Robert Plant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Robert Plant
Robert Plant 2010
Robert Plant 2010
Základní informace
Rodné jméno Robert Anthony Plant
Narození 20. srpna 1948 (67 let)
Anglie West Bromwich, Anglie
Žánry hard rock, world music, blues rock, folk rock, psychedelický rock, progresivní rock, heavy metal
Povolání hudebník
Nástroje zpěv, harmonika, tamburína, kytara
Hlasový obor tenor
Aktivní roky 1966–dosud
Vydavatelé Atlantic Records, Swan Song Records, Es Paranza, Nonesuch Records
Příbuzná
témata
Band of Joy, Led Zeppelin, Rockestra, The Honeydrippers, Page and Plant, Strange Sensation, Alison Krauss
Ocenění komandér Řádu britského impéria
Web www.robertplant.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Plant CBE (* 20. srpna 1948, West Bromwich, West Midlands, Spojené království) je anglický rockový zpěvák a skladatel, především známý jako člen známé skupiny Led Zeppelin, ale také svou úspěšnou čtyřicetiletou sólovou kariérou. Plant je považován za jednoho z nejvýznamnějších rockových zpěváků všech dob, jeho zpěvem se nechal inspirovat například Freddie Mercury, Axl Rose a Chris Cornell.[1] V roce 2006 byl heavymetalovým časopisem Hit Parader označen jako největší metalový zpěvák všech dob, roku 2008 se dostal v žebříčku časopisu Rolling Stone na 15. místo mezi 100 největšími zpěváky rock and rollu a v roce 2011 ho čtenáři téhož časopisu označili za nejlepšího ze všech rockových zpěváků.[2]

Mládí a začátky kariéry[editovat | editovat zdroj]

Robert Anthony Plant se narodil v západním Bromwichu, jeho matka Annie Celia Plant byla romského původu, jeho otec byl Robert C. Plant. Pracoval jako inženýr pro Královské letectvo během druhé světové války.[3] Robert Plant chtěl být zpěvákem odjakživa; když mu bylo čtrnáct let, vydal se na koncert do Birminghamské radnice na Sonny Boy Williamsona, jako předkapela tam byla Spencer Davis Rhytm-and-Blues Quartet a Long John Baldry's All-Stars, jejichž zpěváci Steve Winwood a Rod Stewart nebyli o moc starší než Plant. To a ještě fakt, že Winwood je také z Birminghamu, dalo Plantovi naději, že může také zpívat, jako oni. Plant si začal kupovat hudební desky a časopis Melody Maker, který jako jediný časopis věnoval velkou pozornost i bluesovým, folkovým a jazzovým umělcům, dokud si jej celý nepřečetl, nešel ani do školy. Rodiče jeho vášeň nechápali, když si například pustil nějakou nahrávku a díval se přitom na sebe do zrcadla, rodiče mu řekli, že je jako blázen, ale i přesto se jej snažili podporovat.[4] Když předčasně opustil obchodní školu, kterou sudoval, začal pracovat jako silniční technik a věnoval se hudbě, zajímal se především o blues, které ho silně ovlivnilo, oblíbil si bluesové hudebníky, jako byli Willie Dixon a Robert Johnson. Později se dostal do skupiny Band of Joy, kde se seznámil s bubeníkem Johnem Bonhamem.[5][6] Skupina hrála většinou předělané skladby skupin, jako byly Love, Moby Grape, Buffalo Springfield. Skupina původně z Birminghamu to sice dotáhla až do londýnských klubů, ale když s jim nepodařilo dostat smlouvu v žádném studiu, rozpadli se. Potom krátce zpíval a hrál s Alexisem Kornerem, vyšla jim například píseň „Operator“, ale ani tato spolupráce neměla úspěch, a tak Plant začal pracovat na stavbě a po večerech hrál se skupinou Hobbstwedle. V té době ho Peter Grant začal zvát do Londýna, aby si poslechl přehrávky s New Yardbirds.[7]

