Jan Křtitel: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 14. 1. 2016, 14:53

Svatý Jan Křtitel, v pravoslavné tradici zvaný též Předchůdce, je prorok z 1. století, jenž figuruje ve vyprávěných evangeliích. Zmiňuje se o něm také židovský historik Flavius Iosephus ve spise Židovské starožitnosti.

Životopis

Narodil se postarším rodičům, Zacharjáši a Alžbětě. Toto narození zvěstoval archanděl Gabriel Zachariášovi, který mu nevěřil, a proto oněměl až do provedení obřízky Jana Křtitele.

Jako mladý odešel Jan Křtitel do pouště, aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece Jordánu; takto pokřtil i Ježíše Krista.

V jednom ze svých kázání odsoudil i Héróda Antipu za zavržení manželky a sňatek se ženou vlastního bratra. Héródés ho za tuto kritiku nechal uvěznit. Jeho žena řekla své dceři Salomé, ať si přeje jeho hlavu, což se brzy poté stalo - Heródés Salomé vyhověl a Jana Křtitele nechal stít.^[1]

Janův životopis, který prezentuje Flavius Josephus, je mírně odlišný: Jan je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, jehož vnějším znamením je křest. Herodes ho nechá zabít v pevnosti Machairús, protože se obává, že by mohl podnítit povstání.

Uctívání ve světě

Narození Jana Křtitele církev slaví 24. června a světí 29. srpna. Stal se patronem křižáckého řádu johanitů - později nazvaných maltézští rytíři, a proto i patronem Malty a tamní katedrály v městě La Valetta, dále Burgundska, Provence a slezského města Wroclaw. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, bednáře, kominíky, kováře, tesaře, architekty, zedníky, kameníky, majitele biografů, hudebníky, tanečníky, zpěváky atd. Atributem Jana Křtitele v ikonografii je velbloudí rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl a dlouhé neupravené vlasy a plnovous. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je pálení tzv. svatojánských ohňů.

Hlava Jana Křtitele, sťatá na příkaz krále Heroda Antipy, byla uložena a uctívána v kapli byzantských císařů v Konstantinopoli, odkud ji údajně v roce 1203 uloupili účastníci 4. křížové výpravy. Dostala se pak darem francouzskému králi Ludvíkovi IX. Svatému, který ji vystavil ve své soukromé kapli Sainte-Chapelle v Paříži. Z této relikvie byly oddělovány částečky jako dary evropským panovníkům. Podle jiné legendární tradice se dostala do Sýrie a byla později přenesena do Umajjádovské mešity v syrském Damašku.

Česká úcta

Jan Křtitel byl uctíván od konce 10. století. Stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů benediktinů v Ostrově u Davle a u sv. Jana pod Skalou, benediktinek v Teplicích (a města Teplice), také kláštera cisterciáků v Oseku u Duchcova, kde byl chován relikviář s paží sv. Jana (dnes považován za nezvěstný). Další paže byla uctívána ve Svatovítském pokladu v Praze. Dřevěné relikviáře ve tvaru uťaté hlavy na talíři byly uctívány na různých místech, jeden příklad se dochoval ve sbírce Národního muzea v Praze. Stříbrné poprsí sv. Jana Křtitele z pražské zlatnické dílny doby gotické je vystaveno v klášteře cisterciaček v lužickém St. Mariensternu. Některé ostatky svatého Jana Křtitele jsou uloženy v relikviáři svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou.

Reference

↑ Mt 14, 6–11 (Kral, ČEP).

Literatura

Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Brauenfels, Band A-J, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992.
SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Křtitel na Wikimedia Commons

[1] Mt 14, 6–11 (Kral, ČEP).

[1]

