Středomoří: Porovnání verzí
Obsah stránky nahrazen textem „GJG--~~~~ MGH--~~~~FTJF <big><small>Zvětšený tÞŶÝŶ<ref>TQĚTČĚTÝŘČÝČŘUÝE</ref>ext</small> * Položka odrážkového seznamu TJTJ # Položka č…“ |
m Editace uživatele 109.81.192.135 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Addbot |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Různé významy|redirect=Středozemí|tento=oblasti kolem Středozemního moře|druhý=bájné zemi [[John Ronald Reuel Tolkien|J. R. R. Tolkiena]]|stránka=Středozem}} |
|||
GJG--[[Speciální:Příspěvky/109.81.192.135|109.81.192.135]] 5. 4. 2013, 11:14 (UTC) MGH--[[Speciální:Příspěvky/109.81.192.135|109.81.192.135]] 5. 4. 2013, 11:14 (UTC)FTJF <big><small>Zvětšený tÞŶÝŶ<ref>TQĚTČĚTÝŘČÝČŘUÝE</ref>ext</small> |
|||
[[Soubor:Mediterranian Sea 16.61811E 38.99124N.jpg|thumb|300px|Středozemí při pohledu z vesmíru]] |
|||
* Položka odrážkového seznamu |
|||
'''Středomoří''', též '''Středozemí''' či '''mediterán''' je oblast okolo [[Středozemní moře|Středozemního moře]]. [[Podnebí|Klima]]ticky se vyznačuje suchým teplým létem a mírnou deštivou zimou. Je jednou z oblastí, kde vznikly první lidské [[civilizace]]. |
|||
TJTJ |
|||
# Položka číslovaného seznamu |
|||
GJGH<br /> |
|||
GHJ<br /> |
|||
<br /> |
|||
<br /> |
|||
<br /> |
|||
<br />=É) |
|||
== Vymezení == |
|||
# Položka číslovaného seznamu |
|||
</big> |
|||
Z hlediska [[fytogeografie]] patří do Středomoří oblasti které byly kdysi pokryty stálezelenými lesy, tedy většina středomořského pobřeží kromě [[Delta Nilu|delty Nilu]] a nejspíše také některých částí pobřeží [[Libye]]. Úzký pás těchto lesů se nacházel v dnešní [[Francie|Francii]], severní [[Itálie|Itálii]], [[Chorvatsko|Chorvatsku]], na jižním pobřeží [[Turecko|Turecka]] a v [[Egypt|Egyptě]] a [[Libye|Libyi]], jinak ale pokrývali většinu [[Iberský poloostrov|Iberského poloostrova]], jižní Itálii, [[Řecko]], západní [[Sýrie|Sýrii]], většinu [[Libanon]]u, [[Izrael]] a široký pás pobřeží v [[Maroko|Maroku]], [[Alžírsko|Alžírsku]] a [[Tunisko|Tunisku]] a také všechny středomořské ostrovy. Lze jej také vymezit možností pěstování [[Olivovník evropský|olivovníku evropského]], který prospívá přibližně do výšky 800 m n. m. a nesnáší pokles teploty pod 13 °C. |
|||
== Pedologie == |
|||
Pro Středomoří jsou typické především hnědé půdy – [[kambisol]]y, především v [[Maghreb]]u, Izraeli a Libanonu také [[luvisol]]y, včetně sušších [[chromosol|chromosolů]] červerné či žluté barvy. Vyskytují se také půdy patřící mezi leptosoly jako úrodnější [[rendzina|rendziny]] a na pobřeží Chorvatska a Turecka [[ranker]]y. Mezi velmi úrodné středozemní půdy patří [[Andosol|andosoly]], vzniklé [[Vulkanismus|vulkanickou činností]], a [[Fluvisol|fluvisoly]] na březích dolních toků řek a jezer. Středozemní půdy jsou zpravidla alkalické či mírně kyselé, silně kyselé půdy se vyskytují výjimečně. |
|||
== Flóra == |
|||
[[Soubor:OliveTreeBordercommons.jpg|thumb|300px|Rozšíření olivovníku evropského]] |
|||
Původně bylo Středomoří pokryto stálezelenými lesy, v současnosti je však většina z nich zničena a místo vzniklo několik typů sekundární vegetace. Mezi nejdůležitější patří: |
|||
*[[makchie]] |
|||
*[[garrigue (vegetace)|garrigue]] |
|||
*[[pseudostep]] |
|||
