Salcburk

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek je třeba přeložit.
Tento článek obsahuje cizojazyčný text, který je třeba přeložit do češtiny. Neodstraňujte tuto šablonu, pokud text neplní minimální požadavky na článek ve Wikipedii. Jestliže si nevíte rady, navštivte prosím stránku Potřebuji pomoc.
Pokud nebude upraven do 7 dnů, může být článek nebo jeho příslušná část smazána v procesu odloženého smazání.
Čas označení je 18. 9. 2006 02:00:00 (CEST), tj. ke smazání může dojít 25. 9. 2006 02:00:00 (CEST).
Pro vkladatele šablony: Vyhledejte v historii článku autora tohoto textu a na jeho diskusní stránku vložte šablonu
{{subst:Přeložit autor|Salcburk}} --~~~~

Šablona:Infobox Rakouské obce a města

Salzburg (česky též Salcburk či dnes už ne tak běžně Solnohrad), je statutární město, hlavní město rakouské spolkové země Salcbursko a centrum okresu Salzburg-okolí. Leží nedaleko hranic s Německem na řece Salzach ve výšce 425 m n. m.

Staré město salzburské (historické městské jádro) bylo v roce 1996 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Se svými 150 000 (Stav z r. 2006) obyvateli je Salzburg po Vídni, Štýrském Hradci a Linci čtvrtým největším městem Rakouska. V aglomeraci Salzburg žije přibližně 210 000 lidí, spádová oblast sahá přes zemské hranice sousedních jihovýchodních hornobavorských, hornorakouských a hornoštýrských území. Město je centrem Euroregionu salzbursko–berchtesgadenského kraje – Traunstein. Město je též zváno jako Mozartovo, neboť se zde Mozart narodil.

Geografie

Geografická poloha

Město Salzburg se rozkládá v Salzburské pánvi asi 25 km severně od pohoří Tennen a leží na obou březích řeky Salzach. Řeka Salzach protéká městem a formuje nezastavěné městské kopce, čímž ze Salzburku dělá jedno z nejzelenějších velkoměst Evropy. K městským kopcům patří Kapucínská hora, Mnišská hora, Mezní hora und der Festungsberg, na němž spolu s Tvrzí trůní největší zcela zachovalý středověký hrad v Evropě.

Na jihozápadě města se nachází pověstmi opředená, 1853 m vysoká Dolní hora, na jihovýchodě je rozmach města omezen 1288 m vysokou horou Gaisberg. Směrem na východ není daleko do kraje Salzkammergut. Směrem na sever se otevírá Salzburská pánev, a lužní lesy podél řeky Salzach navazují na území města stejně jako nízká pahorkatina Flachgau, zejména Plainberg nebo hora Kalvárie Kalvarienberg se svou poutní bazilikou Maria Plain, z níž je dobrý výhled na celý Salzburg. Na severozápadě hraničí území města přímo s Bavorskem, řeka Saalach tvoří hranici se sousedním městem Freilassing v okrese Berchtesgadenského kraje.

Raný rozvoj města

Po dávných počátcích coby raného sídliště, bylo město spravováno Římany pod názvem „Juvavum“ – Sídlo boha nebes – kdy bylo povýšeno do úrovně municipia, jedné z njdůležitějších křižovatek na cestě do Germánie. Město se rozvíjelo na západním břehu řeky Salzach, kde byla de facto nutná pouze směrem na jih, neboť Salzach a Mönchsberg poskytovaly dobrou ochranu.


Správní rozdělení a městské části

Salzburg je dnes rozdělen na 13 katastrálních území: Aigen, Bergheim, Gaisberg, Gnigl, Hallwang, Heuberg, Itzling, Leopoldskron, Maxglan, Morzg, Salzburg, Siezenheim a Wals.

Jako městské části však bylo zpravidla považováno asi 30 územních celků, jejichž hranice se leckdy protínaly.:

Slučování ve 20. století

7. června 1935 schválil salzburský zemský sněm Landtag zákon o „rozšíření území zemského hlavního města Salzburku“, jímž s účinností od 1. července 1935 došlo téměř k úplnému spojení obcí Maxglan a Gnigl/Itzling, stejně jako částí Aigen, Morzg, Siezenheim, Leopoldskron, Bergheim a Hallwang. Za zmínku stojí zjištění, která v souvislosti s tímto sloučením učinili Heinz Dopsch a Robert Hoffmann ve své práci Dějiny města Salzburg (Die Geschichte der Stadt Salzburg): „občané, nemovitosti, ale i dluhy dvou obcí Maxglan a Gnigl/Itzling byly převzaty městem. Pro obě chudé dělnické osady to znamenalo záchranu před finančním zhroucením.“ Touto vlnou slučování ze zvýšil počet obyvatel z někdejších 40.232 na 63.275 občanů města. Rozloha města se zvětšila z 8,79 km² na 24,9 km².

Sekundární fáze slučování byla provedena k 1. lednu 1939 a počítala se zahrnutím doposud samostaných obcí Aigen bei Salzburg, Liefering, Leopoldskron a Morzg a též části Anif (Hellbrunn), Bergheim, Hallwang a Wals. Populace stoupla na 77 170 obyvatel a rozloha města se rozšířila na 65 čtverečních kilometrů.

Jak je patrné, obě sloučení se uskutečnila v době autoritářského režimu a na rozdíl od ostatních sloučení v salzburském okrese nebyla odvolána, z čehož je lze usoudit, že tehdejší rozhodnutí, byla učiněna do jisté míry z věcných důvodů. Jako příklad budiž zmíněna obec Oberalm, která byla po roce 1945 znovu oddělena od obce Hallein. Jediná obec na území hellbrunnských rovin, (obec Anif), která se účastnila sloučení uskutečněné roku 1939, v 90. letech 20. stol. vykonala přípravy k návratu do společenství Salzburgu, kterému však nebylo nikdy vyhověno.

