Tento portál nemá svého aktivního správce, a proto je neudržovaný. Může proto například obsahovat zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že se připojíte k jeho správě, aktualizujete jej nebo jej upravíte na miniportál. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k vylepšení.
Poutní město Haridvár a posvátná řeka Ganga na úpatí Himalají. Ve vodách Gangy se každoročně omývají miliony hinduistů aby očistili tělo i duši. Do Gangy se také sype popel zemřelých v naději, že budou osvobozeni ze samsáry
Původ bohaté a složité tradice hinduismu sahá patrně až do 3. tisíciletí př. n. l., kdy v úrodném údolí řeky Indu vzkvétaly na tehdejší dobu značně vyspělé civilizace (Árjové). V té době se vyvinul klasický jazyk hinduismu sanskrt a byly sepsány védy. Základní náboženskou koncepcí hinduismu je brahman - univerzální podstata vesmíru, základní, neomezená, nestvořená, všezahrnující realita. Brahman oživuje všechny živé bytosti a současně utváří átma. Existencivesmíru pojímá hinduistická filosofie jako neustále se opakující koloběh vzniku a zániku (samsára).
Reinkarnace (doslovný překlad znovuvtělování) je označení představy, že pozemský život se vícekrát opakuje. Buddhistické pojmosloví místo výrazu reinkarnace používá znovuzrozování. Představa, že život jedince po jeho fyzické smrti nějakým způsobem pokračuje, je společná pro téměř všechna náboženství, většinu kultur a řadu filosofických systémů. V tomto ohledu lze mezi nimi nicméně najít dvě zásadně odlišná stanoviska.
Podle prvního pohledu, který zastává například většina vyznavačů judaismu, křesťanství a islámu, jsou život a smrt jedinečné. Bytosti se narodí, žijí a pak v okamžiku smrti jejich duše či jiná smrt přetrvávající část přesídlí do sféry, která není živým bytostem jinak přístupná, a tam zůstává navěky nebo do konce pozemského světa.
Pro jiná, kupříkladu indická náboženství, je naopak typická představa o opakování pozemské existence. Bytosti se narodí, žijí, zemřou, a posléze se znovu zrodí (ať ve stejné nebo jiné formě), a toto se vícekrát opakuje. Konkrétní představa přitom může být buď cyklická, tedy že bytost se může opakovaným pozemským rozením dostávat do stále stejných stavů (pak mluvíme o převtělování, metempsychóze či stěhování duší), nebo lineární, tedy že bytost se postupnými životy vyvíjí (pak mluvíme o znovuvtělování, o reinkarnaci v užším slova smyslu). ... více
Hlavním tématem Bhagavadgíty je rozhovor mezi Kršnou a Ardžunou uprostřed bitevního pole Kurukšetra. Ardžuna, přední bojovník pánduovců, zjišťuje, že v nepřátelské armádě je mnoho jeho příbuzných a svěřuje se svému vozataji Kršnovi: „ó Kršno, nespatřuji nic dobrého v tom, že mám v boji zabíjet své příbuzné“. Kršnova odpověď na Ardžunovy pochybnosti je hlavní náplní celé Bhagavadgíty. Otázka a odpověď v Bhagavadgítě mají za úkol rozhodnout spor, který začal už v upanišadách a v raném buddhismu – má člověk jednat nebo se zcela vzdát činorodé aktivity? Bhagavadgíta říká: jednat, ale vzdát se plodů svých činů.
