Interbrigády: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Korbel (diskuse | příspěvky)
57 editací
+ 2 refy z en + navazující úpravy
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Flag of the International Brigades.svg|thumb|right|225px|Vlajka Mezinárodních brigád]]
[[Soubor:Flag of the International Brigades.svg|thumb|right|225px|Vlajka Mezinárodních brigád]]


[[Soubor:Flag of the Popular Front (Spain).svg|thumb|right|225px|Vlajka Lidové fronty]]
[[Soubor:Flag of the Popular Front (Spain).svg|thumb|right|225px|Vlajka Lidové fronty]]

[[Soubor:Bulgarian interbrigadiers in 1937.jpg|right|thumb|Jednotka bulharských intebrigadistů z roku 1937]]
[[Soubor:Bulgarian interbrigadiers in 1937.jpg|right|thumb|Jednotka bulharských intebrigadistů z roku 1937]]

[[Soubor:International brigades hungary flag.svg|right|thumb|Vlajka Maďarské mezinárodní brigády]]
[[Soubor:International brigades hungary flag.svg|right|thumb|Vlajka Maďarské mezinárodní brigády]]

[[File:British Brigades.JPG-for-web-LARGE.jpg|thumb|Prapor Britského batalionu]]
[[File:British Brigades.JPG-for-web-LARGE.jpg|thumb|Prapor Britského batalionu]]

[[File:Flag of Giustizia e Liberta.svg|thumb|right|Vlajka italské protifašistické organizace ''[[Giustizia e Libertà]]'']]
[[File:Flag of Giustizia e Liberta.svg|thumb|right|Vlajka italské protifašistické organizace ''[[Giustizia e Libertà]]'']]



'''Mezinárodní brigády''' neboli '''Interbrigády''' (španělsky: ''Brigadas Internacionales'') byly vojenské jednotky tvořené výhradně ze zahraničních dobrovolníků, které bojovaly v letech [[1936]] – [[1939]] ve [[Španělská občanská válka|španělské občanské válce]] na straně [[Druhá Španělská republika|Druhé španělské republiky]] (republikáni) proti jednotkám [[Francisco Franco|generála Franka]] (tzn. [[Falanga (Španělsko)|falangistům]]).
'''Mezinárodní brigády''' neboli '''Interbrigády''' (španělsky: ''Brigadas Internacionales'') byly vojenské jednotky tvořené výhradně ze zahraničních dobrovolníků, které bojovaly v letech [[1936]] – [[1939]] ve [[Španělská občanská válka|španělské občanské válce]] na straně [[Druhá Španělská republika|Druhé španělské republiky]] (republikáni) proti jednotkám [[Francisco Franco|generála Franka]] (tzn. [[Falanga (Španělsko)|falangistům]]).
Řádek 138: Řádek 131:


Interbrigadistům se dostalo uznání až se začátkem Druhé světové války, kdy se jednotlivé státy dostávaly do války se silami podporujícími falangisty. Po válce byli v západní Evropě interbrigadisté účelně zapomínáni ze strachu z potenciální podpory komunismu. Ve východní Evropě, kde se zformovaly komunistické režimy byli naopak interbrigadisté oslavováni jako první bojovníci proti fašismu. Například v Československu či Polsku se jim dostalo oficiálních státních uznání. Ve [[NDR|Východním Německu]], kde komunisté hledali, jak vybruslit z nacistické minulosti země, se stali němečtí interbrigadisté skoro až mýtem a byli oslavováni na každoročních vzpomínkových akcích.
Interbrigadistům se dostalo uznání až se začátkem Druhé světové války, kdy se jednotlivé státy dostávaly do války se silami podporujícími falangisty. Po válce byli v západní Evropě interbrigadisté účelně zapomínáni ze strachu z potenciální podpory komunismu. Ve východní Evropě, kde se zformovaly komunistické režimy byli naopak interbrigadisté oslavováni jako první bojovníci proti fašismu. Například v Československu či Polsku se jim dostalo oficiálních státních uznání. Ve [[NDR|Východním Německu]], kde komunisté hledali, jak vybruslit z nacistické minulosti země, se stali němečtí interbrigadisté skoro až mýtem a byli oslavováni na každoročních vzpomínkových akcích.