Led Zeppelin[editovat | editovat zdroj]

Plant v době účinkování s Led Zeppelin

V roce 1968 se Plant potkal s Jimmy Pagem, který sháněl členy do své nové skupiny. Setkali se v hudebním klubu, kde Plant se svou kapelou hrál píseň „Somebody to Love“ od Jefferson Airplane, a Page jeho hlas napodobujíci Janis Joplin natolik zaujal, že mu hned nabídl spolupráci.[8] Plant s Pagem našli společnou vášeň pro blues. Zbývalo však ještě sehnat bubeníka a baskytaristu, Plant navrhl svého bývalého spoluhráče Johna Bonhama, aby se ujal bicích a Page kontaktoval Johna Paula Jonese, se kterým dříve pracoval jako studiový hráč. Kapelu pojmenovali jako New Yardbirds, což byl odkaz na skupinu The Yardbirds, ve které po rozpadu kytarista Jimmy Page zbyl jako poslední člen.[9]

Roku 1975 Plant se svou bývalou ženou Maureen utrpěli vážná zranění, poté, co se účastnili dopravní nehody na Rhodosu v Řecku. Planta zranění ovlivnila natolik, že musel všechny koncerty na turné strávit na židli. Ovšem o dva roky později se stala událost, která Planta zasáhla mnohem více. Zemřel jeho pětiletý syn Karac na následky žaludeční infekce, tato ztráta Planta vedla k napsání písně „All My Love“, která se objevila na albu In Through the Out Door .[10] Robert Plant byl prakticky jedinný člen, který se podílel na textech písní. Na prvním a druhém albu Led Zeppelin není jeho odkaz zřejmý, spíše se jako textař projevil až po naléhání Page v albu třetím Led Zeppelin III. Plantovy tehdejší texty byly velmi mystické a spirituální, také se občas inspiroval severskou mytologií, ta je patrná v písní „Immigrant Song“ právě ze třetího alba skupiny.[11] Písně jakou jsou „Misty Mountain Hop“, „The Battle of Evermore“, „Over the Hills and Far Away“ jsou zase ovlivněné knihami J. R. R. Tolkiena Pán prstenů a Hobbit.[12] Sexuální tematikou po vzoru blues jsou zase ovlivněny skladby jako „The Lemon Song“. Plant jako dítě navštěvoval pohoří Snowdonia ve Walesu, a roku 1973 si ve Walesu koupil farmu a začal se zajímat o místní památky, kulturu a mytologii, například píseň „Bron-Y-Aur Stomp“ je pojmenována podle velšské chalupy Bron-Y-Aur z 18. století. Za Plantův nejznámější text je považován ten, který použil v písni „Stairway to Heaven“.[13]

Sólová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dva roky po rozpadu skupiny Plant vydává své první sólové album s názvem Pictures at Eleven. Svým debutem se snaží vytvořit novou hudební identitu, vzdálenou od tvorby Led Zeppelin. Většinu písní skládá se svým současným spoluhráčem kytaristou Robbie Bluntem. Album je poháněno rytmy 80. let za doprovodu syntezátorů, můžeme zde najít i několik fúzí španělské a asijské hudby. To vše za doprovodu funkové baskytary. Na albu hostoval zpěvák a bubeník Phil Collins, který roku 1985 bubnoval s Led Zeppelin při výjimečné příležitosti na Live Aid.[14] Druhé sólové album natočil Plant se stejnou sestavou jako své první album, jen na místo bubeníka Cozy Powella zasedl bubeník skupiny Jethro Tull Barriemore Barlow. Deska vyšla v červenci 1983 na Plantově vlastní značce Es Paranza u firmy Atlantic, se kterou podepsal novou smlouvu po ukončení činnosti značky Swan Song.[15]