Další sloučení infrastruktury byla sice požadována ze strany městských území, která odedávna náleží k celku a též území často označovaná jako „Speckgürtelgemeinden” obce - tukové opasky od Wals-Siezenheim a Bergheim územního uspořádání, ale politicky dodnes nezměněný. To však mezitím vedlo k soustavnému zhoršování situace v územní aglomeraci: zatímco na jedné straně město trpí nedostatkem bytů, na straně druhé stojí snaha závodů přenášet výrobu do zmíněných obcí nebo ještě dále na periférii, neboť se městu nedostává potřebná výměra volných ploch k dalšímu rozšiřování, což však má zase za následek nižší příjmy z daní a nerovnoměrné finanční přerozdělování mezi městem a "tukovými opasky" dále vyostřuje. Stejně tak stále znovu diskutované resp. požadované, nicméně doposud neuskutečněné, jsou připojení obcí Anif, Elsbethen, Grödig, Hallwang a Eugendorf.

Sousední obce

S městem Salzburg sousedí obce (bráno od severu ve směru hodinových ručiček): Bergheim, Hallwang, Koppl, Elsbethen, Anif, Grödig, Wals-Siezenheim a Freilassing v Bavorsku.

Počet obyvatel

Rozvoj obyvatelstva
Rok Počet obyvatel
1869 27858
1880 33241
1890 38081
1900 48945
1910 56423
1923 60026
1934 69447
Rok Počet obyvatel
1939 77170
1951 102927
1961 108114
1971 129919
1981 139426
1991 143978
2001 142662

V roce 1935 vyskočil počet obyvatel jediným sloučením z původních 40 232 na 63 275 osob. V poválečné době zažil Salzburg znovu boom, když zde byla zřízena celá sídliště pro vojáky vítězné americké armády jako např. sídliště Generála Keyese. Mnoho z někdejších okupačních vojáků zůstalo ve městě. Zhruba od r. 1950, překročením stotisícové hranice, se může Salcburk považovat za velkoměsto, a v současné době (2006) má 149 997 lidí své trvalé bydliště v Salzburgu, a tendence je i nadále stoupající.

Malý kout Německa a Euroregion Salzburg – Berchtesgadensko – Traunstein

Díky své zeměpisné poloze je Salzburg dopravně i hospodářsky propojen s bavorskými kraji Berchtesgadensko a Traunstein. Tudy vede nejvýhodnější dopravní spojení k městům a obcím kraje Pinzgau přes tzv. Německý kout (Salzburg-Bad Reichenhall-Lofer), hospodářsky jsou se Salzburgem propojeny zejm. Freilassing a Bad Reichenhall. Od r. 1993 tvoří Euroregion Salzburg – Berchtesgadensko – Traunstein jeden politický celek, aglomeraci s cca 700 000 obyvateli.


Historie

Počátky města a raný středověk

Stopy osídlení v této oblasti jsou doložitelné už od mladší doby kamenné. Od r 15 př. n. l. byla oddělena samostatná sídliště na břehu Salzachu, Iuvavum. 45 n.l. dostalo město právo municipia.

Z 5. stol n.l. je doložen klášter. Biskup Rupert Salcburský dostal roku 699 darem od bavorského knížete pozůstatky starého římského města, aby zde vykonával misii, a zvolil si klášter sv. Petra za své útočiště. Název „Salzburg“ je poprvé doložen roku 755.

Roku 739 byla založena salcburská arcidiecéze, sídlo salcburského biskupa a r. 774 první salcburský dóm. 20. dubna 798 byl Salcburk na žádost franckého krále Karla Velikého povýšen papežem Lvem III. na sídlo arcibiskupské, jakožto území církevního vlivu, jež zahrnovalo téměř celé starobavorské kmenové území, tzn. Dolní a Horní Bavory, a Horní Falc, a též většinu dnešního Rakouska.

Vrcholný a pozdní středověk

Město Salcburk poté patřilo k východofranské říši, jež byla později přejmenována na Svatou říši římskou.

Stavba pevnosti Hohensalzburg byla započata v roce 1077 z podnětu arcibiskupa Gebharda von Helfenstein, ale dokončena byla až za vlády jeho následovníka. Jelikož se Gebhard v roce 1076 angažoval v investiturním sporu na straně papeže a roku 1077 na straně samozvaného krále Rudolfa Švábského, byl po ukončení sporu arcibiskup vyhnán z důvodu nevěrnosti Jindřichu IV..

Po říšské klatbě, již uvalil Bedřich Rudovous roku 1166 na Salzburg, neboť se arcibiskup Konrad II. von Babenberg ujal vlády nad Salzburkem bez udělení císařského léna, bylo město z moci císařova důvěrníka, hraběte z Plainu, v dubnu 1167 z velké části zničeno. Roku 1168 byl za arcibiskupa zvolen nejprve Vojtěch III. Český, synovec Friedrich, ale jelikož nepožádal o nezbytné regálie, byl roku 1174 opět stálý řezenský říšský sněm|stálým řezenským říšským sněmem zbaven úřadu a 26. června zvolen, do té doby jako říšský probošt v Berchtesgadenu působící Jindřich I. spíše jako „samozvaný“ arcibiskup, avšak nebyl potvrzený papežem. Teprve benátským mírem z r. 1177 se museli jak Jindřich tak i Vojtěch III. zříci úřadu a uvolnit místo Konrad III. z Wittelsbachu|Konradu III. z Wittelsbachu. Poté však, když byl Konrad v roce 1183 znovu povolán jako arcibiskup do Mohuče, mohl Vojtěch III. znovu nabýt práva na salzburský stolec až do své smrti.

Arcibiskupovi Eberhardu II., odhodlanému přívrženci rodu Štaufrů, se v době od r. 1200 do 1246 podařilo vybudovat z hrabství, soudů a správních úřadů, jednotné aricibiskupské panství.

Roku 1275, díky uznání hranice knížetem bavorským, dospělo odtržení Salzburku od Bavor do své poslední fáze.

Roku 1328 se Salzburg stal arcibiskupským výnosem o Zemském pořádku, z větší části samostatným státem uvnitř Svaté říše římské.

V letech 1348/49 vypukla velká morová epidemie, jíž padla za oběť téměř třetina obyvatelstva.