Středomoří je typické vysokým počtem [[Endemit|endemitů]], což je způsobeno i množstvím izolovaných ostrovů. Například v Řecku roste 323 endemitů, na [[Kréta|Krétě]] 131 a v [[Sierra Nevada|Sierra Nevadě]] 40.<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Zelený |
|||
| jméno = Václav |
|||
| odkaz na autora = Václav Zelený (botanik) |
|||
| titul = Rostliny Středozemí |
|||
| vydavatel = Academia |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2005 |
|||
| strany = 42 |
|||
| isbn = 80-200-1224-9 |
|||
}}</ref> |
|||
=== Původní les === |
|||
Původní středomořské lesy byly podle [[pylová analýza|pylových analýz]] a botanických předpokladů tvořeny především neopadavými druhy [[Dub|dubů]], [[Dub cesmínový|dubem cesmínovým]] (''Quercus ilex''), [[dub kermesový|dubem kermesovým]] (''Quercus coccifer''a) a [[Dub korkový|dubem korkovým]] (''Quercus suber''). Dále také [[Vavřín vznešený|vavřínem vznešeným]] (''Laurus nobilis''), [[olivovník planý|planým olivovníkem]] (''Olea Oleaster''), [[Borovice|borovicemi]] jako je [[borovice halebská]] (''Pinus halepensis'') a [[borovice pinie|pinie]] (''Pinus pinea'') a dalšími. V podrostu a na okrajích se nacházeli také [[Jalovec|jalovce]] jako [[jalovec fénický]] (''Juniperus phoenicea''), [[jalovec červenoplodý]] (''Juniperus oxycedrus'') a také [[cypřiš vždyzelený]] (''Cupressus sempervirens''), [[myrta obecná]] (''Myrtus communis''), [[Řečík|řečíky]] (''Pistacia''), [[Planika|planiky]] (''Arbutus''), [[cista|cisty]] (''Cistus''), [[Řešetlák|řešetláky]] (''Rhamnus''), [[kalina|kaliny]] (''Viburnum'') a mnoho dalších [[Polokeř|polokeřů]] a [[Bylina|bylin]]. Na písčitých a karbonátových půdách převládali především borovice. |
|||
V [[Levanta|Levantě]] těžili dřevo od [[3. tisíciletí př. n. l.]] [[Féničané]] a vyváželi ho do Egypta a Mezopotámie. Jednalo se především o oblíbené [[Cedr|cedrové]] dřevo. Řecko bylo výrazně odlesněno kolem roku [[500 př. n. l.]]. Zničení lesů vedlo k výrazné větrné a vodní [[eroze|erozi]], což vedlo k rozsáhlému odplavení půdy, který bylo mimo jiné jedním z faktorů, které způsobily zanesení starověkých přístavů jako [[Efes]], [[Théby]] nebo [[Athény]].<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Zelený |
|||
| jméno = Václav |
|||
| odkaz na autora = Václav Zelený (botanik) |
|||
| titul = Rostliny Středozemí |
|||
| vydavatel = Academia |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2005 |
|||
| strany = 35 |
|||
| isbn = 80-200-1224-9 |
|||
}}</ref> V současnosti se zachovaly především na nedostupných místech jako jsou prudké svahy [[Strž|strží]]. Souvislé zachovalé stálezelené lesy lze stále nalézt například v [[Katalánsko|katalánské]] oblasti [[Girona]] nebo na Krétě. Existují snahy o obnovení těchto porostů, ale zalesňování listnatými stromy je velmi složité. Úspěšnější je výsadba jehličnatých stromů, především borovicí halebskou. |
|||
== Reference == |
|||
<references /> |
|||
{{Pahýl}} |
|||
[[Kategorie:Geografie Evropy]] |
|||
[[Kategorie:Afrika]] |
|||
{{Link FA|de}} |
Verze z 5. 4. 2013, 13:14
Středomoří, též Středozemí či mediterán je oblast okolo Středozemního moře. Klimaticky se vyznačuje suchým teplým létem a mírnou deštivou zimou. Je jednou z oblastí, kde vznikly první lidské civilizace.
