Baltická operace: Porovnání verzí
m ibox |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - válka |
|||
| střetnutí = Baltická operace |
|||
| konflikt = [[Východní fronta (druhá světová válka)|Východní fronta]] |
|||
| obrázek = Eastern_Front_1943-08_to_1944-12.png |
|||
| alt = |
|||
| popisek = Sovětský postup 1. září 1943 - 31. prosince 1944 |
|||
| trvání = 14. září – 24. listopadu 1944 |
|||
| místo = Pobaltí, Východní Prusko, Polsko |
|||
| zeměpisná šířka = |
|||
| zeměpisná délka = |
|||
| příčina = |
|||
| výsledek = Sovětské vítězství |
|||
| území = |
|||
| strana1 = {{flagicon|Sovětský svaz (1923–1955)}} [[Sovětský svaz]] |
|||
| strana2 = {{vlajka a název|Nacistické Německo}} |
|||
| strana3 = |
|||
| strana4 = |
|||
| velitel1 = {{flagicon|Sovětský svaz (1923–1955)}} [[Ivan Bagramjan]]<br />{{flagicon|Sovětský svaz (1923–1955)}} [[Leonid Govorov]] |
|||
| velitel2 = {{flagicon|Nacistické Německo}} [[Walter Model]]<br />{{flagicon|Nacistické Německo}} [[Johannes Freißner]] |
|||
| velitel3 = |
|||
| velitel4 = |
|||
| síla1 = 1 546 400 jednotek<ref name=losses>[http://lib.ru/MEMUARY/1939-1945/KRIWOSHEEW/poteri.txt#w06.htm-_Toc536603397 Soviet casualties and combat losses in the twentieth century] London: Greenhill Books 1997</ref><br />17 500 děl<br />3 080 obrněných vozidel<br />2640 letadel<ref name=bdsa/> |
|||
| síla2 = 730 000 jednotek<br />7 000 děl<br />1 260 obrněných vozidel<br />400 letadel<ref name=bdsa>[http://bdsa.ru/index.php?option=com_content&task=view&id=3085&Itemid=29 Прибалтийская наступательная операция, 14 сентября – 24 ноября 1944 г] {{Webarchive|url=https://web.archive.org/web/20101019112724/http://bdsa.ru/index.php?option=com_content&task=view&id=3085&Itemid=29 |date=2010-10-19}} BDSA.ru</ref> |
|||
| síla3 = |
|||
| síla4 = |
|||
| ztráty1 = 61 468 mrtvých nebo pohřešovaných<br />218 622 zraněných nebo nemocných<ref name=losses/> |
|||
| ztráty2 = Neznámé |
|||
| ztráty3 = |
|||
| ztráty4 = |
|||
| poznámky = |
|||
}} |
|||
'''Baltická operace''' (14. září – 24. listopadu [[1944]]) byla strategická ofenzíva [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]], jejímž cílem bylo znovuobsazení [[Estonsko|Estonska]], [[Lotyšsko|Lotyšska]] a [[Litva|Litvy]] a proniknutí k [[Baltské moře|Baltskému moři]].<ref>{{Citace monografie |
'''Baltická operace''' (14. září – 24. listopadu [[1944]]) byla strategická ofenzíva [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]], jejímž cílem bylo znovuobsazení [[Estonsko|Estonska]], [[Lotyšsko|Lotyšska]] a [[Litva|Litvy]] a proniknutí k [[Baltské moře|Baltskému moři]].<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Pajur |
| příjmení = Pajur |
||
| Řádek 15: | Řádek 45: | ||
== Předcházející útoky == |
== Předcházející útoky == |
||
[[Soubor:BALTICO 4.jpg|thumb|Sovětské dělostřelectvo |
[[Soubor:BALTICO 4.jpg|thumb|vlevo|Sovětské dělostřelectvo během operace]] |
||
Do dubna roku 1944 se podařilo [[Rudá armáda|Rudé armádě]] v rámci [[Leningradsko-novgorodská operace|Leningradsko-novgorodské operace]] prorazit blokádu [[Petrohrad|Leningradu]] a postoupit až k hranicím Estonska. Počátkem června [[1944]] začaly v této oblasti další útoky, které byly předzvěstí [[Operace Bagration]]. V rámci této mohutné ofenzívy postoupily sovětské jednotky na území pobaltských států, ovšem do jejího skončení se jim nepodařilo postoupit až k Baltskému moři. Zatímco v případě [[Ukrajina|Ukrajiny]], [[Bělorusko|Běloruska]] a [[Polsko|Polska]], kde [[Rudá armáda]] překonala několik stovek kilometrů a byla vyčerpána, a proto přechodně ukončila boje a přešla do strategické obrany, v případě útoků proti [[Pobaltí]] a [[Besarábie|Besarábii]] bylo rozhodnuto o tom, že k dalším ofenzívám dojde ještě roku 1944. |