Roku 1481 poskytl císař Bedřich III. městu Salzburg ve velkém im großen Ratsbrief das právo svobodné volby městské rady a starostů.

V roce 1492 byl založen salzburský pivovar Stiegl, jenž je dnes nejúspěšnějším ze všech soukromých pivovarů Rakouska a tradiční závod v hospodářství Salcburska.

V roce 1511 arcibiskup Leonard z Kučachu ukončil za použití síly dlouholeté rozpory s Magistrátem: nechal zajmout starostu a městskou radu a vynutil si vydání městských výsad.

Během Německé selské války došlo v letech 1525-6 k tříměsíčnímu povstání rolníků a horníků v Salcburku, přičemž byla rolníky obléhána pevnost (Festung).

Salzburg v době barokní

Residenzbrunnen, größter barocker Brunnen Mitteleuropas

Na počátku 17. stol. započala intenzivní barokizace z vůle arcibiskupa Vlka Dětřicha z Raitenova, což v důsledku dalo výraznou novou podobu nejen Salzburku, nýbrž nepřímo vedlo i k tomu, že se barokní sloh rozšířil na sever od Alp. Jako stavební mistr pro Salzburský dóm, který r. 1598 již poosmé vyhořel, byl nejprve povolán Vincenzo Scamozzi, a po sesazení Vlka Dětřicha pak italský mistr Santino Solari, jenž v krátké době do r. 1628 postavil kompletní malý dóm s výjimkou věží. Rozepře s Bavory ohledně soli a mýtného přiměly Vlka Dětřicha k tomu, aby r. 1611 obsadil císařské pravomoci podléhající Zemské proboštství Berchtesgaden. Poté Bavoři zase na oplátku obsadili Salzburg a zajistili zvolení Marka Sittika z Horního Nemsu coby nástupce Vlka Dětřicha. Tomuto nástupci, a současně též posledního ze tří barokních arcibiskupů Salzburku, hrabě Paris z Lodronu|hraběti Paridovi z Lodronu, se díky udržení chladné politiky vůči Bavorsku, stejně jako díky dalekosáhle všeobecně neutrální politice, podařilo dosáhnout toho, že se Salzburg nezúčastnil vřavy 30leté války.

Jako předstupeň University bylo r. 1617 zřízeno Gymnázium, dřívější snahy ztroskotaly zejména kvůli nedostatku prostoru. V roce 1622 už byla z Gymnázia Univerzita Salzburg s teologickou a filosofickou fakultou. V kontextu založení je také možné pozorovat snahy protireformční politiky knížecího arcibiskupa.

Od poloviny 15. stol. pracovalo v Dürnberských dolech mnoho dělníků z jiných části Německé říše, např. také Míšeňáci Kurfiřtství Saské, kteří s sebou přivezli i svou luteránskou víru. Nová víra se odsud rozšířila mezi místní, často nespokojeného zemského obyvatelstva; také salzburští obchodníci do arcidiecéze dovezli ze svých obchodních cest Lutherovy ideje. Poté až do začátku 18. stol. už 22.000 protestantů bylo po malých skupinkách vyhoštěno, vydal nakonec arcibiskup Leopold Anton z Firmianu roku 1731 Emigrační patent, na jehož základě opustilo svoji vlast přes 20.000 salzburských protestantů. To bylo sice v souladu s platným říšským právem, které vycházelo z principu „cuius regio, eius religio“ (koho vláda, toho víra), ale kvůli velikému množství protikatolických letáků vyvolalo veliký rozruch v celé Evropě. Vedle církevních motivů byla rozhodující též, především pro nemajetné poddané, naděje na zlepšení ekonomické situace v emigraci. Tito lidé, kteří vycestovali do východního Pruska, obdrželi darem od pruského krále zem a stali se tak rolníky. Pro arcibiskupství mělo toto velké vysídlování katastrofální hospodářské následky, které však arcibiskupa Firmiana neodradily od toho, aby v letech 1736 až 1738 nepostavil rokokový zámek Leopoldskron. Ten or r. 1918 patřil divadelnímu režisérovi Maxi Reinhardtovi a od roku 1938 až do konce války byl vyvlastněn. Po navracení zámku rodině Reinhardtových ho majitelé prodali mezinárodnímu Salcburský seminář|Salcburskému semináři, který jej užívá dodnes.

Skladatel Wolfgang Amadeus Mozart se roku 1756 narodil v Salzburku a byl v letech 1769 až 1781 ve službách arcibiskupa.

V letech 1772 - 1803, za úřadování arcibiskupa Hieronymus František Josef z Colloredo-Mannsfeldu|Hieronyma Františka Josefa z Colloredo-Mannsfeldu, byl Salzburg centrem porzdního osvícenství. Školství bylo reformováno podle rakouského vzoru a do Salzburku bylo povoláno množství vědců a umělců.

Salzburg po sekularizaci

Mit dem Reichsdeputationshauptschluss erlosch die weltliche Herrschaft der Erzbischöfe von Salzburg. 1803 kam Salzburg als säkularisiertes Kurfürstentum vereint mit Freising und Passau an den Großherzog Ferdinand III. von Toskana und erhielt sogar die Kurwürde; 1805 wurde es zusammen mit Berchtesgaden dem neuen Kaiserreich Österreich zugeschlagen; 1810 wurde es wieder Teil von Bayern. 1816 (nach dem Wiener Kongress) fiel Salzburg ohne Berchtesgaden und den westlichen Flachgau (Rupertiwinkel) wieder an Österreich als Teil Oberösterreichs.

1850 wurde Salzburg, bis dahin von Linz aus verwaltet, ein selbstständiges österreichisches Kronland im Rang eines Herzogtums und erhielt eine Statthalterei.

1860 wurden die Stadtbefestigungen abgerissen, und die Stadt konnte sich weiter ausdehnen.

1886 wurde das erste Teilstück der Salzburger Straßenbahn errichtet und in Betrieb genommen.

1919 fanden erstmals Wahlen nach allgemeinem Wahlrecht statt.

1921, am 29. Mai, gab es eine Volksabstimmung für den Anschluss von Deutschösterreich an das republikanische Deutsche Reich.

