Zündapp: Porovnání verzí

Zündapp
	Logo
Základní údaje
Právní forma	GmbH
Datum založení	1917
Datum zániku	1984
Zakladatel	Fritz Ludwig Neumeyer
Adresa sídla	Norimberk, Německo
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	automobilový průmysl
Produkty	motocykl
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 11. 7. 2024, 22:20

Zünder-Apparatebau-Gesellschaft (společnost pro konstrukci zapalovacích zařízení), poslední název Zündapp-Werke, byl úspěšný německý výrobce motocyklů. Zanikl v roce 1984.

Začátky

Firma vznikla 9. ledna 1917 v Norimberku především pro výrobu výzbroje, zejména rozbušek do dělostřeleckých granátů. Po skončení První světové války se pro ni stala výnosnou jedině výroba jednostopých vozidel.^[1]

Motocykly

V roce 1921 se společnost přeměnila na Zündapp Gesellschaft für den Bau von Special-Maschinen a prvním typem Z22 začala stavět praktické užitkové motocykly za rozumnou cenu. Poháněly je především jednodušší dvoudobé spalovací motory. Na konci dvacátých let byla jednou z pěti největších motocyklových továren v Evropě.

V roce 1931 zadala konstrukční kanceláři Ferdinanda Porscheho vývoj lidového vozu. Pod kódem Porsche Typ 12 pro ni roku 1932 vyvinul malý automobil, se sériovou produkcí ale nezačala.

Ve třicátých letech firma začala vyrábět motocykly se čtyřtaktním motorem vlastní konstrukce: jednoválcový vrchový DS350, dvouválcový spodový K500, čtyřválcový K800. Kromě dvoutaktů K200 nebo K350 byly i motocykly vyššího objemu vybaveny pohonem zadního kola kardanovou hřídelí, stejně jako konkurenční německý výrobce motocyklů BMW. Ten byl však prodejně úspěšnější jak v sektoru osobních automobilů, tak dodávkami těžkých motocyklů pro německou armádu.

Technickou zajímavostí je užívání půleného bronzového pouzdra na čepu klikového hřídele, které spolu s jehlovými válečky tvoří dělitelné ložisko spodní části ojnice.

Výroba zahrnovala sportovní modely s motorem boxer KS500 v letech 1936–1938, spolu s odlehčeným supersportovním modelem KKS500. Do výbavy přicházela vedle ručního řazení jeho kombinace s nožním řazením.^[2]

Pro nároky připojení sidecaru došlo v roce 1938 k mírné změně konstrukce motoru a zvýšení objemu, vznikl nejvyráběnější čtyřtakt firmy – Zündapp KS600. V roce 1938 byl vyroben 200 000. kus motocyklu Zündapp.

Od roku 1940 musela továrna kvůli druhé světové válce vyrábět pouze pro Wehrmacht. Přišla se silnějším strojem KS 750 do terénu s postranním vozíkem a oběma poháněnými zadními koly s diferenciálem s omezeným prokluzem. Používal některé shodné díly s dalším vojenským BMW R75. Celkem se vyrobilo téměř 18 000 modelů Zündapp KS 750.^[3]

Poválečná výroba

Nálety těžce poškozená továrna začala po válce s náhradní výrobou. Zákaz výroby motocyklů nad 60 cm³ byl pro firmu v roce 1947 změněn na motocykly do 250 cm³ a pokračovala výrobou předválečných modelů. S důrazem na nízkou prodejní cenu dvoutaktů úspěšných ve 30. letech, DB200 a následně DB201. Výrobou nestačila poptávce. Nabízela širokou paletu jednostopých vozidel od jízdních kol s motorovým pohonem až po těžké motocykly.

V letech 1951 – 1958 společnost nejvíce vyráběla nákladnější pokročilé verze modelu KS600 s teleskopickou přední vidlicí a zadními kluzáky – KS601 (nejvíce ve světle zelené, nadšenci přezdívaný "Grüner Elefant"). Prodejní úspěch však měly i malé 50 cm³ motocykly nebo od roku 1953 skútr Zündapp Bella s dvoutaktním 150 nebo 200 cm³ motorem.

Brzký hospodářský vzestup přivodil odklon od cestovních motocyklů a snížení prodeje. Zündapp v roce 1957 zastavil výrobu KS601, který byl považován za příliš velký, těžký a drahý. Aby udržel výrobu, rozhodl se zahájit výrobu žádanějších minivozů jako konkurence. Neměl čas na zdlouhavý vývoj a hledal řešení zvenku. Návrhy Krobotha a Brutsche ale považoval za příliš jednoduché a Fuldamobil posléze za nedostatečný.

