Francisco Suárez

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Francisco Suárez
Suarez LOC hec.13754 (cropped).jpg
Narození5. ledna 1548
Granada
Úmrtí25. září 1617 (ve věku 69 let)
Lisabon
Povoláníteolog, filozof, právník, vysokoškolský učitel, katolický kněz a Řeholní klerici
Alma materUniverzita v Salamance
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francisco Suárez (5. ledna 1548, Granada, Španělsko25. září 1617, Lisabon, Portugalsko) byl španělský právník, filosof a teolog, člen jezuitského řádu, jedna z hlavních postav „druhé", post-středověké scholastiky.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Commentariorum ac disputationum in tertiam partem divi Thomae (1590).
Operis de religione (1625).
De incarnatione, pars prima (1745).

Suárez byl z osmi dětí v rodině slavného advokáta, studoval filosofii a teologii v Granadě a později právo v Salamance. Roku 1564 vstoupil do jezuitského řádu, 1572 byl vysvěcen na kněze a začal přednášet filosofii v Segovii, kde na sebe upozornil odvážným výkladem Tomáše Akvinského.[1] Od roku 1575 přednášel teologii v Ávile, Segovii a Valladolidu. Jeho originální myšlenky vedly představené k tomu, že poslali jeho spisy k posouzení papeži, výsledkem bylo však pozvání na Collegium Romanum do Říma, kde v letech 15801585 přednášel a jeho přednášky navštěvoval i papež. Po návratu do Španělska přednášel v Alcalá, Salamance a Coimbře a rok před smrtí odešel do ústraní v Lisabonu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Suárez přizpůsobil středověkou scholastiku novým poměrům. Jeho subtilní výklad Tomáše znamenal ve skutečnosti významné posuny. Suárezův systém staví na první místo lidskou vůli oproti rozumu a dává větší význam jednotlivému jsoucnu – a tedy i člověku – oproti Tomášovu důrazu na obecné a společné. Proto si vysloužil čestný titul doctor eximius (výjimečný učitel). Suárezova filosofie už také počítá s tím, že vedle ní existují i jiné filosofické a teologické proudy – například humanismus, reformace, ale také františkánský scotismus a klasická scholastika – a ovšem také skepticismus a věda. Koncept „přirozené teologie“ pochází vlastně také od Suáreze, i když navazuje na Tomáše a další.

V podobě, kterou jí vtiskl právě Suárez, ovlivnila scholastika celou novověkou filosofii. Descartes se vůči ní sice vymezuje, nicméně právě z ní jeho myšlení i pojmový aparát vychází; podobný vliv měla na Leibnize i na Chr. Wolffa a tudy i na Kanta. Veliký a trvalý význam měly Suárezovy spisy právnické a státoprávní, kde hájí práva jednotlivých občanů i poddaných, odmítá božský původ panovnické moci a lidství chápe jako univerzální, což bylo významné zejména v době koloniálních výbojů. Přirozené právo chápe jako produkt boží vůle, která je však poznatelná skrze lidský rozum[2]. Jeho státoprávní spisy nechal anglický i francouzský panovník veřejně spálit. Suáreze se dovolával Hugo Grotius a z jeho pojetí přirozeného práva, suverenity lidu až po právo na odpor i zásadní rovnosti křesťanských i nekřesťanských států v mezinárodním právu vychází moderní právní myšlení.[1]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Summae theologiae. De Deo uno et trino, I, 1607

Suárezovy sebrané spisy vyšly v Benátkách (1740 – 1758) ve 23 svazcích a v Paříži (1856 – 1861) ve 28 svazcích, k nimž přibylo ještě několik doplňků. Nejznámější spisy jsou:

  • De Deo incarnato, (O vtěleném Bohu, 1590)
  • Disputationes metaphysicae, (Metafysické disputace, 1597), jeho hlavní metafysické dílo
  • De iustitia Dei, (O boží spravedlnosti,1599)
  • De legibus ac Deo legislatore, (O zákonech a Bohu zákonodárci, 1612), teorie práva
  • Defensio fidei, (Obrana víry, 1613).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Metzler, Philosophenlexikon.
  2. Šejvl, M.: Přirozená subjektivní práva mezi středověkem a novověkem. Právník, 5/2017, s. 444.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOBLÍŽEK, Jan: Pojem společenského souhlasu u Františka Suáreze, Refugium Olomouc 2014, ISBN 978-80-7412-157-9
  • D. Heider, "Kdo byl František Suárez? Život a dílo vynikajícího doktora". Refugium 2009
  • M. Altrichter, Mají jezuité vlastní morálku? Studie o F. Suárezovi. Velehrad 2004
  • Metzler Philosophenlexikon. Stuttgart 1995

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]