Oldřich Černík: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
== Působení během roku 1968 == |
== Působení během roku 1968 == |
||
V dubnu [[1968]] se stal předsedou vlády a jednou z nejpopulárnějších postav tzv. „[[Pražské jaro 1968|pražského jara]]“. O upřímnosti jeho reformních snah se vedou diskuze, převládá však názor, že nikdy nebyl reformátorem „tělem i duší“ |
V dubnu [[1968]] se stal předsedou vlády a jednou z nejpopulárnějších postav tzv. „[[Pražské jaro 1968|pražského jara]]“. O upřímnosti jeho reformních snah se vedou diskuze, převládá však názor, že nikdy nebyl reformátorem „tělem i duší“, ale vždy spíše nenápadně intrikoval tak, aby zůstal akceptovatelným jak pro československé proreformní vedení, tak pro sovětské vedení v [[Moskva|Moskvě]]{{Doplňte zdroj}}. |
||
Hned v prvních dnech po [[Invaze do Československa|srpnové okupaci]] byl spolu s Dubčekem odvlečen do Moskvy. Zde byl členem československé delegace, která podepsala tzv. [[Moskevský protokol|Moskevské protokoly]] znamenající [[de facto]] konec reforem a kapitulaci československých komunistických špiček. |
Hned v prvních dnech po [[Invaze do Československa|srpnové okupaci]] byl spolu s Dubčekem odvlečen do Moskvy. Zde byl členem československé delegace, která podepsala tzv. [[Moskevský protokol|Moskevské protokoly]] znamenající [[de facto]] konec reforem a kapitulaci československých komunistických špiček. |
Verze z 27. 10. 2014, 23:16
Oldřich Černík | |
---|---|
Ing. Oldřich Černík v září roku 1968. Ing. Oldřich Černík v září roku 1968. | |
Narození | 27. října 1921 Ostrava, Československo |
Úmrtí | 19. října 1994 (73 let) Praha, Česká republika |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Povolání | politik |
Politická strana | Komunistická strana Československa |
Funkce | předseda československé vlády (1968–1970) ministr zahraničních věcí Československa (1968) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ing. Oldřich Černík (27. října 1921, Ostrava, Československo – 19. října 1994, Praha, Česká republika) byl komunistický politik, československý premiér v letech 1968–1970. Je považován za jednoho z čelných představitelů československého obrodného procesu ukončeného sovětskou okupací v srpnu 1968.
Původ a kariéra
Pocházel z hornického prostředí, v mládí pracoval jako soustružník. Po středoškolských studiích vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V roce 1945 vstoupil do KSČ, od roku 1949 se z něj stal profesionální politik.
V padesátých letech byl předsedou Krajského národního výboru v Ostravě a tajemníkem Krajského výboru KSČ tamtéž. V roce 1958 se stal členem Ústředního výboru KSČ. Od roku 1960 působil ve vládě a to postupně na místech ministra paliv a energetiky, místopředsedy vlády a předsedy Státní plánovací komise.
Působení během roku 1968
V dubnu 1968 se stal předsedou vlády a jednou z nejpopulárnějších postav tzv. „pražského jara“. O upřímnosti jeho reformních snah se vedou diskuze, převládá však názor, že nikdy nebyl reformátorem „tělem i duší“, ale vždy spíše nenápadně intrikoval tak, aby zůstal akceptovatelným jak pro československé proreformní vedení, tak pro sovětské vedení v Moskvě[zdroj?].
Hned v prvních dnech po srpnové okupaci byl spolu s Dubčekem odvlečen do Moskvy. Zde byl členem československé delegace, která podepsala tzv. Moskevské protokoly znamenající de facto konec reforem a kapitulaci československých komunistických špiček.
Období normalizace
Po návratu se stal členem nového prosovětského vedení KSČ v čele s Gustávem Husákem, což bylo bývalými reformátory (a koneckonců i jím samým) považováno za zradu a ztrátu cti.
Husákovo vedení jej využilo k řadě nevděčných opatření, kterou pro ně (zřejmě jako určitou formu „pokání“) ochotně vykonal - k nejznámějším patří krvavé potlačení demonstrací zejména na Václavském náměstí, Tylově náměstí a Národní třídě v Praze u příležitosti výročí okupace v srpnu 1969.
Nakonec se jej vedení KSČ (podobně jako Alexandra Dubčeka) zbavilo – v roce 1970 byl postupně zbaven všech funkcí a nakonec vyloučen z KSČ. Na rozdíl od většiny ostatních „osmašedesátníků“, kteří skončili jako topiči, umývači oken, pracovníci geofyzikálního výzkumu, vrátní nebo lesní dělníci, s ním bylo zacházeno o poznání slušněji - celá sedmdesátá a osmdesátá léta pracoval ve funkci ekonomického náměstka ředitele Studijního a typizačního ústavu v Praze.
Pokus o návrat do politiky
Po listopadovém převratu v roce 1989 se pokusil vrátit do politiky – v roce 1990 a 1991 vykonával funkci předsedy Svazu měst a obcí. Když se jeho setrvání na tomto postu ukázalo v roce 1991 být neudržitelné, stáhl se zpět do soukromí.
V roce 1994 přežil těžkou autonehodu, krátce poté zemřel na zástavu srdce.[1].
Odkazy
Reference
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Černík Oldřich, s. 49.
Literatura
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 199–200.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 7–8.
Související články
Externí odkazy
- Autoritní záznam NK ČR
- (česky) Pořad Českého rozhlasu Plus Potřebujeme bystré hlavy!, obsahuje málo známý pro-normalizační projev Oldřicha Černíka ve Škodě Plzeň v srpnu 1969.
Českoslovenští premiéři | ||
---|---|---|
Předchůdce: |
8. dubna 1968 – 28. ledna 1970 Oldřich Černík |
Nástupce: |
Ministři zahraničí Československa (pověřen řízením) | ||
---|---|---|
Předchůdce: |
19. září – 31. prosince 1968 Oldřich Černík |
Nástupce: |