== Reference ==
<references>
<ref name="Thomas 2003, p. 943">Thomas (2003), s. 943</ref>
<ref name="Swissinfo_2008">{{cite news | title= No pardon for Spanish civil war helpers | date = February 27, 2008 | publisher = [[Swissinfo]] | author = Daniele Mariani | url = http://www.swissinfo.org/eng/news/social_affairs/No_pardon_for_Spanish_civil_war_helpers.html?siteSect=201&sid=8751871}}</ref>
</references>

== Literatura ==
* [[George Orwell|Orwell, George]]. [1938] ''[[Hold Katalánsku|A Homage to Catalonia]]''. London: Penguin Books, 1969. (New edition) ISBN 978-0-14-001699-4
* [[Hugh Thomas (writer)|Thomas, Hugh]]. (1961) ''The Spanish Civil War''. London: Eyre & Spottiswoode, 1961.
* [[Hugh Thomas (writer)|Thomas, Hugh]]. (2003) ''The Spanish Civil War'', 2003. London: Penguin (Revised 4th edition), 2003. ISBN 978-0-14-101161-5


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==

Verze z 17. 8. 2014, 09:03

Vlajka Mezinárodních brigád
Vlajka Lidové fronty
Jednotka bulharských intebrigadistů z roku 1937
Vlajka Maďarské mezinárodní brigády
Soubor:British Brigades.JPG-for-web-LARGE.jpg
Prapor Britského batalionu
Vlajka italské protifašistické organizace Giustizia e Libertà

Mezinárodní brigády neboli Interbrigády (španělsky: Brigadas Internacionales) byly vojenské jednotky tvořené výhradně ze zahraničních dobrovolníků, které bojovaly v letech 1936 – 1939 ve španělské občanské válce na straně Druhé španělské republiky (republikáni) proti jednotkám generála Franka (tzn. falangistům).

Mezinárodní byly 11., 12., 13., 14., 15. a 129. brigáda, zahraniční dobrovolníci byli i v 16., 50. a 86. brigádě. Celkem se v Interbrigádách během války vystřídalo mezi 32 000 - 35 000 dobrovolníků a dalších 10 000 dobrovolníků se účastnilo války jako nevojenský personál. Několik tisíc cizinců (3 000 - 5 000) bylo přímo členy CNT či POUM. Na pomoc republikánům byli na Stalinův rozkaz posláni taktéž poradci ze SSSR (2000 - 3000 mužů). Frankovi falangisté zase mohli počítat s podporou jednotek nacistického Německa a fašistické Itálie.

Vznik brigád a nábor dobrovolníků

Počátek

S myšlenkou používat zahraniční komunistické strany k náboru dobrovolníků do Španělské občanské války přišel jako první v roce 1936 Wilhelm Münzenberg, německý komunista, který byl vedoucím propagandy Kominterny pro západní Evropu. V září 1936 se komunistické strany Francie a Itálie rozhodly jednat. Italský komunista Luigi Longo dojednal nezbytná opatření se španělskou vládou za pomoci sovětského Ministerstva obrany (sověti měli rozsáhlé zkušenosti s organizací zahraničních jednotek z dob Ruské občanské války). Španělský premiér Largo Caballero byl zpočátku proti vytvoření zahraničních jednotek ve Španělsku, ale počáteční válečné neúspěchy ho donutili situaci přehodnotit. Oficiálně schválil tvorbu Interbrigád 22. října 1936.

Propagace

Jako významná propagace Interbrigád posloužil otevřený dopis Josifa Stalina španělskému komunistickému vůdci José Díazovi, který byl publikován v periodiku Mundo Obrero 17. října 1936. Dopis konstatoval, že vítězství republikánů ve válce není pouze záležitostí Španělů, ale věcí „celého pokrokového lidstva“. Následně začaly ve většině států vznikat organizace podporující Druhou španělskou republiku. Všechny byly více či méně kontrolovány Kominternou.

Organizace

Hlavní náborové centrum interbrigadistů vzniklo tajně v Paříži pod vedením plukovníka Świerczewského, polského komunisty a veterána z Ruské občanské války. Pro dobrovolníky z východní Evropy zprostředkovávala pomoc, peníze a pasy pozdější hlavní postava protinacistického odboje a pozdější jugoslávský prezident Josip Broz Tito. Po náboru byli interbrigadisté posíláni buď lodí nebo po železnici do Španělska. Hlavní základnou a shromaždištěm se stalo Albacete nacházející se 278 km jihovýchodně od Madridu. Do velení celé operace byli zvoleni významní členové Kominterny. Francozský komunista André Marty zastával pozici hlavního velitele, Luigi Longo (Gallo) generálním inspektorem a italský komunista Giuseppe Di Vittorio (Nicoletti) byl politickým komisařem. Francouzská komunistická strana poskytovala interbrigadistům uniformy a SSSR dodával vojenský materiál.