1922 wurde in der Salzburger Kollegienkirche „Das Salzburger große Welttheater“ von Hugo von Hofmannsthal, unter der Regie von Max Reinhardt, uraufgeführt. Den Umstand, dass die Kollegienkirche für diese Veranstaltung verwendet wurde, nahm Karl Kraus zum Anlass, aus der katholischen Kirche auszutreten.


Obnovená salzburská synagoga

Národní socialismus a druhá světová válka

Pod vládou nacismu došlo 30. dubna 1938 na náměstí Residenzplatz k pálení knih a zatýkání Židů a politických protivníků. 9. listopadu, v rámci tzv. Křišťálové noci, došlo ke zničení salcburské synagogy.

Roku 1942 byl ve městě St. Johann im Pongau zřízen tábor pro válečné zajatce Wehrmachtu.

V roce 1943 nechal oblastní vůdce Gustav Adolf Scheel v horách vystavět bunkr protivzdušné obrany.

1944/45: Celkem 15 bombových útoků amerického letectva zničilo nebo poškodilo 46 procent městské zástavby se 7 600 byty; 14 563 osob zůstalo bez přístřeší, více jak 550 lidí přišlo o život. Zasažena byla především železniční stanice a její okolí, ale rovněž i vnitřní části města včetně Domkuppelu a Mozartova domu. Vzdušné útoky postihly i Grödig, Hallein, Bischofshofen a Schwarzach im Pongau.

Po druhé světové válce

4. května 1945 vpochodovala americké oddíly do města. Město bylo předtím předáno Wehrmacht bez boje vrchním velitelem Hansem Lepperdingerem. Američané stanovili Richarda Hildmanna coby starostu a Adolfa Schemela zemským hejtmanem. Byly založeny politické strany SPÖ, ÖVP a KPÖ. Uprchlické vlny lidí bez státní příslušnosti (Displaced Persons - DP), občané německé národnosti a Židé dorazili do města Salzburku a okolí. V prosinci 1946 se nacházelo asi 13 200 uprchlíků převážně z východní a střední Evropy na území Salzburku. K jejich umístění byl zřízen DP-Lager (3 trvalé tábory a 5 přechodných). Nejznámějším z nich byl Lager Parsch.

Někdejší Nacionální socialisté byli iternováni v táboře Glasenbach v blízkosti města.

11. srpna 1945 se konalo první poválečné představení v rámci festivalu Salzburger Festspiele.

26. září byl Salzburg místem konání zemské konference. Jako první spolková země se Salzburg vyslovil pro znovunastolení Rakouské republiky a uznání Vídně jako správní sídlo Renner. Území Salzburku společně s částí Horního Rakouska a Štýrska tvořily Americkou okupační zónu v Rakousku. Salzburg se stal sídlem amerického vrchního velení. V prvních týdnech zkonfiskovala okupační mocnost četné budovy a vykonávala totální kontrolu, ale brzy došlo ke spolupráci se zemskými a městskými úřady. Až na jednotlivé výjimky se obyvatelstvo shodlo okupační mocností. Poskytnutí veliké hospodářské pomoci (Marshallův plán) a osobní výdaje příslušníků okupačních jednotek způsobily rychlé ekonomické zotavení a přinsly Salzburku přívlastek „Zlatý Západ“.

1. července 1949 byl po devítileté stavební době předán k potřebám dopravy nový městský most.

31. října 1953 byl vložen poslední díl tramvajové dráhy a trolejbusu.

15. července 1957 byl slavnostně otevřen 16patrový Hotel Europa, který je dodnes nejvyšší stavbou Salzburku, a dodnes zaznívá názor, že v kontextu salsburské architekturkry je tato stavba označována od „poskvrny 50. let“ až po „ochranyhodný dobový dokument“.

1. května 1959 se konala první bohoslužba znovupostaveném dómu.

5. července 1962, po déle než 150 let trvajícím přerušení, mohla být Salzburská univerzita obnovena výukou na katolicko-teologické a filosofické fakultě. Někdejší filosophická fakulta byla rozšířena o fakulty společenských věd a později o fakultu kulturní a a fakultu sociologie, politologie a národního hospodářství.

29. července 1963 byl znovu otevřen přestavený Malý festivalový dům (Kleine Festspielhaus).

Velká část Starého města, jakož i některé části Nového Města (např. Linecká ulička) s počínaje 9. červencem 1973 pěší zónou, přičemž stále existuje mnoho výjimek.

3. října 1986 byla otevřena fakulta přírodních věd na jihu města.

1994 se poprvé probojoval fotbalový klub Austria Salzburg proti Interu Milán do finále pháru UEFA.

11. září 1997 bylo salzburské Staré město propůjčeno označení Světové kulturní dědictví od organizace UNESCO.

23. června 2001 byl slavnostně otevřen nový Kulturní dům.

V říjnu 2003 zahájila činnost Paracelsova lékařská univerzita jako první ”Soukromá lékařská univerzita” v Rakousku..

Také v roce 2003 získal Salzburg díky otevření stadionu Wals-Siezenheim novou fotbalovou arénu, kde se v roce 2008 má konat mistrovství Evropy v kopané.

Znak města

Městský znak vypadá takto: „v červeném poli je umístěna pocínovaná městská hradba, v jejíž střední části se nachází městská brána s otevřenými křídly vrat a vytaženou padací mříží pod malou věžičkou s dvěma okny, přičemž do pozadí ustupující postraní části valu maji každá po jedné střílně. V pozadí za hradbou se tyčí tři několikapodlažní věže s pozlacenými vrcholky střechy, z nichž nejvyšší, osmiboká střední věž ukazuje pozorovateli stěny, z nichž každá má pod lomenicovým zakončením štítové okno, pod kterým se nachází jednoduché okno a ve spodním poschodí po dvou oknech. Na obou postranních kruhových věžích je v horních patrech vidět dvě okna a v dolním patře pak po okně jednom. Zdivo je stříbrné nebo bílé.“

Zank města Salzburg

Vedle městského znaku nese město také vlajku v městských barvách bílo-červené.