Do dubna roku 1944 se podařilo [[Rudá armáda|Rudé armádě]] v rámci [[Leningradsko-novgorodská operace|Leningradsko-novgorodské operace]] prorazit blokádu [[Petrohrad|Leningradu]] a postoupit až k hranicím Estonska. Počátkem června [[1944]] začaly v této oblasti další útoky, které byly předzvěstí [[Operace Bagration]]. V rámci této mohutné ofenzívy postoupily sovětské jednotky na území pobaltských států, ovšem do jejího skončení se jim nepodařilo postoupit až k Baltskému moři. Zatímco v případě [[Ukrajina|Ukrajiny]], [[Bělorusko|Běloruska]] a [[Polsko|Polska]], kde [[Rudá armáda]] překonala několik stovek kilometrů a byla vyčerpána, a proto přechodně ukončila boje a přešla do strategické obrany, v případě útoků proti [[Pobaltí]] a [[Besarábie|Besarábii]] bylo rozhodnuto o tom, že k dalším ofenzívám dojde ještě roku 1944. |
||
== Baltická |
== Baltická == |
||
[[Soubor:Prohlášení.pdf|thumb|Zatímco květen 1945 přinesl konec druhé světové války v Evropě, svobodu do celé Evropy nepřinesl. Střední a východní část Evropy zůstala téměř 50 let pod vládou komunistických režimů. Pobaltské státy byly nezákonně okupovány a anektovány a železné sevření dalších podrobených států upevnil Sovětský svaz za použití ohromné vojenské síly, represí a ideologické nadvlády.]] |
[[Soubor:Prohlášení.pdf|thumb|Zatímco květen 1945 přinesl konec druhé světové války v Evropě, svobodu do celé Evropy nepřinesl. Střední a východní část Evropy zůstala téměř 50 let pod vládou komunistických režimů. Pobaltské státy byly nezákonně okupovány a anektovány a železné sevření dalších podrobených států upevnil Sovětský svaz za použití ohromné vojenské síly, represí a ideologické nadvlády.]] |
||
Ve dnech 14. až 17. září začal útok sovětského leningradského, 1., 2. a 3. pobaltského a 3. běloruského frontu. Proti zhruba 900 tisícům rudoarmějců stálo 730 tisíc příslušníků [[Wehrmacht]]u a jednotek [[Waffen-SS]]. Rudá armáda měla ale významnou převahu v dělostřelectvu, tancích i letadlech. První úder byl veden na [[Riga|Rigu]], čímž mělo dojít k rozdělení německých vojsk na dvě skupiny. Následovala útočná operace na [[Tallinn]] a na [[Klaipėda|Klaipėdu]]. 3. běloruský front útočil ve směru na [[Prusko]]. [[Riga]] byla sice sovětskými jednotkami obklíčena, ovšem velice úspěšně se jim bránila. Stejná situace nastala i v případě [[Klaipėda|Klaipėdy]], kde se bránily německé jednotky, jejichž snahou byla evakuace po moři do [[Německo|Německa]]. Útok na [[Estonsko]] byl ukončen 26. září a poté provedly sovětské paradesantní jednotky výsadek na [[Západoestonské souostroví]]. Klajpedu dobyla Rudá armáda 22. října, rižská ofenzíva byla dovršena 24. října a v [[Pobaltí]] tak zůstaly uvězněné německé jednotky pouze v [[Kuronsko|Kuronsku]], které kapitulovaly v počtu asi 200 tisíc mužů až v květnu [[1945]] současně s ukončením války. |
Ve dnech 14. až 17. září začal útok sovětského leningradského, 1., 2. a 3. pobaltského a 3. běloruského frontu. Proti zhruba 900 tisícům rudoarmějců stálo 730 tisíc příslušníků [[Wehrmacht]]u a jednotek [[Waffen-SS]]. Rudá armáda měla ale významnou převahu v dělostřelectvu, tancích i letadlech. První úder byl veden na [[Riga|Rigu]], čímž mělo dojít k rozdělení německých vojsk na dvě skupiny. Následovala útočná operace na [[Tallinn]] a na [[Klaipėda|Klaipėdu]]. 3. běloruský front útočil ve směru na [[Prusko]]. [[Riga]] byla sice sovětskými jednotkami obklíčena, ovšem velice úspěšně se jim bránila. Stejná situace nastala i v případě [[Klaipėda|Klaipėdy]], kde se bránily německé jednotky, jejichž snahou byla evakuace po moři do [[Německo|Německa]]. Útok na [[Estonsko]] byl ukončen 26. září a poté provedly sovětské paradesantní jednotky výsadek na [[Západoestonské souostroví]]. Klajpedu dobyla Rudá armáda 22. října, rižská ofenzíva byla dovršena 24. října a v [[Pobaltí]] tak zůstaly uvězněné německé jednotky pouze v [[Kuronsko|Kuronsku]], které kapitulovaly v počtu asi 200 tisíc mužů až v květnu [[1945]] současně s ukončením války. |
||
Verze z 4. 3. 2021, 21:18
| Baltická operace | |||