Dva základní filosofické přístupy komentářů jsou ty, které následují tradici bhakti neboli devocionálního monoteismu a ty, které vycházejí z advaita-védánty neboli filosofie jedné reality. Nejstarší a nejvlivnější komentář se přisuzuje zakladateli advaita-védantskéindické filosofické školy, Adi Šankarovi. Šankara komentoval všech 700 veršů Bhagavadgíty a jeho komentáře byly přijaty všemi pozdějšími komentátory. Předním komentátorem školy višišta-advaita je Rámánudža. Podle této školy je „pět rozdílů“ (paňča bhéda): 1. mezi pánem, íšvarou (universální duší), a džívou (individuální duší), 2. mezi džívami vzájemně, 3. mezi íšvarou a hmotou (prakrti), 4. mezi džívou a hmotou, 5. mezi hmotou a hmotou. Jedním z poměrně nových komentářů je od A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupády. …celý článek
Pataňdžali je znám jako autor jóga súter a obšírného komentáře (Mahábhášja) na Pániniho Osmero pojednání (Aštadhjájí), kde komentuje sanskrtskou gramatiku. Jeho nejznámějším dílem jsou jóga sútry, které komponoval v letech 200 až 150 př. n. l. Pataňdžali je považován za zakladatele jógy, přestože jeho výklad o józe je založen na škole sánkhji a Bhagavadgítě, které jsou starší. Podle Pataňdžaliho je jóga zastavení proměn mysli a vysvětluje osm odvětví jógy závislých na stavu vědomí, které vedou ke sjednocení: Jama, Nijama, Ásana, Pránajáma, Pratjáhara, Dhárana, Dhjána a Samádhi. Zmínky o sjednoceném vědomí jsou i ve védách, které jsou považovány za jedny z nejstarších indoevropských spisů a jsou v nich zmínky o dobách až 8000 př. n. l.
Na základě PataňdžalihoJóga súter vznikla různá odvětví jógy, mimo jiné Hatha jóga (pozice těla), Džňána jóga (Jóga vědění), Bhakti jóga (Jóga oddanosti), Dhjána jóga (Jóga meditace) nebo Rádža jóga (Královská jóga). Jóga je jeden ze šesti systému ortodoxní indické filosofie a podle této filosofie přináší jóga způsob jak zažít tu nejzazší realitu. ...celý článek
Většina hinduistických božstev (dévů) je spojena s přírodou – Váju (vítr), Agni (oheň) a mnoho jiných. Přední místo hinduistického pantheonu náleží Indrovi. Jeho otcem je Dhjájus-pita (nebe) a jeho matkou je Prthiví (země). Ovládá přírodní jevy a je vládcem všech dévů. Dalšími významnými dévy jsou áditjové, synové Aditi a mudrce Kašjapy, kteří představují 12 měsíců roku – Vivasván, Arjamá, Púšan, Tvaštar, Savitar, Bhaga, Dhátá, Vidhátá, Varuna, Mitra, Šatru a Urukrama (Višnu) – a jsou strážci vesmírného řádu. Dále vasuové, Indrovi společníci – Dróna, Prána, Dhruva, Arka, Agni, Doša, Vástu and Vibhávasu a siddhové ('dokonale zrození') Dharma, Džňána, Vairágja a Aišvarja. Nejhlavnějšími představiteli hinduistického pantheonu jsou Brahmá, Višnu, Šiva a praotec lidstva, Manu. Mezi dévy patří i posvátné řeky Ganga, Sarasvatí a Jamuná.
Všichni dévové mají i své ženské protějšky (šakti). Sarasvatí je Brahmův ženský protějšek. Je uctívána jako bohyně lásky a umění. Lakšmí, bohyně krásy a bohatství, je ženským protějškem Višnua. Ženským protějškem Šivy je Párvatí.
Vedle hinduistické dévů zaujímají důležité místo i světci, věštci a mudrci. Jsou považováni za reinkarnaceBrahmy, určitého dévy nebo člověka, který dosáhl vysvobození (mókša). V puránické terminologii je známo sedm principů symbolizovaných jmény sedmi věštců – Bhrigu, Maríči, Atri, Pulastja, Pulaha, Kratu a Vasištha. Tito velcí věštci učili starodávné vědění brahmavidjá známé z upanišad. Mezi nejznámější indické světce patří Vjása, který diktoval Mahábháratu a provedl uspořádání véd. Za posla bohů je považován mudrc Nárada.
…Rudolf Janíček, český indolog a překladatel, se narodil před 120 lety?
…Nepál je jediná hinduistická země, která se postupně stává sekulární republikou?
…Kršna v překladu ze sanskrtu znamená černý nebo tmavý?
…Mahábhárata je druhá nejdelší epická báseň na světě?
…Ganga (řeka) se představuje v hinduismu jako božstvo?
…Váránasí je nejnavštěvovanější hinduistické náboženské město?
…Kumbhaméla festival v Haridváru navštívilo v roce 1989 15 miliónů poutníků?
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Hinduismus}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, viz návod.
._India._May_1878.jpg)