Das Hauptportal des Doms

Pamětihodnosti

Celé Staré město bylo 5. prosince 1996 bylo zařazeno organizací UNESCO na seznam Světového kulturního dědictví a je jedinečné ve své celistvosti.

Slavné historické stavby

Klášter svatého Petra nás vrací zpět do dob prvního biskupa Ruperta. Na místě prvního opatství, které vzniklo okolo r. 1000, byl roku 1147 vysvěcen dnešní klášterní kostel. Stavba hohensalcburské pevnosti byla zahájena v časech Investiturního sporu roku 1077 a je do dnešních dnů velmi dobře zachována, neboť byla jen jednou, neúspěšně, obléhána. Františkánský kostel byl vybudován v polovině 8. stol. a k hlavní konstelní lodi v románském slohu byl přistaven gotický ozvučný kúr a věnec barokních kaplí. Salcburský dóm, na jehož místě původně vznikla roku 774 romásnká bazilika, byl naposledy v roce 1611 nově postaven a tím bylo přineseno baroko severně od Alp. V Obilné uličce, jež hrála už dříve důležitou roli pro obchod, stojí rodný dům Mozartův. Zámek Leopoldskron vznikl v 18. stol.

Pohled z vrchu Mönchsberg na staré město a pevnost Hohensalzburg

Hrady a zámky


V bezprostředním okolí

Moderní architektura

Eine moderne Umgestaltung in der Josefiau

Se současnou architekturou to kvůli přísné ochraně historického jádra a komplexů budov a někdejší konzervativní salcburské mentalitě vypadá poněkud skromněji, přesto však vznikají v posledních letech na městských okrajích některá zajímavá moderní architektonická díla. Hangar 7 na salcburské letiště|salcburském letišti slouží Dietrichu Mateschitzovi a jeho Létající býci|Létajícím býkům jako veřejně přístupná truhlice s pokladem. Z venčí nápadně upravený Europark v Taxhamu má již od svého rozšíření v letech 2004/05 splu s oválem také divadelní sál a kinosál. Muzeum moderny na Mönchsberku je patrné z dalekého okolí a je výrazným kontrastem k pevnosti a Starému Městu pod ním. Tepelné elktrárny Salzburg Střed a Salzburg Sever a.s. byly na přelomu tisíciletí nově uvedeny do provozu a jsou zdaleka vidět díky svým vysokým betonovým komínům. Salzburg a.s. též zřídila svou novou centrálu v Schallmoosu. Naturwissenschaftliche Fakultät|fakulta přírodních věd salcburské univerzity je svou vysokou halou a rovněž vysokou zimní zahradou pěkným kontrastem uvnitř rodiny univerzitních budov.

Parky

Zámek Mirabell
  • Mirabellgarten / Zwergerlgarten
  • zámecký park Hellbrunn
  • Aigner Park
  • Lehener Park
  • Volksgarten (Lidová zahrada)
  • Preuschenpark
  • Donnenbergpark

Hřbitovy

Petersfriedhof

Komunální hřbitov je s 25 ha největším hřbitovem ve městě i kraji Salzburg. Další městské hřbitovy jsou v Aigenu, Gniglu, Maxglanu a Morzgu. Kromě toho jsou zde historické pozoruhodné Petrský hřbitov a Šebestiánský hřbitov.

Kultura

Divadla

Muzea

Dem Museum Carolinum Augusteum angehörig sind das Panorama-Museum (Ausstellungsstätte des bekannten Sattler-Panoramas ), das Muzeum lidového umění, Muzeum pevnosti Salzburg, Domgrabungsmuseum und das Spielzeugmuseum.

Hudba

Kino a film

1921 stellte die Salzburger Stiegl-Brauerei in Maxglan landwirtschaftliche Gebäude der eben gegründeten „Salzburger-Kunstfilm“ zur Verfügung. Dort errichtete die junge Filmproduktionsgesellschaft ein Labor und ein Filmatelier. Es wurde sogleich der Dokumentarfilm „Die Festspiele 1921“ hergestellt. Der erste Spielfilm, „Die Tragödie des Carlo Pinetti“, prämierte am 29. Jänner 1924 in Wien. Ein zweiter sollte nie erfolgen, da die Unternehmung mit Sitz im Hotel „Österreichischer Hof“ schon 1925 - mitten in der schwersten Krise des österreichischen Stummfilms - Konkurs eröffnete.

Das Mozartkino in der Altstadt wurde 1905 im Hotel Kasererbräu eingerichtet und zog seitdem mehrfach im Gebäude um. Zuletzt wurde das Kino 1987 erweitert, wobei ein Brunnen aus römischer Zeit gefunden wurde, der im heute im Salzburger Museum Carolino Augusteum ausgestellt ist. Römische Mauerreste sind im „Römersaal“ des Kinos sichtbar. Der Vorläufer des Elmo Kino entstand 1947 im Turnschule der Volksschule Plain, nur wenige hundert Meter vom heutigen Standort an der Lehener Brücke entfernt. 1949 bauten Alfred und Else Morawetz ein neues Gebäude mit einem Saal mit 1000 Sitzplätzen. 1972 kam ein zweiter Saal hinzu, vier Jahre später nochmals zwei Säle und seit den 1980er sind es fünf, der größte mit 435 Sitzen. Das Programm umfasst Familien- und Nischenfilme.

DAS KINO (Salzburger Filmkulturzentrum) am Äußeren Stein hat seinen Schwerpunkt auf Kulturfilme und Retrospektiven. Jeden Herbst veranstaltet es das Bergfilm-Festival.