@@ Řádek 21: / Řádek 21: @@
 == Životopis ==
-Narodil se postarším rodičům ([[Zachariáš (kněz)|Zacharjáši]] a [[Alžběta (matka Jana Křtitele)|Alžbětě]]), toto narození zvěstoval [[Gabriel (archanděl)|archanděl Gabriel]] Zachariášovi, ten mu nevěřil, proto oněměl až do provedení [[obřízka|obřízky]] Jana Křtitele.
+Narodil se postarším rodičům, [[Zachariáš (kněz)|Zacharjáši]] a [[Alžběta (matka Jana Křtitele)|Alžbětě]]. Toto narození zvěstoval [[Gabriel (archanděl)|archanděl Gabriel]] Zachariášovi, který mu nevěřil, a proto oněměl až do provedení [[obřízka|obřízky]] Jana Křtitele.
-Jako mladý odešel do [[poušť|pouště]], aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece [[Jordán]]u; takto pokřtil i [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]].
+Jako mladý odešel Jan Křtitel do [[poušť|pouště]], aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece [[Jordán]]u; takto pokřtil i [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]].
 V jednom ze svých [[kázání]] odsoudil i [[Héródés Antipas|Héróda Antipu]] za zavržení manželky a [[sňatek]] se ženou vlastního bratra. Héródés ho za tuto kritiku nechal uvěznit. Jeho žena řekla své dceři [[Salome (dcera Herodiina)|Salomé]], ať si přeje jeho hlavu, což se brzy poté stalo - Heródés Salomé vyhověl a Jana Křtitele nechal stít.<ref>{{Citace bible|Mt|14|6||11}}.</ref>
@@ Řádek 32: / Řádek 32: @@
 [[Soubor:Leonardo da Vinci - Saint John the Baptist C2RMF retouched.jpg|thumb|left|Leonardo da Vinci: Jan Křtitel]]
 [[File:Statue of saint John on Charles Bridge, Prague(Aw58).JPG|thumb|Socha sv. Jana Křtitele na [[Karlův most|Karlově mostě]]]]
+Narození Jana Křtitele [[Křesťanství|církev]] slaví [[24. červen|24. června]] a světí [[29. srpen|29. srpna]]. Stal se patronem křižáckého řádu johanitů - později nazvaných maltézští rytíři, a proto i patronem [[Malta|Malty]] a tamní katedrály v městě [[La Valetta]], dále [[Burgundsko|Burgundska]], [[Provence]] a slezského města [[Vratislav (město)|Wroclaw]]. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, [[Krejčovství|krejčí]], [[kožešník]]y, [[koželuh]]y, [[sedlářství|sedláře]], [[Vinařství|vinaře]], hospodské, [[Bednářství|bednáře]], [[Kominictví|kominíky]], [[kovář]]e, [[Tesařství|tesaře]], [[architekt]]y, [[Zednictví|zedníky]], [[kamenictví|kameníky]], majitele biografů, [[hudebník]]y, [[tanec|tanečníky]], [[zpěvák]]y atd. [[Ikonografie#Atribut|Atributem]] Jana Křtitele v [[ikonografie|ikonografii]] je [[velbloud]]í rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl a dlouhé neupravené vlasy a plnovous. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je pálení tzv. [[svatojánský oheň|svatojánských ohňů]].
-Narození Jana Křtitele [[Křesťanství|církev]] slaví [[24. červen|24. června]] a stětí [[29. srpen|29. srpna]].
-Stal se patronem křižáckého řádu johanitů - později nazvaných maltézští rytíři, a proto i patronem [[Malta|Malty]] a tamní katedrály v městě [[La Valetta]], dále [[Burgundsko|Burgundska]], [[Provence]] a slezského města [[Vratislav (město)|Wroclaw]]. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, [[Krejčovství|krejčí]], [[kožešník]]y, [[koželuh]]y, [[sedlářství|sedláře]], [[Vinařství|vinaře]], hospodské, [[Bednářství|bednáře]], [[Kominictví|kominíky]], [[kovář]]e, [[Tesařství|tesaře]], [[architekt]]y, [[Zednictví|zedníky]], [[kamenictví|kameníky]], majitele biografů, [[hudebník]]y, [[tanec|tanečníky]], [[zpěvák]]y atd. [[Ikonografie#Atribut|Atributem]] Jana Křtitele v [[ikonografie|ikonografii]] je [[velbloud]]í rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl a dlouhé neupravené vlasy a plnovous. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je pálení tzv. [[svatojánský oheň|svatojánských ohňů]].
 Hlava Jana Křtitele, sťatá na příkaz krále [[Héródés Antipas|Heroda]] Antipy, byla uložena a uctívána v kapli byzantských císařů v [[Konstantinopol]]i, odkud ji údajně v roce 1203 uloupili účastníci 4. křížové výpravy. Dostala se pak darem francouzskému králi [[Ludvík IX. Francouzský|Ludvíkovi IX. Svatému]], který ji vystavil ve své soukromé kapli Sainte-Chapelle v [[Paříž]]i. Z této relikvie byly oddělovány částečky jako dary evropským panovníkům. Podle jiné legendární tradice se dostala do [[Sýrie]] a byla později přenesena do Umajjádovské mešity v syrském [[Damašek|Damašku]].
 == Česká úcta ==
-Jan Křtitel byl uctíván od konce 10. století, stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů benediktinů v Ostrově u Davle a u sv. Jana pod Skalou, benediktinek v Teplicích (a města Teplice), také [[Klášter Osek|kláštera cisterciáků v Oseku u Duchcova]], kde byl chován relikviář s paží sv. Jana (dnes považován za nezvěstný). Další paže byla uctívána ve [[Svatovítský poklad|Svatovítském pokladu]] v Praze. Dřevěné relikviáře ve tvaru uťaté hlavy na talíři byly uctívány na různých místech, jeden příklad se dochoval ve sbírce [[Národní muzeum|Národního muzea]] v Praze. Stříbrné poprsí sv. Jana Křtitele z pražské zlatnické dílny doby gotické je vystaveno v klášteře cisterciaček v lužickém [[St.Marienstern|St. Mariensternu]]. Některé ostatky svatého Jana Křtitele jsou uloženy v [[relikviář svatého Maura|relikviáři svatého Maura]] na zámku v [[Bečov nad Teplou (zámek)|Bečově nad Teplou]].
+Jan Křtitel byl uctíván od konce 10. století. Stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů benediktinů v Ostrově u Davle a u sv. Jana pod Skalou, benediktinek v Teplicích (a města Teplice), také [[Klášter Osek|kláštera cisterciáků v Oseku u Duchcova]], kde byl chován relikviář s paží sv. Jana (dnes považován za nezvěstný). Další paže byla uctívána ve [[Svatovítský poklad|Svatovítském pokladu]] v Praze. Dřevěné relikviáře ve tvaru uťaté hlavy na talíři byly uctívány na různých místech, jeden příklad se dochoval ve sbírce [[Národní muzeum|Národního muzea]] v Praze. Stříbrné poprsí sv. Jana Křtitele z pražské zlatnické dílny doby gotické je vystaveno v klášteře cisterciaček v lužickém [[St.Marienstern|St. Mariensternu]]. Některé ostatky svatého Jana Křtitele jsou uloženy v [[relikviář svatého Maura|relikviáři svatého Maura]] na zámku v [[Bečov nad Teplou (zámek)|Bečově nad Teplou]].
 == Reference ==