Vymezení
Z hlediska fytogeografie patří do Středomoří oblasti které byly kdysi pokryty stálezelenými lesy, tedy většina středomořského pobřeží kromě delty Nilu a nejspíše také některých částí pobřeží Libye. Úzký pás těchto lesů se nacházel v dnešní Francii, severní Itálii, Chorvatsku, na jižním pobřeží Turecka a v Egyptě a Libyi, jinak ale pokrývali většinu Iberského poloostrova, jižní Itálii, Řecko, západní Sýrii, většinu Libanonu, Izrael a široký pás pobřeží v Maroku, Alžírsku a Tunisku a také všechny středomořské ostrovy. Lze jej také vymezit možností pěstování olivovníku evropského, který prospívá přibližně do výšky 800 m n. m. a nesnáší pokles teploty pod 13 °C.
Pedologie
Pro Středomoří jsou typické především hnědé půdy – kambisoly, především v Maghrebu, Izraeli a Libanonu také luvisoly, včetně sušších chromosolů červerné či žluté barvy. Vyskytují se také půdy patřící mezi leptosoly jako úrodnější rendziny a na pobřeží Chorvatska a Turecka rankery. Mezi velmi úrodné středozemní půdy patří andosoly, vzniklé vulkanickou činností, a fluvisoly na březích dolních toků řek a jezer. Středozemní půdy jsou zpravidla alkalické či mírně kyselé, silně kyselé půdy se vyskytují výjimečně.
Flóra
Původně bylo Středomoří pokryto stálezelenými lesy, v současnosti je však většina z nich zničena a místo vzniklo několik typů sekundární vegetace. Mezi nejdůležitější patří:
Středomoří je typické vysokým počtem endemitů, což je způsobeno i množstvím izolovaných ostrovů. Například v Řecku roste 323 endemitů, na Krétě 131 a v Sierra Nevadě 40.[1]
Původní les
Původní středomořské lesy byly podle pylových analýz a botanických předpokladů tvořeny především neopadavými druhy dubů, dubem cesmínovým (Quercus ilex), dubem kermesovým (Quercus coccifera) a dubem korkovým (Quercus suber). Dále také vavřínem vznešeným (Laurus nobilis), planým olivovníkem (Olea Oleaster), borovicemi jako je borovice halebská (Pinus halepensis) a pinie (Pinus pinea) a dalšími. V podrostu a na okrajích se nacházeli také jalovce jako jalovec fénický (Juniperus phoenicea), jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus) a také cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens), myrta obecná (Myrtus communis), řečíky (Pistacia), planiky (Arbutus), cisty (Cistus), řešetláky (Rhamnus), kaliny (Viburnum) a mnoho dalších polokeřů a bylin. Na písčitých a karbonátových půdách převládali především borovice.
V Levantě těžili dřevo od 3. tisíciletí př. n. l. Féničané a vyváželi ho do Egypta a Mezopotámie. Jednalo se především o oblíbené cedrové dřevo. Řecko bylo výrazně odlesněno kolem roku 500 př. n. l.. Zničení lesů vedlo k výrazné větrné a vodní erozi, což vedlo k rozsáhlému odplavení půdy, který bylo mimo jiné jedním z faktorů, které způsobily zanesení starověkých přístavů jako Efes, Théby nebo Athény.[2] V současnosti se zachovaly především na nedostupných místech jako jsou prudké svahy strží. Souvislé zachovalé stálezelené lesy lze stále nalézt například v katalánské oblasti Girona nebo na Krétě. Existují snahy o obnovení těchto porostů, ale zalesňování listnatými stromy je velmi složité. Úspěšnější je výsadba jehličnatých stromů, především borovicí halebskou.
Reference
- ↑ ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9. S. 42.
- ↑ ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9. S. 35.