Roku 1985 vydává album Shaken 'n' Stirred . Pop rock se zde mísí s experimenty, bubnů se zde ujímá Richie Hayward (Little Feat), komerčního úspěchu se zde dočkává píseň „Little by Little“, která se v hitparádě Billboard (Billboard Hot 100) umístila na 36. příčce.[16] V roce 1988 Plant vydáva album Now and Zen, které vzniklo za spolupráce s klávesistou Philem Johnstonem. Na albu najdeme například píseň „Tall Cool One“, do které nahrál kytarové sólo Jimmy Page, píseň se později objevila v reklamě na Coca-Colu.[17] O dva roky později následuje album Manic Nirvana, o tři roky Fate of Nations. Zde převládají prvky folku a space rocku, Plant se nechal inspirovat stylem kapely Moby Grape, od kterých pochází i stará verze písně „Since I've Been Loving You“ z alba Led Zeppelin III, jako hosté se na albu objevili zpěvačka Moya Brennan a kytarista Richard Thompson. Jedna z písní na albu je coververze „If I Were a Carpenter“ původně od Tima Hardina.[18]

Page and Plant[editovat | editovat zdroj]

Roku 1994 začal Robert Plant znovu spolupracovat s Jimmy Pagem. Svou spolupráci nazvali jednoduše – Page and Plant a jejich spolupráce trvala až do roku 1998, kdy se Plant vrátil ke své sólové kariéře. Hned první rok nahráli album No Quarter: Jimmy Page and Robert Plant Unledded, a začali velmi úspěšné turné, čímž potěšili všechny, kteří po hádkách mezi členy nevěřili, že je ještě někdy uvidí na jednom pódiu. Dvojice dostala od hudební televize MTV nabídku, aby udělali unplugged koncert. Page s Plantem souhlasili a odjeli do Maroka. Zde nazkoušeli a nahráli písně Led Zeppelin v novém aranžmá v egyptském stylu, za účasti Najma Akhtara či egyptského orchestru, se kterým nazkoušeli například píseň „Kashmir“ a sklidili bouřlivý potlesk. Také roku 1998 vydali album s originální hudbou Walking into Clarksdale, píseň „Please Read the Letter“ z tohoto alba Plant později nahrál s umělkyní Alison Krauss na albu Raising Sand, skladba zvítězila roku 2009 na Grammy Awards v kategorii „Píseň roku“.[19][20]

Nové milénium[editovat | editovat zdroj]

Plant při koncertě 19. srpna roku 2007 na festivalu Green Man Festival

V polovině roku 1999 hraje Plant se svou folkovou kapelou Priory of Brion na několika menších koncertech. V roce 1999 přispívají písní „Little Hands“ na album More Oar: A Tribute to the Skip Spence Album na počest jednoho ze zakladatelů Moby Grape Skipa Spence, který roku 1969 vydal album Oar, jako své jediné sólové album. Formace funguje až do konce roku 2000.[21] V roce 2001 s velšskou písničkářkou Julii Murphy nahrává píseň „Life Begin Again“ na albu Volume 3: Further in Time pro skupinu Afro Celt Sound System, na albu se také podílí Peter Gabriel. V červnu 2002 se svou nově založenou skupinou Strange Sensation vydává kolekci bluesových a folkových písní Dreamland, od interpretů jako jsou Bonnie Dobson či Bob Dylan. Roku 2005 následuje album s vlastními písněmi Mighty ReArranger. Obě alba jsou velmi dobře přijata jak kritikou, tak posluchači, získají i čtyři nominace na cenu Grammy, dvě za rok 2003 a dvě roku 2006. Roku 2005 Plant získal cenu Grammy společně s Jimmy Pagem a Johnem Paulem Jonesem za celoživotní přínos.[22]

