Sinokvět měkký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSinokvět měkký
alternativní popis obrázku chybí
Sinokvět měkký (Jurinea mollis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod sinokvět (Jurinea)
Binomické jméno
Jurinea mollis
Cass.
Synonyma
  • Carduus mollis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sinokvět měkký (Jurinea mollis) je nápadná, ale silně ohrožená rostlina české květeny. Je jedním ze dvou druhů rodu sinokvět které v české přírodě rostou.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Oblast výskytu sinokvětu měkkého se rozkládá z České republiky, Rakouska a Itálie přes Balkánský poloostrov do Turecka, na východě jeho areál ještě zasahuje do Běloruska a na jih Ruska. Druh je dělen do několika poddruhů, ve Střední Evropě se vyskytuje nominátní poddruh sinokvět měkký pravý.

ČR roste pouze na jižní Moravě, většinou v Pavlovských vrších, Mikulovské vrchovině a v okolí Hustopečí, ojediněle též jižně od Vyškova.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tato silně světlomilná rostlina je hemikryptofyt považovaný za součást panonské stepní vegetace a suchých širokolistých trávníků. Její výskyt je omezen na osluněné travnaté a křovinaté stráně se zásaditým podložím nebo na sprašové půdy a obvykle ji nacházíme v nadmořské výšce do 500 m.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá bylina, vysoká do 30 cm a s květem do 70 cm, vyrůstá z hluboko sahajícího kůlovitého kořene. Přízemní řapíkaté listyrůžici jsou v obrysu kopinaté, peřenosečné a mívají pět až šest oddálených úkrojků. Listy porůstající lodyhu jsou přisedlé, kopinaté nebo čárkovité, celistvé či jen slabě dělené a v horní části lodyhy bývají zakrnělé nebo někdy zcela chybějí. Listy jsou plstnaté a po okraji podvinuté.

Lodyha je nejčastěji jednoduchá, podélně rýhovaná a jemně chlupatá. V horní části na ní vyrůstá polokulovitý až kulovitý úbor velký 2 až 5 cm obsahující oboupohlavné kvítky s nápadně sytě fialovými trubkovitými korunami. Několikařadý kulovitý zákrov je tvořen čárkovitými, pavučinatě vlnatými listeny se špičkami nazpět zahnutými, listeny často mívají červenofialový nádech.

Rostliny obvykle kvetou od května do července, opylování zajišťuje létající hmyz. Plodem je čtyřhranná nažka jehlanovitého tvaru s bílým chmýrem.

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Na území republiky se vyskytují dva druhy sinokvětů které se od sebe odlišují zákrovními listeny, tvary lodyžních listů i nažek a navíc jsou od sebe areálově oddělené. Sinokvět měkký si nelze s druhým druhem sinokvětem chrpovitým splést, protože ten roste pouze v Polabí ve středních Čechách.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Sinokvět měkký vždy rostl v ČR jen skromně, nikdy nebyl hojný. Následkem dlouhodobě nepříznivě změněných ekologických podmínek ubývá míst kde se vyskytuje a také jeho početní stavy na tradičních stanovištích se snižují. Pro zachování druhu je nutno jej intenzivněji chránit a proto byl „Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.“ a následně i „Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ zařazen do kategorie rostlin silně ohrožených (§2 a C2).[1][2][3][4][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Sinokvět měkký [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 27.08.2007, [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  2. DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Sinokvět měkký [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 19.10.2009, [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Sinokvět měkký [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2014-11-30]. S. 566. Dostupné online. (česky) 
  4. Flora von Österreich: Weiche Silberscharte [online]. Naturhistorische Museum, Wien, AT, [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. (německy) 
  5. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012, roč. 84, čís. 3 [cit. 30.11.2014], s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]