  • Das ehemalige Central Kino in der Linzer Gasse
  • Cineplexx Airport im Airportcenter in Wals-Siezenheim wurde 1999 eröffnet
  • Cineplexx City am Hauptbahnhof wurde 2001 eröffnet

Volný čas a zábava

Přírodní památky

Pravidelné akce a slavnosti

Kulinářské speciality

Sport

Der älteste Sportclub im gesamten Bundesland Salzburg ist der Salzburger AK 1914 aus dem Stadtteil Nonntal. Der Arbeiter-Sportklub (ASK) Salzburg existiert seit 1922 im Stadtteil Maxglan und war als Arbeiterverein zwischen 1938 und 1945 aufgelöst. Red Bull Salzburg wurde 1933 als SV Austria Salzburg gegründet und ist im Fußball auch der erfolgreichste Verein Salzburgs. Der 1977 als Salzburger EC gegründete Eishockey-Verein EC Red Bulls Salzburg spielt seit 2004 wieder erfolgreich in der ersten Liga, die Damenmannschaft Ravens Salzburg gewann in der Saison 2005/06 den Meistertitel. Zwischen 1986 und 1998 gab es auch beim PSV Schwarz-Weiß Salzburg eine Eishockey-Sektion deren Höhepunkt die Vizelandesmeisterschaft war. Im American Football gewannen die Salzburg Lions 1984 den erstmals ausgespielten österreichischen Meistertitel in dieser hierzulande noch jungen Sportart. Heute betreibt das Team als Salzburg Bulls in der zweitklassigen Division I Amateursport auf höchstem Niveau.

Sportveranstaltungen gibt es in der Festspielstadt nur wenige, der Salzburg-Marathon fand erstmalig 2005 statt und führt auch durch die Altstadt. Die Straßen-Radweltmeisterschaft wird 2006 Station in Salzburg machen. Während der Fußball-Europameisterschaft 2008 werden im EM-Stadion Wals-Siezenheim drei Gruppenspiele stattfinden und für 2014 läuft noch die Kandidatur als Austragungsort der Olympischen Winterspiele.

Noční život

Noční život města Salzburg se z velké části odehrává ve staré části města, zvláště okolo náměstí Antona Neumayra a na Rudolfskai, kde se mohou návštěvníci pobavit např v pivnicích či v irských pubech nebo v jiném zařízení. Na hlavním nádraží vyrostl v podledních letech Urban Entertainment Center, City Center (Salzburg), rovněž tak v letištním centru, tam se prévě teď nachází diskotéky, kina a bary.

Infrastruktura

Doprava

Fernverkehr

Salzburg verfügt mit dem W. A. Mozart Airport über den zweitwichtigsten Flughafen in Österreich, derzeit hält der Flughafen bei einer jährlichen Passagierzahl von 1,42 Millionen, die Tendenz ist vor allem wegen des starken Wintertourismus in der Region stark steigend.

Durch Salzburg führt die Westbahn und somit stellt die Stadt einen wichtigen nationalen wie auch internationalen Bahnknoten dar, was den Hauptbahnhof Salzburg zu einem der meist frequentierten Bahnhöfe Österreichs macht. Von hier aus gelangt man auf Hauptstrecken einerseits in die Bundeshauptstadt Wien, andererseits über die Tauernbahn nach Süden (Villach, Slowenien, Italien), sowie nach Graz, Innsbruck und München.

Der Knoten Salzburg die Autobahnen A1 (Wien - Salzburg), A8 (München - Salzburg) und die A10 (Salzburg - Villach), welche zusammen einen Halbring im Westen der Stadt bilden. Autobahnabfahrten zum Stadtgebiet sind: Salzburg Nord, Salzburg Messegelände, Salzburg Mitte, Salzburg Klessheim, Salzburg Siezenheim, Salzburg Flughafen, Salzburg West und Salzburg Süd. Ein Teil der A1 kann inzwischen als Stadtautobahn angesehen werden, mit Nebenwirkungen wie häufigen Stau, und eine großzügigere Umfahrungsmöglichkeit wird immer wieder angeregt.

Öffentlicher Nahverkehr

O-Busnetz 1995

Die von Salzburg ausgehenden Bahnstrecken werden auch mit Regionalverkehr bedient und bieten den zahlreichen Pendlern eine Möglichkeit nach Salzburg zu gelangen. Zusätzlich gibt es noch einige regionale Bahnstrecken die eine Zubringerfunktion zur Stadt erfüllen, wie etwa die Strecken „Freilassing - Berchtesgaden“, „Freilassing - Mühldorf“ und „Steindorf - Braunau“.

Der wichtigste Nahverkehrsträger im Zentralraum Salzburg ist die S-Bahn Salzburg, welche sich auch immer mehr als innerstädtisches Verkehrsmittel etabliert und derzeit im Nordwesten der Stadt Richtung Freilassing erweitert wird.

Im Stadtgebiet von Salzburg übernimmt seit 1940 der O-Bus mit einem der europaweit größten Obusnetze die größte Rolle im ÖPNV. Die Lücken im O-Bus-System (so ist zum Beispiel der Kapuzinerberg nicht ganz umschlossen) und die längeren Strecken wie z.B. nach Freilassing erschließen die Albus Salzburg Autobuslinien. Das Netz ist hauptsächlich sternförmig ausgerichtet weshalb auch einige Querverbindungen fehlen.

Die genannten Verkehrsträger sind durch den Salzburger Verkehrsverbund in ein gemeinsames Tarifsystem integriert und aufeinander abgestimmt.

Für Besucher der Stadt Salzburg mit PKW gibt es Park-and-Ride-Anlagen am Stadtrand (Autobahnabfahrten „Salzburg Süd“ und „Messegelände“). Von dort ist das Zentrum mit den öffentlichen Verkehrsmittel gut zu erreichen. Hingegen ist bei Anfahrt mit dem PKW in die Innenstadt mit längeren Stauzeiten und Problemen bei der Parkplatzsuche zu rechnen.

Nemotorová doprava

Eine wichtige und positive Rolle spielt in Salzburg das Fahrrad, der Anteil des Fahrrades am Gesamtverkehr liegt bei über 20%. Die Stadtverwaltung hat seit 1991 eine eigene Radverkehrskoordination. Besonders wichtig waren die Unterführungen für die Autoverkehrbrücken und den von Fußgängern stark genutzten Makartsteg. Auch wurden die Stege den Radfahrern angepasst und ermöglichen es über die Stege (ausgenommen den Mozartsteg) das Salzachufer zu wechseln. Entlang der Salzach sind parallel zu den Fußgängerwegen eigene Fahrradwege entstanden die ebenfalls stark genutzt werden.

