Salamancká škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hlavní portál univerzity v Salamance

Salamancká škola (španělsky Escuela de Salamanca) označuje španělskou filosofickou a teologickou školu 16. století, která navázala na vrcholnou scholastiku Tomáše Akvinského a rozvíjela ji ve změněných poměrech raného novověku. Věnovala velkou pozornost otázkám právní, politické a ekonomické teorie, a to i ve vztahu k mimoevropským národům. Založil ji španělský dominikán Francisco de Vitoria (1483-1546) na univerzitě v Salamance. Salamancká škola a její pokračovatelé se někdy označují jako druhá scholastika. Vyučovala se na mnoha univerzitách, nejen v katolických zemích, až do 18. století. Její univerzalismus a některé myšlenky v oblasti práva a ekonomie se těší velké pozornosti i dnes a mnozí ji považují za předchůdce Rakouské školy.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Za 250 let od smrti Tomáše Akvinského se evropská společnost výrazně změnila. Feudální společnost nahradily suverénní národní státy s významným postavením měst a začínajícím absolutismem. Pro svobodné obyvatele měst se právo i politika staly profánní záležitostí, o níž je třeba přemýšlet. Humanismus a renesance posílily zájem o lidské věci a reformace otřásla autoritou církve. Evropané objevili a začali kolonizovat Nový svět, 1522 obeplul Ferdinand Magellan zeměkouli. Setkání s mimoevropskými kulturami a lidmi oživilo otázku, co dělá člověka člověkem. Je „divoch“ také člověk s duší, anebo jen „oživený nástroj“ jako antický otrok? Salamancká škola důrazně hájila univerzalistický názor o rovnosti všech lidí před Bohem a její autoři také vystupovali na obranu „domorodců“ i proti svým panovníkům. Na jejich myšlenky a argumenty navázalo jak mezinárodní právo, tak myšlenka obecných lidských práv (Jean Bodin, Hugo Grotius, Samuel Puffendorf).

Témata[editovat | editovat zdroj]

Otázkám lidské společnosti, moci, politiky, práva a hospodářství se sice věnovala už středověká scholastika, ale jen mimochodem a v pevném rámci křesťanské teologie. Autoři Salamancké školy navázali na starší úvahy o spravedlivé vládě, moci a právu, začali o nich ale uvažovat v těchto nových podmínkách. Znovu oživili myšlenky přirozeného zákona a práva, legitimity panovníka a podmínek spravedlivé války, nechtěli je ale řešit jen odvoláním na autority Bible a starověkých myslitelů. Začali více studovat povahu obchodu a trhu, ceny a peněz, a to z hlediska svobodného člověka. Nově pochopili význam směny i úvěru a úroku a popsali základní mechanismy trhu. Cena sice závisí na vzácnosti a žádoucnosti věcí, vzniká ale teprve při setkání nabídky a poptávky na trhu. Kdykoli lidé dobrovolně a bez podvodů směňují, dávají tím najevo, že je to pro obě strany výhodné. Úvěr je součást podnikání a úrok jako podíl věřitele na prospěchu dlužníka není nutně nemravný. I hodnota peněz závisí na jejich vzácnosti a i směnný kurz se určuje nabídkou a poptávkou.

Hlavní představitelé[editovat | editovat zdroj]

Salamancká škola se někdy rozděluje na dvě větve, podle univerzit v Salamance a v portugalské Coimbře.

Ze Salamancké univerzity, teologové a filosofové
Právníci
Z univerzity v Coimbře (jezuité)
  • Luis de Molina (1535−1600)
  • Francisco Suárez (1548–1617)
  • Giovanni Botero (1544−1617)
  • Pedro da Fonseca (1528-1599)
Další významní představitelé Druhé scholastiky

Význam[editovat | editovat zdroj]

Systém Druhé scholastiky převzaly a rozvíjely jak dominikánské, tak jezuitské školy, vyučoval se v různých obměnách na mnoha evropských univerzitách i v protestantských zemích až do poloviny 18. století, někde ještě déle. Zanikl pod vlivem osvícenství a jeho spisy se přestaly studovat. Myšlenky Druhé scholastiky znovu objevili někteří teoretici ekonomie a práva počátkem 20. století (Josef Alois Schumpeter, Friedrich August von Hayek aj.) a od té doby je předmětem soustavného studia.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Primární literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jeronimo Castillo de Bovadilla: Política para corregidores (1585). Instituto de Estudios de Administración Local, Madrid 1978 (Faksimile).
  • Juan de Lugo: Disputationes de iustitia et iure. Sumptibus Petri Prost, Lyon 1642.
  • Juan de Mariana: De monetae mutatione. 1605.

Sekundární literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]