Růžena Maturová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Růžena Maturová
Základní informace
Rodné jménoRozalia Marie Worličková
Narození2. září 1869
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. února 1938 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníoperní pěvkyně
Hlasový oborsoprán
Manžel(ka)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Růžena Maturová (2. září 1869 Praha[1]25. února 1938 Praha[2]) byla česká operní pěvkyně, sopranistka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Růžena (Rosa) Maturová se narodila v Praze. Její matka Kateřina Vorlíčková (1842–1910) byla drožkářka a Růžena se narodila jako nemanželská. 8. 2. 1870 byla legitimována kupcem a drožkářem Vincencem Maturou (1844). Měla čtyři sourozence: Gustava (1862), Winzenze (1871–1872), Františka (1872) a Marii (1874–1874).[3]

Se studiem započala na pražské Vyšší dívčí škole, kde se díky Františku Kavánovi poprvé začala učit pěveckému umění. Následující tři roky studovala zpěv v pěvecké škole Františka Pivody. Mimiku studovala u Adolfa Krössinga a u pražské německé herečky H. Bürgerové. Tehdy již začala vystupovat v operetách s ochotníky. Následující dva roky se připravovala na působnost v operním divadle u kapelníka Eduarda Stolze. V letech 1889-1890 se ještě zdokonalovala u manželů Löweových v Praze. Od října 1889 do března 1890 byla angažována v německém divadle v Teplicích. V letech 1890-1893 byla Maturová členkou souboru v německém městě Mannheimu, kde zpívala většinou lyrické sopránové role. Zde poznala i svého prvního manžela, spisovatele a dramaturga Dvorního divadla v Mannheimu Ludwiga Schreinera (1864–1896).[4]

Od roku 1893 začala účinkovat v Národním divadle v Praze, kde se stala jednou z nejvýznamnějších osobností souboru. V Národním divadle působila do roku 1909. V dubnu téhož roku se podruhé provdala za Františka Jílka,[5] kapelníka Národního divadla v Praze. Růžena Maturová se rovněž věnovala koncertní činnosti. S velkým úspěchem hostovala v roce 1893 v Baumannově divadelní společnosti v Berlíně, v roce 1899 ve Varšavě, v roce 1900PetrohraděMoskvě při „Týdnu české hudby“. V roce 1901 následovalo vystoupení v Bělehradě a v roce 1903 turné po Spojených státech. Rovněž hostovala u ochotnických souborů v Českých Budějovicích, Chrudimi a Kroměříži. Zřejmě nejvíce se do historie české hudby zapsala jako první Dvořákova Rusalka (1901).

Po odchodu z Národního divadla žila Maturová spíše v ústraní. Malou uměleckou náplastí se jí stal film. Před kamerou stanula celkem pětkrát. Poprvé to bylo v roce 1920 ve filmu Za čest vítězů. V roce 1921 to byla role mlynářky ze Žernova v adaptaci Babičky (podle povídky Boženy Němcové). V témže roce to byla opět role mlynářky ve filmu Kříž u potoka. V roce 1922 se ještě mihla ve filmech Koryatovič a Mrtví žijí, aby se pak jako umělkyně již zcela odmlčela.

V období po skončení své pěvecké kariéry vedla Maturová v Praze pěveckou školu. Učila mnoho žáků nejen z Českých zemí a později z Československa, ale i ze zahraničí. Mezi její žáky patřila například i pěvkyně Marta Krásová.

Růžena Maturová zemřela 25. února 1938 v Praze a je pohřbena na Olšanských hřbitovech (Olšany V., odd. 17, hrob 27).

Nejvýznamnější operní úlohy[editovat | editovat zdroj]

Růžena Maturová jako Armida

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  2. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  3. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  4. Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  5. Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Růžena Maturová – Artuš Rektorys; s úvodem Zdeňka Nejedlého. Praha: Otto Girgal, 1936
  • Prvních 40 let Národního divadla ve fotografii: diář 2016 – připravily Dana Flídrová, Josefina Panenková. Praha: Národní divadlo, 2016

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]