Eine günstige Möglichkeit sich auf dem gut ausgebauten Salzburger Radwegenetz fortzubewegen bietet im Stadtgebiet von Salzburg das Citybike mit dem Leihfahrrad. Nach der Registrierung via Internet oder direkt am Terminal bei einem der Standplätze kann mit der Maestro-Karte ein Fahrrad entliehen werden. Die Benützung ist für eine Stunde kostenlos. Zur stärkeren Verzahnung von ÖPNV und Radverkehr wurden 1999 am Hauptbahnhof und später auch am Bahnhof Itzling die ersten gesicherten Fahrradgaragen errichtet; eine weitere am Hanuschplatz ist in Planung.

Insbesondere im Innenstadtbereich kommt man in Salzburg auch zu Fuß schnell und bequem voran, ein Großteil der Altstadt ist als Fußgängerzone deklariert.

Mosty

Salzburger Stadtansicht. Zu sehen ist auch der markante Makartsteg

Po dlouhou dobu byl prostý most na místě dnešního Staatsbrücke jediným spojením mezi Starým a Novým městem. Dnes je k dispozici mostů mnohem více (jmenováno po proudu řeky): Hellbrunner Brücke, Überführsteg z roku 1980, jež propojuje čtvrti Josefiau a Aigen, Nonntaler Brücke (dříve Karolinenbrücke), který spolu se Staatsbrücke a Lehener Brücke patří k nejvytíženějším. Následuje Mozartsteg s dřevěným pokrytím.

Staatsbrücke je nesjtarším mostem ve městě. Nejprve nesl jméno Hauptbrücke a až do roku 1877 byl dřevěný. Po roce 1877, kdy byla přidána železná konstrukce, dostal své dnešní jméno. Se současnou podobou byl ale po devítiletých pracích znovuotevřen až roku 1949. Dnes spojuje Staré město s ulicí Linzergasse a čvtrtí Platzl. Architektonicky pozoruhodný Makartsteg (pojmenování nese po Hansi Makartovi) dovede pěší z náměstí Hanuschplatz na Makartplatz k Mozartovu bydlišti. Makartsteg byl vystavěn již roku 1905 (tehdy však pod názvem Museumssteg), roku 1967 byl zrekonstruován a získal svůj současný pokřivený tvar, v letech 2000/2001 doplněný o nový pilíř.

Spojení mezi městskou částí Mülln a pravým břehem, na linii k Mirabellplatz se nachází Müllnersteg, dříve pěší most Františka Karla (Franz-Carl-Gehbrücke). Nacházel se na půl cesty k železničnímu mostu (Eisenbahnbrücke), od roku 2005 rozšířeného o tramvajovou kolej Salzburger S-Bahn celkem na tři dráhy kvůli zvýšen kapacity. Most Lehener Brücke, jenž od svého otevření roku 1902 do rekonstrukce r. 1966/67 nesl jméno most Arcivévody Ludvíka Viktora (Erzherzog-Ludwig-Viktor-Brücke), je na severu města nejdůležitějším mostem a proto byl rozšížřen na dnešní čtyři jizdní dráhy. Směrem dolů po proudu řeky stojí v roce 1977 otevřený most lávka Pionýrů (Pioniersteg), přes který se chodci dostanou z Lehenského parku ve směru Jahnstraße a podél nádraží, stejně tak Traklova lávka (Traklsteg pojmenovaná podle Georga Trakla), přes který se pěší dostane z Glan-Spitz na Itzling-Západ. Velmi daleko na severu města se nachází ještě Dálniční most (Autobahnbrücke) Západní dálnice, která v této oblasti přivádí též značnou část vnitroměstské dopravy jako městský okruh. Starý dálniční most byl stržen při velké povodni v srpnu 1959. Kromě toho poskytuje Dálniční most též pěší přechod.

Další pěší most na nejzazším severním konci města (na Saalachspitzu) je plánován z jedné strany přes Saalach do sousedního Freilassing a na druhou stranu přes Salzach v části obce Bergheim, ten však ještě nedospěl do své konečné podoby.

Pokrytí elektrickou energií

Za dodávku elektrické energie městu je zodpovědná Salzburg AG, regionální firma, jež vznikla v roce 2000 díky fúzi společností SAFE a Salzburger Stadtwerke.

Vodstvo

Město Salzburg získává pitnou vodu prostřednictvím společnosti Salzburg AG především z pozemních studní a ze zdrojů pramenité vody na jihu města poblíž Untersbergu. Ročně je do města přivedeno cca 12 miliard litrů vody. Na Mnišské hoře (Mönchsberg) a Kapucínské hoře (Kapuzinerberg) se nacházejí vodojemy.

Likvidaci odpadních vod zajišťují od roku 1987 velkokapacitní čistička Siggerwiesen, která slouží 600 000 obyvatel a vedle aglomerace Salzburg také obci Ainring v Bavorsku.

Bildung und Forschung

Univerzity a vysoké školy

In Salzburg sind fünf Universitäten und Hochschulen angesiedelt. Die älteste davon ist die Paris-Lodron-Universität Salzburg die erstmalig 1622 eingerichtet wurde aber in der Zeit von 1810 bis 1962 nicht existiert. Es gibt an der Universität die vier Fakultäten katholische Theologie, Rechtswissenschaften, Kultur- und Gesellschaftswissenschaften sowie Naturwissenschaften.

Das Mozarteum wurde 1841 als Musikschule eingerichtet und ist seit 1970 Universität. Es werden vor allem Gesangs- und Musikstudiengänge angeboten, aber auch pädagogisch orientierte Fächer sowie Studienmöglichkeiten in den darstellenden Künste: Schauspiel, Bühnenbau und Regie.

Die Fachhochschule Salzburg besteht erst seit 1995 und wurde 2005 vom Norden des Stadtgebiets in die südlich gelegene Gemeinde Puch bei Hallein und bietet technische, wirtschaftliche, kreativ-gestalterische Studiengänge, sowie Studiengänge im Bereich Gesundheit und Soziales an.