Motivace interbrigadistů byla velice různorodá. Někteří přišli bojovat do Španělska za demokracii, další viděli v boji první krok v cestě k rozpoutání revoluce v jejich domovině. Do Interbrigád se hlásili nezaměstnaní dělníci (převážně z Francie) či dobrodruhové. Nemalou část tvořili komunisté, kteří museli díky své komunistické činnosti emigrovat do SSSR. Tak se dostali do Španělska ní velitelé jako veterán Ruské občanské války Manfred Stern (zvaný Kléber), pozdější velitel východoněmecké Stasi Wilhelm Zaisser (Gomez), maďarský revolucionář Máté Zalka (Lukács) či János Gálicz (Gal).

Interbrigadistická přísaha

„ Jsem zde, protože jsem dobrovolník a jsem připraven bojovat do poslední kapky krve za záchranu svobody Španělska a svobody celého světa! “

Bojové nasazení

Obléhání Madridu

Madrid, hlavní město Španělska, byl od začátku války v rukou republikánů. Falangisté s cílem dobýt hlavní město, a tak rychle ukončit válku ve svůj prospěch, zaútočili 8. listopadu 1936. Narazili ale na houževnatý odpor republikánských vojsk spojených s interbrigadisty. Po více než dvouměsíčním obléhání se nakonec museli v půlce ledna 1937 stáhnout. Republikánům se podařilo odrazit nejvýraznější falangistický pokus o dobytí Madridu a drželi ho až do úplného konce války v roce 1939.

Zásluhy interbrigadistů při obraně Madridu jsou všeobecně uznávané. Propaganda Kominterny ale úlohu a důležitost interbrigadistů účelně zveličovala a ubránění Madridu bylo nakonec prezentováno jako čistě vítězství interbrigadistů. Ve skutečnosti bránilo Madrid na 40 000 republikánských vojáků a počet interbrigadistů nepřesáhl 3 000 mužů. Hlavní přínos interbrigadistů byl v zlepšování morálky republikánského vojska díky jejich nadšenému a odhodlanému nasazení v boji a zcela neocenitelné se staly bojové zkušenosti některých dobrovolníků z První světové války (Španělsko zůstalo po dobu celé války neutrální).

Bitva na Jaramě

Československá Gottwaldova dělostřelecká baterie.

Dne 8. února 1937 padla do rukou falangistům Málaga. Po tomto významném vítězství se falagisté se rozhodli přerušit spojení spojení mezi hlavními centry republikánů Madridem a Valencií. Proběhly velice tuhé boje, které přinesly těžké ztráty na obou stranách. Příkladem jsou boje na tzv. Sebevražedném kopci (anglicky: Suicide Hill), kde Britský batalion tvořený převážně britskými a irskými dobrovolníky ztratil 375 mužů z celkového počtu 600. Republikáni nakonec společně s interbrigadisty zastavili falagistický postup a cesta z Madridu do Valencie zůstala v rukou republikánů. Operace skončila 27. února 1937.

Ve světě mezitím 21. února 1937 nabyl účinnosti zákaz Společnosti národů se vměšovat a poskytovat Španělsku dobrovolníky. Od tohoto okamžiku Společnost národů vyvíjela velmi silný tlak na odchod interbrigadistů ze Španělska.

Bitva o Guadalajaru

Po neúspěchu u Jaramy se rozhodli falangisté opět zaútočit na Madrid. Předem stanoveným cílem se stalo městečko Guadalajara vzdálené 50 km od Madridu. Na operaci byly vyčleněny veškeré italské expediční jednotky o síle 35 000 mužů. Italský vůdce Mussolini chtěl, aby vítězství připadlo pouze Itálii. Dne 9. března 1937 prolomily italské jednotky republikánské linie a falangisté začali rychle postupovat k Madridu. Republikáni rychle sestavily ty nejlepší jednotky včetně 11. a 12. mezinárodní brigády a do protiútoku byli posláni italští interbrigadisté z Garibaldiho batalionu, takže aniž by o tom obě strany věděly obě mluvily stejným jazykem. Nakonec toho využili jak republikáni, tak falangisté a získaly od protivníka cenné informace bez jakéhokoliv prozrazení. Němečtí interbrigadisté z Thälmannova batalionu se při operaci vyznamenali a za cenu velkých ztrát udrželi cestu mezi Trijueque a Torijou.

