Hrabáč kapský: Porovnání verzí
m napřímení 2 odkazů |
m napřímení redirectu šablony (dle dat od Dannyho B.); kosmetické úpravy |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{ |
{{Taxobox |
||
| barva = pink |
| barva = pink |
||
| jméno = Hrabáč |
| jméno = Hrabáč |
||
Řádek 21: | Řádek 21: | ||
Hrabáč je poslední přežívající druh z řádu hrabáčů (''Tubulidentata'') a jeho jediné čeledi [[hrabáčovití|hrabáčovitých]]. Hrabáč byl původně řazen do [[Řád (biologie)|řádu]] [[Chudozubí|chudozubých]], a to pro svou vnější podobnost s [[mravenečník velký|mravenečníkem]]. Výzkum však prokázal, že si tato zvířata příbuzná nejsou a podobnosti v jejich stavbě těla jsou výsledkem [[Konvergence (evoluce)|konvergentní evoluce]] v důsledku adaptace na stejný typ potravy - [[Termiti|termity]]. Z podobných důvodů má hrabáč společné rysy s [[Vačnatci|vačnatými]] [[bandikuti|bandikuty]]. Nejbližší příbuzní hrabáče jsou vyhynulé rody ''[[Leptorycteropus]]'' a ''[[Myorycteropus]]'', nejbližší žijící příbuzní jsou zároveň [[chobotnatci]], [[sirény]] a [[damani]]. |
Hrabáč je poslední přežívající druh z řádu hrabáčů (''Tubulidentata'') a jeho jediné čeledi [[hrabáčovití|hrabáčovitých]]. Hrabáč byl původně řazen do [[Řád (biologie)|řádu]] [[Chudozubí|chudozubých]], a to pro svou vnější podobnost s [[mravenečník velký|mravenečníkem]]. Výzkum však prokázal, že si tato zvířata příbuzná nejsou a podobnosti v jejich stavbě těla jsou výsledkem [[Konvergence (evoluce)|konvergentní evoluce]] v důsledku adaptace na stejný typ potravy - [[Termiti|termity]]. Z podobných důvodů má hrabáč společné rysy s [[Vačnatci|vačnatými]] [[bandikuti|bandikuty]]. Nejbližší příbuzní hrabáče jsou vyhynulé rody ''[[Leptorycteropus]]'' a ''[[Myorycteropus]]'', nejbližší žijící příbuzní jsou zároveň [[chobotnatci]], [[sirény]] a [[damani]]. |
||
==Popis a morfologie== |
== Popis a morfologie == |
||
Hrabáč je zavalitě stavěný savec, dosahující hmotnosti až 60 kg, délky těla 110-130 cm a délky ocasu 70 cm. Mohutné tělo hrabáče je téměř lysé, pouze na hřbetě ho pokrývají řídké štětiny. Zbarvení je béžové, na břiše a hlavě až narůžovělé. Končetiny s mohutnými drápy jsou sloupovité, zadní delší než přední, silný, málo pohyblivý ocas, podobný klokanímu, zvířeti umožňuje, aby se postavilo na zadní nohy. Hlava hrabáče je protáhlá a její přední část se podobá prasečímu rypáku. Oči jsou malé, naproti tomu boltce dlouhé a blanité, tvarově podobné zaječím. Ve spánku je zvíře skládá podél hlavy.<br /> Nejtypičtějším znakem hrabáče je zcela ojedinělá stavba chrupu, během vývoje došlo k regresivnímu vývoji chrupu jako i některých zástupců [[chudozubí| |
Hrabáč je zavalitě stavěný savec, dosahující hmotnosti až 60 kg, délky těla 110-130 cm a délky ocasu 70 cm. Mohutné tělo hrabáče je téměř lysé, pouze na hřbetě ho pokrývají řídké štětiny. Zbarvení je béžové, na břiše a hlavě až narůžovělé. Končetiny s mohutnými drápy jsou sloupovité, zadní delší než přední, silný, málo pohyblivý ocas, podobný klokanímu, zvířeti umožňuje, aby se postavilo na zadní nohy. Hlava hrabáče je protáhlá a její přední část se podobá prasečímu rypáku. Oči jsou malé, naproti tomu boltce dlouhé a blanité, tvarově podobné zaječím. Ve spánku je zvíře skládá podél hlavy.<br /> Nejtypičtějším znakem hrabáče je zcela ojedinělá stavba chrupu, během vývoje došlo k regresivnímu vývoji chrupu jako i některých zástupců [[chudozubí|chudozubých]] a [[luskouni|luskounů]] (proto chybné zařazení). Chrup hypselodontního typu, stále dorůstají a jsou bezkořenné. <br /> |
||
Varlata mají samci uložena v břišní dutině, podobně jako [[Slonovití|sloni]], |
Varlata mají samci uložena v břišní dutině, podobně jako [[Slonovití|sloni]], nemají šourek.<br /> |
||
Na předních končetinách došlo k redukci prstů na 4, zadní končetiny jsou pětiprsté.<br /> |
Na předních končetinách došlo k redukci prstů na 4, zadní končetiny jsou pětiprsté.<br /> |
||
==Rozšíření== |
== Rozšíření == |
||
