Arménská banka (Lvov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arménská banka, Lvov
(Вірменський банк, Львів)
Účel stavby

bývalá banka, dnes restaurace "Mons Pius"

Základní informace
Slohrenesance
Výstavba17. století
StavebníkArménské církevní bratrství
Současný majitelArménská apoštolská církev
Poloha
AdresaLesi Ukrajinky 14, Lvov, UkrajinaUkrajina Ukrajina
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arménská banka je součástí komplexu staveb u Arménské katedrály. Tato bankovní instituce na nynější adrese (Lesji Ukrajinky 14) existovala ve Lvově od začátku 14. století až do roku 1940.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Praxe vytváření náboženských bank při kostelech začala ve středověké Itálii a projevila se také ve Lvově.

Hlavní činností Arménské banky byly půjčky, zprostředkovatelská činnost v obchodních operacích a zastavárna. Arméni žili ve středověkém Lvově především na území, jehož středem byla Arménská katedrála. Ve 16. století zde bylo zaznamenáno asi 200 arménských rodin.

K vyřešení svých finančních problémů si Arméni vytvořili vlastní banku, na základě členství v církevním bratrství. Tato praxe byla rozšířena v pozdním středověku a renesanci. Postupně si arménská komunita vytvořila další tři takováto bankovní bratrství. Jejich organizace byly obdobné. Podobné banky ve Lvově si založili také Poláci, Židé a Němci. Od roku 1788, po získání části Polska Rakouskem-Uherskem (1. dělení Polska), byly tyto čtyři banky sloučeny do jedné, se jménem "Mons Pius". Po okupaci východní části Polska Sovětským svazem, 17. září 1939, byla v následujícím roce banka zlikvidována.

Fungování banky[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Arménskou banku z Východního nádvoří (od sloupu sv. Kryštofa)

Jednou za rok si bratrství zvolilo vedení banky a odpovědné osoby. Byli to dva pokladníci a písař, jehož zodpovědností bylo vedení účetnictví a zaznamenávání rozhodnutí učiněných na čtvrtletních setkáních. Bratrství mělo dvě truhly. V první, která se nacházela v sakristii katedrály, byla uchovávána zakladatelská smlouva, smlouvy o půjčkách, peníze, zástavy a soupisy zástav. Byla zajištěna třemi zámky, jejichž klíče měli oba pokladníci a písař. Tím bylo zaručeno, že truhla mohla být otevřena pouze za přítomnosti všech třech zmocněných. Dary na aktuální potřeby bratrství byly shromažďovány ve druhé truhle, která byla umístěna poblíž oltáře v katedrále.

Kapitál banky byl vytvořen z peněz zemřelých, bohatých lvovských Arménů, úroků z půjček, z plateb za pohřby a také z vkladů jednotlivců z bratrství. Cílem těchto bankovních společenství bylo omezit lichvu, pomáhat chudším členům komunity a zavést pořádek do obchodních vztahů. Půjčky byly zpočátku poskytovány pouze členům společenství, později i dalším osobám. Zástavy při půjčkách tvořily zejména předměty ze zlata a stříbra, jejichž hodnota měla být dvojnásobná oproti poskytnuté půjčce. Pokud nedošlo v dohodnutém termínu (obvykle 1 rok) k vrácení půjčky, byla zástava prodána (po třech vyzváních dlužníka k uhrazení dluhu) a dlužníkovi předána peněžní částka snížená o poskytnutou půjčku a dohodnutý úrok. Úrok nepřevyšoval 8 %.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

V rámci komplexu staveb u Arménské katedrály má dům bývalé banky status architektonické památky místního významu. Nachází se severovýchodně od katedrály. Je jedním ze tří domů (č.p. 10, 12 a 14), jejichž fasády směřují do ulice Lesji Ukrajinky a Arménské uličky. V 17.-18. století patřily všechny tyto budovy arménské katolické komunitě. Dům je zděný, cihlový s použitím zdiva z bílého kamene, čtyřpodlažní, se suterénem, orientovaný ze severu na jih. Uprostřed je miniaturní nádvoří. Jedná se o běžný bytový dům. Zachovává renesanční strukturu a skládá se ze dvou domů, z "hlavního" a "zadního". Hlavní dům má výraznou fasádu do ulice Lesji Ukrajinky a je poblíž místa, kde se původně nacházel severní hřeben hradeb. Zadní strana směřuje k nádvoří, které hraničí s Arménskou uličkou. Jméno „zadní“ dům je nepřesné, neboť k jeho jižní fasádě vede ulička vedoucí do ulice Arménské, což je hlavní tepna celé arménské čtvrti. Nyní jsou v přízemí "zadního" domu umístěny sály restaurace "Mons Pius".

Z ulice Lesji Ukrajinky se do domu vchází širokým klenutým portálem z bílého kamene. V průjezdu se zachovala půlkruhová klenba s otvory. V přízemí je byt se dvěma místnostmi s valenou klenbou. Schodiště do vyšších pater vede ze dvora, který se nachází za domem č. 12. Toto schodiště od Arménské uličky bylo vybudováno na konci 19. století.

Fasáda z ulice Lesji Ukrajinky je omítnutá, bez architektonické výzdoby. Okna v 1. a 2. podlaží jsou obezděná kamenným zdivem, ve 3. a 4. podlaží jsou cihlová, což naznačuje pozdější dostavbu horních podlaží. Uprostřed 2. podlaží je prázdný výklenek s vrchním klenutím. Fasáda je zakončená profilovanou římsou.

Z ulice Arménské vede mezi domy č. 7 a č. 13 úzký dlážděný průchod k obloukové bráně s nápisem „Mons Pius“. Tato brána je vchodem na nádvoří před domem, který byl postaven na místě bývalého hřbitova. Toto nádvoří, obklopené zdí s půlkruhovými otvory vyplněnými mříží, nyní slouží jako letní zahrádka kavárny. Druhý vchod na nádvoří je branou z Arménské uličky.

Jižní fasáda domu je skromná – čtyřosá, s vodorovnými propojenými vlysy a širokými okenními rámy. Vpravo je vchod do sklepů zdobený bílými kamennými deskami. Vlevo je vyvýšený vstup do hal instituce, sjednocený renesančními portály a pokrytý půlkruhovými klenbami s lištami. V západní části kavárny se portálem z bílého kamene vchází do největšího sálu, který zabírá celé přízemí západní části celého komplexu a býval hlavním sálem banky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Вірменський банк (Львів) na ukrajinské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Бірюльов Ю. (редактор). Архітектура Львова: час і стилі. ХІІІ-ХХІ століття. — Львів : Центр Європи, 2008. — 720 с.
  • Грудзевич Я., Комаринська З. Банки Львова: минуле і сучасне. — Львів : ЛБІ НБУ, 2002. — 223 с.
  • Козицький А., Підкова І. Енциклопедія Львова. Том 1. — Львів : Літопис, 2007. — 656 с.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]