Roku 20012007 Plant aktivně koncertoval se svou skupinou Strange Sensation v rámci evropských a amerických turné. Jejich setlist tvořily jak skladby z Plantovy sólové kariéry, tak i písně Led Zeppelin v novém aranžmá. Záznamy z těchto koncertů vyšly na DVD Robert Plant and Strange Sensation. Záznam jednoho z Plantových vystoupení v roce 2003 na Festival au Desert v Essakana v Azavadu zaznamenal francouzký dokument Le Festival au Désert.[23] 23. června 2006 hrál Robert Plant jako headliner v newyorském Beacon Theatre koncert na počest Arthura Lee, zde zahrál z celkových třinácti skladeb pět od Lea. Po šesti týdnech Lee zemřel na následky své leukémie.[24] Listopadu toho roku také Plant vydal box set svých písní Nine Lives. Roku 2007 nahrál na desku Goin' Home: A Tribute to Fats Domino dvě písně od hudebníka Fats Domina: „It Keeps Rainin'“ s Lil' Band O' Gold a „Valley of Tears“ spolu ze Soweto Gospel Choir.[25]

Robert Plant a Alison Krauss[editovat | editovat zdroj]

Plant společně s Alison Krauss

Od roku 2007 do roku 2008 Plant spolupracoval s americkou bluegrassovou umělkyní Alison Krauss. Společně 23. října vydali album Raising Sand, desku nahráli v Nashville a Los Angeles a produkoval ji T-Bone Burnett. Představili zde několik méně známých písní od R&B, bluesových, folkových a country skladatelů, jako jsou Mel Tillis, Townes Van Zandt, Gene Clark, Tom Waits, Doc Watson, Little Milton a The Everly Brothers. Roku 2008 Skladba „Gone Gone Gone (Done Moved On)“ z Raising Sand vyhrála cenu Grammy za nejlepší popovou spolupráci. Raising Sand také vyhrálo v kategorii album roku na 51. ročníku udílení ceny Grammy. Album bylo také velmi dobře přijato veřejností a kritikou a 4. března 2008 se stalo platinovým.[26][27]

Band of Joy[editovat | editovat zdroj]

V červenci roku 2010 Robert Plant založil skupinu Band of Joy, která nesla stejný název jako jeho první kapela Band of Joy, s níž vystupoval v šedesátých letech. Do nové formace Plant přizval zpěvačku Patty Griffin, kytaristu a zpěváka Buddy Millera, multiinstrumentalistu Darrella Scotta, basistu Byrona House a bubeníka Marco Giovinoho. Společně odehráli 12 letních koncertů v USA a 11 po Evropě.[28][29] Nové studiové album, které vyšlo 13. září 2010, nazvali jednoduše Band of Joy. Deska byla roku 2011 nominována cenou Grammy a Plantův výkon v písni „Silver Rider“ byl nominován na nejlepší vokály v písni. Poslední koncerty skupiny proběhly 7. srpna na festivalu Big Chill Festival v Eastnor Castle Deer Park v Herefordshire a 30. září v San Franciscu, jako součást 11. festivalu Hardly Strictly Bluegrass festival.[30]

Sensational Space Shifters[editovat | editovat zdroj]

Sensational Space Shifters je Plantova doposud poslední formace, která poprvé zahrála na festivalu Womad ve Wiltshire v Anglii roku 2012. Skupinu tvoří Justin Adams, John Baggott. Clive Deamer, Billy Fuller, Charlie Jones, Michael Lee, Porl Thompson a Liam „Skin“ Tyson.[31] V červenci roku 2012 skupina vydává záznam z koncertu pojmenovaný Sensational Space Shifters, na albu jsou jak písně Led Zeppelin, tak bluesové skladby jako například „Spoonfull“ od Howlin' Wolfa či „44“, což je píseň z roku 1929 od Roosevelta Sykese.[32] V září 2014 Plant vydává své 10. sólové album, první se skupinou Sensational Space Shifters, nazvané Lullaby and... The Ceaseless Roar.[33] Se svou skupinou Plant hrál v rámci letního festivalového turné i v Česku, a to 19. července 2014 na festivalu Colours of Ostrava.