Die Salzburg Management Business School wurde 2001 eingerichtet und hat fünf Gesellschafter zu denen auch die Universität Salzburg gehört. Angeboten werden ausschließlich Masterstudiengänge für Wirtschaftsstudenten.

Mit der Paracelsus Medizinische Privatuniversität wurde die an der Universität Salzburg fehlende medizinische Fakultät 2003 als private Universität gegründet. Ein Drittel der Finanzierung kommt dennoch von staatlicher Seite. Angeboten werden die Studiengänge Humanmedizin und Molekulare Medizin. Die PMU kooperiert bei der praktischen Ausbildung auch mit Krankenhäuser in Bayern, bis hin zum Klinikum Rosenheim.

Univerzity

Akademie

  • Pädagogische Akademie des Bundes in Salzburg
  • Internationale Sommerakademie für Bildende Kunst in Salzburg
  • Religionspädagogische Akademie der Erzdiözese Salzburg
  • Nährstoffakademie Salzburg
  • Werbedesign Akademie Salzburg
  • Akademie für Mozart Forschung
  • Hebammenakademie
  • Akademie für den ergotherapeutischen Dienst
  • Akademie für den med.techn. Laboratoriumsdienst
  • Akademie ortopedických služeb
  • Akademie radio-technických služeb
  • Akademie fyzioterapeutických služeb

Instituty

  • Pedagogický spolkový institut (Pädagogisches Institut des Bundes)
  • Religionspädagogisches Institut der Erzdiözese Salzburg
  • Institut für interdisziplinäre Tourismusforschung
  • Afroasiatisches Institut Salzburg
  • Salzburg Research
  • Salzburg Seminar
  • EHI (European Heart Institute)

Hospodářství

Vedle svého významu coby města turistiky, kultury, univerzity a sportu dosahuje Salzburg díky veletržnímu středisku stále většího významu i jako veletžní město.

Město Salzburg a hraničící obec Flachgau se též jeví jako atraktivní místa pro mnohé velké i malé podniky a jsou hospodářským motorem celé spolkové země. Soustavně se zvyšující hospodářký růst spolkové země Salzbursko staví tento region na druhé místo v pořadí hned za Vídeň, přičemž hospodářská síla celé spolkové země se soustřeďuje především v nejlépe rozvinutém centrálním prostoru okolo samotného zemského hlavního města a (ve Flachgau a Tennengau situovaných) takzvaných „Tukových opascích“ kolem města Salzburg. Městské závody (60%) a ty ve Flachgau (30%) dosáhly např. v roce 2005 dohromady 90% celkového obratu spolkové země. Zbylá procenta se dělí mezi horské župy (Tennengau 3%, Pongau 3%, Pinzgau 3 %, Lungau 1%).

12 nej-závodů

Závody s největším obratem a s trvalým sídlem ve městě Salzburku roku 2005 byly:

  1. Porsche Holding GmbH (7,900 Mld.)
  2. SPAR Österreichische Warenhandels-AG (3,940 Mld.)
  3. Porsche Austria GmbH & Co (1 492 Mld.)
  4. Porsche Inter Auto GmbH & CoKG (1,170 Mld.)
  5. Interspar GmbH (1,130 Mld.)
  6. Salzburg AG für Energie, Verkehr und Telekommunikation (0,597 Mld.)
  7. Wüstenrot Versicherungs-AG (0,505 Mld.)
  8. BMW Austria GmbH (0,486 Mld.)
  9. Georg Pappas Automobil AG (0,416 Mld.)
  10. Ford Motor Company (Austria) GmbH(0,363 Mld.)
  11. Porsche Konstruktionen GmbH & Co KG (0,325 Mld.)
  12. Conoco Phillips Austria GmbH (0,283 Mld.)

Nejvýznamnější banky

  1. Raiffeisenverband Salzburg
  2. Bausparkasse Wüstenrot AG
  3. Salzburger Sparkasse Bank AG
  4. Salzburger Landes-Hypothekenbank
  5. Volksbank Salzburg
  6. Bankhaus Carl Spängler & Co

Při sčítání pracovních míst prováděném organizací Statistik Austria s určujícím dnem 15. květnem 2001 bylo napočítáno 10 210 pracovišť (z nichž 105 s více než 100 a 53 s více než 200 zaměstnanci) v celkovém počtu 100 055 pracovníků. To je o 12 % více zaměstnanců a o 24,8 % více zaměstnavatelů než v roce 1991.

Největším zaměstnavatelem v soukromém sektoru (počítáno na spolkovou zemi a vztaženo čistě k firmám s trvalým sídlem ve městě Salzburg) je SPAR Österreichische Warenhandels-AG se 16 000 pracovníky. Na druhém místě následují Porsche Holding GmbH se 14 670 zaměstnanci. Interspar GmbH zaměstnává 6 000 zaměstnaných. K dalším významným zaměstnavatelům patří Porsche Inter Auto GmbH & CoKG (3 780), Salzburg AG (2 070), Raiffeisenverband Salzburg (1 618) a Quehenberger Logistik AG & CoKG s 1 615 pracovníky. (Stav: 2005)

Média

Krajské studio ORF Salzburg se nachází ve čtvrti Nonntal a je střediskem výroby pro Radio Salzburg a salzburských příspěvků pro ORF. Soukromá televizní stanice Salzburg TV nabízí silně regionální program a vysílá od r. 1995 nejprve v kabelové síti SAFE (dnes Salzburg AG) a mezitím též prostřednictvím pozemního signálu.

Veřejné instituce

  • Finanční úřad pro Salzburg-Město, Hallein a Salzburg-Venkov

Religiöse Einrichtungen

Partnerská města

Osobnosti

Synové a dcery města

Podívejte se také na : Osobnosti města Salzburg

Salcburk
Salcburská pevnost (Festung Hohensalzburg)



Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Galerie Salcburk na Wikimedia Commons

Šablona:Rakousko-pahýl

Šablona:Rakouské světové dědictví

Rakousko – Österreich – (A)
Rakouské spolkové země a jejich hlavní města
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Salcburk&oldid=805972“