, kromě toho varhany bránily zavedení elektroniky pro mechanizaci scény a na balkoně zabíral místo pro diváky. Za nedlouho divadlo dostalo příkaz nástroj demontovat. Ministerstvo kultury SSSR před to bylo postaveno jako před hotovou věc a s rozhodnutím stranických orgánů nic nezmohlo. A tak byly varhany rozebrány a píšťaly odvezeny do sběrny barevných kovů.

Personál divadla[editovat | editovat zdroj]

Budova divadla ze severní a zadní strany

Na scéně lvovské opery zpívali světově proslulí zpěváci – Alexandr Bandrivskyj, Helena Ruškovska-Zbojinska, Jan Kepura, Janina Korolewicz-Vajdova, Gemma Bellincioni, Mattia Battistini, Ada Sari, a také slavní ukrajinští zpěváci, například A. Myšuha, M. Mencynskyj a Solomija Krušelnycka, jejíž jméno divadlo nese.

Ze slavných sólistů můžeme jmenovat N. Sloboďana.

Roli dirigenta si v divadle vyzkoušeli známí lvovští skladatelé M. Kolessa a A. Soltys.

Dnes se operní sbor skládá z 44 sólistů, 4 stážistů, manažera operního sboru, 5 dirigentů, 3 režisérů, 3 asistentů režie a nápovědy.

Soprán: Ljubov Kačala, Svitlana Mamčur, Natalija Romaňuk, Ljudmyla Savčuk, Marija Chochpohorska, Halina Vilcha, Veronika Kolomiščeva, Vira Koltun, Natalija Kurylciv, Svitlana Razina, Julija Lysenko.

Mezzosoprán: Natalija Ďaďko, Natalija Sloboda, Marija Maščak, Marija Pšenyčka, Teťana Vachnovska, Natalija Velyčko, Jana Vojťuk.

Tenor: Roman Vitošynskyj, Volodymyr Ihnatenko, Aleksij Danylčuk, Oleh Lychač, Vitalij Vojtko, Jurij Hecko, Roman Kovalčuk, Andrij Savka, Roman Trochymuk.

Baryton: Stefan P´jatnyčko, Igor Kušpler, Anatolij Lypnyk, Stepan Stepan, Andrij Beňuk, Orest Sydir, Vitalij Zahorbenskyj, Petro Radejko, Stepan Tarasovyč, Ruslan Feranc, Jurij Ševčuk.

Bas: Dmytro Kokotko, Aleksandr Hromyš, Vasyl Dudar, Rolan Marčuk, Igor Nazarov, Nazar Pavlenko, Jurij Tryceckyj, Volodymyr Čibisov.

Složení baletního souboru zahrnuje 67 umělců (15 předních sólistů, 15 sólistů, 37 artistů, 8 pomocných artistů, manažer baletního souboru, choreograf, 3 učitelé/trenéři, 2 vedoucí.)

Přední sólisté: Igor Chramov, Vitalij Ryžyj, Jevhenij Světlycja, Oleh Petryk, Serhij Najenko, Mykola Sanžarevskyj, Albina Jekymenko, Chrystyna Trač, Chrystyna Mordzik, Anastasija Isupova, Hanna Surmina.

Sólisté: Aleksij Poťomkin, Julija Jermolenko, Teťana Prokof´jeva, Jevhenija Koršunova, Tajisija Tarnovska, Viktorija Tkač, Natalija Didyk, Oksana Hryško-Holovanova, Hanna Sapunkova, Zorjana Nazaruk, Aleksandra Belik, Julija Roma, Andrij Bilous, Andrij Mychalicha, Myroslav Melnyk, Serhij Merzljakov, Julija Ušakova.

Divadlo dnes[editovat | editovat zdroj]

Dnes v operním divadle pracuje více než 40 sólistů, baletní soubor (60 umělců), sbor (60 umělců) a symfonický orchestr (90 hudebníků). V repertoáru divadla je 22 oper, 3 operety a asi 20 baletů. Všechny opery se hrají v původní řeči (italsky, francouzsky, rusky nebo polsky). Pro pohodlí diváků je nad jevištěm umístěna elektronická tabule, na které se zobrazují překlady do ukrajinštiny.

V divadle se pořádá Mezinárodní operní festival Solomiji Kryšelnyckoji.

Poslední premiéra: „Jolanta“ P. I. Čajkovského.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Львівський національний академічний театр опери та балету імені Соломії Крушельницької na ukrajinské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]