|---|---|---|---|
 Sovětský postup 1. září 1943 - 31. prosince 1944 | |||
| Trvání | 14. září – 24. listopadu 1944 | ||
| Místo | Pobaltí, Východní Prusko, Polsko | ||
| Výsledek | Sovětské vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Baltická operace (14. září – 24. listopadu 1944) byla strategická ofenzíva Velké vlastenecké války, jejímž cílem bylo znovuobsazení Estonska, Lotyšska a Litvy a proniknutí k Baltskému moři.[3]
Předcházející útoky
Do dubna roku 1944 se podařilo Rudé armádě v rámci Leningradsko-novgorodské operace prorazit blokádu Leningradu a postoupit až k hranicím Estonska. Počátkem června 1944 začaly v této oblasti další útoky, které byly předzvěstí Operace Bagration. V rámci této mohutné ofenzívy postoupily sovětské jednotky na území pobaltských států, ovšem do jejího skončení se jim nepodařilo postoupit až k Baltskému moři. Zatímco v případě Ukrajiny, Běloruska a Polska, kde Rudá armáda překonala několik stovek kilometrů a byla vyčerpána, a proto přechodně ukončila boje a přešla do strategické obrany, v případě útoků proti Pobaltí a Besarábii bylo rozhodnuto o tom, že k dalším ofenzívám dojde ještě roku 1944.
Baltická
Ve dnech 14. až 17. září začal útok sovětského leningradského, 1., 2. a 3. pobaltského a 3. běloruského frontu. Proti zhruba 900 tisícům rudoarmějců stálo 730 tisíc příslušníků Wehrmachtu a jednotek Waffen-SS. Rudá armáda měla ale významnou převahu v dělostřelectvu, tancích i letadlech. První úder byl veden na Rigu, čímž mělo dojít k rozdělení německých vojsk na dvě skupiny. Následovala útočná operace na Tallinn a na Klaipėdu. 3. běloruský front útočil ve směru na Prusko. Riga byla sice sovětskými jednotkami obklíčena, ovšem velice úspěšně se jim bránila. Stejná situace nastala i v případě Klaipėdy, kde se bránily německé jednotky, jejichž snahou byla evakuace po moři do Německa. Útok na Estonsko byl ukončen 26. září a poté provedly sovětské paradesantní jednotky výsadek na Západoestonské souostroví. Klajpedu dobyla Rudá armáda 22. října, rižská ofenzíva byla dovršena 24. října a v Pobaltí tak zůstaly uvězněné německé jednotky pouze v Kuronsku, které kapitulovaly v počtu asi 200 tisíc mužů až v květnu 1945 současně s ukončením války.
Důsledky operace
Obsazení Pobaltí mělo důsledky vojenské i politické. Sovětská vojska stanula na hranicích Pruska, přičemž v některým místech již do příhraničních oblastí východního Pruska pronikla. Sovětská baltská flotila měla již plně otevřeny dveře k akcím v Baltském moři, kdy nebyla limitována minovými poli a protiponorkovými zátarasy a mohla využívat přístavy pobaltských republik. Díky tomu mohla vést efektivní boj proti německým námořním silám v Baltském moři. Mezi nejznámější akce sovětské flotily z této doby patří potopení německých lodí Wilhelm Gustloff a General von Steuben ponorkou S-13 či potopení dopravní lodě Goya ponorkou L-3.
Hlavním politickým důsledkem operace bylo obnovení sovětské okupace Estonska, Lotyšska a Litvy. Snahy představitelů pobaltských národů o znovuobnovení suverenity během léta 1944 byly ofenzívou zmařeny, pobaltské republiky se staly na více než čtyřicet dalších let součástí Sovětského svazu.[4][5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Soviet casualties and combat losses in the twentieth century London: Greenhill Books 1997
- ↑ a b Прибалтийская наступательная операция, 14 сентября – 24 ноября 1944 г Archivováno 19. 10. 2010 na Wayback Machine. BDSA.ru
- ↑ PAJUR, Ago, a kol. Baltimaade ajalugu. Tallinn: Avita, 1999. ISBN 9985-2-0131-0. S. 176-177. (estonsky)
- ↑ MÄGI, Arvo. Eesti rahva ajaraamat. Stockholm: Eesti Päevaleht, 1979. S. 212-213. (estonsky)
- ↑ Evropský parlament. Resolution on the situation in Estonia, Latvia, Lithuania. Official Journal of the European Communities. 13. leden 1983, čís. C 42/78. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Baltická operace na Wikimedia Commons