Hrabáč se vyskytuje v [[Afrika|Africe]] na jih od [[Sahara|Sahary]], především v savanách a buši, kde se vyskytuje dostatek termitů. V [[Botswana|Botswaně]] ase vyskytuje i v polopoušti [[Kalahari]], naproti tomu v Etiopii vystupuje poměrně vysoko do hor. Vyhýbá se deštným pralesům. |
Hrabáč se vyskytuje v [[Afrika|Africe]] na jih od [[Sahara|Sahary]], především v savanách a buši, kde se vyskytuje dostatek termitů. V [[Botswana|Botswaně]] ase vyskytuje i v polopoušti [[Kalahari]], naproti tomu v Etiopii vystupuje poměrně vysoko do hor. Vyhýbá se deštným pralesům. |
||
==Způsob života== |
== Způsob života == |
||
Hrabáč je aktivní především v noci, den přespává ve své noře. Je samotář. Ze smyslů hrabáče je nejlepší čich a sluch, zrak je poměrně slabý. Dlouhé boltce v klidu drží vzpřímeně, ale dovede je složit a uzavřít tak zvukovody. Zvláštně stavěným čenichem vyhledává kořist. Kolem nozder má husté chlupy, které je chrání při hrabání. Hrabáč je výborně přizpůsoben k hloubení nor. Nory hloubí pomocí svých silných předních nohou, které jsou opatřeny drápy, vyhrabanou zeminu odtlačuje zadníma nohama. Pomocí silných drápů také rozhrabává [[termitiště]] a [[mraveniště]], jejichž obyvateli se živí. |
Hrabáč je aktivní především v noci, den přespává ve své noře. Je samotář. Ze smyslů hrabáče je nejlepší čich a sluch, zrak je poměrně slabý. Dlouhé boltce v klidu drží vzpřímeně, ale dovede je složit a uzavřít tak zvukovody. Zvláštně stavěným čenichem vyhledává kořist. Kolem nozder má husté chlupy, které je chrání při hrabání. Hrabáč je výborně přizpůsoben k hloubení nor. Nory hloubí pomocí svých silných předních nohou, které jsou opatřeny drápy, vyhrabanou zeminu odtlačuje zadníma nohama. Pomocí silných drápů také rozhrabává [[termitiště]] a [[mraveniště]], jejichž obyvateli se živí. |
||
==Potrava== |
== Potrava == |
||
Hrabáč se v přírodě živí především mravenci a termity, jejichž hnízda rozhrabává silnými drápy a vyplašený hmyz pak nalepuje dlouhým jazykem. V zajetí je složení krmení individuální, skládá se z mnoha komponentů, s vysokým obsahem bílkovin. (mleté vařené hovězí maso, žloutky, mléko, banány...)<br /> |
Hrabáč se v přírodě živí především mravenci a termity, jejichž hnízda rozhrabává silnými drápy a vyplašený hmyz pak nalepuje dlouhým jazykem. V zajetí je složení krmení individuální, skládá se z mnoha komponentů, s vysokým obsahem bílkovin. (mleté vařené hovězí maso, žloutky, mléko, banány...)<br /> |
||
==Rozmnožování== |
== Rozmnožování == |
||
Samice rodí jen jediné mládě o hmotnosti přibližně 1,6 kg. Březost trvá 243 dní. Mládě saje 4 měsíce. V zajetí se dožívá průměrně 21-23 let. |
Samice rodí jen jediné mládě o hmotnosti přibližně 1,6 kg. Březost trvá 243 dní. Mládě saje 4 měsíce. V zajetí se dožívá průměrně 21-23 let. |
||
==Kam do ZOO== |
== Kam do ZOO == |
||
Hrabáče můžete v ČR spatřit v [[Zoo Praha]]. |
Hrabáče můžete v ČR spatřit v [[Zoo Praha]]. |
||
Řádek 55: | Řádek 55: | ||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
{{ |
{{Clear}} |
||
{{Savci}} |
{{Savci}} |
||
Verze z 8. 10. 2013, 13:54
Hrabáč | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | hrabáči (Tubulidentata) |
Čeleď | hrabáčovití (Orycteropodidae) |
Druh | hrabáč kapský (Orycteropus afer) |
Binomické jméno | |
Orycteropus afer (Pallas, 1766) | |
Areál rozšíření | |
Sesterská skupina | |
Paenungulata | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrabáč (Orycteropus afer) je středně velký savec původem z Afriky.Ve starší české literatuře, například v cestopisech Emila Holuba nebo starších vydáních Brehmova Života zvířat je nazýván kuťoš (od slovesa kutat) nebo takaru, což je domorodý název pocházející z oblasti Etiopie. Anglické jméno Aardvark [a:dva:k] pochází z afrikánštiny a znamená „(pod)zemní sele“, jelikož původní osidlovatelé z Evropy ho považovali za zvíře podobné praseti (ačkoliv hrabáči nejsou s prasaty příbuzní). Ve východní Africe je znám pod svahilským jménem Kukukifiku.
