Přeskočit na obsah

Růžena Maturová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Růžena Maturová
Základní informace
Rodné jménoRozalia Marie Worličková
Narození2. září 1869
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. února 1938 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníoperní pěvkyně
Hlasový oborsoprán
Manžel(ka)
SídloPraha
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Růžena Maturová (2. září 1869 Praha[1]25. února 1938 Praha[2]) byla česká operní pěvkyně, sopranistka.

Růžena (Rosa) Maturová se narodila v Praze. Její matka Kateřina Vorlíčková (1842–1910) byla drožkářka a Růžena se narodila jako nemanželská. 8. 2. 1870 byla legitimována kupcem a drožkářem Vincencem Maturou (1844). Měla čtyři sourozence: Gustava (1862), Winzenze (1871–1872), Františka (1872) a Marii (1874–1874).[3]

Se studiem započala na pražské Vyšší dívčí škole, kde se díky Františku Kavánovi poprvé začala učit pěveckému umění. Následující tři roky studovala zpěv v pěvecké škole Františka Pivody. Mimiku studovala u Adolfa Krössinga a u pražské německé herečky H. Bürgerové. Tehdy již začala vystupovat v operetách s ochotníky. Následující dva roky se připravovala na působnost v operním divadle u kapelníka Eduarda Stolze. V letech 1889-1890 se ještě zdokonalovala u manželů Löweových v Praze. Od října 1889 do března 1890 byla angažována v německém divadle v Teplicích. V letech 1890-1893 byla Maturová členkou souboru v německém městě Mannheimu, kde zpívala většinou lyrické sopránové role. Zde poznala i svého prvního manžela, spisovatele a dramaturga Dvorního divadla v Mannheimu Ludwiga Schreinera (1864–1896).[4]

Od roku 1893 začala účinkovat v Národním divadle v Praze, kde se stala jednou z nejvýznamnějších osobností souboru. V Národním divadle působila do roku 1909. V dubnu téhož roku se podruhé provdala za Františka Jílka,[5] kapelníka Národního divadla v Praze. Růžena Maturová se rovněž věnovala koncertní činnosti. S velkým úspěchem hostovala v roce 1893 v Baumannově divadelní společnosti v Berlíně, v roce 1899 ve Varšavě, v roce 1900PetrohraděMoskvě při „Týdnu české hudby“. V roce 1901 následovalo vystoupení v Bělehradě a v roce 1903 turné po Spojených státech. Rovněž hostovala u ochotnických souborů v Českých Budějovicích, Chrudimi a Kroměříži. Zřejmě nejvíce se do historie české hudby zapsala jako první Dvořákova Rusalka (1901).

Po odchodu z Národního divadla žila Maturová spíše v ústraní. Malou uměleckou náplastí se jí stal film. Před kamerou stanula celkem pětkrát. Poprvé to bylo v roce 1920 ve filmu Za čest vítězů. V roce 1921 to byla role mlynářky ze Žernova v adaptaci Babičky (podle povídky Boženy Němcové). V témže roce to byla opět role mlynářky ve filmu Kříž u potoka. V roce 1922 se ještě mihla ve filmech Koryatovič a Mrtví žijí, aby se pak jako umělkyně již zcela odmlčela.

V období po skončení své pěvecké kariéry vedla Maturová v Praze pěveckou školu. Učila mnoho žáků nejen z Českých zemí a později z Československa, ale i ze zahraničí. Mezi její žáky patřila například i pěvkyně Marta Krásová.

Růžena Maturová zemřela 25. února 1938 v Praze a je pohřbena na Olšanských hřbitovech (Olšany V., odd. 17, hrob 27).

Nejvýznamnější operní úlohy

[editovat | editovat zdroj]
Růžena Maturová jako Armida
  1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  2. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  3. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  4. Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  5. Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Růžena Maturová – Artuš Rektorys; s úvodem Zdeňka Nejedlého. Praha: Otto Girgal, 1936
  • Prvních 40 let Národního divadla ve fotografii: diář 2016 – připravily Dana Flídrová, Josefina Panenková. Praha: Národní divadlo, 2016

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]