Rozpuštění Interbrigád

V černu 1938 se Stalin rozhodl přestat podporovat republikánský režim, kterému za španělské zlaté rezervy dodával vojenský materiál. V říjnu 1938 nařídila Společnost národů úplné stažení interbrigadistů ze Španělska. Španělský premiér Juan Negrín nakonec jejich zrušení v září 1938 odsouhlasil s nadějí, že Společnost národů dohlédne i na stažení Italů a Němců bojujícím na straně falangistů a zruší zbrojní embargo. Interbrigadisti byli nuceni překročit Pyreneje do Francie, kde byli následně internováni v táborech Argeles a Gurs.

Českoslovenští interbrigadisté

Propagační plakát z meziválečného Československa.

Nábor československých dobrovolníků (později se jim začalo říkat Španěláci) do španělské občanské války byl organizován za pomoci KSČ. V říjnu 1936 vznikl Výbor pro pomoc demokratickému Španělsku, který zajišťoval dobrovolníkům pasy, finančně je zajistil a zprostředkoval cestu do náborového centra v Paříži. Heslem celé operace se stalo známé U bran Madridu se bojuje také za Prahu!. Složením nebyli dobrovolníci pouze členové komunistické strany. Ti tvořili z počátku pouze 20% z celkového počtu dobrovolníků. Postupem času jejich počet rostl, ale nikdy nepřesáhl 50%.

Z počátku byli Čechoslováci přiřazováni do národnostně různorodých jednotek. Časem ale vznikly ve Španělsku převážně československé jednotky jako například Pěší četa Klementa Gottwalda či prapor T. G. Masaryk, který sdružoval pouze slovanské dobrovolníky. Celkový počet československých interbrigadistů se různí odhaduje okolo 2 000 (800 byli českoslovenští krajané z USA, Kanady, Francie a jiných zemí), počet padlých a nezvěstných je ještě těžší odhadnout. Obecně se mluví o několika stovkách mrtvých. Mezi nejznámější československé interbrigadisty patřili například lékaři Karel Holubec a František Kriegel, Artur London, komunistický činitel odsouzený v inscenovaném procesu s Rudolfem Slánským, Vendelín Opatrný, československý velitel, který padl při bojích o Dukelský průsmyk, Josef Pavel, ministr vnitra ČSSR v roce 1968, Leopold Pokorný jehož oběť při záchraně jednotky amerických dobrovolníků získala obdiv jak mezi interbrigadisty, tak doma v ČSR, Jaroslav Kovanda, československý letec RAF, a mnoho dalších. Po rozpuštění brigád se českoslovenští dobrovolníci většinou stáhli do Francie. Po zrušení internačních táborů ve francouzském Gurs vstoupili do vznikající československé vojenské zahraniční jednotky ve Francii. Odtud vedla jejich cesta po pádu Francie do Anglie.

Národnostní složení interbrigád

Vlajka Národnost Počet Poznámka
Francie Francie 8 962[1]–9,000[2]
Itálie Itálie 3 000[1][2]–3,350[3]
Německo/Rakousko Německo/Rakousko 3,000[3]–5,000[2] Beevor udává 2 217 Němců and 872 Rakušanů.[1]
Polsko Polsko 3 000[3][2]–3,113[1]
Spojené státy americké USA 2 341[1]–2,800[2][3] 750-800 mrtvých
  Balkánské státy 2 095[1]
Sovětský svaz SSSR 2 000-3 000[3] Nikdy nebylo přítomno více než 800 mužů.[4]
Spojené království Velká Británie 2 500 [5]
Belgie Belgie 1 600[2]–1,722[1]
Kanada Kanada 1 546–2 000[2] Thomas odhaduje 1,000.[3]
Jugoslávie 1 500[3]–1 660[2] okolo 800 mrtvých
Kuba Kuba 1 101[6][7]
Československo Československo 1 006[1]–1 500[3][2]
  Baltské státy 892[1]
Argentina Argentina 740[8]
Nizozemsko Nizozemí 628[1]
Dánsko Dánsko 550 220 mrtvých
Maďarsko Maďarsko 528[1]–1,500[3]
Švédsko Švédsko 500Thomas 2003, s. 943</ref> Odhaduje se 799[1]–1 000[3] dobrovolníků ze Skandinávie (Thomas odahduje okolo 1 000 – z toho 500 Švédů.[9])
Bulharsko Bulharsko 462
Švýcarsko Švýcarsko 408[1]–800[10] 170 mtrvých
Irsko Irsko 250 Byli rozdělení mezi Britský batalion and batalion Abrahama Lincolna
Norsko Norsko 225 100 mrtvých[11][12][13]
Finsko Finsko 225 Zahrnuje 78 finských Američanů an 73 finských Kanaďanů, caa 70 mrtvých.[14]
Estonsko Estonsko 200[15]
Řecko Řecko 250
Portugalsko Portugalsko 134[1]
Lucembursko Lucembursko 103
Čínská republika Čína 100[16] Nábor byl organizovaný Komunistickou stranou Číny, dobrovolníci byli převážně Číňané žijící mimo svou domovinu. Vůdcem byl Xie Weijin.[17]
Mexiko Mexiko 90
Kypr 60
Filipíny Filipíny 50 [18][19]
Albánie Albánie 25
Kostarika Kostarika 24[3]
Ostatní 1 122[1]