Hrabáč je poslední přežívající druh z řádu hrabáčů (Tubulidentata) a jeho jediné čeledi hrabáčovitých. Hrabáč byl původně řazen do řádu chudozubých, a to pro svou vnější podobnost s mravenečníkem. Výzkum však prokázal, že si tato zvířata příbuzná nejsou a podobnosti v jejich stavbě těla jsou výsledkem konvergentní evoluce v důsledku adaptace na stejný typ potravy - termity. Z podobných důvodů má hrabáč společné rysy s vačnatými bandikuty. Nejbližší příbuzní hrabáče jsou vyhynulé rody Leptorycteropus a Myorycteropus, nejbližší žijící příbuzní jsou zároveň chobotnatci, sirény a damani.
Popis a morfologie
Hrabáč je zavalitě stavěný savec, dosahující hmotnosti až 60 kg, délky těla 110-130 cm a délky ocasu 70 cm. Mohutné tělo hrabáče je téměř lysé, pouze na hřbetě ho pokrývají řídké štětiny. Zbarvení je béžové, na břiše a hlavě až narůžovělé. Končetiny s mohutnými drápy jsou sloupovité, zadní delší než přední, silný, málo pohyblivý ocas, podobný klokanímu, zvířeti umožňuje, aby se postavilo na zadní nohy. Hlava hrabáče je protáhlá a její přední část se podobá prasečímu rypáku. Oči jsou malé, naproti tomu boltce dlouhé a blanité, tvarově podobné zaječím. Ve spánku je zvíře skládá podél hlavy.
Nejtypičtějším znakem hrabáče je zcela ojedinělá stavba chrupu, během vývoje došlo k regresivnímu vývoji chrupu jako i některých zástupců chudozubých a luskounů (proto chybné zařazení). Chrup hypselodontního typu, stále dorůstají a jsou bezkořenné.
Varlata mají samci uložena v břišní dutině, podobně jako sloni, nemají šourek.
Na předních končetinách došlo k redukci prstů na 4, zadní končetiny jsou pětiprsté.
Rozšíření
Hrabáč se vyskytuje v Africe na jih od Sahary, především v savanách a buši, kde se vyskytuje dostatek termitů. V Botswaně ase vyskytuje i v polopoušti Kalahari, naproti tomu v Etiopii vystupuje poměrně vysoko do hor. Vyhýbá se deštným pralesům.
Způsob života
Hrabáč je aktivní především v noci, den přespává ve své noře. Je samotář. Ze smyslů hrabáče je nejlepší čich a sluch, zrak je poměrně slabý. Dlouhé boltce v klidu drží vzpřímeně, ale dovede je složit a uzavřít tak zvukovody. Zvláštně stavěným čenichem vyhledává kořist. Kolem nozder má husté chlupy, které je chrání při hrabání. Hrabáč je výborně přizpůsoben k hloubení nor. Nory hloubí pomocí svých silných předních nohou, které jsou opatřeny drápy, vyhrabanou zeminu odtlačuje zadníma nohama. Pomocí silných drápů také rozhrabává termitiště a mraveniště, jejichž obyvateli se živí.
Potrava
Hrabáč se v přírodě živí především mravenci a termity, jejichž hnízda rozhrabává silnými drápy a vyplašený hmyz pak nalepuje dlouhým jazykem. V zajetí je složení krmení individuální, skládá se z mnoha komponentů, s vysokým obsahem bílkovin. (mleté vařené hovězí maso, žloutky, mléko, banány...)
Rozmnožování
Samice rodí jen jediné mládě o hmotnosti přibližně 1,6 kg. Březost trvá 243 dní. Mládě saje 4 měsíce. V zajetí se dožívá průměrně 21-23 let.
Kam do ZOO
Hrabáče můžete v ČR spatřit v Zoo Praha.
Hrabáči v kultuře
- knihy
- Thomas Cathcart, Daniel Klein: Aristotle and an Aardvark Go to Washington: Understanding Political Doublespeak through Philosophy and Jokes (bestseller, USA, 2008)
- Masopustová a kolektiv. Chov exotických zvířat (2009). Česká zemědělská univerzita. ISBN: 978-80-213-1916-5
Šablona:Link FA Šablona:Link GA
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]