Sólová diskografie[editovat | editovat zdroj]

Plantův znak z alba Led Zeppelin IV
Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Roberta Planta.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 100 greatest singers [online]. Rolling Stone, 2010-02-12, [cit. 2016-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Rolling Stone Readers Pick the Best Lead Singers of All Time [online]. Rolling Stone, 2011-12-04, [cit. 2016-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Survivors: Robert Plant [online]. GQ, [cit. 2016-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WALL, Mick. Když po zemi kráčeli obři. Plzeň : Ševčík Plzeň, 2011. 408 s. ISBN 978-80-7291-222-3. S. 33-35.  
  5. DAVIS, Stephen. Kladivo bohů [online]. Jiří Buchal - BB art, 2009, [cit. 2016-11-03]. Dostupné online. (česky) 
  6. Robert Plant Biography [online]. Biography.com Editors, [cit. 2016-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. WALL, Mick. Když po zemi kráčeli obři. Plzeň : Ševčík Plzeň, 2011. 408 s. ISBN 978-80-7291-222-3. S. 30.  
  8. The Long Shadow of Led Zeppelin [online]. 2006-10-08, [cit. 2016-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. WALL, Mick. Když po zemi kráčeli obři. Plzeň : Ševčík Plzeň, 2011. 408 s. ISBN 978-80-7291-222-3. Dále jen „Wall“. 
  10. LEWIS, Dave. The Tight But Loose Files. [s.l.] : Omnibus Press, 2003. 168 s. ISBN 184-449-056-4.  
  11. WALL, Mick. Když po zemi kráčeli obři. Plzeň : Ševčík Plzeň, 2011. 408 s. ISBN 978-80-7291-222-3.  
  12. Robert Plant himself [online]. Vox, 1993-05, [cit. 2016-12-03]. S. 18. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Can We Know the Past? [online]. 2010-18-02, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. HOSKYNS, Barny. Robert Plant Pictures at Eleven Review [online]. BBC, 2010, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Robert Plant Bigraphy [online]. Rolling Stone, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. DEGAGNE, Mike. Shaken 'N Stirred Review [online]. Allmusic, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ROBERT PLANT biography [online]. Rolling Stone, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. EVANS, Mike. Woodstock: Three Days That Rocked the World. [s.l.] : Paul Kingsbury, 2011. 288 s. ISBN 978-140-278-034-9.  
  19. ROBERT PLANT biography [online]. Rolling Stone, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Robert Plant Biography [online]. Biography.com Editors, [cit. 2016-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Wayback Machine, 2013-11-11, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. DEVENISH, Colin. Led Zeppelin Earn Lifetime Achievement Grammy [online]. Rolling Stone, 2005-04-01, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. BARLOW, Sean. Le festival au désert [online]. IMDb, 2004-25-05, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (francouzky) 
  24. FRICKE, DAVID. Live Review: Robert Plant, Ryan Adams Do It For Love at Arthur Lee Benefit Concert [online]. Rolling Stone, 2006-26-06, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ROBERT PLANT COVERS FATS DOMINO ON THE LIL' BAND O' GOLD TRIBUTE ALBUM [online]. BW, 2012-22-05, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. List of Grammy winners [online]. Wayback Machine, 2008-05-12, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. GLAISTER, Dan. "Veteran Robert Plant steals show at Grammys" [online]. The Guardian, 2009-09-02, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. 2010-16-11, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Robert Plant Official, 2010-05-10, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Hardly Strictly Bluegrass festival [online]. The Examiner (San Francisco), 2010-01-10, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. BYCHAWSKI, Adam. Robert Plant announces one-off London show for July – ticket details [online]. NME, 2012-02-05, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. WILKENING, Matthew. Robert Plant Releases New Live Album Featuring Sensational Space Shifters Band [online]. Ultimate Classic Rock, 2012-30-07, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. BYCHAWSKI, ADAM. Robert Plant announces new album and UK tour [online]. NME, 2014-23-06, [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]