Intebrigadisté po válce

Východoněmecká známka věnovaná interbrigadistovi Hansi Beimleru z roku 1966

Osudy Interbrigadistů byli po občanské válce velice rozdílné. V mnoha zemích na ně bylo nahlíženo na politicky nespolehlivé osoby a byli vystaveni mnoha sankcím. Například belgickým, nizozemským a polským dobrovolníkům bylo odebráno občanství, protože sloužili v armádě cizí země. Kanadští dobrovolníci po návratu domů byli vyšetřováni policií, bylo jim odepřeno zaměstnání a jako politicky nespolehlivý nemohli sloužit v armádě během Druhé světové války. Američtí dobrovolníci ve válce sloužit mohli, ale bylo jim odmítnuto jakékoliv povýšení. Nejhůře dopadli švýcarští interbrigadisté, kteří po návratu domů byli postaveni před vojenský soud a odsouzeni až na čtyři roky do vězení.

Interbrigadistům se dostalo uznání až se začátkem Druhé světové války, kdy se jednotlivé státy dostávaly do války se silami podporujícími falangisty. Po válce byli v západní Evropě interbrigadisté účelně zapomínáni ze strachu z potenciální podpory komunismu. Ve východní Evropě, kde se zformovaly komunistické režimy byli naopak interbrigadisté oslavováni jako první bojovníci proti fašismu. Například v Československu či Polsku se jim dostalo oficiálních státních uznání. Ve Východním Německu, kde komunisté hledali, jak vybruslit z nacistické minulosti země, se stali němečtí interbrigadisté skoro až mýtem a byli oslavováni na každoročních vzpomínkových akcích.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Lefebvre (2003), p. 16. Quoted by Beevor (2006), p. 468.
  2. ↑ a b c d e f g h i Quoted in Alvarez (1996).
  3. ↑ a b c d e f g h i j k Thomas (1961), pp. 634–639.
  4. ↑ Beevor 2006, s. 163
  5. ↑ Richard Baxell, British Volunteers in the Spanish Civil War, 2012
  6. ↑ http://www.albavolunteer.org/2012/07/los-voluntarios-cubanos-en-la-guerra-de-espana/
  7. ↑ http://www.albavolunteer.org/2011/08/new-book-on-cubans-in-scw/
  8. ↑ http://www.albavolunteer.org/2010/06/voluntarios-argentinos-en-la-brigada-xv-abraham-lincoln/
  9. ↑ Thomas (2003), s. 943
  10. ↑ Daniele Mariani. No pardon for Spanish civil war helpers. www.swissinfo.org. Swissinfo, February 27, 2008. Dostupné online. 
  11. ↑ Moen, Jo Stein og Sæther, Rolf: Tusen dager – Norge og den spanske borgerkrigen 1936-1939, Gyldendal 2009, ISBN 978-82-05-39351-6
  12. ↑ [1]
  13. ↑ [2]
  14. ↑ Juusela, Jyrki: Suomalaiset Espanjan sisällissodassa, Atena Kustannus 2003, ISBN 951-796-324-6
  15. ↑ Kuuli, (1965).
  16. ↑ China Museum. 朱德等赠给国际纵队中国支队的锦旗. www.chnmuseum.cn. chnmuseum, May 31, 2012. Dostupné online. 
  17. ↑ Unknown. 战斗在西班牙反法西斯前线的中国支队. www.luobinghui.com. Luobinghui, March 30, 2005. Dostupné online. 
  18. ↑ http://pinoyhistory.proboards.com/thread/1673
  19. ↑ http://www.florentinorodao.com/scholarly/sch95b.htm

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Interbrigády&oldid=11745817“