Minivozy

V březnu 1957 zahájila společnost výrobu minivozu Zündapp Janus, jenž vzešel z více "kempingového" projektu Dornier Delta , který se představil v červnu 1955.

Přepracovaný Janus uvedený na trh v červnu 1957 si zachoval obdobné zvláštnosti. Vypadal téměř stejně zepředu i zezadu, čemuž odpovídal název podle boha se dvěma tvářemi. Vstup pasažérů umožňovala odklápěcí stěna jako u Isett, resp. BMW Isett nebo Heinkel Kabine. Byla ale na obou čelech – vpředu i vzadu, a znatelně větší plně čtyřmístný vůz měl dvě lavice zády k sobě. Vnitřním prostorem mu nekonkuroval žádný podobný minivůz. Už vůbec ne sklopením lavic na manželskou postel nebo demontáží zadní s vytvořením 1,5 m² nákladového prostoru. Sezení proti směru jízdy však dosti nevyhovovalo. Jak dětem, které jej měly využívat nejčastěji a dělalo se jim špatně,<ref> Zündapp Janus 1958 - fotoalbum. www.rajce.idnes.cz [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. </ref> tak řidiči, který na ně neviděl. Nebo cestujícím sledujícím vozy s posádkou za nimi či vzdalující se krajiny bez stěrače za deště. Praktické ovšem nebylo ani při hovoru.

Hluk v interiéru ze vzduchem chlazeného ležatého 248 cm³ čtyřdobého jednoválce uprostřed vozu mezi sedačkami a podlahou byl nadměrný. Údržba hůře přístupného motoru zato nesnadná. Poskytoval maximální výkon 14 koní a poháněl zadní kola.<ref name=":0"> Zündapp Janus (1957-1958): Trpaslík se dvěma tvářemi a motorem uprostřed. auto.cz [online]. [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. </ref> Poměrně těžký, úzce zaměřený a nepříliš kvalitní malosériový vůz se prodejní cenou (3290 DM + 40 DM za topení) příliš blížil vozu nižší střední VW Brouk v základním provedení (3780 DM) a nebyl o něj velký zájem. Kupující už také začali chtít spíše dvouválcové minivozy vhodnější na větší vzdálenosti jako NSU Prinz. V červnu 1958 byla výroba zastavena a v říjnu 1958 se nákladně zařízená továrna prodala společnosti Bosch.

Přesun

V roce 1958 firma přesídlila do nové továrny v Mnichově. Mimo motocykly se okrajově věnovala vývoji leteckých a lodních motorů i pohonu vojenské techniky (již v roce 1943 např. dodávala 703 cm³ dvoutaktní dvouválcový motor pro dálkově řízené miniaturní pásové vozidlo Goliath nesoucí nálož s trhavinou). Následoval další vývoj i vodou chlazených dvoutaktních motorů.

Motocykly Zündapp se postupně stávaly staromódní a domácky vyrobené oproti konkurenci levnějších japonkých strojů, které zvyšovaly tržní podíl na úkor zavedených výrobců. V roce 1984 došlo k prodeji licencí a části výrobních prostředků do Xunda Motor Co., Tianjin, China a firma Zündapp zanikla.

Odkazy

Reference

↑ Zündapp - historie značky. www.motorkari.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online.
↑ Greg Williams. 1937 Zundapp KKS500 [online]. Motorcycle Classics, July–August 2009 [cit. 2009-08-04]. Dostupné online.
↑ Margie Siegal. 1942 Zundapp KS750 [online]. Motorcycle Classics, July–August 2007 [cit. 2009-08-11]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zündapp na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Zündapp - historie značky. www.motorkari.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online.

[:1-2] Greg Williams. 1937 Zundapp KKS500 [online]. Motorcycle Classics, July–August 2009 [cit. 2009-08-04]. Dostupné online.

[3] Margie Siegal. 1942 Zundapp KS750 [online]. Motorcycle Classics, July–August 2007 [cit. 2009-08-11]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 39: / Řádek 39: @@
 [[Soubor:Dornier-Museum Friedrichshafen 2018 026.jpg|vlevo|náhled|koncept Dornier Delta s odklápěním méně strmých čel kolmo vzhůru]]
 Přepracovaný Janus uvedený na trh v červnu 1957 si zachoval obdobné zvláštnosti. Vypadal téměř stejně zepředu i zezadu, čemuž odpovídal název podle [[Janus|boha se dvěma tvářemi]]. Vstup pasažérů umožňovala odklápěcí stěna jako u [[Isetta|Isett]], resp. [[BMW#Minivozy|BMW Isett]] nebo [[Heinkel Kabine]]. Byla ale na obou čelech – vpředu i vzadu, a [https://abload.de/img/1b7kip.jpg znatelně větší] [https://i0.wp.com/www.curbsideclassic.com/wp-content/uploads/2019/08/IMG_20190710_105454-copy.jpg plně čtyřmístný] vůz měl dvě lavice [https://bugaga.ru/uploads/posts/2019-08/1567184404_janus-14.jpg zády k sobě]. Vnitřním prostorem mu nekonkuroval žádný [https://i0.wp.com/www.curbsideclassic.com/wp-content/uploads/2019/08/IMG_20190710_105454-copy.jpg podobný minivůz]. Už vůbec ne [https://www.flickr.com/photos/linie305/48266818617/ sklopením lavic] na manželskou postel nebo [https://cdn.prod.www.spiegel.de/images/21924abb-0001-0004-0000-000000603022_w1600_r1.3162839248434237_fpx37.99_fpy50.webp demontáží zadní] s vytvořením 1,5 m² nákladového prostoru.
-Sezení proti směru jízdy však dosti nevyhovovalo. Jak dětem, které jej měly využívat nejčastěji a dělalo se jim špatně,<ref>{{Citace elektronického periodika
+Sezení proti směru jízdy však dosti nevyhovovalo. Jak dětem, které jej měly využívat nejčastěji a dělalo se jim špatně,&amp;lt;ref&amp;gt;{{Citace elektronického periodika
 | titul = Zündapp Janus 1958 - fotoalbum
 | periodikum =
@@ Řádek 45: / Řádek 45: @@
 | jazyk = cs
 | datum přístupu = 2024-01-04
-}}</ref> tak řidiči, který na ně neviděl. Nebo při sledování osazenstva vozů vzadu či vzdalující se krajiny bez [[Stěrač|stěrače]] za deště. Praktické ovšem nebylo ani při hovoru.
+}}&amp;lt;/ref&amp;gt; tak řidiči, který na ně neviděl. Nebo cestujícím sledujícím vozy s posádkou za nimi či vzdalující se krajiny bez [[Stěrač|stěrače]] za deště. Praktické ovšem nebylo ani při hovoru.
-Hluk v interiéru ze vzduchem chlazeného ležatého 248 cm³ čtyřdobého [[Jednoválcový motor|jednoválce]] uprostřed vozu mezi sedačkami a podlahou byl nadměrný. Údržba hůře přístupného motoru zato nesnadná. Poskytoval maximální výkon 14 koní a poháněl zadní kola.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
+Hluk v interiéru ze vzduchem chlazeného ležatého 248 cm³ čtyřdobého [[Jednoválcový motor|jednoválce]] uprostřed vozu mezi sedačkami a podlahou byl nadměrný. Údržba hůře přístupného motoru zato nesnadná. Poskytoval maximální výkon 14 koní a poháněl zadní kola.&amp;lt;ref name=":0"&amp;gt;{{Citace elektronického periodika
 | titul = Zündapp Janus (1957-1958): Trpaslík se dvěma tvářemi a motorem uprostřed
 | periodikum = auto.cz
@@ Řádek 53: / Řádek 53: @@
 | jazyk = cs
 | datum přístupu = 2023-09-28
-}}</ref> Poměrně těžký, úzce zaměřený a nepříliš kvalitní malosériový vůz se prodejní cenou (3290 DM + 40 DM za topení) příliš blížil vozu nižší střední [[Volkswagen Brouk|VW Brouk]] v základním provedení (3780 DM) a nebyl o něj velký zájem. Kupující už také začali chtít spíše dvouválcové minivozy vhodnější na větší vzdálenosti jako [[NSU#Minivozy|NSU Prinz]]. V červnu [[1958]] byla výroba zastavena a v říjnu 1958 se nákladně zařízená továrna prodala společnosti [[Robert Bosch GmbH|Bosch]].
+}}&amp;lt;/ref&amp;gt; Poměrně těžký, úzce zaměřený a nepříliš kvalitní malosériový vůz se prodejní cenou (3290 DM + 40 DM za topení) příliš blížil vozu nižší střední [[Volkswagen Brouk|VW Brouk]] v základním provedení (3780 DM) a nebyl o něj velký zájem. Kupující už také začali chtít spíše dvouválcové minivozy vhodnější na větší vzdálenosti jako [[NSU#Minivozy|NSU Prinz]]. V červnu [[1958]] byla výroba zastavena a v říjnu 1958 se nákladně zařízená továrna prodala společnosti [[Robert Bosch GmbH|Bosch]].
 == Přesun ==